Jizerka 1962 - tydenik

Рет қаралды 11,155

Күн бұрын

Пікірлер: 4

@vodickovaivona 10 ай бұрын

Otto Kareš byl bratr mé matky,pro rodinu Otik.Byl to renesanční člověk,skvělý učitel,muzikant a malíř,milující manžel a otec a byla s ním legrace.U babičky ve Zlaté Olešnici sedával každou neděli u klavíru,babička vařila a všichni jsme zpívali.Nyní sedám u klavíru já,zpívám a vzpomínám na krásné dětství a nezapomenutelné chvíle ve škole na Jizerce.Naposledy si se mnou zatancoval na pouti v Olešnici,nedlouho před svým odchodem.Otiku děkuji za všechny,,kteří jsme tě znali.

@xcimbal 10 жыл бұрын

Zde je cela ta smutna zprava, kdyz jsem pana Karese potkal (jezdil do Prahy za synem do nemocnice), zbyvaly mu do konce zivota uz jen tydny. Tusim naposled jsem s nim jel zacatkem listopadu, pamatoval si mne, ale jen jsme se pozdravili... :( Je to skoda, byl to horal z polubneho, kazdym coulem, a o Jizerkach vedel hrozne moc. Zemřel Otto Kareš Pavel D. Vinklát (pdv) Ve středu 10. listopadu 2010 na Jizerce za tragických okolností zemřel devětasedmdesátiletý Otto Kareš (* 2. října 1931) z Horního Polubného, který byl známý především jako poslední učitel na Jizerce. Ve zdejší škole působil a žil se svou ženou a dvěma dětmi v letech 1951-62. O této jeho životní etapě se můžete mj. dočíst v Krkonoších - Jizerských horách č. 8/2009. Po uzavření školy pro nedostatek žáků se s manželkou přestěhoval do blízkého Horního Polubného a dále učil na odborném železničním učilišti v Kořenově. Jeho nesmírná láska k Jizerským horám a jejich znalost se v posledním desetiletí zúročovala v průvodcovské činnosti tuzemských i zahraničních výprav. Rád se zúčastňoval nejrůznějších kulturních a společenských akcí, při nichž na sebe bral podobu Krakonoše, a kdy nemohla nikdy chybět jeho nezapomenutelná tahací harmonika doprovázející osobitý zpěv. Nemohl chybět ani 16. října 2010 na tzv. „zavírání hor“ v muzeu na Jizerce, ve které se před lety proměnila stará škola. Jeho příjezd byl dramatický a Josef Kuna na ty okamžiky vzpomíná: „Volal ten den odpoledne, že havaroval v Rejdicích pod Bílou skálou a auto má 50 m pod silnicí. Hned tam jeli, aby mu pomohli. I přes jeho protesty ho odvezli do nemocnice na vyšetření, o auto se postaral jeho syn. Sotva se záchranná výprava vrátila na Jizerku, volal z nemocnice, že je hotov a rád by na Jizerku přijel. A tak ho i s harmonikou přivezli, aby přišel po tom otřesu na jiné myšlenky. Přestože nevypadal dobře, brzy se vzpamatoval a hrál a zpíval až do tří do rána. Spát jsme ho posílali málem násilím. Když viděl svou přidělenou postel ve škole-muzeu, která mu byla léta domovem, byl dojatý a říkal, že tady by chtěl umřít… Ale ráno byl prý zase veselý.“ Životní pouť Otto Kareše, svérázného, veselého a oblíbeného „posledního učitele na Jizerce“, se v nejvýše položené osadě Jizerských hor přece jen uzavřela. V osudnou středu 10. listopadu měl na Panelové cestě na Jizerce zapadnout autem do bláta. Vydal se pro pomoc přes louku, ale nedošel… Policie ho našla asi 200 metrů od auta u někdejší Stöckelbaude, tedy nedaleko mostu u bývalého penzionu Stará celnice. Čest jeho památce. Aktualizováno ( Středa, 12. leden 2011 )