“Jakmile člověk začne přemýšlet o tom, co by si přál, tak prázdnotu zaplní.” Vlastně mě k tomu napadá, že přeci člověk, který jede v tom svém každodenním rytmu povinností, tak si ani neuvědomí, že mu něco chybí nebo uniká. Jednoduše nemá na prázdnotu čas. Spousta podnětů, který máme kolem sebe, blokuje cestu k našim skutečným přáním a touhám. Kdo z nás kdy přemýšlel nad otázkou: “Co bych dělal, kdyby neexistovala očekávání ostatních, kdybych neměl závazky…???” A možná, že právě covidová doba mohla pomoci pootevrit dveře k našemu skutečnému já. Měli jsme preci možnost odložit telefony, vypnout televize a byt jen a pouze se sebou. Uvědomit si, kam se naše cesty ubírají, a zda žijeme naše životy, nebo se snažíme žít životy jiných.