ČAS S TÁTOU V LIPSKU: PROČ S DĚTMI MLUVIT O TEMNÝCH VĚCECH?

Рет қаралды 5,541

Күн бұрын

Пікірлер: 24

@Mari-kn6ii 7 ай бұрын

Tenhle přístup ke vzdělání je strašně fajn. Teď jsem v osmé třídě a před půl rokem jsem přešla na domácí výuku. Škola mě zadupala do země. Chápu, zní to divně - základkou si prošel každý. Ale u nás ve škole byly denně přítomné fyzické tresty (když jsem s tím učitele konfrontovala, poslal mě za ředitelem, který to schoval za humor... stejně ignoroval i rodiče, dokud nezavolali inspekci :)), rasismus, nacismus, homofobie. Mám dobré známky a učitelé prostě vyžadovali výkon. Docela brzo přišlo sebepoškozování a lehký syndrom vyhoření (ve 13ti letech...). Třeba je někdo kdo to potřebuje slyšet jako já tehdy. Nebojte se změny! Teď se učím převážně sama a mám čas věnovat se věcem, které mě baví. Rodiče, prosím, zajímejte se o to, co se vašim dětem ve škole děje a nepodceňujte to. Mně by to tehdy dost pomohlo...

@alenavranova2999 7 ай бұрын

Domškoláctví je fajn.Dcera ho měla poslední půl rok v devítce - důvod učitel ve škole a beznaděj při jednání. Prostě totální zmar. Ale dceři ten půlrok velmi pomohl. Dnes ukončila první rok na oboru masér s vyznamenáním a pohodou. Praha jí vzala pod svá křídla.🍀🍀🍀

@ingridlaskova1878 7 ай бұрын

@@alenavranova2999 Ale není to pro každého.

@eliskamullerova9757 Ай бұрын

Krásné video. Šíření podobných myšlenek není nikdy dost, protože to povědomí napříč společnosti je stále tak malé.. Měla bych jen připomínku k prvnímu bodu. Je samozřejmě super předat dítěti zodpovědnost tím, že se předem dohodneme, co se stane, když (něco). Ale opravdu je nutné dávat věci jako uklidis celý dům (protože to dítě před tím řeklo- samozřejmě chápu, že jde o nadsázkou v tomto případě) nebo že bude muset jít spát dřív? Co třeba přirozený důsledek, na který rodič s dítětem přijde společně? Právě teď si třeba nás sedmilety syn uklízí pokojíček, protože jsme se společně nad tím zamysleli a on si uvědomil, že si nemá kam dát vánoční výzdobu a ani se mu tam nevejde vlackodraha tak, jak ji chtěl mít zrovna postavenou. Nedávno jsme zas řešili, že starší děti (dcera má 9,5) nechtěly večer chodit včas spát. Došly k tomu, že představa únavy je netrápí. Ok, já jsem zase řekla, že večer se jim ale rozhodně nebudu věnovat, když potřebuji, aby šli spát v 8 a mám v plánu nějakou práci. Ok, trávily tedy čas v pokojíčku nějakou klidnou hrou asi do 10.Prvni den super, další taky, třetí už se jim nechtělo ráno vstávat, celý čtvrtý den zívaly a večer byly v posteli o pul osme🙂 Pochopily, že chodit spát denně v 10 pro ně není to pravé ořechové 🙂 Samozřejmě chápu, že u všeho je to o takto nejde, ale velká část věcí se takto komunikovat dá bez myšlenek na trest i bez manipulace k něčemu. V tom často vnímám, že ani některé pohádky prostě nejsou ok a snaží se dítě do něčeho natlacit (např. Někdo něco nesplnil a nedostal odměnu). My když už na takovou pohádku narazíme, tak to s dětmi rozebírám i z tohoto úhlu, protože nechci, aby se nechávaly do něčeho natlacit pouhou vidinou odměny.

