Oživili jste to, co si oživit zasloužilo! Poslouchal jsem se zatajeným dechem, vzpomínal a plakal. Velké díky. A z vděčnosti vám věnuji tuto básničku, je ještě teplá: Na balkóně v noci na balkóně v noci s cigaretou rozjímání a šestkrát splínem dolitou dvojkou vína do tenkostěnné sklenice tak leda na prasknutí právě žbluňkl měsíc asi se bál pořezání že se ani nepohnul a tak sklínka vydržela ne jako ty byl jsem slepý ne jako ty střepy ledový je teď vítr k nám rozfoukal nic do nikam kde to jenom bolí a perličkovým stehem od spodního víčka tváře hýčká solí Radovan Voříšek