Ladislav Hodač - Očekává Bůh, abychom zvítězili nad svými hříchy?

[@adventistesedlcansko8805]

Naším cílem je zde udržet přátelskou atmosféru pro vyjádření názoru. Všichni diskutující jsou zde proto vítáni za podmínky, že jejich komentáře budou respektovat jediné pravidlo, kterým je slušnost. Je zde prostor i pro názory, se kterými nemusíme souhlasit, ale nebudeme zveřejňovat komentáře, které jsou neslušné, útočné či znevažují druhé.

[@zlataorchidea9869]

Bůh zná své lidi a nic od nich převratného neočekává, ví vše napřed. Zbytečně křesťané dělají z Bohů větší hlupáky než jsou sami. Nevyplatí se jim to.

[@adventistesedlcansko8805]

Pokud rodič o svém dítěti řekne, že od něj nic převratného nečeká, něco nehezkého to vypovídá o vztahu rodiče k dítěti. Takový ale Bůh, ve kterého věříme, není. Náš Bůh nás oslovuje jako své děti, a nabádá nás k tomu, abychom se řídili jeho radami. Stejně jako milující rodič nabádá své děti, aby ho poslouchali. Chce pro ně to nejlepší. A nejen to, Bůh dokonce ty, kteří se pro něj rozhodli, tituluje jako „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“. (1P 2,9) ON je milující, starostlivý a svrchovaný Vládce, který se dokáže obětovat za své stvoření. Což se stalo v Ježíši Kristu. „Ten, který nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“, nám důvěřuje, přestože ví vše od počátku. To je Bůh, který je představen v Bibli a ve kterého ze srdce věříme. Pokojné dny!

[@zlataorchidea9869]

