VAŠE NEJHORŠÍ STRAŠIDELNÉ HISTORKY - CHODÍ MĚ NAVŠTĚVOVAT TEMNÁ POSTAVA #2

[@iwetiw]

tuhle serii by bylo skvely kdyby si drzel s vidrailem protoze on ma takovou spooky energii

[@mrdeef3746]

to je pravda ale mohl by udelat i dil s vice lidma

[@АндрейХабибуллин1]

co je spooky ?

[@coffeeiero4752]

😅

[@tmspeederczlptm4420]

@@АндрейХабибуллин1strašidelný / strašidelnou

[@АндрейХабибуллин1]

@tmspeederczlptm4420 díky , už budu vědět 🙂 člověk se furt učí nový slova

[@martintopolanek448]

Rád bych se podělil o něco, co nás doma děsí už delší dobu. Začalo to docela nevinně. Naše tříletá dcera dostala ke svým prvním narozeninám nočník, který po použití zahraje krátkou, veselou melodii. Tehdy nám to přišlo jako skvělý dárek. Jednoho večera, když už naše dcera dávno spala a my s partnerkou sledovali televizi, se z temné chodby náhle ozvala ta melodie. Oba jsme ztuhli. Šli jsme se podívat, co se děje, ale chodba byla prázdná. Dcera spokojeně spala ve své postýlce. Od té doby nočník občas zahraje úplně sám. Bez varování, bez zjevného důvodu. Nejhorší je to v noci, když ležíme v posteli, všude je ticho a z temné chodby se ozve ta hravá dětská melodie… Pak se to začalo stupňovat. Pořídili jsme si koš s automatickým otevíráním víka. Stačilo mávnout rukou a víko se otevřelo. Fungoval bezvadně, dokud jsme jednoho večera, opět při sledování televize, nezaslechli zvuk otevírání víka. Byl jsem vystrašený ale šel jsem se podívat. Víko bylo otevřené a nikde nebylo nic, co by jej mohlo otevřit. Koš se od té doby otevírá sám. Bez varování, kdykoli se mu zachce. Vyměnili jsme baterie, ale nic nepomohlo. Nejpodivnější zážitek se ale stal před třemi měsíci. Seděl jsem doma sám se svou dcerou. Venku se začínalo stmívat, byl klasický podzimní den. Zataženo, chladno, ticho. Seděl jsem na gauči a přemýšlel. Dcera si hrála vedle mě, když jsem znovu slyšel melodii z nočníku a chvíli na to se v kuchyni samo od sebe otevřelo víko odpadkového koše. Už mě to nijak nerozhodilo, na tyhle věci jsem si za tu dobu zvykl. Ale to, co přišlo potom, mě úplně zmrazilo. Dcera mě vyrušila z myšlenek otázkou... "Tati, kdo to tam je?" Podíval jsem se směrem kam ukazovala. Na balkónové okno. Řekl jsem jí, že tam nikdo není, a zeptal se, co viděla. Její odpověď mi vzala dech... "Byl tam vysoký pán. Dělal dupy dup a měl rohy na hlavě." Když se večer vrátila partnerka, snažila se zjistit víc. Dcera pak dodala něco, na co dlouho nezapomenu. "Měl křídla na zádech a pak odletěl." Snažil jsem se to racionálně vysvětlit. Možná něco viděla ve školce, kde byla jen pár dní. Ale čerta viděla naposledy na Mikuláše, což bylo devět měsíců zpátky. Jak by mohla tak přesně popsat někoho, koho už tak dlouho neviděla?

[@BozekBartunek]

Jasný pazuzu démon

[@BozekBartunek]

Jasný pazuzu démon

[@Bublakin-in2rq]

Mám mráz na zádech

[@amaliestaudova2212]

Jestli odletěl, možná se už nevrátí, ale doporučila bych parapety, kde ta bytost byla posypat solí a zapálit svíčku. Zaměřte se na plamen, požádejte anděly strážné o obranu a aby Vás při modlidbě držely na světle a v bezpečí. Projděte s tou svíčkou celý byt a všude požádejte o ochranu, dokud neucítíte, že jste v bezpečí, v teple a světle (jak kdybyste byl malý a objala Vás ze všech stran milovaná osoba). Vyhýbejte se při modlidbě záporům ( jako nedělat, nemoct, nevidět a podobně) a myslete pouze na dobro strážných andělů. Až pocítíte, že to stačí, poděkujte andělům strážným za ochranu a ukončete komunikaci slovem Ámen. Může to trvat dlouho (mě to trvalo 45 mint v místnosti 4X4 metry), ale podle mě lepší něco než nic, než najdete pomoct otce. Přeji hodně štěstí, budu ráda, když napíšete, jak to dopadlo.

[@JosefMelen98]

S tim nočníkem jsme měli to stejný, hrál asi 10 minut v kuse a nikdo okolo. Fotka mého dědy byla položená a já ze srandy ženě řekl ať ji narovná a ono to přestane…přestalo a už se to neopakovalo

[@FrantišekMarek-n5u]

Čus, je mi 27 let. A když se to stalo bylo mi asi 20. V tu dobu jsem bydlel u dědy. A jednou když byl děda v práci, tak jsem koukal na telku. A protože jsem ráno stával do práce a bylo už dost hodin, tak jsem šel spát. Děda měl televizi zapojenou v prodlužováku a vždy se ta televize vypínala, tak že se ten kabel od televize vytáhnul z prodlužováku. Klasika všude zhasnu a jdu spát. A najednou se ozvala rána z obýváku. Celkově ty rány byli tři a ta poslední byla největší jako když někdo bouchne do stolu. A když odezněla ta poslední rána, tak se televize zapnula. Takový strach jsem za život nikdy nezažil. Trvalo mi asi 30 minut než jsem se odvážil jit se podívat co se vlastně stalo. Když jsem pomalu a potichu šel do obýváku, tak jsem si všimnul, že televize je zase zapnutá v prodlužováku. Od té doby jsem tam už nikdy nespal sám a radši jsem si pronajmul svůj první byt. Do dnes když si na to vzpomenu mám husí kůži a úplně se mi svírá žaludek. Do dnes nevím jak se to mohl stát.

[@NatyKeprtová]

Tak se tedy taky podělím o svůj příběh. Začalo to před 4 lety, když jsme se s mamkou a mými sestrami stěhovali do nového bytu. Už první den jsem měla z tohoto bytu strašně divný pocit, takový stísněný, hlavně z chodby, která je dlouhá a večer nejde vidět z jedné strany na druhou. Máme 2 papoušky, kteří byli v chodbě, ale každou noc z ničeho nic začali křičet a skákat po celé kleci. Uklidnili se, až když tam někdo přišel a rozsvítil světla. Říkali jsme si, že se třeba něčeho zleknou, co je tady v bytě nového. Když jsem jednou v noci spala, vzbudil mě strašně divný pocit. Když jsem se podívala přímo před sebe, u dveří stála malá černá postava, jenom se na mě koukala. Nemohla jsem křičet ani mluvit, tak jsem jenom zavřela oči a snažila se znova usnout. Ráno jsem se probudila, ale ten pocit nezmizel. Papoušky jsem si dala k sobě do pokoje a už nekřičeli v noci. Postupem času se začalo přidávat to, že když jsem šla na záchod, slyšela jsem kroky za dveřmi, ale když jsem otevřela, nikdo nikde nebyl. Rozhodla jsem se svěřit mamce o tomhle zážitku. Ta mi na to řekla, že když v noci šla za sestrami do pokoje, jelikož sestra byla hodně nemocná, viděla černou postavu, jak stojí u sestry, a také, že mamky přítel slyšel v noci koš se zavírat a otevírat.Touhle dobou se mi začaly strašně měnit nálady, byla jsem furt unavená, strašně úzkostlivá a myslela jsem na sebe jako na nežijící. Každý den jsem slyšela různé kroky, když jsem byla doma sama, tak jsem za dveřmi, jelikož je máme skleněné, viděla jenom se mihnout černý stín. Začalo se přidávat klepání, padání věcí v kuchyni i v koupelně. Jednou u nás byla babička na návštěvě, seděla jsem s ní v kuchyni, když se v tu chvíli otevřela mikrovlnka. Mamka byla strašně vystrašená a jelikož je věřící, našla nějakou paní a s tou jsme se sešli. Tato paní nám vysvětlila byt a snažila se odvést nějaké duše. Řekla, že vidí dobré duše, ale i jednu špatnou, kterou mám u sebe. Chvíli byl klid, ale potom se to začalo zhoršovat, začala mi padat zrcadla, rozsvěcet se mi světlo a kdykoliv, když jsem prošla přes chodbu, měla jsem strašně divný pocit. Paní jsme volali znova, sešli jsme se a řekla, že ty dobré duše odešly, ale zůstala tady ta špatná a nejspíš se naštvala, tak znovu vysvětlila byt a pokusila se jí odvést. Nevím, jestli to moc pomohlo, furt slyšíme klepání, ťukání, padají nám sošky, ale už se nebojíme a jenom to bereme jako součást. Vždy, když někdo zaklepe, tak řekneme ahoj, a to je všechno. Budu ráda, pokud si příběh přečtete, omlouvám se, že je to trochu matoucí a dlouhé.

[@natespotykova]

Jak dlouho jsi to psal😮

[@natespotykova]

Ale dobrý príbeh

[@JanaDolanská-g3z]

Něco podobného se mi stalo

[@JanaDolanská-g3z]

U nás před barákem se oběsil muž. Potom jsem začela mít divný pocit že mě něco sleduje

[@JanaDolanská-g3z]

Není to vtipné.paranormální jevy má hodně lidí

[@czrex8851]

Zase banger video a banger dvojice

[@JanBro-wd6jh]

Souhlas vole

[@mr.o5421]

souhlas

[@sutr2404]

Ahoj kluci, taky se podělím o jednu historku. Mám jednu opravdu temnou historku, která se mi stala, když jsem byl malý. Je to jediný strašidelný zážitek, který mám, a dodnes mě mrazí, když na něj vzpomínám. Když jsem byl ještě dítě, jezdili jsme s tátou, mámou a sestrou k dědovi a babičce. Tehdy ještě bydleli ve starém domě, kde děda vyrůstal, než se přestěhovali do nového. Já a moje sestra jsme spali spolu v obýváku. Jednou v noci jsem začal slyšet hlasité rány ze sklepa. Probudil jsem sestru, a společně jsme se rozhodli zjistit, co se děje. Když jsme přišli ke dveřím od sklepa, zjistili jsme, že se samy otvírají a bouchají, ale nebyl to průvan - bylo to něco mnohem děsivějšího. Dveře do sklepa, které bývaly vždy zamčené, byly tentokrát otevřené. Vzali jsme baterku a šli se podívat dolů. Bylo nám asi osm let a přiznávám, že jsme měli velký strach, ale zvědavost byla silnější. Když jsme vešli do sklepa, všude bylo ticho a prázdno. Jenže pak se dveře za námi zavřely - a zamkly. Nemohli jsme se dostat ven. Najednou jsme začali slyšet jemný dívčí smích, občas jsem ho slyšel já, občas sestra. Některé věci, jako koště nebo pár dalších předmětů, se samy pohnuly nebo spadly. V té temné místnosti jsme zůstali asi dvacet minut, než nás děda přišel vysvobodit. Když jsme se ráno vrátili nahoru, rodiče nás hrozně seřvali za to, že jsme šli do sklepa, kam jsme neměli. Děda totiž nechtěl, aby tam někdo chodil, a ten sklep byl pro nás zapovězené místo. O několik let později, když už se moji prarodiče přestěhovali do nového domu, jsem se o té události s dědou bavil. Řekl mi, proč nikdy do toho sklepa nechodil. Když byl děda malý, měl sestru, která si s ním ve sklepě často hrála. Bylo to jejich oblíbené místo, kde trávili spoustu času. Jednoho dne ale dědova sestra při hře ve sklepě uklouzla na schodech, spadla a špatně narazila hlavou. Zlomila si vaz. Děda a jeho rodiče ji hledali po domě celé dvě hodiny, než ji našli mrtvou na konci schodů, zkroucenou. Od té doby se děda sklepa bál a nikdy tam nechodil - měl z toho velké trauma. Do sklepa chodila jen babička, když bylo potřeba. Děda mi řekl, že je možné, že ty dveře nezavřel nikdo jiný než jeho sestra, která si chtěla hrát své hry. --- Ale k tomuhle příběhu mám i jednu teorii. Je možné že se náš někdo nebo něco snažilo nalákat do sklepa a pak nás tam uvěznit aby jsme si šli s ní hrát. Doufám, že se ti moje historka líbí, a že se dostane do videa!

