Fišer alias Bondy II

"Hovno vláda hovno demokracie a hovno svoboda
hovno skvělá hospodářská prosperita národa"
Document o Egonu Bondy, českém básníkovi, anarchistovi, a filosofovi, inspirátoru českého undergroundu....
Egon Bondy je mrtev, jeho dílo je aktualní více než dříve!
Bondy byl svým filozofickým přesvědčením marxista a hlásil se k tomu jak v době, kdy marxismus diskreditovali ti, kdo z něj udělali vládnoucí filozofii a zároveň ho dosti překroutili, tak i v době, kdy naopak vyšel z módy (do níž se dostal v politice liberalismus a ve filozofii postmoderna) a byl pokládán málem za sprosté slovo. Nestavěl se ale přitom k marxismu nekriticky. Už ve své první próze 2000 hovořil o tom, že jeho problémem je přílišný důraz na stát, proti kterému postavil některé myšlenky z anarchismu a utopického socialismu. Později rovněž došel k závěru, že marxismus neodpovídá na některé filozofické otázky a obrátil se proto k východním filozofiím (napsal mimo jiné dějiny čínské a indické filozofie a knihu o Buddhovi).
V politické analýze i praxi ovšem Bondy vychází z marxismu. Podobně jako u některých jiných marxistů tak představuje v jistém smyslu rozpor mezi cílem, kterým mu je osvobození člověka, a mezi prostředky, které nachází v diktatuře. U Bondyho, který je svobodomyslným umělcem a diktaturu prožil na vlastní kůži, se tento rozpor někdy projevuje jako na učebnicovém příkladu. A projevuje se to nejen tím, že si nachází slova podpory pro mnohé -- od levicových křesťanů, KSČM přes ekology až po anarchisty (a alespoň pro pisatele těchto řádků jsou tato slova podpory čímsi jako živou vodou). Výsledkem je i to, že často tvrdí, že kapitalismus může svrhnout jen tvrdá a dlouhá diktatura -- a zároveň dodává (v próze Týden v tichém městě):
„Jestliže tohle vím a nic proti tomu nemohu namítnout, nemohu současně neodmítnout to všechno předem jako něco, proti čemu bude třeba opět znova revoltovat a bojovat. Zbavit se kapitalismu, znemožnit jeho obnovení, je pro záchranu lidstva bezprostřední úkol. Ale zápolení o osvobození člověka a skutečnou svobodu začne teprve potom. To, k čemu dojde po odstranění kapitalismu -jestliže by se nám to vůbec podařilo -, bude velmi nepříjemné období. Zejména pro nás, kteří jsme vyrostli v tzv. západní tradici. Bude trvat staletí, než se vůbec opět zmůžou lidi k něčemu jako uvědomělý odpor. Po tato staletí, kdybych měl být celou tu dobu živ, bych nepřestal revoltovat dál." A dále: „Chcete-li... dejte mne do škatulky k anarchistům. Nic proti tomu nemám."

[@petrbartos4816]

Velmi pěkný dokument ve kterém je hodně pravdy...

[@Zajecik]

Uznávám Egona Bondyho, a stotožnuji se s ním. Má skvělé názory, ovšem realismus nemá moc lidí v lásce, a i já nemám dobrý pocit z realismu, protože je v něm až moc pravdy.

[@radekk76]

Ten bych také rád viděl...

[@Krystof.Kajanek]

Pan profesor Machovec, oba palce nahoru

[@astmatik]

+Krystof Kajanek Jo, je to neuvěřitelnej frajer. A jen díky němu toho od Bondyho tolik znovu vyšlo.

[@tomsigmund8242]

Zbyněk Fišer mně vstoupil do mého proletářského života přes Útěchu z ontologie a Zbytky eposu. Tím druhým s básní O hovně mne oslovil v divadle Orfeus. Vloudil jsem se do skupiny, která žádala možnost se organizovat, diskutovat, studovat, přemýšlet a měnit společnost plnou až feudálního byrokratismu. Již v srpnu se Fišer projevil jako racionální srab. Pak se naše cesty rozešly, ale Otázky bytí a existence a poznání o lidech, kteří chtěli jiný socialismus s větším vlivem dělníků mi zůstaly.

[@Lubenecnik]

vysílala kdysi dávno, ten 2.pak po Bondyho úmrtí----

[@lukaspik4440]

Bondy se ve svých textech nikdy neztotožnil s podobou poúnorového režimu a stal se jeho vytrvalým kritikem. Současně však v letech 1952-1955, 1961-1968 (krycí jméno „Klíma“), 1973-1977 (krycí jméno „Mao“) a 1985-1989 (krycí jméno „Oskar“) spolupracoval se Státní bezpečností. Mikuláš Medek ho nesnášel a považoval za osobnost se sklonem k chvastounství a megalomanství. Bondy o sobě od počátku 50. let tajemně prohlašoval, že prodává svou duši. Psal udání na svou bývalou družku Janu Krejcarovou (dceru Mileny Jesenské), jejího muže, sociologa Miloše Černého (na základě Bondyho udání vyloučen ze studia), filozofy Jana Patočku, Ivana Dubského, Jiřího Němce nebo mladé začínající spisovatele. Až do roku 1969 vydával prorežimní marxistické publikace. Po 3 desetiletí poskytoval režimu důležité kontrarozvědné, a dokonce rozvědné informace. Byl to dobytek!

[@Forcroi]

Nakonec je hlavni obeti Bondyho spoluprace Bondy sam, jelikoz jeji nekonecne omilani zastinuje jeho skutecny prinos a vyznam.

[@nosemajedna]

Některá jeho slova tesat do kamene.