@@adventistesedlcansko8805 Jenže nic z toho není pravda a vše tohle je pouhý výmysl lidí, kteří nikdy s žádným Bohem ani Bohyní neměli žádné setkání. Viz.: Mojžíšovo Boží Desatero. V něm není vůbec nic z toho co popisuješ, navíc je tam přesně popsáno komu a proč je tento Bůh Bohem. Není tam nic o lásce ke Svému stvoření, ani nic o synu a jeho oběti. Vzhledem k tomu, že všechny ty tvé nesmysly mají vycházet právě od vyhnání lidí z Ráje, je jejich opomenutí v Desateru jejich přímým Božím zavržením. Prostě sám Bůh u Mojžíše diktoval, že křesťanství nezná, žádného syna nemá, nikdy by žádného svého syna neobětoval. Což dokázal na příběhu Abraháma a Izáka. Protože když je člověk Obrazem Boha, potom by každý syn člověka musel být rituálně obětován, takže by lidstvo dávno vyhynulo. Což se nestalo. A nestalo se tak díky Vůli Boha Stvořitele. Neočekávat zázraky u Rodičů znamená, že velice dobře znají možnosti svých dětí a svými představami, své děti nestresují. Což právě představa křesťanského boha dělá. Absolutně nerespektuje Obraz Boha v člověku, absolutně nerespektuje Vůli Boha Stvořitele, který předem uznal i stvoření člověka za to, že je dobré. V tomto si křesťansví doslova vynucuje to, že je Bůh mnohem hloupější než oni. Dále Desatero Boha židů jasně a bez pochyby určuje kdo je Bohu židů vyvolený náRod a nikdo jiný to není a nikdy nebude, protože do tohoto vyvoleného náRoda se může člověk pouze narodit. Což z tohoto Desatera vyplývá také. Desatero nikdy neurčilo, za co bude tento vyvolený náRod zbaven svého vyvolení, proto je něco takového prostě nemožné. A Bůh židů předem znal, jaký náRod si vyvolil a znal dopředu celou historii tohoto národa. Znal vše a proto také dával svým vybraným lidem, prorokům svá proroctví a to vždy Osobně! Tedy nikdy anonymně a dokonce i andělé nesměli přijít jinak, než pod osobním dohledem, tedy před Tváří Boha židů. Pochybyl-li v tomto anděl mohl být i lidmi zbit. Což si křesťané vyznávající libovolné běsy jako andělé ani představit neumějí. Dále Bůh židů nikdy nebral svůj vyvolený náRod jako své děti. Tohle je absurdita, která nemá vůbec nic společného s věroukou Chrámu Boha židů, ani s tím co učil Bůh židů ve Svém Chrámu a co poté kázal židovský rabín Ježíš. On totiž Boha židů nikdy neoslovoval otče. Kázal vždy přesně to co bylo v souladu s učením Chrámu Boha židů, proto mu i tento Chrám poskytnul azyl, když to tento ctihodný rabín potřeboval. A aby jsi věděl, Chrám Boha židů nebyl znám tím, že poskytoval azyl každému na potkání, tím meně rouhači, který se ve svých kázáních stavěl přímo proti Chrámu Boha židů a věřícím. Takové neměl Chrám Boha židů vůbec problém nechat veřejně ukamenovat. Takto by rabín Ježíš neskončil na římském kříži, ale dávno by ho ukamenovali a jeho ostatky spálili. To se v dobách rabína Ježíše běžně dělalo a římskému protektoru to bylo úplně jedno, hlavně že to nebyl žádný římský občan. A římských občanů bylo v Judei v dobách rabína Ježíše také požehnaně, hlavně mezi kupci. Takže celá věrouka o oběti syna božího je absolutně mimo jakýkoliv kánon. Protože rabína Ježíše nesoudil a ani neodsoudil žádný Bůh a také ho žádný Bůh neobětoval a ani obětovat nepotřeboval. Tohle je přímé rouhání a hanobení Boha židů. Rabína Ježíše soudil Pilát jako vrchní soudce a ochránce zákona Říma a protektor, nikoliv za nějaké maličkosti a filosofování, ale přímo za obvinění ze vzpoury proti Římu. A obvinili z tohoto zločinu rabína Ježíše přímo vojáci, kteří museli hlásit násilné napadení žákem Šimonem( Petrem) rabína Ježíše na římského vojáka při výkonu služby, kde byla prolita krev Římana. Což naplňovalo trestný čin povstání proti Římu a trest pro barbara bylo vždy ukřižování a to i pro ty, kteří odmítli takového zločince Římu vydat. Tomu rozsudku mohl zabránit pouze plebiscit, kterého se mohli účastnit pouze římští občané, nikdo jiný. Z žáků rabína Ježíše to byl pouze Jidáš a také nikdo jiný. A také nikdo kdo nebyl římský občan nemohl na plebiscitu nic dokázat a Jidáš měl na úplatky pouze kapesné od svého otce.(Bohatý mládenec z podobenství rabína Ježíše) Což sice stačilo na kde co, včetně podporu 300 vyžírků a darmošlapů, ale na přeplacení římského plebiscitu to bylo málo. Přesto byly síly které dokázaly zachránit rabína Ježíše před smrtí. Proto ani Římané, ani lid Judeje rabína Ježíše neobětovali. Takže žádný Bůh nemiloval svět tak, aby nechal umřít svého syna pro potěchu krvelačným křesťanským běsům. Ostatně tohle samo o sobě je hloupost, která mohla napadnout pouze krvelačné běsy, kteří potřebovali nahradit pouhý nevinný chléb a víno, krví a masem samotného Boha, aby se jim dostalo nesmrtelnosti, protože běsi duše nemají. A jako správní běsi počítají, že jim krev a maso Boha dá nadpřirozenou moc být nesmrtelní. Nedá. Protože sama Antika považovala krev Bohů za ten nejsilmější jed, který zabíjí absolutně. Tohle je tedy i smyslem nesvatého příjímání křesťanů. Tedy zabít v každém člověku jeho duši, donutit každého člověka zabíjet své děti, uctívat zvrhlost v špinavosti za božství a cestu k Bohu, kde ani Jméno Boha nelze vyslovit, protože to člověka podobného běsu automaticky spálí. Proto jsou v křesťanství křesťané nazýváni ovce, nebo otroci, aby bylo okamžitě jasné k jakému božímu obrazu křesťané jsou. Proto jsou nazýváni křesťané pastvou, aby bylo jasné, komu a s jakým cílem jsou obětováni. Tohle totiž nemá vůbec nic společného z žádnou formou lásky. Tím spíše lásky Boha. Ten všem křesťanům jasně ukazuje, že jejich věrouka je zcestná tím, že s křesťany přímo nemluví. A tak žádný křesťan nikdy nestál před Tváří Boha. A každý křesťan se toho musí bát, protože to je pro každého křesťana nikoliv radostí naplnění víry v poznání živého Boha, ale poslední soud a věčná skáza, za ztrátu své duše, za stanovení se běsem, za zvrhlé přímání a za zvrhlou představu lásky, která je pouze výkrmnou duchovních dravců. Tohle nemá vůbec nic společného s radostnou zvěstí. Za to je to přesným naplněním krvavých a zvěrských dějin křesťanství.

