Na Oceánech a Depeche Mode jsem prožil mládí. Petr Muk byl sice výborný zpěvák a tanečník, ale zbývající dvě třetiny úspěchu Oceánů byly vynikající texty Petra Honse a sound světové extratřídy v podání Petra Kučery, Honzy a Dušana Vozáryovců. Byl by ovšem velký hřích nechat tak skvělého textaře a hudebníky zahálet. Po tom, co předvedli v projektu Fiction s Mejlou Hlavsou a Jitkou Charvátovou jsem strašně rád, že se ta parta rozhodla tvořit opět pod hlavičkou Oceánu. Jitka je krásná ženská, které to náramně zpívá a musím říct, že zvuk mají minimálně na úrovni Depeche Mode. Mám naposlouchány všechny nové songy na mém minidisku a musím konstatovat, že nic lepšího jsem (když vynechám The Cure) v posledních deseti letech neslyšel.

Skladba původně Oceánská, až teprve pak ji Petr s Petrem hráli se Shalomem, sorry jako :)

Výborně, to byl vskutku informačně i argumentačně hodnotný příspěvek. Takový...na úrovni, oduševnělý, skoro by jeden řekl "srdíčkový". A jinak, jsem rád, že Oceáni jedou dál, a neřekl jsem, že se mi to nelíbí, zvukově je to super, na český poměry furt dost nadprůměr, jen to se mnou prostě, na rozdíl od klasického, starého Oceánu, vůbec, ale vůbec nic nedělá. Emoce nula, nada, nic. Charvátová teda zpívá dobře, copak o to...jen to jsou tak trochu písně ledové královny. Je to škoda, emoce jsem měl na Oceánech rád. Půjdu si pustit radši Slzy od Basikový.