Рет қаралды 2,589
Dve kapely akoby z iného hudobného sveta - jedna folková a druhá ľudová - sa spojili a zahrali spoločne legendárnu pieseň v unikátnom prevedení, aké ste dosiaľ nepočuli.
Pieseň Skládanka je jednou z najznámejších skladieb českého folkového dua bratov Jana a Františka Nedvědovcov. Prvýkrát vyšla na albume František v roku 1993 a pôvodne ju spieval František Nedvěd. A hoci František pred tromi rokmi odišiel do hudobného neba, jeho piesne naďalej žijú v podaní Honzu Nedvěda mladšieho, Hanky Nedvědovej a kapely Příbuzní.
Za tridsať rokov Skládanka doslova zľudovela a zapísala sa do srdcí poslucháčov v Čechách a na Slovensku. Hudobne je charakteristická jednoduchou melódiou sprevádzanou akustickými gitarami, čo je typické pre tvorbu bratov Nedvědovcov. Prevedenie piesne s Hergottovcami a akordeónovým sólom Milana Perného ešte viac umocnilo nádhernú melódiu z pera Honzu Nedvěda staršieho. Úplne netypický pre túto skladbu je ženský spev. Na koncerte v Bratislave, kde vznikla táto nahrávka, spieva sólo Michaela Hergottová. S nápadom spojiť tieto dve kapely prišiel Michal Feik, ktorý sa okrem komunikácie a marketingu venuje vo svojom voľnom čase aj hudbe a tvorbe videí, klipov či krátkych filmov.
Hudba a text: Honza Nedvěd st.
Spev: Michaela Hergottová a Honza Nedvěd ml.
Gitara: Honza Nedvěd ml. a Honza Oršulík
Akordeón: Milan Perný
Klávesy a vokály: Ján Hergott
Basová gitara: Jiří Oršulík
Bicie: Dan Oršulík
Mix: Marián Besiky Jáchym
Užitočné odkazy:
/ honzanedvedofficial
/ %c4%bdudov%c3%a1-vesel...
/ hergottovci
SKLÁDANKA
Tak od dneška vím,
jak zavíráš oči,
když pusu ti dávám
jak otáčíš hlavu,
všechno už víš,
to, co bych chtěl
Snad se mi zdáš,
nebo nechápu nic,
štastnej jsem jen blázen,
co chtěl bych víc,
ty můj vánku,
skládanko hezká z kouzelných chvil
Do závěsů nutí se den
a my máme půlnoc,
cítím tvůj dech a trochu se bráním
hladit tě víc
Poprvé blízko, blízko tě mám
a tvoje tvář je plná stop mých,
začnu se bát, jestli to moje rád
Ti neublíží
A už se mi stýská,
pitomej čas, už musíš jít,
uklidím okurky, polštáře,
naposled pusu ti dám
Ruce si chvíli nebudu mít,
pel z tvojí kůže nechci si vzít,
tak zase zítra, ty můj vánku milovaný
Tak od dneška vím,
jak zavíráš oči,
když pusu ti dávám
jak otáčíš hlavu,
všechno už víš,
to, co bych chtěl
Snad se mi zdáš,
nebo nechápu nic,
štastnej jsem jen blázen,
co chtěl bych víc,
ty můj vánku,
skládanko hezká z kouzelných chvil