Nejsmutnější část celého příběhu. Největší zvrat. Tohle prostě se suchýma očima nejde...člověk úplně cítí Old Shatterhandův žal, nejradši by ho objal, ale v téhle situaci by mu nebyla nějaká útěcha nic platná..."byla to jeho krev, krev mé krve..." - to je tak bolestně krásné....vyjadřuje to jedinečnost pouta mezi bratry, které je mnohem silnější než kdyby byli rodní bratři... osobně miluju, jak ho Vinnetou oslovuje tím krásným láskyplným jménem Šárlí, až do úplného konce...