Děkuji za inspirující projev pana Orka Váchy..

Na prvním místě chci poděkovat za uspořádání kolokvia i za videozáznam. Text na toto téma vyšel nedávno v Universu, zaslal jsem na něj svou reakci v tomto znění: Ad: církev a krajina Jako dlouhodobý odběratel Universa i dlouhodobý člen České křesťanské akademie bych se rád vyjádřil k tématu nastíněnému Ing. Vojtěchem Mackem z čísla 4/2014. Je v něm totiž řada nedorozumění vyplývajících z neznalosti, která dle mého názoru je potřeba osvětlit podrobněji, a zejména nebýt omezen šablonovitým viděním světa. Základní premisa ukazující nepochopení ve vztahu ke krajině je obsažena ve třetí části - nadepsané pokušení modloslužby. Česká křesťanská akademie má mimořádné zásluhy v rozvoji vzdělanosti zejména díky odborným sekcím. I proto mě v Universu Mackův článek překvapil, neboť z něj vysvítá značná neznalost biologie. Je opakovaně ověřeno, že bez dostatečného biologického přehledu má člověk na krajinu značně negativní vliv, což se týká i mnoha nedostatečně vzdělaných ochranářů - samozřejmě existují případy, kdy vyloučení vhodné údržby v rámci "bezzásahovosti" způsobilo zánik cenného společenstva. Abych věc osvětlil podrobněji, nejprve citát autora: "Evropsky významná lokalita je v současnoti pravidelně kosena. Část luk byla v minulosti poškozena přeoráním, jedna menší část je je dokonce využívána jako pole. Je třeba udržet seč a vyloučit orbu... Je snad přípustné označovat člověka, který si ze země dobývá svůj chléb, jako škůdce přírody? Realita je samozřejmě jiná. Jedná-li se o společenstvo s mimořádnou biodiverzitou, což je v případě řady travních společenstev splněno, je přece zcela logické, že management by měl být veden tak, aby byla nadále umožněn život ohrožených druhů. Jestliže louku, na níž rostou endemity, přeorám, společenstvo je nevratně zničeno. Vezmeme-li v úvahu evoluční dobu nutnou k vytvoření cenného společenstva a fakt, že jedním neuváženým zásahem může být zničeno, je tato diskrepance do očí bijící. Pokud evoluce biologického druhu probíhá miliony let a člověk je schopen druh vyhubit během několika desetiletí, nelze věc řešit únikem před realitou. Pokud na základě znalosti biologie upravím management v krajině tak, aby nezpůsobil zánik biotopu ohroženého druhu, je to počínání vzdělaného a kulturního člověka. Nazvat něco takového modloslužbou může pouze zaslepenec. Výše uvedená citace svědčí o absenci biologických znalostí autora. Pokud by něco o biologii věděl, bezpochyby by takovouto formulaci nepoužil, stejně tak označení trvale udržitelného rozvoje jako jakési modly, svědčí o to, že autor neví, která bije. To plyne i z dalšího textu, kde se autor přimlouvá za tradiční hospodaření. Je-li tradiční hospodaření opřeno o znalost živé přírody, je-li v jeho rámci postupováno tak, aby se člověk v krajině uživil a zároveň udržel kulturní krajinu s dostatečnou biodiverzitou, jedná se právě o trvalou udržitelnost, kterou autor démonizuje. Zmínka o "modle trvale udržitelného rozvoje" je tak naprosto mimo mísu. Naproti tomu se dovolávám racionálního rozlišování. Entomolog Lukáš Čížek před časem uspořádal přednášku o tom, že navzdory formálnímu růstu chráněných území u nás stále dochází k vymírání vzácných druhů bezobratlých. I další poznatek, se kterým přišel dnes jinak nechvalně známý doc. Martin Konvička, a sice že nejbohatší společenstva denních motýlů žijí v Praze, zatímco intenzivně obhospodařovaná venkovská krajina znemožňuje obrovskému množství bezobratlých dokončit životní cyklus, je faktem, před nímž nelze zavírat oči a nazývat racionálně podložené poznatky modloslužbou je dalším dokladem zaslepenosti. Je ovšem potřeba postupovat racionálně, zejména pokud mluvíme o majetkovém vyrovnání církví a otázce správy pozemků. Z historie víme, že právě církevní pozemky byly po léta obhospodařovány s rozmyslem a mnohdy umožnily vznik cenných chráněných oblastí - dnešní CHKO Křivoklátsko je tvořena zčásti původně královskými a zčásti církevními lesy, a bez tehdejší ochrany by by dnešní CHKO pravděpodobně neexistovala. Už Karel IV. jako vzdělaný panovník stanovil tvrdé tresty za nadměrnou exploataci, pokud by někdo použil na otop dřevo z živého stromu místo souše, riskoval tvrdý trest (srovnejme s dnešními černými lesními těžbami a nejen jimi). Chceme-li vysvětlit širší veřejnosti smysl majetkového narovnání, nelze se vyhnout otázce budoucího využití pozemků. Otázka, zda bude nový vlastník hospodařit na pozemcích rozumně s ohledem na stav krajiny, nebo je bude v rámci rychlého obratu devastovat, je zcela legitimní a dosud bohužel neexistuje žádný doklad o tom, že na takto restituovaných pozemcích nebude postupováno kořistnicky. Jistě, zmíněné historické srovnání je dokladem o moudrém hospodaření, ovšem neexistuje doklad o tom, že takto bude postupováno i v budoucnu. Článek je rovněž neobjektivní díky přehlížení dalších faktů, autor se pohoršuje nad tím, že z vybraných cenných společenstev je nutno vyloučit orební hospodaření, ale nad masivní likvidací kvalitní zemědělské půdy komerční zástavbou se nepozastaví. I to o lecčems vypovídá. Bohužel nejde o jedinou oblast, kde je použito dvojího metru. Pokud autor píše o "zhoubném vlivu neziskového sektoru" a kořistnický přístup ke krajině nezodpovědný k budoucím generacím je dokonce schopen označit za křesťanský, pak se nedivme kritickým ohlasům ve vztahu církve a krajiny. Další nepochopení a neznalost ukazuje další autorův citát: "Přivřeme-li oči nad billboardy a solárními plantážemi, jsme na tom dobře..." Opět jde o náhled opřený pouze o chybějící znalosti biologie. Ona totiž může "vypadat hezky" i krajina zcela znehodnocená a nelze aplikovat pokřivený estetický náhled bez biologických znalostí. Ty nám totiž ukazují, že ona "hezky vypadající" krajina může být téměř bez života a člověku se neodborný postup vždy vymstí. Tak tomu bývá ve většině případů, kdy se ignorují poznatky přírodních věd a uplatňují se místo nich nábožensky zabarvená klišé, která často ani nemají oporu v teologii. Tomáš Bayer autor je pedolog, pracuje jako observatorní technik AVČR. Je členem Environmentální sekce ČKA a sdružení A Rocha.