[@vitadam9985]

Čus kuci je to častější než by jste řekli i v Česku se děje Phrogging označuje situaci, kdy se někdo cizí ubytuje v domě či bytě někoho jiného a žije zde bez povšimnutí několik dní, měsíců a v některých případech i několik let. Nemusí se jednat pouze o domácnost, ale i osobní sklad či dokonce nákupní centrum. Phrogging si mnozí pletou se squattingem, ale mezi těmito dvěma nelegálními činnostmi jsou podstatné rozdíly.

[@klarahingarova7148]

Squter chce být sám a Phrogger si užívá a má rád přítomnost druhých Někdy se stane, že když se rodina odstěhuje tak Phrogger jde za nimi ☺️ Říkala sem si, jestli to tu někdo napíše, protože tohle ví málokdo

[@mariekrejcova7382]

Ahoj stejku, zkusím taky přispět jedním z mých několika zážitků, které si nedokážu logicky vysvětlit. Když mi bylo 9, byla jsem doma se zápalem plic. Každé ráno v 7 hodin mě mamka budila, abych si vzala prášky. Jednou v noci jsem se sama od sebe vzbudila, rozhlidla se po pokoji a řekla jsi, že je ještě asi brzo a budu spát dál. Měla jsem v té době patrovou postel a k ní dřevěné schůdky. Když jsem se otočila ke zdi, nešlo mi vůbec znovu zabrat. Když jsem najednou začala slyšet zvuky, které zněly přesně, jako když chodí někdo po koberci v pokoji. Zkusila jsem to ignorovat. Když po chvíli zvuky přestaly, doufala jsem, že se mi to jen zdálo. Najednou ale začaly praskat schody u žebříku, jakoby se někdo snažil vylézt za mnou nahoru. V tu chvíli už jsem byla úplně v šoku a i když jsem se mohla hýbat (případně zavolat na mamku nebo tak), čekala jsem co se stane. Postupně jsem cítila jak se vedle mě prohyba postel a něco si vedle mě lehá. Bylo to opravdu jako reálná osoba. Nakonec jsem na krku cítila tři krátké doteky, jako když se vás někdo dotkne prstami. Začala jsem brečet a až po chvíli co jsem se vzpamatovala, jsem zakricela na mamku. Ta věc co ležela vedle mě zmizela, hned co mamka přiběhla z druhé místnosti a rozsvítila. Nikdy v životě jsem nezažila něco podobného. Mamka to v tu dobu nebrala nějak extra vážně, ale když jsem ji to nedávno ve svých 20 říkala znovu, byla z toho docela vyděšená, prý hlavne proto, jak moc detailně si to pořád pamatuji.

[@aksureb]

Kluci, líbí se mi váš přístup, jak se snažíte ty příběhy vysvětlit. Taky to vždy dělám, že hledám vysvětlení, které není nadpřirozené. Je to fajn. Škoda, že tak nejde vysvětlit úplně všechno. Chjo. Pár nepříjemných zážitků jsem měla, které vysvětlit nešly vůbec. A to prostě z hlavy nedostanete. Super video!!!!

[@puner4206]

33:11 Oprava: nebyl to Matěj, ale Patrikova přítelkyně. Každopádně skvělé video i atmosféra. Vždycky potěší creepy content od tohoto dua

[@dominik7298]

Čau Stejku :D tady se podělím o něco mého ( a jinak zase skvělé video :D) Tento příběh se stal asi před 12 lety když jsem byl ještě malý. S máminou kámoškou jsme jeli na chatu společně s jejím synem a manželem. Tak nějak šly dny byla zábava a tak dále, takhle to šlo do 3 dne. v noci jsem se s mým starším bráchou vzbudil, podle bráchy bylo něco okolo půl druhé ráno a z ničeho nic začal foukat vítr i když jsme neměli otevřené okno. Po chvilce kdy přestal ten průvan zazvonil telefon, nikdo z nás se ho neodvážil zvednout. Pak to přestalo a mysleli jsme si s bráchou, že už to přestalo. Chtěli jsme jít pak v klidu spát, ale slyšeli jsme zvuky z kuchyně, byla to naše máma s její kámoškou. Když jsme se za nima šli podívat, řekli nám že Petr (manžel mámino kamárádky) zemřel. V budoucnu mi ještě máma řekla že se na zahradě oběsil.

[@VikNeil]

Už od malička o sobě vím, že jsem na duše a energii citlivější, a jednoduše vycítím tyto energie a dokážu s nimi i komunikovat a vidím je, ale jednou se mi stalo něco, z čeho mám husinu doteď. Jednou jsme byli se školou v Norimberku v Německu na výletě. Jeden den jsme se šli podívat do muzea, ale když jsme do něj vešli, napřed mělo spodní patro, které bylo celé prázdné a teprve v dalším patře bylo muzeum samotné. Když jsem byl v té spodní místnosti, udělalo se mi zle, cítil jsem jak mi psychicky není dobře a pocitově jsem věděl, že se tam stalo něco hrozného. Šli jsme do další místnosti a já kámošovi řekl, že mám divný pocit z toho místa a jestli si o té budově a její historii něco nezjistí. Jak jsme vešli do muzea, na schodech mi v hlavě probliklo číslo 60, jakobych věděl, že tam zemřelo 60 lidí, ale neřešil jsem to a vymazal z hlavu. Jak jsme už byli v muzeu, kámoš si tam o té budově něco četl, potom zamnou přišel a říká „V této budově byla svatba, a zřítilo se tu schodiště..na 60 lidí..” Přísahám v tu dobu jsem dostal mráz po zádech jako nikdy dřív..

[@MasterKing-yh9tf]

Podělím se se svým příběhem. Když jsem byl malý, (zhruba 8 let), tak měl sen, ale ne jen tak ledajaký sen. Byl to sen s mým dědou, který už byl dlouho po smrti. Zdálo se mi jak je na našem dvoře a něco mi vysvětluje. Bylo to hezké a popravdě jsem si ten sen užíval, já jsem čupěl a děda klečel a něco mi ukazoval s takovým klidem. Na tomhle není nic zvláštního, ale to divné na tom všem je, že jsem svého dědu nikdy nezažil. Jak jsem se probudil byl jsem z toho tak zmatený, že jsem sám nevěděl jestli to byl sen, nebo jestli jsem dědu zažil. Nechtěl jsem s tím obtěžovat rodiče, takže jsem si to nechal pro sebe. Od té doby chodím pravidelně na dědy hrob a hrozně se mi stýská i přesto, že jsem svého dědu nikdy neviděl.

[@Lukyss__]

Mám tu příběh z dětství. Občas mívám sny, co se dějou pak ve skutečnosti. Ale, bylo mi 8 let a bydleli jsem v uličce v Praze 6 - Dejvice. Přes ulici sme měli vietnamce, kam mamka chodila nakupovat, když něco potřebovala. Vždy když jsem šel do obchodu já, tak se mamka koukala ven z okna, ale toto byl den, co se mamka nekoukala. Bylo dopoledne, nějaký jarní den. Mamka vařila polévku a potřebovala cuketu, pórek a magi. Poslala mě věci koupit, tak jsem se oblékl a šel jsem. Mamka se tento den nekoukala a já v pohodě nakupoval. Zaplatil jsem nákup a vyšel jsem z obchodu. Náhle přede mnou zastavila žlutý, malý nákladní auto od škodovky. Stáhlo se okno a slyším jak muž se mě ptá, jestli nechci odvést domu, já odpověděl, že ne. Muž nastartoval a ujel kousek dál. Viděl jsem jak zastavila u malé holčičky a asi se ji taky ptal. Byl jsem vystrašený a běžel sem rychle domu. Zavolali jsme policii, ale auto nikde. Od té doby jsem holčinu neviděl a stejný model auta nám na střední dodával jídlo do automatů. Je to crazy, že je to skoro 12 let a stále si pamatuju model a barvu auta.

[@davidklika1209]

Tento příběh mám z vyprávění od mámy. Když se toto stalo nebyl mi ani rok a neuměl jsem lézt což je docela důležité. Máma mě uspávala na chatě a během toho usnula, když se probudila nemohla mě nikde najít a pak jen slyšela můj smích v přízemí. Seběhla dolů a viděla mě jak se houpu na všech čtyřech a směju se do tmavého rohu pokoje. Hned jsme odjeli. Když jsme pozvali na chatu někoho kdo se o tyto věci zajímá tak prý v jednu chvíli vycítil 100 entit. Mám ještě pár příběhů které jse tam stali, ale to si nechám na příště.

[@yoonlee563]

Zdravím Stejku a Adame, rád bych taky přispěl s něčím, co se nám v bytě děje už v podstatě od doby, co jsem byl malej, a pokračuje to doteď. Je mi 17 a pár prvních znamení o tom, že doma máme ducha, se objevovalo už když mi bylo kolem 6 let. Mám staršího bratra, který ještě v té době bydlel s náma, a náš pes byl tehdy asi půl roční štěně. S bráchou jsme měli společný pokoj, a jeho počítačovej stůl byl hned vedle dveří, které vedou na chodbu, kde náš pes měl tehdy pelíšek. Tahle první "interakce", nebo jak to nazvat, se stala večer, kdy byli rodiče na nějakém večírku. Já spal a pes taky, mezitím co si bratr něco dělal na počítači. Vyrušilo ho náhlé štěkání z chodby, když se pes probudil a z ničeho nic vyděšeně štěkal do tmy. Bratr se ho snažil uklidnit, což se povedlo až po pár minutách. Řekli byste si, že to není nic divného, mohl třeba mít jen zlý sen, nebo něco. No, ne. Další ráno se mamka s tátou probudili s tím, že jejich skříň byla dokořán otevřená, aniž by ji otevřel jeden z nich nebo brácha. Neměli pro to vysvětlení. Čím jsem byl starší, tím divnější věci se mi v bytě děly. Většinou teda když jsem byl doma sám. Často jsem se probouzel uprostřed noci, pokaždé v ten stejný čas, klidně i třikrát týdně. Měl jsem vždycky pocit, jakože tu sám nejsem. Slýchal jsem i věci jako posunutí skleničky na kuchyňské lince mezitím, co jsem byl v pokoji, nebo podobné věci. Ale hlavní opakující se znak je ťukání. Skoro každý den, kdykoliv jsem sám doma, přes den nebo večer, se ozvou pokaždé dvě nebo tři zaklepání na tu skříň, co je v ložnici. Na tu samou skříň, která se před lety jakoby sama otevřela. Taky se mi někdy stává, že se probudím v noci a slyším kroky v mém pokoji (který je i zároveň obývák) a lehké prohnutí gauče, jako kdyby si na něj někdo sedal. A občas se i nějaké předměty v mém pokoji samy od sebe hýbou. Nedávno to byla zrovna fixa, která před mýma očima sama vyjela ze sady co mám vystavenou na poličce (ta sada fix je položená horizontálně, nevím jak to mám říct, sorry). Celkově už jak já, tak mamka, tak ostatní lidi co někdy přijedou na návštěvu nebo přespání, jsme obeznámeni o tom, že tu ten duch je. Zvykl jsem si na něj, dokonce jsem mu dal i jméno, které používá i mamka, aby se tu s námi cítil líp. :D Pořád si opakuju to samý - očividně nám Manda (pan duch/paní duchová) ublížit buď nechce, nebo nemůže, protože je třeba moc slabý. Kdyby jo, tak už to podle mě dávno udělá. Ale i tak ho mám rád.

[@mafincz1]

No asi před třemi roky jsme měli soustředění a přespávali jsme na malém letišti. Já a můj kamarád jsme ještě s pár lidmi přespávali ve stanech. Den proběhl v pořádku a večer podstatně taky. Asi ve 23:15 jsme se rozhodli že jdeme spát. Tak jsme vyšli z budovi a všimli jsme si že tu jedinou noc z celého týdne bylo slyšet mučení krav. Problém byl že krávy měli kravín přes kilometr daleko. Řekli jsme si že to nic není a šli do stanu. Chvíli jsme si povídali a potom šli spát. Zhruba někde kolem druhé, nebo třetí jsem se jen tak vzbudil což se mi moc nestává. Chtěl jsme zase usnout, ale nešlo to. Asi po 10 minutách ležení jsem najednou měl pocit že na mě někdo z venku začal sahat přes plachtu stanu. V tu chvíli jsem nevěděl co mám dělat. Chtěl jsem probudit kamaráda, ale on jakoby by nevnímal a byl strašně studený i když byl zabalený ve spacáku a měl přes sebe deku. Po chvíli jsme usnul a kolem 6 ráno jsem se vzbudil a koukl jsem se na kamaráda. On klečel a koukal přímo na mě. Vypadal jak když pořád spí, ale mě otevřené oči a usmíval se. Hned co jsem ho spatřil tak jsem se lekl na tolik že mi vylétla ruka ze spacáku a kamarádovi jsem dal ohromnou ránu. V tu chvíli se zatřásl a spadl. Ráno jsme to řekli vedoucí a ta nám říkala že se jí to jednou taky stalo přímo na stejném letišti kde jsme přespávali a taky s kamarádkou. Od té doby se nic takového nestalo

[@stefan5051]

Zdravím Stejku, taky se podělím s jedním zážitkem. Letos v létě jsem byl u kamaráda v domě po jeho prarodičích a stalo se tam pár věcí. Několikrát se nám přes den sami od sebe velikou silou zavřely dveře, div že se sklo nevysypalo. Dále se jednou před půlnocí v zamčené místnosti od které má jen jediný klíč se samo rozvítilo a po nějaké době se zhaslo a v tom domě nikdo nebyl. A jestě jedna věc vedle mě ležela jeho airsoftka která byla rozšrubovaná, bez zdroje a z ničeho nic vedle mě vystřelila.