@doubravkaklementova6191 7 ай бұрын

Já mám zkušenost, že míru připravenosi pozná člověk skrze otázky. Když se dítě (ale vlastně kdokoliv) ptá, je připravený slyšet odpověď. A když sama hned nevím, jak odpověď naškálovat nebo kde začít, otočím tu otázku na druhou stranu - "A co si o tom myslíš ty?/Jak nad tím přemýš?" Potom už je to mnohem jednodušší. Děkuji za toto video. ❤️Velmi s ním souzním. Také mě pošťouchlo k tomu si zase více všímat.😉😀

@tomaskvapilik2773 7 ай бұрын

Ano, to je dobré kritérium - kladení otázek 👍

@alenavranova2999 7 ай бұрын

Filípka smích to rozsekal.Jako jste super. Filípek je díky Vam a vaší paní pohodář.😊

@veronikamacova2367 7 ай бұрын

Jeee s tím západem slunce… nádherný okamžik ❤

@marketabastlova7226 6 ай бұрын

Markéta krásné video ❤😊🎉

@lenkad95 7 ай бұрын

Hezký den Tomáši, poučné video jako vždy. Sleduji hlavně Vaši paní, jsme tak ve stejném věku. Máme dvouletého syna. Můj taťka zemřel v mých 25 letech, už to bude 4 roky, náhle na covid. Neumím si představit, až se bude syn ptát, jak mu to mám vysvětlit. Zatím nemluví moc, myslím třeba za rok, dva.. Sama se s tím pořád srovnávám a vůbec nevím, jestli se s tím někdy srovnám. Zemřel za tři týdny v nedožitých 60 letech. Hlavně jsme měli hrozně hezký vztah, vnoučat se nedožil, takže o to je to horší. Myslím na něj několikrát denně. Teď čekáme druhé miminko, takže o to víc na něj myslím.

@veronikamacova2367 7 ай бұрын

Dobrý den, dovolím si reakci na Váš dotaz. Naše zkušenost. Měli jsme babičku v domově seniorů, byla už jen ležící, už téměř nereagovala. Chodili jsme za ní i s tehdy 2,5letou dcerou. Dneska je jí 3 a kousek. Babička většinou spala, ale i tak, vždycky jsme jí pozdravili, něco málo povykládali. Malý jsme říkali, že babička odpočívá, ale přesto nás slyší. Pohladili jsme ji, rozloučili jsme se. Pak umřela. Malý jsme řekli, že lidi se prostě narodí a jednoho dne zase zemřou. Všichni a je to tak přirozené. Bere to jako naprostou samozřejmost, občas si o tom ještě povídáme, že lidi zestárnou a umřou(jiné varianty zatím nenabízíme). Často říká, že babička je v nebíčku a maminka plakala, když zemřela. Ale není to v tom jakoby žádná emoce, smutek, vztek, nic. Je to pro ni fakt jako že ráno vyjde sluníčko. Asi bych se nebála o tom mluvit, klidně i že to pro Vás nebylo snadné atd. To zvládnete ❤

@tomaskvapilik2773 7 ай бұрын

Myslím, že v tom, co píšete, je už obsažená odpověď. Prvním krokem je, abyste se se smrtí srovnala Vy sama. Dítě v tom nejasném, ohrožujícím tématu, potřebuje pevný břeh v podobě rodiče. Pokud cítím, že v tom sama se sebou nejsem pevný břeh, pak doporučuji například vyhledat terapii a sama na tom zapracovat. Zdaleka nejen pro syna, ale pro sebe samotnou.

@user_32_78 Ай бұрын

Je to naprd, můj táta spáchal sebevraždu, než se jeho vnuci narodili, mají 4 a 6, ví, že děda umřel, koukáme se na něj na fotkách, vědí, jaký byl. Starší už i chápe, že lidi můžou onemocnět i psychicky, ale o tátovi jsem jim to ještě neřekla... Jinak s nima řeším naprosto, všechno, války, smrt, rození dětí atd.

@user_32_78 Ай бұрын

Já když jsem byla malá, tak moje mamka byla hodně úzkostná a vyhýbala se konftrontacím a čemukoliv, co by mě mohlo nějak rozrušit. Takže když mi byly asi 4 roky, zemřela babička a máma pořád tvrdila, že je v nemocnci, i když už bylo jasné, že v žádné nemocnici není. Nikdy mi to neřekla do očí, že babička umřela. Ani za 2 roky, prostě se tomu tématu vyhnula. Stejně tak každý můj křeček byl vždycky v nemocnici... Já se s dětmi snažím mluvit narovinu už od batolecího věku, i když k tomu patří i období pochopení smrti, kdy brečeli, že se bojí umřít, nebo že se bojí, že já umřu. Řekla jsem jim narovinu okolo těch 4 let, že nikdo neví, kdy umře. Měli jsme už v okolí úmrtí tzv. na stáří, kdy prababi už jen ležela a síly postupně ubývaly, hodně spala, to se vysvětluje lehko, pak úmrtí na rakovinu, to se vysvětluje hůř, protože děti se bojí, že dostane rakovinu i někdo další. K vysvětlení sebevraždy dědy jsem zatím nepřistoupila...ale nechci to před nimi tajit, mají 4 a 6 let...

