Krásný den, Denisko, děkuji za Vaše videa. Měla bych jednu otázku. Moje manželství mi před lety přestalo fungovat. V té době mi přišel do cesty muž, který mi začal dávat všechno, co můj muž ne. Rozhodla jsem se pro rozvod (ten stále ještě řeším) a pro život s tímto druhým mužem. Žili jsme spolu dva roky. Než se to stalo, byly tam z jeho strany nevěry, rozchody, návraty. Při následném soužití manipulativní a narcistické chování. Nesnesl, abych měla přátele. Viděl za tím mou nevěru s odůvodněním, že setkání s muži vede vždy k intimnímu kontaktu. Já jsem byla nevěrná mému muži s ním a mám s tím doposud morální problém. Nikdy bych to už neudělala, navíc, když mi následně byla nevěra mnohokrát předvedena. Nicméně, abych se dostala k jádru věci, jsme stále v kontaktu, především intimním. Fyzicky se velmi přitahujeme. On to bere jako přátelství s výhodami, já se tomu bráním a bojuju s tím. Je to pro mě ponižující. Pár dní zpět jsem se na to vykašlala a přestala s tím bojovat. Řekla jsem si budiž, co má být, to bude, děj se vůle boží. Ale co to sakra je? 😄Pořád se rozcházíme, protože já chci víc a on ne, ale rozejít se ve výsledku nedokážeme. Dávám lásku sobě i jemu, říkám mu, že i on musí něco dávat, aby se to celé nezadřelo, že mi to takhle ubližuje. Je chladný. Ale - vyhledává chvíle, kdy můžeme být spolu, dává najevo ne city, ale drobné činy. Mluví jasně o tom, že další šance na vztah od něj už neexistuje. Já už se musím jen smát, jak to s námi mává. Myslíte, že se tohle někdy může ustálit na normálním vztahu, kdy bude ochotný mě přiznat? Trvá to šest let. Moc děkuji. Byť jen za přečtení :) Opatrujte se.
@znovujinak Жыл бұрын
Zaručená cesta k lásce? Poznej sám sebe. Ale to má s nerealisticky přeromantizovanou ideou (nejen) svatého Valentýna opravdu pramálo společného.