[@Vaikelinka]

Taky se podělím o svůj příběh: Když mi byly tři roky, probudila jsem se dřív a šla jsem si pro pití. To jsem vypila a vracela jsem se do postele, když jsem pak míjela chodbu ke dveřím, náhodou jsem otočila hlavu směrem k východu z bytu, kde se (mohlo jít o mou dětskou představivost) formovala nějaká černá mlha, v níž se pak rozsvítili akorát dva červený kruhy (přibližně ve výšce očí), zaječela jsem a běžela k mamce do postele... Teď se přesuneme do loňského jara, kdy jsem hlídala tátovi dům. Probudila jsem se (už bylo světlo), a najednou mi hlavou zazní něco jako: "Nezdálo se ti, že tu v noci někdo byl?", ozvala se strašná rána, křáply dveře a všechno se propadlo do tmy, pak se ty dveře pomalu otevřely a v tý tmě za nimi se opět objevily ty dva stejný rudý kruhy, v ten moment se u mě objevil i pocit podivného klidu. Dveře se potom opět zabouchly, ozvala se další hlasitá rána a bylo zase světlo, přičemž na hodinkách jsem měla ten stejnej čas.

[@sejba120]

Ahoj, napadlo mě se tedy taky podělit o svůj asi nejdivnější zážitek. Bylo mi odhadem 5-7 let a v to období jsem měl často spánkové paralýzy či noční můry, které držely i při probuzení (rychle se přibližující a oddalující zdi, které jsem viděl pak i několik desítek minut po probuzení), ale tohoto se to netýká. Asi. Měl jsem pokoj společný s mým starším bratrem a měli jsme postele spojené tak, že hlavy jsme měly u zdi a nohy směrem do místnosti s tím, že mezi postelemi nebyla žádná mezera. A jednu noc jsme šli spát jako obvykle. Jenže nějak uprostřed té nejhlubší části noci jsem se probudil a cítil jsem, že něco není v pořádku. Instinktivně jsem se chtěl prvně posunout k bráchovi, jenže místo toho, abych se k němu přesunul blíž, jsem zapadl mezi obě postele. Ze začátku mě přepadl jen pocit naprostého zmatení. Ihned jsem dával ruce nahoru, levou jsem měl na své posteli, a pravou ruku jsem měl na bratrově posteli, kde jsem dokázal jeho nohu i nahmatat. Vyskočil jsem a zkoušel ho probudit. Jenže nic, nešlo to. Přepadl mě strach. Rozhodl jsem se tedy, udělat to, co by napadlo asi každého v tomto věku.. Utéct za mamkou. Tudíž jsem se vydal směrem, kde obvykle byly dveře. Ano, píšu obvykle protože v ten moment jsem narazil do stolu, který stál pod oknem, který normálně bývá přesně naproti dveřím. Vše bylo obráceně. Přesně opačně. Ze strachu a zmatení jsem začal brečet, ale nakonec jsem se tedy lehce vzpamatoval a přistoupil jsem na systém toho místa, ve kterém jsem se ocitl. Vydal jsem se tedy na místo, kde normálně bývalo okno, abych tady otevřel dveře. Ocitl jsem se venku z pokoje a i tady to bylo obrácený. Normálně bych šel doleva, abych se dostal přes kuchyni do obývacího pokoje, kde spali rodiče, jenže tady to bylo doprava. Začínal jsem panikařit a doufat, že alespoň na konci této cesty naleznu svoje rodiče, mamku. Abych to už nezdržoval, došel jsem na místo, kde spali, a mamka tam byla a naštěstí probudit šla, odsunula se a nabídla mi místo k dospání noci. Nechtěl jsem se do pokoje vracet, tudíž jsem místo přijal a usnul. Ráno bylo vše takové, jaké to má a mělo být. Bratr si nijak nepamatoval, že bych se ho vůbec pokoušel budit i když jsem tam s ním několik minut lomcoval. Tak, tady bych tuto už pomalu novelu ukončil. Nevím, kde jsem se to tu noc ocitl, ale do teď z toho mám zvláštní pocity.

[@sejba120]

V dnešní době si říkám, že jsem mohl být jen prostě dezorientovaný po probuzení a prostor nebyl vůbec obrácený, ale ty postele mi na tom přijdou stejně nejvíc divný.

[@Karolina222-y5o]

Ahoj, tvá strašidelná videa se mi hrozně líbí a tak jsem si řekla, proč se také nepodělit. Zkušeností mám více, tak snad nevadí, že to bude delší. Občas se mi stává, že koutkem oka zahlédnu temnou siluetu, která náhle zmizí. Jako ale první zážitek, na který si vzpomínám byl v dětství, kdy mi bylo přibližně 5 let. Měla jsem pokoj s balkonem, které osvětlovala lampa z ulice a jedné noci mě něco přinutilo se na tyto dveře podívat. Přes zataženou záclonu bylo zřejmě vidět, že za nimi někdo stojí. Stín měl rohy a vypadal jako čert. Když jsem zavolala rodiče a oni přišli, odtáhli závěs a postava zmizela. Jediný další přístup na tento balkón vedl z vedlejšího pokoje, který patřil strýcovi a i když je vtipálek, nedokážu si představit, že by takto rychle zmizel. Později jsme se odstěhovali do vlastního nově postaveného domu, kde jsme vždycky se sestrou měly obě pocit, že tam s námi někdo je. Občas vrzala podlaha nebo třeba schody. Pak se sestra od kartářky dozvěděla, že by tím duchem měl být někdo z naší rodiny. Pozemek patřil našemu pradědovi, který zemřel už hodně dávno. Slyšela jsem, že se někteří duchové na tomto místě zdržují, protože litují toho, jak se za života chovali a bojí se přejít na druhou stranu. Nezávisle na to jsem se od sousedky dozvěděla něco málo z jeho života, což mě o tomto tvrzení přesvědčilo. V domě jsem se ale nikdy necítila špatně, spíš jsem měla pocit bezpečí a že na nás někdo dohlíží. O několik měsíců později jsem se ovšem doma cítila sama, jako by tam něco chybělo. Později jsem se dozvěděla, že praděda odešel na druhou stranu. Poslední zážitek o který se podělím se mi stal před necelým měsícem. Bylo krásně, a tak jsem se šla projít na nedalekou zříceninu hradu, kde jsem byla úplně sama. Bylo to v čase, kdy jsou všichni v práci. Zastavila jsem se až na jednom místě a skrze hlasovky jsem si povídala s kamarádkou. Po 15 minutách jsem si všimla, že můj mobil má jen 36% baterie. Byla jsem si jistá, že když jsem vycházela z domu, tak jsem měla přes 70%. Nejdřív jsem nad tím mávla rukou, ale když mi baterie klesla pod 20% během 5 minut, tak jsem si vzpomněla na kluky z MadZone a to, jak občas nabízejí duchům, aby si trochu energie vzali a mohli se projevit. V tom momentě jsem se omluvila že ruším a že odcházím. S místem jsem se rozloučila a domů jsem došla se 4%. Z těchto věcí mám velký respekt a doufám, že mě domů nic nesledovalo. Díky za skvělá videa a doufám, že jich ještě spoustu natočíš.

[@janpelech2985]

Prosím víc takových videích Stejku ❤❤❤

[@johanariegelova]

Čauky, ráda se taky podělím o historku. Jednou se mi zdál sen, ve kterém jsem spala ve své posteli. Najednou jsem měla pocit, jakoby se mě něco snažilo stáhnout z postele. Podívala jsem se a byla tam černá postava. Ta věc mě stáhla z postele a já se neustále snažila bránit, ale nešlo to, táhlo mě to dál. Pak jsem se vzbudila a ležela v posteli. Uklidnila jsem se, že to byl jen sen a najednou mě to znovu stáhlo z postele. Jakmile mě to stáhlo, tak jsem se už naštěstí opravdu probudila. Sny ve snech se mi normálně zdávají, ale tohoto typu se mi už nikdy nezopakoval.

[@borscvplechovce8156]

Není to tak dávno, dříve jsem měl v pokoji takovou tu podložku pod židli k PC. Jednou když jsem šel spát jsem slyšel, zvuk, jakoby někdo/něco po té podložce chodilo. Jakoby dokola, takové rychlé kroky. Upozorňuju, v pokoji jsem byl sám. Byl jsem po dvanáctce unavený řešit nějakého ducha, tak jsem nahlas řekl, "Nikdo na to teď není zvědavý, ser na to". A okamžitě to přestalo :D Asi bych to viděl na toho stínového pána, kterého občas vidím už od dětství :D I když je pravda, že ve snu jsem ho už dlouho neviděl

[@kroom.drumandbass]

Můj táta byl hrobník. Od šesti let do dvanácti let jsem bydlel na hřbitově a můj pokoj měl výhled přímo na ten hřbitov. Tento dům byla k tomu přestavěná bývala márnice. Jelikož mi bylo 6 let, tak jsem neměl moc na výběr kde bydlet. Hned první den se mi stala zvláštní věc. Od táty jsem dostal rádio, ale takový to, kde je strašně moc tlačítek. Nerozuměl jsem tomu. Tak jsem něco mačkal, abych to rádio vůbec spustil. Když jsem šel spát, tak kolem jedné ráno to rádio začalo samo hrát. Nevěděl jsem, jestli je to z toho, že jsem tam omylem něco zmáčknul a nastavil něco a nebo tam vážně straší. Schoval jsem se pod deku a z ložnice slyším, jak táta křičí, ať ten krám vypnu. Nikdy v životě jsem neměl větší strach, než teď. Jít tam a vypnout to bylo vážně odvážný. Takových příběhů mám spoustu.

[@NejsemRobot21]

Tenhle příběh už byl

[@Zeewo44]

Tenhle příběh už byl

[@NejsemRobot21]

@@Zeewo44 Teď sem to řekl

[@Zeewo44]

@@NejsemRobot21​​⁠tak to je super ale kdo se ptal a za druhé já se nikdy nedívám na ostatní odpovědi.

[@SOAPLovePPSH41]

To už tady jednou říkal

[@martinklement8998]

Před nějakou dobou jsme s mojí mámou a s našema kamarádama jeli na výlet do Tater. Rodiče nás během cesty na Slovensko upozorňovali, že v Tatrách žijí medvědi. Celý pobyt jsme se jich báli a taky si z toho dělali trochu prdel a vymýšleli jsme plány, co dělat když je potkame. Bydleli jsme v chatě ve které byly skrýté kamery. Výlet byl fajn, až na jedno ráno. Bylo nějak kolem 8:00 a ja jsem se pobudil v takovém nepříjemném světle, kdy nebylo uplně všechno vidět ale stíny byly hodně výrazné. Když jsem trochu pootevřel oči, viděl jsem před sebou stín, který byl tak 3 m velký. Tak jsem se lekl a snažil jsem se zavřít oči, abych to neviděl. Rázem se ozvalo velmi hluboké zabručení a já se v tý posteli málem posral, ale snažil jsem se zůstat v klidu aby se nic nestalo. Pak bylo tak minutu ticho a tak jsem otevřel oči znovu a stín byl pryč. Když se vzbudila celá chata, na zmiňovaných kamerách jsme zjistili, že to skutečně byl medvěd, který se chtěl jenom napápnout. Chodil nám po chatce, vzal nám odpadky, které byli venku a naštěstí se nikomu nic nestalo.

