Děkuji za příspěvek. Nemůžu jinak, než napsat Zlatíčko, ne nejsme roboti, ale trpíme, že nechápeme, že to vypadá, že se to po nás chce. Asi věříš, aspoň trochu, že si Syn Boží, tedy budoucí dítě, vybírá prostředí, které chce zvládnout. Přijdeš sem a netušíš proč. Proč je to tak těžké. Nelze stále bojovat s rodiči. Oni dělali, co mohli nejlepšího, víc prostě nemohli. Kdyby se to pokoušeli zvládnout podle něčích představ, mohlo by to být ještě horší. Abys mohla vůbec přestat být nešťastná a s tebou, či od tebe i tvé děti, je potřeba už se k tomu nikdy nevracet. Jakoby se to nestalo. V dětských domovech se nesmí říci křivé slovo o rodičích dětí a že by bylo, co říci. Dětem se tím bere síla do života. Pláč je moc dobrý, odplavuje bolest. Pokud dokážeš odpouštět tak, že se nic nestalo, pak už neplač. Nepěstuj si sebelítost, protože pak smutek nezmizí. Z minulosti nelze nic vrátit, pokud to opravdu nechceš. Už kvůli šťastnějšímu životu tvých dětí, vzpomínej jen na hezké, zlé překruť na dobré, na legraci, nevracej se za žádnou cenu k bolesti, protože nechceš trpět, chceš se radovat. I radost se musí pěstovat jako rostlinka. Věřím, že víš, že se vše v dobré obrátí. PF.

Já děkuji, že vás to neomrzelo.

Ano, také to tak mám.

Ano, ano. Děkuji. Bůh je nevyhnutelný, nemůžeš se Mu vyhnout a On se nemůže vyhnout tobě.

Popsal jste krásně i naše pocity doma. Jakoby téma korespondovalo s naším současným životem a mohlo být nápomocno v jeho řešení. Závěr Kurzu jde do hloubky a odhaluje v člověku to, co tam stále je. Děkuji.

To mi moc těší. Pro mě je to také blaho, realita, kterou chci.

Děkuji, ani nevíte, jakou jste mi udělal radost. Závěr Kurzu je pro nás těžký na přijetí. Vaše přehlížení chyb je velmi podobno svatosti, ale pokud nejste mimo civilizaci, nabízí se spíše popření sebe sama. Nejsou-li chyby není ani radost. Radost je život. Askeze je popírání. Občas zariskujte. (ne v autě nebo ve výškách) ale ve vztazích. Zvesela se ztrapněte 😇 někde, nebo pomozte někomu nezištně, ucítíte život v srdci.

Děkuji. Začíná to. Každé ráno, každý den, jen si vzpomenout.

Já děkuji.

Děkuji, opravdu jsem ji nějak přeskočil. Za chvíli tam bude. 🙂

Děkuji moc@@pfodpocinekmysli5377

Ano, stručně a jasně.

Nejtěžší je si to uvědomit a mlčet. 🙂

Ono vlastně jde hlavně o udržení myšlenek svých, nejen k atakům z venčí.

Děkuji. Právě jsem zjistil, že se mi posunul zvuk v závěru. Mrzí mi to, a děkuji za přehlédnutí.

To je to, na co si vzpomeneš, až tě bude zle, aby se ti ulevilo.

Děkuji. Jsem vděčný za sledování. Není to úplně snadné.

Ano, je to těžké. Měl jsem dojem, že se mi to daří, ale u této kapitoly jsem se zasekl a uvědomil si, že úplně ne. Stačí být s Ním. Nic víc. Přání jsou zavádějící. Děkuji za účast.

Děkuji. Leccos si člověk ani neuvědomí.

Děkuji, přesně tak. Aspoň já tak také vidím.

Děkuji tobě i některým druhým, kteří jste ochotni dát laik. Velmi mě to těší.

Jsem velice vděčný za slova lekcí KZ, která nabízíš v tomto provedení. Ideální tempo, intonace, jakoby ticho mluvilo tvými ústy. Čtený text nabídnutý ke čtení prohlubuje uvědomění i prázdna mezi řádky. A vždy to přijde jak na zavolanou, v pravou chvíli. No, jak by ne, když těmito slovy promlouvá Věčná Přítomnost Lásky, která je naší pravou přirozeností.... Není dost slov, kterými bych vyjádřil svou vděčnost.❤‍🔥@@pfodpocinekmysli5377

přesně řečeno. Děkuji.

U mě také. :-)

Ano je jich opravdu hodně.

já děkuji za sledování 🙂

Také děkuji. Jsem vlastně vděčný, že Kurz má pozorného posluchače. Já už čtu Kurz asi po čtvrté nebo páté a pořád nacházím novinky, pořád je pro mě zajímavý.

@@pfodpocinekmysli5377 No tedy 4x - 5x to je hodně. To já tak kdysi četl Bibli. Ten poslední krok ale musí učinit Bůh sám. Nastavil jsem si to tak, že to bude brzy. Kdybych měl spoléhat na sebe, tak bych se tam nikdy nedostal. Ta hloubka je moc velká.

@@j.palecek1445 Mám to podobně. Ego toho pokazilo už dost. Už nepokazí.

Odpuštění = přijetí toho co je.

ODPUŠTĚNÍ JE MNOHEM VÍC. 1. Rozhodnutí. 2. Cesta, kdy opravdu ze srdce odpustíte - většinou postupně s pomocí Duch sv., 3. Zapomenutí, že se to vůbec stalo

Ano, takto to převážně všichni dělají. Tak velí ego. Bratr ale cítí, že něco překonáváš a ztrácí svou jistotu. Rozhodnutí by mělo být učiněno dříve a týká se toho, jestli chceš naslouchat Duchu nebo egu. Když se rozhodneš pro Ducha, pak jen vidíš, že není co odpouštět. Přijímáš samozřejmě co děje a bratr přijímá tebe. Nemusíš nic rozhodovat, nic zapomínat, a dokonce si ani nemyslíš, jak jsi velkorysý.

Děkuji za připomínku. Pokusím se to vylepšit. Nechci používat černou, ale zřejmě není vyhnutí.

Myslím, že ramínko sloužící k zavěšení košile, nebo lampa sloužící k vidění v noci je právě to vězení, jež je nutno prohlédnout a hledat v ramínku vyšší smysl, či účel. Něco jako když ramínkem uděláš druhému radost, nebo lampou pomůžeš k usnadnění situace. Praktičnost věcí je detail, kterým jsme si nechali vzít schopnost tvořit. Písně, hudba, obrazy...,jejich praktičnost je mizivá a přesto jsou povznášející. To stejné je i v ramínku, hvězdách, botách....:-)

Ono je toho mnohem víc. Já jsem jen něco naznačil. Vše je to tu proto aby nám sloužilo. Vše je propojené. Stůl bez židle nemá smysl. Město bez domů, obchodů, MHD, lékaře, školy... nemá smysl... Atd. Atd... Vesmír a vše v něm je tu pro nás, aby nám sloužilo a abychom porozuměli kdo jsme, abychom se sjednotili navzájem a s Otcem, Zdrojem života...

@@j.palecek1445 Ano, ta propojenost, také myslím, že o to tu jde.

Většina umírajících ví, že odejde a kdy. Prostě se rozhodli. Živí jim mohou pomoci, ale neví jak. Hlavně neví proč.

Nezobrazuje se mi poslední koment. Pravda je, že jedno přečtení či poslech nestačí. A ještě člověk musí být odreagovaný od vnějšího světa.

Já děkuji. Můžou to sledovat jen "silný" nátury. pravda je, že přibývají. 🙂