SEDLÁCI

Ze života „třídních nepřátel“ v čase kolektivizace
Vladimír Lakva (1942) se narodil v selské rodině v Bohuňovicích na Olomoucku: jeho otec byl v roce 1953 odsouzen ve vykonstruovaném procesu k devatenácti letům vězení a konfiskaci majetku, Vladimíra s maminkou vyhnaly komunistické úřady z domova do tři sta kilometrů vzdálené Lindavy. Otec Evy Kubelákové rozené Biňovcové (1940) hospodařil v Račiněvsi: na počátku padesátých let ho komunisté uvěznili pro údajnou sabotáž a jeho rodinu odvezli na nákladním autě do Nových Losin v podhůří Hrubého Jeseníku. Rodiče Miroslava Frantíka (1941) měli statek v Kurovicích na Kroměřížsku: otec byl roku 1952 zatčen, poslán na nucené práce jako „venkovský boháč“ a zbytek rodiny deportován do zdevastované chalupy v daleké obci Nesytá… Nucená kolektivizace a tzv. rozkulačování neboli likvidace selského stavu patří k největším zločinům československého komunistického systému. Odhaduje se, že během „Akce Kulak“, kterou Státní bezpečnost spustila v roce 1951, vyhnal aparát KSČ z domovů tři až čtyři tisíce rodin. Vzpomínky tří „kulackých dětí“ zaznamenala Paměť národa a vznikl z nich působivý filmový dokument o kruté době, těžkých životech a také výjimečné síle lidí, kteří měli být zašlapáni do země v zájmu budoucího rudého ráje na zemi.