[@SOAPLovePPSH41]

hustýýýý ale nechtěl bych to zažít

[@Lucypug13]

Super video moc díky za pokračování❤

[@yesno5705]

Taky bych se ráda podělila o zkušenost. Strašil nás doma můj děda, dokud jsme se neodstěhovali. Bydlel ve stejné bytovce, jiném vchodě. Kontakt se každým měsícem stupňoval, z původního strašení pouze mě se přesunul i k mamce (jeho dceři) a jejímu příteli. První vzpomínka na posmrtnou energii přišla v noci v mém pokoji. Už nějakou dobu jsem se potýkala se spánkovými paralýzami, ale bez postav, vždy jsem jen bez schopnosti se pohnout ležela a cítila čirou hrůzu bez zjevného důvodu. Tentokrát to bylo jinak. Probudila jsem se uprostřed noci, trvalo mi si přivyknout na tmu, byla jsem k smrti vyděšená a nevěděla proč. V rohu, diagonálně od mé postele se krčil temný stín, neměl rysy, i přesto jsem cítila, jak na mě zírá. Krčil se velmi nepřirozeně, jako zvíře. Postupně se začal zvedat, připadalo mi to jako desítky minut. Myslím, že jsem potom zkrátka vyčerpáním strachem usnula. Jestli mi paměť slouží, na pár týdnu se vše zklidnilo. Jednou odpoledne po příchodu ze školy jsem byla doma sama, jako vždy. Jediná společnost byl náš pes, tou dobou ještě štěně. V obýváku jsem se dívala na televizi a uvědomila si, že hlasitost od zapnutí rapidně klesla, ne však mojí rukou. Byla jsem dítě, znejistila jsem, ale prostě hlasitost zesílila, v ten moment můj pes trhl hlavou a začal vrčet směrem do chodby. Seskočil z gauče a šel přímo ke dveřím, vrčel a kňučel, ale práh nepřekročil. Odmítla jsem po tomhle z obýváku vyjít, a rozhodla se spát na gauči, dokud nepřijdou rodiče. Močák se ale ozval, takže jsem sebrala odvahu, rozsvítila v obýváku i na chodbě a v ruce držela baterku. Musela jsem na záchod projít přes chodbu, ze které vedl i průchod do kuchyně, naproti kterému bylo pověšené zrcadlo. Když jsem se ze záchodu vracela, ztuhla jsem. Chlupy na celém těle se mi naježily a cítila jsem, že budu zvracet. V zrcadle jsem viděla příliš zřetelnou postavu. Byla vykloněná zpoza rohu malé komory v kuchyni a dívala se přímo na mě. Z šoku jsem se probrala, začala ječet z plných plic a běžela do obýváku. Volala jsem mámě, nezvedala to, tak jsem zavolala jejímu příteli, že doma někdo je. Přijel nejrychleji jak to šlo, byt prohledal. Vše bylo v pořádku, ale v té komoře v kuchyni našel spadnutou magnetku z lednice. Byla z Islandu, kde děda v mládí pracoval jako horník. Stalo se toho ještě pár, tohle byly ale nejsilnější momenty, které mě občas přepadnou v nočních můrách.

[@dazai-b8c]

podělím se o můj příběh.Táta ma dům kterej je hodně starej a také už to něco zažilo.Táta mi říkal že v minulosti tam umřel někdo kvůli tomu že spadl z bálkonu když tam byl ples(cca 100 zpátky) a v patře kde ten bállkon je máme těd byt.Když jsem byla doma sama a hospoda byla zavřená tak jsem se koukala na televizy a můj pes vedle mě spal,jednou se mi zdálo že tam prošel černej stín a po celou dobu koukání na televizy se mi zdálo že někdo hejbe klikou.Když jsem jednou jen tak šla ze psem dolů aby si došel na záchod tak pes začal koukat do takové budůvky kde se topí a já odsud něco slyšela,v tu chvíli byla hospoda zavřená a já byla sama doma.Do ted jsem to nikomu neřekla(sorry za moji čj)

[@j.ctornmemes5857]

25:00 nechci nic říkat ale viděl jsem to taky, kousek od domu u lesa, taky to melo 2 metry a když to ode mě zdrhalo tak jsem slyšel dusot (btw taky tomu svítili oči), mohl to být jelen nebo kůň, protože ten oči svítit můžou, jen je divné že byla absolutní tma a nic proti jeho očím nesvítilo

[@Miki_666-s66]

Ahoj taky bych se podělil o tři moje zážitky. 1. Když jsem byl malý tak jsem žil s rodinou v bytovce která byla za války několikrát vypálená, jednou jsem šel k zrcadlu a cítil jsem že na mě něco nebo někdo kouká, když jsem se otočil tak jsem viděl ohořelé nožičky dítěte, stáli tam a nic se nedělo, když jsem pak mrknuk tak to zmizelo a na podlaze byli matné černé fleky jako od uhlí. 2. Když jsem byl menší tak když jsme bydleli ještě s dědou, tak děda každou noc po půlnoci chodil do kuchyně si dát něco k jídlu a číst noviny, potom co děda zemřel a my tam dál bydleli tak od jeho smrti jsem měl každou noc halucinace a nemohl jsem spát. Vždy jsem viděl přes moje prosklené dveře na chodbu a viděl jsem v noci jak tam někdo prochází od dědovi ložnice do kuchyně, přestalo to až když jsme se přestěhovali. 3. Když mi bylo šestnáct tak jsme bydleli v bytě nad hospodou, (hodně často jsme se stěhovali, asi každý dva roky) ta hospoda byla dřív základní škola, a taky byla za kostelem takže pod tou hospodou byl hřbitov. Před naším bytem byla velká chodba která neměla světla, a já, mamka I ségra, vždy když jsme procházeli tak jsme měli divný pocit, jako by nás něco sledovalo, říkalo se že se tam oběsil jeden člověk. A mamka se bála tak zavolala knězi aby to tam šel posvětit, já byl v bytě a mám dvě kočky, když tam na tu chodbu přišel ten kněz a začal světit tak jedna moje kočka seděla u dveří od bytu a jen na ně zírala a nehýbala se, a ta druhá kočka běhala u dveří jako blázen. Když to ten kněz posvětil tak na té chodbě už byl klid a nebylo to tam tak děsivé.

[@biamackay1476]

Anooo, dalsia cast, tuto seriu milujem ♥ ♥

[@Pedro_The_Panda]

Kámooo ta hudba je strašná

[@Prokopovy.Komiksy]

pár let zpátky mi umřel praděda co zažil druhou světovou válku a přesně rok na to co umřel jsem si oblíbil superhrdinu s názvem pérák (byla to legenda která vznikla v druhé světové a tvrdilo se že za..íjí nac!sty) ... zajímavé je že jsem se o něj začal zajímat přesně den před tím než praděda slavil 1 rok od umření

[@FBIagent441]

Když mi bylo asi 6, každý večer jsem viděl temnou siluetu. Ona se absolutně nehýbala, prostě jen stála na místě. Neměla normální nohy - místo toho byly špičaté. Protože jsem tehdy nevěděl, co jsou to paranormální aktivity, moc jsem se jí nebál. Jednou jsem na ni prostě koukal a čekal, co se bude dít. Vždycky, když jsem se na ni díval delší dobu, tak zmizela. Ale zmizela strašně divným způsobem. Nebylo to tak, že bych mrknul a ona zmizela. Ona prostě zmizela zvláštním způsobem. Nevím od kdy, ale jednou už jsem ji přestal vídat. Vždycky se objevovala, když jsem se probudil v noci. Pak jsem ji už nikdy neviděl.

[@tv.animator]

Teď se mi při sledování tohohle videa také stalo něco podivného, stejně jako tomu klukovi v předešlém videu. V tom videu jsi říkal příběh, ve kterém nějaká maminka promluvila na ducha svého táty/dědi a ten ji pohladil po hlavě. Když jsem ten příběh slyšela, napadlo mě udělat skoro to samé. Před nějakou dobou mi umřela moje babička, kterou jsem měla moc ráda a napadlo mě, že na ni promluvím. Byla jsem v tu chvíli v pokoji sama a tak jsem s nejistotou v hlase na ni promluvila s pocitem, že se cokoliv, jako znamení že tam je, stane. Když jsem ji oslovila tak se náhle začali z topení ozývat divné zvuky, které nedokážu popsat, byli podobné bouchání, ale nebylo to přímo ono. Nevím co se stalo nebo jestli to vážně babička udělala, ale poté jsem jí poděkovala za znamení že tam se mnou je a topení přestalo vydávat zvuky. Díky babi za znamení, měla jsem tě moc ráda

[@Keram-io8hv]

To je normálka, topení občas lupne

[@pkure_]

Před několika týdny mi zemřel dědeček. Zemřel ve středu ráno, když jsem byla ve škole. Zrovna jsem psala test z češtiny, když najednou jsem měla takový zvláštní pocit. Projel mi mráz po zádech a začala jsem se hrozně potit, ikdyž ve třídě byla teplota naprosto normální. Třeštila mně hlava a bylo mi prostě divně. Do konce hodiny jsem se nemohla vůbec soustředit na psaní toho testu. (také podle toho dopad) Když jsem ale odpoledne přijela domů, tak mi táta sdělil, že ráno kolem půl deváté, dědeček zemřel. Mamce jsem pověděla, co se mi v ten moment ráno stalo a mamka mi řekla, že se jí stalo úplně to samé, projel ji mráz po zádech, potila se, motala se ji hlava a nemohla se soustředit. Dědeček byl totiž mamky táta, takže by dávalo smysl, že se děda přišel naposled rozloučit jen se svojí rodinou. Protože třeba mému tátovi se to nestalo nestalo.

[@AnnaWinterova-fv6kh]

Ahoj když tu tak poslouchám ty příběhy řekla jsem si že se o jeden podělím. Jakožto duchovně založený člověk jsem zvyklá na nějaké ty paranormální jevy. Tenhle mi však trochu vrtá hlavou, tak mě zajímá co si o tom myslíte. Před CCA měsícem jsem měla potíže se zdravím sebevědomím a nepomáhala mi ani návštěva psychologa. Zdál se mi sen u kterého si nepamatuji začátek. jediný co si pamatuji je že jsem se měla setkat s člověkem, který by mi mohl pomoct se sebevědomím. Pamatuji že jsem u něj byla se skupinou jiných dětí a měla jsem z něj dobrý pocit, cítila jsem takovou úlevu od starostí a viděla v něm sílu. Ten člověk vypadal na 21 let. Jsem si jistá že to byla duše člověka jménem Marek. Vím že se duše zesnulých chodí loučit se svými blízkými, jenže jeho jsem vůbec neznala, nikdy jsem ho neviděla a jsem si jistá že byl v mém snu bud těsně před smrtí, nebo po smrti. Vrtá mi tedy hlavou proč by se v mém snu objevila duše co mě nezná, zvláště když je pro ně náročný se objevit v něčím snu a co se mu asi stalo v jednadvaceti letech.

[@kicune.kresleni]

Ahoj Stejku, taky něco mám, i když to asi není zas tak silný, jako to, co tady obvykle vyprávíte. Jednou, když jsme jeli ke strejdovi, byl tu noc zrovna úplněk. Nádherný veliký stříbrný měsíc. Strejda má velkej dům s obrovitánskou zahradou, co sousedí s hřbitovní zdí. Z okna kuchyně jeho domu je vždycky krásně vidět nasvícený kostel. Se sestřenicemi jsme si řekly, že se tam půjdeme podívat, jako když je ten úplněk. Tak jsme šly. Na hřbitov se dá projít přímo ze strejdovy zahrady, takže jsme to nemusely obcházet přes ulici. Došly jsme ke zdi a na jejím konci už je jen nízký plot, který jsme přelezly. Já jsem šla první, sestřenice ještě přelézaly plot, a prošla jsem kamenným průlezem ve zdi. Viděla jsem hroby porostlé břečťanem, pak jsem koukla na zeď, co odděluje strejdovu zahradu od hřbitova. Najednou jsem měla strašně divný pocit někde v dolní páteři a břiše, což mám pokaždé, když se hodně bojím. Na zdi jsem uviděla sedět černou siluetu kocoura (jsem si celkem jistá, že to byl kocour) s bílýma očima, co koukal přímo na mě. Chviličku jsem na něj zírala, pak jsem honem odvrátila pohled, ale rychle jsem si uvědomila, že to byl sakra špatný nápad. Podívala jsem se tam zpátky, ale kocour už tam nebyl. Šla jsem zpátky a sestřenicím jsem řekla, že tam nepůjdeme. Když jsem jim řekla, co jsem viděla, ochotně souhlasily vrátit se domů. Od té doby jsem na hřbitově nebyla. Myslím, že nás tenkrát pozoroval strážce hřbitova.

[@Meatflydrago]

já poslouchám ty příběhy a bum skočí tam reklama já se málem pochcal smíchy xD taková chill hudbička najednou xD

[@vergil969]

Taky bych se chtěl podělit o příběh z dětství. Byl jsem ještě malej teď už si nevzpomenu kolik mi bylo ale to je jedno. Vždycky jsem se bál spát sám v pokoji tak jsem spíše spál s rodiči. Stalo se to večer když najednou jsem cítil že mě něco tahá za peřinu začal jsem to ignorovat ale pak to začalo lézt po peřině a najednou to po mě skákalo jedinej já jsem byl v vzhůru a rodiče spali bylo to divný že je to nevzbudilo jako kdyby byly paralizováni. Začal jsem brečet a křičet rychle jsem vstal z postele a běžel do obýváku, byl jsem vystrašený ale pak najednou ta postava která byla celá černá a měla svítívě zelené oči se začala ke mně přibližovat tak jsem na ni promluvil a ta postava si semnou začala povídat a pak najednou zmizela. Od té doby nevím co to bylo jestli to byl sen nebo nebyl. Když jsem to ráno říkal rodičům tak mi řekli že vůbec nic neslyšeli a ještě jsem jim tu postavu nakreslil jak vypadala.