Orko Vácha je zářným příkladem toho kterak mozek jinak inteligentního člověka degraduje stižen náboženskými dogmaty... Škoda jej.

Dne 26. 3. 2014 uspořádala ČKA, z.s. ve spolupráci s Konrad-Adenauer-Stiftung, CENELC.CZ a Akademickou farností kolokvium s názvem Duchovní hodnota krajiny a identita. Diskusní večer otevřely referáty Martina Stránského a Marka Orko Váchy. V našem novém videocyklu se s hlavními referáty našich debat budete moci seznámit také Vy. Martin Stránský Ing. ak. arch. Martin Stránský je stavební inženýr, architekt a výtvarník, zabývající se revitalizací, správou a plánováním historických památeka krajiny. V současné době je ředitelem CENELC.CZ (Centrum evropské sítě pro implementaci Evropské úmluvy o krajině v České republice), která je členem mezinárodní sítě NNO CIVILCSAPE. Spolupracuje s Mendelovou univerzitou v Brně, Palackého univerzitou v Olomouci a dalšími institucemi, ktere se zabývají krajinou. Je spoluzakladatelem architektonického ateliéru Studio MAC, s.r.o., kde pracuje spolu se svou pani ing. Martou Stránskou od roku 1991. Marek Vácha P. Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D. (* 14. září 1966 Brno) je český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog a spisovatel. Je farářem lechovické farnosti, farním vikářem (kaplanem) Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora (jejímž farářem je Tomáš Halík) a přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Specializuje se na otázky evoluční biologie a lékařské i environmentální etiky. Ve skautu získal přezdívku „Orko" (= zkratka pro „Orlí oko")