[@adventistesedlcansko8805]

​@@zlataorchidea9869 Úvodem bychom rádi připomněli, že tu máme poměrně jednoduchá pravidla pro diskuzi. Patří mezi ně například slušnost a respekt k druhé straně. Což se projevuje např. tím, že si v diskuzi vykáme. A k vašemu komentáři: každý má právo věřit, čemu chce. Tedy i vy. Proto vás nebudeme o ničem přesvědčovat, pouze poukážeme na pár detailů, kde se mýlíte. Desatero a láska Desatero a to na obou místech ve Starém zákoně jasně reflektuje princip lásky, který vládne ve všech světech, které Bůh stvořil. Pro lidstvo Bůh nechal v desateru zapsat, co znamená opravdová láska a jak se projevuje. Velmi zjednodušeně je to tak, že pokud milujete Boha, nebudete si hledat jiné bohy, nebudete si tvořit modly a uctívat je, budete Boha uctívat v den, který k tomu On určil. Pokud budete milovat bližního, nebudete ho okrádat, podvádět ho, závidět mu atd. Oběť Písmo popisuje naší situaci (lidstva) jako velmi vážnou nejen kvůli nám, ale i kvůli veškerému Božímu stvoření ve světech, které se hříchu ubránily. Situace je tak vážná, že samotný Bůh se rozhodl obětovat sebe za padlé lidstvo. A kdyby to šlo jinak, Bůh by problém hříchu na tomto světě určitě vyřešil jinak. Jenže to evidentně nebylo možné. Žel častým omylem je, že Bůh obětoval svého syna ve smyslu, že stvořil perfektního člověka a poslal ho zemřít na tento svět. Jenomže Ježíš je Bohem a dobrovolně (!) přišel zachránit tento svět: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. Filipským 2,6-11. Nazývá je syny a oni jeho Otcem Nejenže Bůh nazývá ve starém zákoně svůj lid dětmi, ale také se nazývá jejich manželem ve smyslu, že svůj lid považuje za nevěstu. Je to proto, že se ze strany Boha jedná o velmi intimní, láskyplný a emotivní vztah. Zmiňuje se o tom mj. prorok Jeremjáš: „Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón. Jr 3,14. Podobně prorok Malachiáš hovoří o Bohu jako o Otci. Mal 2,10 + Mal 1,6. Stejně tak o Bohu jako Otci hovoří i Ježíš Kristus. Bůh ke křesťanům mluví Další váš mylný předpoklad je, že Bůh ke křesťanům nemluví. Mluví. Máme s tím zkušenosti na různých úrovních. Od osobních až po historické prostřednictvím služby mnoha Bohem povolaných služebníků. Příkladem může být pověření proroka Ellen White a velké požehnání plynoucí z toho, co jejím prostřednictvím Bůh nechal lidem zapsat. Závěrem Víra, kterou po nás Bůh žádá je na jednu stranu dětská, současně ale nemá být slepá. I proto Bůh nechal zapsat Bibli jako své slovo, abychom se o Něm a jeho plánu dozvěděli co nejvíce. Je to kniha plná proroctví, při jejichž studiu člověk s velkou bázní a vděčností objevuje Boží prozíravost, péči o svůj lid, snahu zachránit každého člověka pro své království. Proroctví také jasně ukazují, že se rychle blížíme do okamžiku, kdy Bůh nadále nebude tolerovat zlo a nastolí nový svět. Takový, jaký tady byl na samém počátku. Svět, který se řídí Boží ústavou, tedy stojí na principu lásky k Bohu a bližnímu.

[@dominikafajnorova4699]

​@@adventistesedlcansko8805❤

[@NajAkcim]

​@@zlataorchidea9869 hz