[@KARINRAVENSPOON]

Když jsem byla malá, tak jsem měla takové období kdy jsem byla závislá na videích o paranormálnu. Kvůli tomu jsem pak moc nespávala. Můj mozek si ve snech přemítal věci z uplynulého dne včetně těch videí na které jsem koukala. Začala jsem poměrně často trpět lucidními sny a spánkovou paralýzou. Nevím přesně co z toho. Vysvětlím to. Jednou v noci se mi stalo, že jsem se jakoby vzbudila, ale vlastně ne. Viděla jsem se jakoby ve VR (viděla jsem se 2×, mé tělo spalo, ale ve "snu" jsem byla vzhůru a seděla na posteli.). 😂 Koukala jsem po pokoji. A najednou se vedle postele začaly sypat knihy na zem jakoby odnikud ze vzduchu. Slyšela jsem i hlasy (asi Ďábla.) Usuzuji, že to byl ďábel, protože mamka s ním v dětství měla taky zkušenosti nebo jak to říct. Cosi ji tahalo za peřinu. (Ale nechci tu vytahovat rodinné tajemství. Možná stojí za zmínku fakt, že jsme křesťanská rodina, ale já tak úplně ne. Rozhodla jsem se jít jinou cestou. Tak jako okolo. 😊 [...] Pak se mi třeba stalo to, že jsem zas slyšela ty hlasy, jak se mi vysmívají a to už jsem bohužel byla vzhůru. Rychle jsem se běžela schovat k mamce do postele (celou tu cestu jsem měla pocit, že mě něco pronásleduje) a spala jsem u ní. Nebo jsem se vzbudila paralyzovaná a něco mě tahalo za vlasy a nemohla jsem dýchat. Nebo mě něco praštilo silně do břicha (když jsem se vzbudila, tak byla moje peřina pomačkaná úplně stejně jak "ve snu"). Myslela jsem, že umřu. Ty nejhorší vzpomínky mám když jsem usnula na zádech. Vždycky jsem se vzbudila totálně propocená a strašně rychle jsem dýchala. Už je to pár let co spím dobře. Přestala jsem se koukat na horory a paranormální videa a je to zas ok. Mrzí mě to, protože mě to fascinuje, ale musela jsem přestat. Od té chvíle ale neusnu v úplné tmě. Prý pokud se vám něco takového děje, tady to snění, tak pomáhá se podívat na hodiny a uvědomit si, že je to "jen sen". Jo a k tomu 1. příběhu bych řekla, že jsem největší hater zrcadel a tmy. 😂

[@makynnnaaaa]

Tady je jeden z mých creepy zážitků🖤🖤: Já a kamarádka jsme měli hlídku na táboře mezi desátou a půlnocí. Všichni už spali bylo asi tak půl dvanáctý a kámoška si šla na záchod a říká mí že na ní mám mluvit protože má divný pocit. A tak jsem mlela kraviny tak dlouho než došla k záchodu. Seděla jsem tam sama a uslyšela zvuky kroků-říkám si pohoda to budou ovce v ohradě. Posvítím tam ale žádná ovce se nehýbe. Uslyším to znovu a tak si myslim že si ze mě dělá prdel nějaký vedoucí. Řeknu tedy ať toho nechaj že to neni vtipný. Pak to ale slyšim znovu a z nervozity pohodím vlasy. Ty se ale na několik vteřin zaseknou ve vzduchu a já začnu vnitřně vyšilovat sednu si a po nějaké chvilce řeknu prosím nech mě být. Najednou vidím jak od záchodů jde moje kamarádka s jedním vedoucím. Když dojdou až ke mě zjišťuji že něco není v pořádku. Moje kamarádka je celá vyklepaná, brečí a nemůža popadnout dech natož promluvit. Když se uklidní vedoucí nás tam nechá a ona mi povídá co se stalo: Prý vešla na záchod a když byla v kabince uslyšela kroky, řekla si že to bude nějaké děcko. Pak se ale ozval zvuk jako když nechty ťukáš do umyvadel. Po nějaké chvilce zavolá-Hej co tam děláš. Všechno stichne, ona vyjde ven a najednou slyší potichý zpěv malé holčičky, která zpívala něco o tom jak její děda měl jí rád. A ona se rozhlédla nikde nikdo ani v kabince a tak s hrůzou vyběhla ven a chytila panický záchvat. Na ten tábor příští rok zase jedu-říká se že tam je něco přes 11 entit, už vím kde by měla být jaká a dokonce vím i od vedoucích že mají i oni své příhody takže v tom nejsme samy. Hezky se vyspěte včer...Maky

[@AlastorFan5]

Já mám taky jeden zajímavý příběh. Jednou, když jsem byla menší a mamka nebyla doma, jsem šla do sprchy. Ale měla jsem takový nepříjemný pocit a proto sem dveře do koupelny nechala otevřené. Na druhé straně zdi (NE přímo naproti sprše, ale kousek dál) máme zrcadlo, které když se z něj podívám ze sprchy, jde vidět na chodbu. V jednu chvíli jsem se do něj podívala a a na chodbě jsem uviděla stín. Ten vycházel z mého pokoje. Docela dobře jsem rozeznala mužský obličej, měl také na sobě jakýsi kabát s vysokým límcem. Stinný muž prošel kolem koupelny, ale když jsem vyšla a prohledala celý byt, nikoho jsem nenašla. Když jsem to druhý den řekla mamce jen se mi zasmála a řekla ať si nevymýšlím.

[@zombiebezdak]

Jednou večer když jsem se na vás koukal tak jsem si prdl a NAJEDNOU praskla postel to byla nejvíc creepy věc co jsem zažil.

[@crazy_68546]

Když mi byl 1 rok, přestěhovali jsme se do rodinného domku. První patro bylo v rekonstrukci, tak jsme bydleli v druhém (kde byla babička). Jednou si rodiče všimli, že jsem koukala do prázdná a někomu mávala i když tam nikdo nebyl. Takhle se to opakovalo. Táta si myslel že mám jenom nějakého vymyšleného kamaráda, ale když jsem mávala říkala jsem přitom: "Pán, papapa." Poté jsme už bydleli v druhém patře, kde jsem měla postel hned u dveří pokoje. V pěti letech jsem toho "pána" viděla znova a hrozně jsem se lekla. Byl to jenom stín který byl strašně veliký, měl na sobě dlouhý plášť a klobouk. Vypadal jako detektiv. Když jsem to řekla mamce, řekla mi že jsem ho už viděla několik let před tím. Byla jsem dos*raná strachy. Doufám že budu ve videu❤

[@ARCHERKO484]

tiež sa podelým o jednu príhodu. Keď mi bolo 10rokóv tak som bol na mojom prvom skautskom tábore ktorý trval cca 10dní. V noci sa vždy hrávala taká hra že ste mali v strede tábora vlajku a ostatný Skauti z iných táboróv ju mohli prísť ukrásť. A asi v predposledný deň tábora som sa rozhodol tiež strážiť vlajku ale sám.(vätšinou sa stráži vo dvojici). Strážil som od tretej rána do piatej. a medzi tým som videl pár vecí. Stožiar bol v strede a okolo boli malé podsady a veľký jedálny stan. Asi po pól hodine som sa obzeral a zrazu za tým jedálnym stanom stála sivá silueta vysoká cca 2metre. Po pár sekundách čo som sa na ňu pozeral sa rýchlo otočila a zmizla za stanom. Potom som počul pár praskaní vetiev a niečo bolo v potoku. Keď sa už rozodnievalo tak som tú postavu videl bežať ďaleko od tábora nevyzerala že je oblečená a z príchodom slnka sa tá sivá silueta pomali menila na bielu kožu až kým som ju nestratil z dohľadu v lese. Nevedel som či to bol prepadlíč či niečo iné a tak isto som si nahováral že sa mi to len zdálo. No na ďalšiu noc som opäť počul zvuky a mal som pocit že ma niečo sleduje. A ak by to bol človek už by utekal k stožiari po vlajku lebo jedno malé dieťa by nebolo problém držať a ukrásť vlajku. Ďakujem ak budem vo videu.

[@norinredcz3708]

Předči si to celé a né jen začátek… Měl jsem jeden paranormální sen který se přenesl do reality a trval několik dní. Zdálo se mi o tom, že jsem byl u svého dědy na zahradě (on tam nebyl) a najednou jsem měl hrozný strach a něco do mě vstoupilo a já křičel ať mi někdo pomůže a přišel tam můj táta a ten mě uklidňoval a polejval mě svěcenou vodou a přikládat ke mě kříž a straně to bolelo (jak v tom snu tak poté v realitě). V tom snu to trvalo strašně dlouho a pak sem se probudil (bylo 3:15 ráno) v tom šoku a nevěděl jsem co se kolem mě děje. Po pár minutách co jsem se vzpamatoval tak jsem šel na záchod a jak jsem seděl na záchodě (podotýkám že už jsem nespal!) viděl jsem černou mlhu která se ke mě blížila tak jsem vyskočil ze záchoda a začal jsem do ní kopat a najednou zmizela a začalo mě brnět celé tělo a chvilku si nic nepamatuji a pak jsem šel do postele a strašně jsem se bál a celou noc jsem už neusnul v šíleném strachu. Pak když se rozednělo tak jsem už vstal z postele a šel do koupelny a koukl jsem se do zrcadla a viděl jsem tam odraz sebe, ale nedokázal jsem sám sebe poznat a vůbec jsem netušil kdo se na mě dívá z mého odrazu. Toto trvalo cca 3 dny a až po té jsem se znova začal poznávat v zrcadle. Po celou dobu jsem jsem měl neustále extrémní strach a nedokázal jsem v noci zhasnout světla. (Světla jsem dokázal úplně zhasnout cca až po 2 měsících.) Stalo se mi to cca 2 měsíce co jsem se přestěhoval do svého bytu kde bydlím sám. P.S. furt se mi tu dějí divné věci ve stylu, že mi furt něco padá z poliček a ozývají se tu divné zvuky atd. Ale s tím se dá žít… 😉

[@donymer]

Ahoj Kubo a Adame. Tak se tedy taky podělím o svou historku která není úplně tak minulost ale stále probíhá. Pracuji jako řezník a ze začátku, kdy jsem tam začal pracovat jsem v jedné určité časti firmy vždy periferně vídával černou siluetu postavy. také jsem z chodby, která vede právě do toho zmiňovaného místa slýchával často jakoby si tam povídalo více lidí najednou i když jsem byl na firmě uplně sám. Vždy jsem to ale jen odignoroval se zámínkou že se mi to jen zda. Jenže docela před nedávnem se o tomto tématu začali kolegove zcela nezavazně bavit. V souvislosti na to jsem jim řekl že se mi tam také dějou tyto divné věci. V tu chvíli se oni podělili o své zažitky. Jeden z nich co chodí na noční směnu to měl asi nejdrsnější. Ale řeknu tady jen ty nejzajímavější. Třeba jako že jednou v noci když zhasínal v te zminované chodbe svetlo a natahoval se k vypínači tak na okamžik viděl periferně pod svou rukou klečící postavu. Nebo když několikrat po něm vyletěl nějáky předmět. V tu chvíli kdy jsem o tom tak nějak debatovali nás nenapadlo nic lepšího (hodně špatný nápad) než jít do te chodby a zkusit s tím začít nějak komunikovat. Dřív než jse stihli vůbec najít na internetu jak takovou komunikaci provést se protí nám rozjel paleťák (nastroj k přepravě palet). Všichni jsme se totálně posrali a celý týden jsme se hadali kdo tam pujde pokažde když bylo potřeba od tama něco dovest.

[@davidslavicek1347]

Chtěl bych se podělit o moje zážitky z dětství. Byly mi asi 3 roky a v jednu dobu jsem vidíval dvou metrového kostlivce s červenou šálou okolo krku, měl takové jakoby staré zašedlé kosti, stál a jenom se mi díval do očí, stuhnul jsem a zachvíli začal volat na mámu, ta přiběhla a kostlivec najednou nikde. Pak to najednou přestalo a já jsem na to úplně zapomněl, nedávno jsem si na to vzpoměl a zeptal se mámy jestli je to pravda a ona mi řekl že jo že se mi to dělo celkem často a že jsem z toho byl vždycky hrozně v prdeli, kdyby se mi to stalo teď tak bych se asi zabil. Děkuji za super videa.