@vitezslavskorpik746 7 ай бұрын

Jen reakce fyzika k začátku. Doplňování matematických řad je spíše cvičení z psychologie než z matematiky. 🙂U každé konečné řady může být totiž následující číslo naprosto cokoliv a samozřejmě to lze napsat i vzorečkem. Dám svůj oblíbený příklad. Máme řadu 1, 2, 4, 8, 16... jaké je následující číslo? Většina lidí by řekla, že 32. Já tvrdím, že jde o 31. Které řešení je správné? No obě samozřejmě. 31 je to v případě, kdy se ptáme na kolik oblastí rozdělí kruh spojnice n bodů. Pro n = 1 je to 1 oblast, pro n = 2 jsou to 2 oblasti, pro n = 3 jde o 4 oblasti, pro n = 4 dostaneme 8 oblastí, pro n = 5 dostaneme 16 oblastí a pro n = 6 je to 31 oblastí.

@adelasvoncinarova 7 ай бұрын

to je presne ono, dokim v detoch je ten zapal, ta energia, tak je to super. akonahle sa dostanu do skolky, a nebodaj skoly, tak je koniec detskej energie, tam sa to zabije uplne vsetko.

@lidakucerova 7 ай бұрын

Já moc doporučuji stránku Cesty domů: Je smrt školou povinná? Mají různá školení, brožurky a tak dále. Také z pozice učitelky v MŠ doporučuji knihu: Anna a Anička. Dále stránku Zipyho kamarádi. Jak již říkáte ve videu, je důležité to s dětmi probrat, jakkoliv, nebát se to otevřít na dušičky a další dny. Nevynechávat například den matek po úmrtí matky a tak dále. A to platí pro rodiče i učitele. Děkuji za otevírání tabu témat.

@adelasvoncinarova 7 ай бұрын

aj to s tym zapadom slnka bolo super,ze Filip si vlastne spomenul ze par dni ci tyzdnov pred tym zazil to iste, a vie sa k tomu v mysli vratit, to je nadherne.

@adelasvoncinarova 7 ай бұрын

paneboze, to je nadherne, ze ten mali filip moze za vami prist a fakt povedat ze ho to brusko boli, a vy nad tym nemavnete rukou akoze: "aaa nevymyslaj." tak to je skvele, lebo v tom dietati sa ta dovera k vam ako rodicom buduje a ked bude mat 15 tak pride aj s niecim vecsin nez len v uvodzovkach obicajnou bolestou brucha.

@tomaskvapilik2773 7 ай бұрын

Upřímně si nedokážu představit nad něčím mávnout rukou...všechno od dětí je pokus o komunikaci, někdy je potřeba zkoumat víc, někdy míň, ale vše je důležité

@adelasvoncinarova 7 ай бұрын

@@tomaskvapilik2773 chcela by som aby bolo ovela ovela viac takich rodicov ako vy, a tym aj ovela viac deti so stastnym dectvom, ktore nebudu za 20 25 rokov hovorit o tom, ako zle sa mali, ale vyrastu s nich uzasni ludia.

@eliskagrusova4365 7 ай бұрын

Podle mě se nedá úmrtím projít bez zranění protože už jenom to oznámení je dost velký zranění.

@tomaskvapilik2773 7 ай бұрын

Zde si nejsem jistý, jestli to chápu. Samozřejmě, že úmrtím někoho blízkého nelze projít bez zranění. O tom myslím nemusíme diskutovat. Pozornost směřuje k té komunikaci o smrti (tedy i k oznámení). Není snadné komunikovat o smrti, ale je důležité tu cestu hledat. Část videa byla hlavně o tom, že mlčení o smrti může způsobovat dítěti velkou zátěž, protože se plácá v něčem, kde se nemá čeho chytit, nikdo nenabízí pomoc, strukturu, oporu. To je pro dítě hrůza.