Největší pády a zranění žokeje Josefa Bartoše

[@renatanahlovska3439]

Hodně moc štěstí a zdraví.Jeden z našich nejlepších🐎🐎🐎🐎🐎🐎🐎🇨🇿🙏♥️🍀

[@paveldrabl9581]

Dovolím si pro dokreslení a hlavně upřesnění informací ve videu následující: U koní v ČR i v Irsku jsem strávil 20 let, mám prokazatelné pracovní zkušenosti z dostihového prostředí doma i v zahraničí. Nejméně 50 % koní v ČR, kteří vydrží 3 až 5 let v dostihovém tréninku (v té době mají 4 až 7 let nejčastěji - je to dle toho, jak brzy se začne s dostihovým tréninkem), končí následovně: "buď jsou zmrzačeni na duši či těle a nemohou dělat nic kromě pobytu v ohradě (někdy jsou schopni i v tomto "špatném" stavu být v chovu) či jet na jatka NEBO jsou uspáni ve stáji (zabiti). Z těch dalších 50 % koně odcházejí skutečně někam do malé stáje, jdou do chovu, užijí si důchod v ohradě apod. Je iluze si myslet, že koně z dostihového prostředí odchází hlavně do jízdáren, k hodným ošetřovatelkám apod. Jinak to ale vypadá tak, jak popisuji výše. Proč? Tak třeba jeden z mnoha argumentů. Dostihový sport představuje neskutečnou, zničující zátěž a téměř nikdo si nechce kupovat koně z dostihového provozu, do kterého bude muset tlačit peníze za léčbu pohybového aparátu koně, budou různá omezení v užívání koně opotřebovaného dostihy apod. Je možné si koupit zdravého koně - nabídek je stále dost včetně možnosti dovozu zdravých koní ze zahraničí aj. V tv se pak ukazují koně, kteří to vydrželi a měli třeba to štěstí a vyhráli velký dostih apod. Upřesňuji to, protože se o těchto poměrech, číslech nikde moc často nepíše veřejně, protože to není přitažlivé pro budoucí majitele dostihových koní, kteří mohou přinášet své peníze konkrétním stájím, není to libozvučné říkat sponzorům dostihových závodů, diváky v tv by to mohlo též odrazovat od sledování pořadů apod. Ve svém příspěvku se věnuji obecně jen určité části koní (jak píši výše koně 3 až 5 let v dostihovém tréninku) - není tu prostor, abych popisoval různé další možnosti , souvislosti (jestli jde o trénink na roviny nebo překážky apod.), a proto jsem si vybral příklad vztahující se ke skupině dostihových koní, kteří jsou déle v tréninku (do této doby nezapočítávám období, kdy se kůň léčí ze zranění). Kvůli určité míry obecnosti v údajích, které uvádím výše, jsem záměrně stáhnul dolů procento koní zmrzačených, zabitých. Takže mnou uvedená statistika neuvádí tolik zmrzačených, zabitých koní, abych nemohl být nařčen, že to vidím moc černě. I tak jsou ta čísla smutná (alespoň za mě). Mám dostihy rád, ale ne každý vidí i druhou stranu mince. Proto píši tento příspěvek. Rozhodně tím na nikoho neútočím a uvědomuji si, že v zahraničí, jako je např. Irsko, na jatkách končí mnohem více procent dostihových koní než je tomu v ČR.

[@anezkasvetla1998]

Ono to bohužel není u jiných disciplín o moc lepší. Koně, kteří zvládnou pár let vrcholovou drezuru po odchodu do důchody mají nohy v háji z toho, jak neumí vůbec chodit, bez tahání za držku a kopání do slabin neudělají ani krok a psychicky jsou taky dost mimo. Takoví koně jsou každopádně po úspěchu dost drazí a běžný člověk si je asi nekoupí. Plus v ČR není úplně možnost se k takovým koním dostat, Česko není v drezuře žádná hitparáda. Německo, Holandsko, Británie a USA jsou každopádně plné tady těch "hrozně úspěšných koni", na které se ale nedá vlastně sednout dokud jezdec koni nenarve do držky dvě udidla, nevyváže ho a nedokope ostruhou. Koně z parkuru a všestrannosti jsou na tom velmi podobně. A bohužel šance, že se především v té všestrannosti zabíjí nebo zmrzačí, je prakticky ještě vyšší jak u dostihů. A rovnat koně, který umí jen bezhlavě lítat, bez vyškubání nezpomalí a maji velmi často nohy v dezolátním stavu... Není to nic extra a že se takoví koně v ČR těžko shání neznamená, že se to neděje. Navíc ti koně mají velmi často třeba i strach z vody a pevných skoků, jen na to během kariéry nikdo nebral ohled a kůň se prostě zmlátil, aby do vody šel a skoky přeskákal. Koně se v tréninku dost bijí, hodně jezdců nesáhne pro ránu daleko i v soutěžích. Ve westernu se potom ve velkém mrzačí tisíce telat jen proto, aby se perfektně natrénovalo nahánění dobytka. Zlámané nohy, zlomený vaz, psychika v háji, rozlámané rohy, krky rozervané do krve... Jakmile těle padne k zemi, tak se prostě hned sejme a nikdo se neptá, čím to je. Amerika je hold země snů. Tam se jezdec, který pracuje s dobytkem a sám se nechová jak vůl hledá moc těžko. Dostihy mají hodně temných stránek. Ale v porovnání s jinými disciplínami na tom nejsou o moc hůř. Jen mají nevýhodu, že jsou více známé i mezi nekoňáky a občas se zvedne nějaká vlna nevole v době Pardubické třeba. Ale že by někdo brečel za zmrzačená telata, za koně trénované v rollkuru nebo za koně bité, aby vůbec vlezli do vody a někde si tam zklamali vaz, to nikoho nezajímá. Koňáci jsou prostě jedna velká banda debilů a najít slušného jezdce je prakticky nemožné. 🤷 A třeba takový ten rádoby luxusní chov arabských plnokrevníků někde v Dubaji potom celému jezdectví nasazuje korunu tím, že se na ty koně ani nedá sednout kvůli tomu, jak na hovno ten kůň je. Záda se koni pod sedlem prostě zlomí, nohy má v háji už od narození, deformovaná hlava a krk, kdy to zvíře není schopné ani pořádně dýchat a mnozí tomu fandí, protože mají šejkové koníčky rádi a proto na nich nejezdí. Při tom klasický arabský plnokrevník je tak úchvatné plemeno, ale tady ty rádoby napodobeniny je pomalu vytlačují. Podobné je to v chovu frísů, kdy ty lehké a šíleně nemocné typy poslední roky dost brutálně potlačují těžké a původnější typy, které hold nevypadají tak ušlechtile, ale aspoň se na ně dá sednout a nepřelomí se vejpůl.

[@danprikryl4044]

Ja sem uplne v soku a hrozne smutnej z toho co tu popisujete😢....kun jim na dostizich vydela penize a vdek je ten ze ho poslou na jatka.....ja mel za to ze si odbeha par sezon a pak je nekde na pastve do konce zivota