[@Fiercehowler]

Vy 2 spolu jsou nejlepší videa Dobra no cringe energie ❤

[@katevena6596]

Ahoj Stejku, miluju tvoje videa a ráda bych se taky podělila o jeden svůj příběh. Doufám, že se dostanu do videa. 🥰 S mámou věříme na sílu bylinek, šamany a tak, a od známých jsme dostaly tip na jednu babku bylinkářku nedaleko od nás, tak jsme jely jeden den ve třech ji navštívit. Já, moje máma a její nejlepší kamarádka, kterou mám ráda jako druhou mámu. Paní nás jednu po druhé „analyzovala“ svými schopnostmi, u mámy i její kamarádky viděla relativně normální věci, že jim nefunguje lymfa, ledviny atd. Dala jim na to bylinky s receptem, a pak jsem přišla na řadu já. Chvíli mě analyzovala, tiše, a divně jí o tom cukala hlava. Po chvíli promluvila: „Mně tam do té diagnostiky pořád někdo kecá.“ Všechny tři jsme si vyměnily vystrašené pohledy, a čekaly, co řekne dál. „Je to muž. A je mrtvý,“ dodala po chvíli a máma hned vzpomněla na svého nevlastního otce, který nedávno zemřel. „Ne, není to od vás, je to z otcovy strany, a je mrtvý už delší dobu.“ Máma tedy jmenovala tátova strejdu, ale on to taky nebyl. Jmenovala ještě dva příbuzné, ale stále se netrefila. „Nezemřel přirozeně,“ byla další nápověda od babky bylinkářky. Mamka si s vypětím všech sil vzpomněla na vnuka bratrance mé babičky (můj bratranec přes dvě kolena, asi), který se z nešťastné lásky zabil skokem z mostu. „To je on,“ prohlásila bylinkářka, což mě vyděsilo ještě víc, protože my dva jsme se nikdy nepotkali, ani jsem o něm nikdy neslyšela. Zemřel, když jsem byla malá, mohlo mi být tak 5 let (když jsme u ní byly poprvé, bylo mi 20, teď je mi 27). Bylinkářka mi řekla, že jeho duše je od jeho smrti se mnou a chrání mě proti všemu, ale hlavně proti chlapcům, protože nechce, abych dopadla jako on, se zlomeným srdcem z nešťastné lásky. Řekla mi, jak ho mám „vymýtit“, abych ho poslala na odpočinek. K onomu rituálu jsem se odhodlala až o asi měsíc později. Byla už noc, rodiče spali, bratr byl u přítelkyně. Zapálila jsem svíčku, posadila se do židle, naproti sobě jsem postavila prázdnou židli, zavřela oči, a vyzvala „bratránka“, aby se posadil. V tu chvíli se odnikud vznesl silný vítr, dveře byli zavřené, okno jen na větračku. Svíčka zhasla (to jsem vnímala i se zavřenýma očima), a po chvíli se zase rozhořela, a já věděla, že nejsem sama, ale neměla jsem odvahu otevřít oči, protože jsem se bála, co uvidím. Jeho přítomnost jsem vnímala velmi intenzivně, a i když bylo v pokoji teplo, cítila jsem chlad. Chvíli jsem s ním mluvila, děkovala mu za jeho ochranu, říkala mu, že ho mám ráda já i celá rodina, ale už musí odejít na odpočinek, že už na světě nemá místo, protože ztratil své tělo. V místnosti se trochu oteplilo, což jsem brala jako znamení, že je připraven odejít. Zavolala jsem archanděla Michaela a požádala ho, aby mého „bratránka“ odvedl sebou. I když jsem měla zavřené oči, cítila jsem další zdroj světla z místnosti, z druhé strany, než byla svíčka, kde bylo jen pootevřené okno, kudy anděl přišel. S úsměvem na rtech jsem „bratránka“ vyprovodila na odpočinek, a v mysli ho viděla, jak odchází k oknu, kde na něj čeká archanděl Michael. Než ale odešel, silně mě zamrazilo na levém rameni. Byla to jen chvíle, a já tušila, že se mě dotkl, a chtěl mi tak něco říct. Nejspíš mi chtěl popřát štěstí do budoucna, nevím. Vzápětí opět zavál silný vítr, svíčka zhasla, a už se znovu nerozsvítila. Seděla jsem po tmě ještě asi 5 minut, abych měla jistotu, že je po všem, a až pak otevřela oči. Vše bylo normální, i teplota v pokoji, jen jsem se cítila lehčí, jako kdyby mi z ramen zmizela tíha celého světa. Při další návštěvě bylinkářka řekla, že rituál byl úspěšný a žádný duch už na mě nesedí. 😅

[@Doxicmore]

Podělim se taky se svím příběhem, takže chdim dost pozdě spát a několikrát si chodim do kuchyně napít, nejhorší je že tam je velké okno na cestu k hlavním dveřím a jsou tam světla na pohyb a několikrát jsem viděl jak se jentak rosvítily a něco tam stálo ale ignoroval jsem to ale abych nelhal bál jsem se ale jednou se to pohlo a padlo to na zem na čtyry a běželo to k oknu, zmizelo to a rozvítilo se světlo na dveřích a utek jsem do pokoje a už si radši chodim nalejt vodu do koupelny doufam že budu ve video

[@ondrastarenko]

Super video. Nejlepší youtuberská dvojka👍

[@amaliestaudova2212]

Ahoj, příběhů mám hodně. Divné věci se na mě lepí od mala. Od hýbajících se obrazů, zvuků cvakání tlapek po linu, když nám zemřel pes, po předpovídání budoucnosti podle snů, co se mi zdály. Prostě cítím a vidím hodně věcí, co ostatní ne. Člověk si na to časem zvykne a je s tím ok, ale jako malá jsem si kvůli tomu zažila příšerný zážitek. Kdysi jsem se jako osmiletá pohádala s mamkou a šla trucovat do pokoje. Nic extra (trucovala jsem často), ale v pokoji jsem začala mít příšerný pocit paniky a úzkosti. Bylo mi tak zle, že jsem se rozbrečela a šla se schovat zpět k mámě. Jakmile jsem vyšla z pokoje, bylo mi mnohem lépe a rozhodla jsem se vrátit. V ten moment to na mě padlo znovu. Znovu jsem se vyděsila a šla pro mámu, abych jí ukázala, co se děje a jestli to cítí taky. Když jsme se s mámou a se psy, co ji následovaly, vrátili do pokoje, viděla jsem velkou vychrtlou tmavou bytost s úplně bílýma očima, jak se dívá naším směrem. Zkameněla jsem a psy začaly na tu věc štěkat. Máma, která na tyhle věci taky věří, a asi to taky cítila, zavolala bratra, který se o tyhle věci zajímal a dal by se popsat jako štít, aby nás té věci zbavil. Ta úleva, když to zmizelo se nedala popsat, ale pár dnů jsem spala s našima. Netuším co to bylo, ale dobré to rozhodně nebylo. Za pár let se ke mě nastěhovala ještě jedna bytost, co mi chodila po pokoji a vrzala s linem, ale ta už byla v pohodě a aspoň jsem si měla s kým povídat, když mi nešlo spát.

[@ominikasvarickova3170]

Ahoj, můj příběh bude delší. Už je to pár let zpátky co jsme s tehdejším přítelem spali u jednoho jeho kamaráda. Bylo nás tam celkem 6. Když už se setmělo (nepamatuju si čas) někoho napadlo že půjdeme na pole k lesu, že tam prý straší a občas se tam dějou divný věci. Všem to přišel jako super nápad a vyrazili jsme 😃. Když jsme vyšli, svítil měsíc tak, že bylo krásně vidět. Dorazili jsme na místo na poli, kde bylo rozcestí pár metru od vesnice a kde cesta vedla dál do lesa. Nevím jak bych to líp popsala. 3 kluci se vydali dál k lesu ale přítel řekl, že mu přestává být dobře, že dál nejde (vsuvka: občas mi tvrdil, že jeho mamka je medium a on umí taky někdy něco vycítit a tak jsem radši zůstala s ním, protože jsem posr.nek😃). Zůstala s námi ještě jedna holčina. Během pár minut, než kluci došli do lesa, se zatáhlo tak, že to vypadalo že bude pršet. Neubehlo moc času a začalo se z lesa ozývat hlasité dunění. Jako by někdo bušil do obřiho bubnu. Pravidelné údery ozývající se celým lesem. Pak jsem uviděla postavu na kraji lesa. Myslela jsem si že už se vrací ale ne. Nebyla úplně vidět, páč jak jsem psala se zatáhlo a nikdo nebyl dost inteligentní, aby rozsvítil svítilnu nebo si vzal baterkui. Jak koukám na tu postavu a oči se přizpůsobují skoro tmě (nebyla úplná tma i přes mraky, něco jako šero ale hustčí), vidím že postava drží řetěz v jedné ruce a do zvuku dunění s ním vždy uhodí do druhé ruky. Jako by to byla příčina toho zvuku. Vypadal jako by nás varoval, ať dál nechodime. Snažím se na tu postavu zaměřit ale nerozeznala jsem nic než bílé triko a řetěz. Obličej ani nohy jakoby neměla. Pak přítel řekl " hele už se vrací" a zkrz tu postavu někdo prošel a ta se rozplynula, jako by tam nikdy nebyla. Blížili se strašně rychle a mně došlo, že utíkají. Ani u nás nezastavili, zakřičeli ať okamžitě vypadneme. Všichni jsme byli vystrašení a vzali nohy na ramena a utíkali do vesnice. Tam nám kluci řekli, že když byli v lese, začalo se ozývat dunění (které jsme taky slyšeli) a že někoho viděli a volal na ně a pak začali utíkat. Nevím jak dlouho se to celý odehrávalo, ale neseděli mi časy mezi tím, jak dlouho tam stála postava a tím, jak kluci vyprávěli že hned zdrhli zpátky. Pak jsme se od kluka u kterého jsme přespávali dozvěděli, že ten les je hned vedle Lidic a že do něj utíkali lidé za války, kteří utíkali před vojáky a že jich tam hodně umř.lo. Nebyl to vůbec příjemný zážitek ale nikdy nic podobného se mi už nestalo. Aspoň mám co vyprávět .😊

[@SDN_Nyqiaesthethinks]

Taky bych se ráda podělila o svůj strašidelný příběh. Před několika lety - bylo mi asi 11 - jsem měla nejlepší kamarádku. Její babička bydlela v domě, který je v lese a my si v něm udělali každá jeden domek a vždycky jsme si tam hráli a chodili jsme tam skoro každý víkend. Jenže jednou se stalo něco divného. Tentokrát jsme si tam vzaly i psa. Normálně jsme si tam zas hrály a zašly jsme trochu hlouběji do lesa, kde byl spadlý strom -řikaly jsme mu rozhledna, protože se na něj dalo vylést- když jsme byly už na něm na hoře slyšely jsme najednou kroky jak jdou v listí a mužské hlasy. Pes začal štěkat a my se rychle dostaly dolu. Najednou jsem v křoví zahlédla nohu v černých kalhotech a černé botě. Zařcala jsem a začaly jsme zdrhat. Rozeběhlo se to za námi, ale jak jsme byly v panice nechaly jsme tam toho psa. Zůstal stát na tom samém místě a pořád zíral do toho křoví. Běželi jsme nějakým houštím, ale ta věc za námi pořád nezastavovala. Dostaly jsme se na cestu a doběhly jsme k brance. Už to za námi neběželo, ale došlo nám, že tam pořád je ten pes. Pořád jsme slysely jeho štěkání, ale najdenou to přestalo. Vyděsily jsme se a i přes to, že za námi právě někdo běžel, jsme sebraly odvahu (já si vzala s sebou nůž a šla jsem první) a vráily jsme se na tu cestu. Stála tam tmavá postava, v černých kalhotech a černých botech. Horejšek jsem nerozeznala. Chvíly jsme tam jen tak stály a koukali na sebe. Potom jsme znovu utekly. Na zahradě toho domu se najednou objevil ten pes. Byl ledově klidný a chodil hrozně pomalu. Vešly jsme i s ním do vnitř a povídaly si o tom. Najednou jsem ale měla pocit, že nás někdo sleduje. Otočila jsem se a všimla si, že za oknem -ne přímo za oknem ale kousek od něj za plotem- stojí zas ta postava. Potom se ale najednou rozplynula. Byly jsme posraný a od té doby, dokud jsem tam nepřestala jezdit jsme tam vždycky viděli tyhle černé boty a slyšely tyhle kroky. Do teď nevím kdy to bylo ale občas nás i pronáslednovali i černé boty

[@BlindBuilder]

Já se taky podelím o svuj príbeh. Mel jsem strýčka který mne hrozne zbožňoval a já jeho taky. A on mi vždycky ríkal že si najdu úžasnou ženu a budu mít hezký deti. Bohužel zemrel drív, než sem si nejakou holku našel. když se mi pak narodil syn, jednou sem s ním večer porád otáčel do jednoho místa a já zrazu cítil jakoby se na nás nekdo díval, ale nemel sem strach. Tak sem se k tomu místu otočil čelem a v klidu sem rekl: Tak tohle je muj syn, líbí se ti? Ale teď už ho prosím nech usnout. Po chvíli ten zvlíštní pocit zmyzel a múj syn klidne usnul. Když sem to pak ríkal žene tak z toho byla ohromena i znepokojena zároveň. Nikdy

[@FandisCZ]

při tomhle videu jsem se klepal strachem budu se klepat další měsíc a ještě týden neusnu.. kvalitní video. :)

[@ironfalse7345]

Prosím, další pokračování. Tento styl kontentu s mýma oblíbenýma youtuberama mě velice baví. Proto děkuju že jste udělali pokračování.

