Pohádka na Dobrou noc - O kouzelné zahradě

"V této zahradě se skrývá kouzelný klíč," vysvětloval Růžák. "Klíč, který může odemknout bránu do světa, kde je všechno možné. Tento klíč však zmizel, a jen ty ho můžeš najít. Bez něj bude zahrada navždy ztracena."
Matěj přikývl. Byl si jistý, že tohle je jeho šance udělat něco velkého. "Kde začnu?"
Růžák ukázal prstem na tajemnou zahradu, která byla nedaleko. "Pojď za mnou. Půjdu s tebou. Cesta bude dlouhá, ale odměna na tebe čeká."
A tak se Matěj vydal na cestu. Cestou procházeli mezi stromy, které se stále pohybovaly a vytvářely nové cesty. Každý krok vedl do nového, fascinujícího místa. Objevili barevné květiny, které zpívaly v rytmu větru, a kameny, které se hýbaly, jakmile se k nim Matěj přiblížil. Bylo to místo plné tajemství a zázraků.
Když dorazili k hlavní bráně zahrady, objevili obrovskou hradbu z květů, která se zdála být živá. Každý květ měl jinou barvu a zářil jako drahokam. Ale brána byla uzavřená a nikdo nevěděl, jak ji otevřít.
Matěj si vzpomněl na slova Růžáka. "Musíme najít klíč. Ale jak?"
"Podívej se kolem sebe," řekl zajíc. "Každý květ má svou vlastní sílu. Když najdeš ten správný, ukáže ti cestu."
Matěj se tedy pustil do zkoumání květů. Každý květ měl jiný tvar a barvu, a každý měl jiný jemný, ale silný zápach. Zkoušel je všechny, ale žádný z nich neotevřel bránu. Až nakonec narazil na jeden, který se lišil od všech ostatních. Měl zlatou barvu a jeho okvětní lístky se jemně hýbaly, jako by dýchal. Matěj k němu přišel blíž, opatrně ho pohladil a... brána se začala pomalu otevírat.
Vstoupili do zahrady, která byla ještě krásnější, než si Matěj kdy dokázal představit. Uprostřed stálo obrovské stromové království, kde žili moudří starci ve větvích. Ale najednou Matěj uslyšel podivné zvuky. Někdo tam byl, někdo, kdo se snažil zahradu zničit.
Byla to temná postava v dlouhém plášti. Měl tvář skrytú v temnotě a jeho kroky zněly jako hromy. Růžák se postavil před Matěje, aby ho chránil.
"To je Temný Strážce," řekl. "Ten, kdo chce zničit kouzla této zahrady. Musíme ho zastavit."
Matěj se neváhal. "Jak?" zeptal se.
Růžák se podíval na chlapce a zasmál se. "Někdy není potřeba síla, ale srdce. Pokud mu ukážeš, že máš dobré srdce a odvahu, porazíš ho."
A tak Matěj šel k Temnému Strážci. "Nech tu zahradu na pokoji!" řekl pevně.
Temný Strážce se zasmál, ale jakmile se podíval do Matějových očí, jeho smích zmizel. Chlapcovy oči zářily laskavostí a odhodláním, a to Temného Strážce zasáhlo. "Jak je možné, že máš tak silné srdce?" zeptal se.
"Každý, kdo věří v dobro, má silné srdce," odpověděl Matěj.
A tak Temný Strážce ztratil svou moc a zmizel, jakmile si uvědomil, že dobro vždy zvítězí. Zahrada byla opět v bezpečí.
Matěj se vrátil domů a probudil se ve své posteli. Ačkoliv věděl, že to byl jen sen, měl pocit, že kouzelná zahrada skutečně existuje, někde tam venku, a že dobro zvítězí vždy, když budeme věřit v to nejlepší.