[@OlgaUrbanová-y4v]

Já taky jednu přidám: není to sice nic mega scary, ale není to něco příjemnýho. Máme tři venkovní kočky které někdy pustíme dovnitř. Naše jedna nejmenší a nejvíc blbounká kočička Tutinka je zvláštní. Třeba když pije tak si dá packu do vody nebo zahrabává jídlo jako kočkovitý šelmy. Už hodně krát se stalo, když sem si s Tůtou hrála, tak se začala dívat nahoru do schodů, prostě jen tak tam hledí s nastraženýma ušima a vykulenýma očima. Jedou sem to i natočila. JE to opravdu nepříjemný.

[@kurosakichan5561]

Ahoj Stejku, podělím se s tebou o můj příběh. Od malička jsem měla docela velkou představivost co se týče nadpřirozených věcí a bojím se oken. Zhruba v mých 14 letech jsem několik měsíců v kuse viděla v mém okně postavu vysokou asi 2 metry, opuchlého tlustého cápka v modrákách. Nejhorší stavy byly ale v koupelně kde jsem se nikdy necítila v bezpečí a kontrolovala každý šuplík a každý kout, jestli tam něco není. Naše koupelna je dlouhá a uprostřed je přepažena zdí. Na jedné straně je pračka a na druhé sprchový kout. Asi půl roku jsem se sprchovala ve vaně protože vždy když jsem byla zavřená ve spracháči jsem cítila že na druhé straně za zdí kde je pračka něco stojí. V mém pokoji jsem vždy slyšela škrábání do zdí a zažila jsem tam spoustu paralýz. Teď je mi 16 a konečně po dlouhé době mužů říct že tohle všechno ustalo.

[@Jiri173cz]

Tyhle strašidelné historky byly super a mega me to pobavilo ma to super scary atmosféru uz se nemůžu dockat na další strašidelné historky s vidrailem.

[@spike9357]

Dekuji za "zlepšení nálady" takhle po večeru😁

[@marekzenisek4211]

Já když jsem byl malý, bylo mi asi 7. tak jsem spal na palandě. a asi v půl noci jsem viděl jen pár kroků ode mě přez mřížky u palandy velkého losa který kouká směrem ke mně ale to bylo zvláštní protože neměl oči . nechal jsem to být nikomu jsem to neřekl ale asi po týdnu mi bratr řekl že asi týden zpátky viděl velké chlupaté nohy s kopyty od té doby se mi to nikdy nestalo.

[@11Amu]

Stala a stáva se mi jedna příhoda. Asi 2 roky dozadu mi jeden kamarád povídal jednu historku o vile v našem městě který udajne 6x vyhořel (na googlu je napsane ze vyhorel jen 1) pokažde co se do něj nastěhoval novej majitel momentálně je z toho domu troska a řiká se že se tam už několik let schází stanistický kult. Ten dům mám vždy cestou od mami domu k tatovo domu. O víkendu vždy cca v 7 ráno jdu tou cestou a asi rok jsem tu vilu nikdy neviděla at jsem se koukala jak jsem chtela. Jednou jsem šla okolo a měla jsem pocit že se na mě někdo dívá tak jsem si stopla písničky a zpomalila chůzy a koukala se mezi stromy kde ma být ta vila a najednou jsem uslyšela křik v ten moment jsem utekla co nejdal co šlo a celou cestu se koukala za sebe. Po tomto incidentu když jsem šla okolo znovu už jsem tu vilu videla pokaždý. Nová věc co se mi stala docela nedavno asi mesíc dozadu bylo to že jsem šla zase okolo když bylo ještě šero a už z dálky jsem viděla světlo ale myslela jsem si že to je lampa ale čím blíž jsem byla tim vic jsem si byla jista že to lampa není. Před tou vilou byl rozdělaný oheň celou dobu co jsme šla okolo jsem se tam dívala a uviděla jsem asi 4 temné postavy okolo toho ohně neskutečně jsem se bála a doufala že si mě žádná ta postava nevšimne. A taky doufám že až pujdu zase okolo že už nic neuvidim a ani neuslyším.

[@PabloPospa]

"Epicky legendární dvojice" 🗣️🔥🔥🔥

[@TomášMolčan]

Je to už skoro 2 roky od té doby co mi umřela teta. Bylo ráno a byli jsme posláni na návštěvu k mé tetě. Najednou někdo zaklepal na dveře a právě ta moje teta šla otevřít ty dveře a najednou zakřičela a už jej nebilo. Odvtedy ju nikdo nevidel Dajte stejkovi lajk i odběr je super youtober Pls natoč ďalší část🎉

[@axolotl_8608]

27:55 muzu potvrdit

[@Nekdo_kdo_neni_zajimavi]

team do 1 hodina 👇

[@Mettisofficial.]

😊

[@CzechHunter-ud2tl]

Kámo,teď to je hodina😅

[@martinhanzlik5248]

Přesně

[@timeaft]

Hehe

[@Bundiš12]

Topka! Zlepšilo deň!!!

[@simdee3299]

podelim se o jeden z nejvic divnych zazitku, ktere se mi staly. cca pred rokem jsem rano vstala, jako kazdy den a byla jsem sama doma. Vysla jsem z pokoje, ze pujdu na zachod a v chodbe jsem videla tatu jak se chysta do prace (do obliceje jsem mu nevidela, protoze stal celem ke dverim), pozdravila jsem ho a sla na zachod. Najednou bylo hrozne ticho a zavalil me takovy divny pocit. Vysla jsem a prosla cely byt, jestli uz odesel. Prislo mi to cele z nejakeho duvodu divne a tak jsem mu v zapeti zavolala. Zeptala jsem se ho jestli uz jel do prace a on mi rekl, ze odjel uz dve hodiny zpet. Zmrzla jsem na miste a vubec jsem nechapala na koho jsem mluvila. Asi mesic na to jsem videla video na internetu, kde se podobna situace dela nejake pani s jejim pritelem (pry se tato “entita” jmenuje mimic). Do ted nechapu co to presne bylo a co by se vubec delo kdybych k teto “postave” mluvila dale. Nikdo mi to neveril az do ted. Tatovi se totiz stalo to same semnou. Videl me v noci stat v nasi chodbe i kdyz jsem spala ve svem pokoji. Oba dva do ted nevime co to bylo, ale tata mi aspon zacal verit, ze je neco spatne.

[@JakubMertlík-f3r]

ahoj Stejku taky jednu přidám je sice stará pamatuju si jí jako včera. ten den mi bylo deset a s mamkou a bráchou jsme se chystali na výlet. Brácha a máma se už obouvali a já si ještě v trezoru hledal můj malí kapesní nožík protože jsme jeli do lesa, když v tom jsem zahlédl v koutku mého oka temnou entitu... mávala na mě. rychle jsem se otočil ale entita tam pořád byla. chtěl jsem jít blíž ale brách prošel skrz ní jakoby nic a v tom se entita rozplynula. dnes už je to pár let a do teď jsem o tom nikomu neřekl.

[@Armincz02]

Asi 2 roky zpátky jsem si šel normálně lehnout do postele, ale pamatuji si, že jsem usnul velmi rychle. Tu noc se mi zdál sen, ale tak živý sen jsem nikdy neměl. Zdálo se mi, že jsem byl na dědově zahradě, kde jako malý trávil celé děctví se svými rodiči. Byl jsem tam a nevím proč, ale hledal jsem svého dědu. U dřevěné kůlny na nářadí někdo stál a něco tam hledal. Tak jsem za ním šel a zeptal jsem se "nevíte, kde je můj děda?" A zeptal jak se jmenuji. Pán na mě působil velmi příjemně, usmíval se a řekl mi, že mě rád poznává. Ale stále něco hledal, když jsem se znovu zeptal tak mi řekl, že už čeká na mého dědu. Ráno když jsem se probudil byl jsem velmi vystrašený. Ten sen jsem řekl mámě a ona se mě zeptala, jak vypadal. Tak jsem jí řekl podrobný vzhled oblečení, vlasy, chování. Máma si vzpomněla, že takhle vypadal její děda, vytáhla ze skříně staré album a na jedné fotce byl ten stejný muž, ale nejvíce mě zdesilo to, že umřel dříve než jsem se narodil. Doteď mě to děsí.

[@KláraVodenalová]

Taky bych se ráda podělila o historku. Asi před třemi lety jsem jela na křesťanský tábor. Každý večer jsme měli večerní program u táboráku, spát se chodilo po oddílech. Náš oddíl chodil spát v 22:00 hodin a ještě před tím, jsme si chodili dělat hygienu. V umývárkách jsme pak s holkama zaslechly výkřik z lesa, jako kdyby byl někdo posedlej ďáblem. Tak jsme šly do stanu a procházely kolem pěšiny která do lesa vedla. Snažily jsme se usnout ale výkřiky pokračovali asi do půlnoci. Ráno pak celý tábor spekuloval o tom, jak jedna z vedoucích našeho oddílu byla posedlá ďáblem. Vedoucí si však nic z toho nepamatovala.

[@adelavondrackova8653]

Ahoj taky se podělím o svoje příběhy , já a moje mamka jsme dost citlivé na takové věci , jako jsou energie kolem nás atd. Když jsem byla mladší tak jsem to více cítila a viděla. Dost často se mi stávalo ,když jsem šla spát, tak se mi sama zapínala televize se zrníčky (jak bylo dříve ) a jeden večer už to bylo vážně děsivé ,že jsem to vypojila ze zásuvky abych měla klid , a jak jsem to vypojila hned se na to zapla ta TV bez proudu. Potom dost často jsem vídala bílé a černé postavy na schodech , po večerech jsem slyšela kroky po chodbě , a nebo když jsem byla stále s někým v mém pokoji tak pokaždé jsem cítila zimu a ledové dotyky , nebo jsem se stále probouzela na čas 3:15 . Nevím co to mohlo být tehdy ale od té doby co jsme se odstěhovali tak už se mi nic takového nestalo . Doufám že to je srozumitelný :)

[@DominikHorsky]

Ty s Vidrailem jste nejlepší dvojice co jsem snad viděl hrozně to baví😂

[@Petruakaaaa777]

Ahoj taky se podělím o historku. Tech historek mám hodně páč vnímám tyhle věci více než "normální lidé". Ted se mi to uz moc neděje ale i tak cítím tu energii a umím rozeznat jestli je ta energie dobrá nebo zlá. Stalo se mi to kdyz mi bylo 6 let a do teď si to pamatuju jakoby to bylo včera. Když jsem byla malá bála jsem se spát v pokojíčku sama. Pamatuju si že jsem se tam vždy cítila špatně takže jsem spala s mámou v její ložnici. Jednu noc jsem se vzbudila a dveře od pokojíčku byli otevřené, koukla jsem se do pokoje a uviděla jsem na mé pochodové posteli černou postavu hlavy jak na mě kouká. Pamatuju si co jsem udělala rychle jsem se schovala pod deku a přimáčkla jsem se co nejvíce k mámě.

[@Murmurovich]

Stala se mi taková zvláštní věc. V ten moment to bylo pro mě děsivý, ale když si to říkám teď tak je to nejvíc random věc. Bylo mi někde mezi 6 - 8 lety. Šla jsem spát jako vždy. Spala jsem na palandě tak, že jsem viděla na záclony velmi dobře. Protože jsem měla moc ráda Ledové království, tak i ty záclony byly na ten motiv. Tedy ty dvě sestry byly na ledě se klouzat, ale to není ta podstatná věc. To důležité je, že tam na pravé straně byl strom. Já se z nějakého důvodu zakoukala na ten strom. Přesněji řečeno na ty větve. Nějaké ty větvičky udělali ze sebe mužskou postavu a jiné zase ženskou postavu. A tam se potom dělal nějaký příběh a já, i když jsem chtěla mrknout nebo podívat se někam jinam, TAK TO NEŠLO. Později ten cápek vypadal smutně a až v tento okamžik se mi povedlo mrknout. Všechny ty větve se zastavily. Po pár vteřinách se za těmi záclony objevil stín (ale pomalu až svítil) kresleného šneka. Já aby se pomalu pokakala strachy běžela za rodiči a řekla jsem jim to a oni ,, běž spát. Nic tam není" (ani to nešli zkontrolovat). Já úplně vyděšená jdu zpátky do postele. Chvilku mi trvalo než jsem usnula, ale usnula jsem. P. S. to jak se ty větve zastavily, tak i zůstali a už se nepohnuly.

[@nataliepacesova738]

Ahoj, Mám taky příběh. Všechno tohle začalo před cca jedenácti lety. Tehdy jsem se léčila nejen s epilepsií ale byla mi diagnostikována schizofrenie. Tou dobou jsem měla hodně těžký období, a ukázal se u mě ,někdo, dokázala jsem ho vidět jen já. Nikdo jiný, byl to někdo, kdo patřil jen mě. Dělal mi společnost do doby, co mě pustili domů, ukazoval se u mě doma pokaždé na stejném místě. I ve dne tam byl jeho stín, vnímala jsem, cítila jsem jeho pozornost. Máme dům, okna na západ, takže sluníčko tam svítilo celkem dost. I když byl pokoj a stěna vyhřátá, místo kde on stál bylo ledový jak led. Pojmenovala jsem ho Conner. Dělal mi společnost prakticky 24/7, jako kdyby mě hlídal. Když se můj zdravotní stav zlepšil natolik, že jsem vysadila prášky, a byla schopná 'žít normálně' Conner zmizel. Když jsem jednou o něm říkala mámě, a popisovala jeho vzhled, ta se na mě podívala, a řekla, ať chvíli počkám. Přinesla mi rodinný album kde mi našla mého pra pra dědečka který pomáhal stavět dům, ve kterém teď žiju. Poznala jsem v něm svého 'opatrovníka' můj dědeček kterého jsem nikdy nepoznala na mě dával pozor, když mi bylo nejhůř.

[@krounix]

11:27 líbí se mně, jak napřed čteš můj příběh v mužským rodě, a pak v ženským 😂 A není to Ostrava ale Jižní Morava. Skoro 😁 Ale jsem mega rád že jsem se dostal do videa, nečekal jsem to že zrovna můj příběh se sem dostane, když jich je tam tuna, díky 💙 Jinak se mně toho stalo víc, různý stíny jsem viděl, krev na zemi a na schodech atp. to sem ani nebudu psát. ALE, přídám ještě 1 příběh co jsem zažil: Pár let zpátky, myslim že tak 3-4 roky, jsem byl sám doma, večer, byla už tma, svítil mně jen monitor od PC a lampička na stole, a vedle sebe cca 3 metry daleko mám vchod do kuchyně a vedle do chodby. Měl jsem strašně nepříjemnej pocit, takovej neklidnej, jak kdyby mě někdo pozoroval. Podíval jsem se vedle sebe na psa, a ten ležel na zemi a koukal do té temné chodby, tak jsem vstal, šel k psovi a mluvil jsem na něj že co tam vidí atp. a že tam nic není a že se tam pudem podívat. Pes byl jako přibitej, ani se nehnul, tak jsme oba koukali do té tmy a najednou strašně studenej vzduch mně projel po pravé ruce. Tak jsem tu ruku zvedl, "zkontroloval" jsem pohybem ruky vzduch kolem sebe, všude kolem mě bylo teplo, jenom kolem mé pravé ruky v určité části byl ledovej.. Co jsem si neuvědomil v tu chvíli bylo, že přesně v ten den měl můj děda výročí smrti..

[@bernardk7758]

Ahoj Stejku, je mi 46, máme se ženou 14letou dceru, a přesně takové pocity máme (minuta 23:00)!! Vidí to, co my ne...a proto už jsme se dávno smířili s tím, že v našem bytě se občas objeví nějaká entita. Příhod mám fakt plno. Nedávno jsme třeba slavili v našem bytě narozeniny syna(17) a v křesle v obývacím pokoji vždy sedí moje maminka, takže babička našich dětí. No a po celou dobu oslavy jí za zády na opěradle toho křesla seděl náš kocour. Když oslava skončila, a všichni odešli, kocour z křesla seskočil a šli jsme návštěvu odprovodit ke dveřím... poté, když jsme se vrátili do obývacího pokoje uklidit, náš kocour opět seděl na opěradle křesla a mňoukal do prostoru kde se sedí!!No a dcera se podívala a s klidem řekla: ,, Máme tady další návštěvu, ale nebojte, je hodná, přišla se jen podívat,,🤣🤣 Křeslo jsme tedy nechali ve stejné poloze, uklidili místnost a mezitím entita, nebo co to bylo, zmizela!!! Takových podobných a i horších příběhů mám víc... možná se někdy odhodlám je sepsat😉

[@klarisfox626]

Ahoj ráda bych se taktéž podělila o něco co se mi stalo. Co se týče paranormálních aktivit, tak jsem si taky zažila pár takových případů a teď už vím že jsem na tyhle věci citlivější než ostatní lidi. Je toho poněkud víc, tak se to pokusím tak nějak shrnout. Co mi říkala mamka, tak mě i mému mladšímu bratrovi, kterému v té době byli asi 4 roky, se stalo to, že se s námi přišla naše prababička rozloučit do snu. Nepamatuji si co se v tom snu odehrálo, ale vím že když jsme se oba nastejno probudili, tak jsme běželi za rodičema do ložnice, že je u nás prababička. Pár dní na to jsem jela s mamkou v autě a prababička seděla vedle mě. Prostě jsme si povídali, já se na ní smála a mamka si toho všimla. Zeptala se: "S kým si povídáš?" na což moje odpověď byla "s babičkou". Prababička vypadala přesně tak jak jsem si jí pamatovala, ale viděla jsem jí v bílých obrysech. Když jsem se pár let dozadu bavila s mamkou zrovna o tomhle tématu, tak mi řekla, že měla pocit že v autě nejsme sami a pokaždé když zastavila na semaforech tak se vždycky otočila, ale nic tam neviděla. Pak se několik let nic nedělo. Několik let jsem nic takového znovu nezažila až relativně nedávno. V mích 18 jsem spala u přítele a kecala jsem s jeho kamarádem. Z ničeho nic jsem zacítila nějakou energii jako by tam někdo s námi byl. Když jsem to kamarádovi řekla, tak na mě nejdříve tak zmateně a překvapeně koukal. Popsala jsem přesně, bez toho aniž bych viděla jakoukoliv fotku jeho babičky, jak je vysoká, délka vlasů a podobné věci. když jsem si lehla do postele asi okolo 11té večer, že už půjdeme spát tak jsem se dostala do jakého si "tranzu", při kterém jsem jeho babičku viděla, jak mu sahá na levé rameno, řekla jsem mu to a asi vteřinu na to ucítil tlak a teplo na tomtéž rameni. Před rokem mi umřela moje babička (mojí mamky mamka). Odešla nám když mi bylo 18 let přesně na začátku Jarních prázdnin (jsem narozená v září a bratr v srpnu). Babička se přišla rozloučit s mojí mamkou a mým mladším bratrem do snu když bratrovi bylo 16 let. Se mnou ne, ale pak jsem po nějaké době pochopila proč. Bylo léto a byli jsme u přítele na zahradě a grilovali jsme ještě s pár dalšími kamarády. Šla jsem dovnitř pro nějaké talíře a příbory ještě s kamarádkami, které se mi nabídli, že mi pomůžou. Když jsem vešla do kuchyně, ze které bylo vidět do jejich obýváku, tak jsem zahlédla jak tam stojí moje babička. Okamžitě jsem se zastavila. Byla rozmazaná a vidět jenom na vteřinku, ale bylo mi jasné že to byla ona. Měla na sobě to jako vždycky: černé tepláky, červené tričko s dlouhým rukávem, vínovou vestu a byly vidět i její ikonické na krátko střižené vlasy hnědé barvy lehce prošedivělé. To se mi nestalo poprvé co jsem jí viděla. Když jsem to řekla holkám, tak se na mě podívali a řekli mi že mě babička asi hlídá. V tu dobu jsem dávno věděla, že babička je náš rodinný strážný anděl. Den před Vánoci 23.12. jsme šli babičce na rozptylovou loučku popřát krásné Vánoce a já jí přinesla ještě plyšáka psa (v té době už mi bylo 19). Když jsme odcházeli, měla jsem zvláštní pocit jak kdyby tam stála, ohlédla jsem se abych se podívala na zapálené svíčky a plyšáka co jsme jí tam nechali. Najednou jsem viděla zářivě bílou postavu co přišla ke svíčkám, podívala se dolů a následně se ohlédla na mě. V tu chvíli jsem začala nekontrolovatelně brečet. Teď je mi 20 a pořád jí čas od času vidím nebo cítím, ale vím že nad námi jenom drží stráž. Stalo se mi toho víc, ale tohle mě nejvíce poznamenalo. (Snad Vám tyto moje zkušenosti přijdou dostatečně zajímavé)

[@leonardkarolcico3925]

Stejku. Ako človek si mohol mať viacero životov. (Pri reinkarnáciach) Ak si bol v tých životoch veľmi mocná a inteligentná bytosť, tým je viac možné že si ich pametáš. Čize je možné že ako dieťa, (ako ja) si mal záblesky svojich minulích životoch.

[@pavelkoudelka8773]

čau Stejku a Adame. Také se podělím o zážitek, který trvá dodnes. Bydlíme na vesnici v rodinném domku v Krkonoších. Ve městě Jilemnice máme dědu, který stále žije a měli jsme tam spolu s ním i babičku, jenže zemřela v roce 2022 na covid. bylo to tragické a nikdo jsme nečekali, že by to mohlo takto dopadnout. No zhruba po půl roce od umrtí babičky se stala zvláštní věc. Ve tři hodiny ráno nám někdo zazvonil na zvonek. celý barák jsme vstali a šli se podívat. Nikdo nikde. venku panovalo ticho. nechápali jsme co to mělo znamenat. kdyby tam někdo byl, tak se před domem rozsvítí světlo na čidlo. to má dlouhou svítivost a my byly venku během chvíle. No neřešili jsme to a šli jsme spát. Další noc se stalo to samé. Zvonek zazvonil okolo třetí rano a nikdo nikde. to už nám bylo divné. Táta koupil fotopast a namířil to na vchodové dveře kde jsou i zvonky na které se zvoní. ty jsou celkem dva. Máme dvoupatrový domeček a vždy zvonil zvonek do horního patra kde jsme já, brácha, taťka a mamka. V přízemí Bydlí babička a děda (tátovi rodiče). no a babička z jilemnice byla maminka mojí mamky. i tohle nám přišlo zajímavé. vždy prostě zvonil náš zvonek. Poté co táta nainstaloval fotopast tak se to další noc zopakovalo. Na záznamu nikdo nebyl. Až táta, který vyšel ven poté co zvonek zazvonil. Následující noc se nic nestalo. Jenže během roku se to opakovalo mnohokrát a začalo to i přes den, k večeru, dopoledne.. prostě různě. Strašnej haluz. Ale tím to nekončí. Bratr pracuje u firmy Family market. (každej známe: ókrádáme rodinyy). jeho služební auto parkuje na příjezdové cestě před garáží. V garáži má kabel v elektrice a ten vede až do toho auta kde dává namrazit boxy ve kterých má mražené nanuky, jídlo atd. přes léto to takhle má. v zimě když mrzne tak to nedává.(později se vrátim k tomu proč to tu píši. Děda( tátův táta, ten bydlí s námi v domě) byl velký humorista. měl rád všelijaké vtipy a nebyla s ním nuda. Bohužel v roce 2023 umíral. když mohl ještě mluvit, tak jsme mu říkali: dědo, až tam budeš, tak přijď zazvonit na zvonek. Ale musíš desetkrát. né jako babička z jilemnice. "jo jo jo dám o sobě vědět" odpověděl děda. věděl že to bereme s klidem. Bohužel za tři dny zemřel. mluvil do poslední chvíle a pak v noci ve tři ráno zemřel. To byl říjen a venku se ochazovalo. Zvonek na který zvonila babička z jilemnice se již dlouho neozval. a to po celou dobu co byl na tom děda špatně. což bylo zhruba 14 dní. zvonek nic. jako by za ním babička přišla a sdělila mu, že už tam má místo. poté co děda zemřel tak se zvonek neozval. až na prosinec 2023. to zvonek vydal čtyři tony. a aby se tak stalo tak by ho někdo musel 2x zmáčknout. jenže my už to braly s klidem. Nikdo jsme ke dveřím nešel a sžili jsme se s tím. jenže abych navázal na bratra a jeho firemní auto: jak jsem psal. Byl nyní prosinec a tak auto nemusel zapojovat do elektriky. A teď to příjde: Byl víkend a auto v šest ráno začalo hrát tu tu melodii. hrálo to dobu. bratr spal a táta ho šel vzbudit ať si vypne auto. on rozespalý a nic nechápal. auto mezitím tu melodii zahrálo snad 10x (normální cyklus je že se ta melodie 2x zopakuje.) bratr otevřel hlavní vchodové dveře a auto uprostřed melodie najednou ztichlo..... Motor neběžel, auto nebylo zapojený v elektrice. Na to aby ta melodie hrála tak by musel mít klíčky v zapalování a otočené na první stupeň. jenže to auto tam jen stálo. nic víc.. dodnes z toho máme husí kůži.. Bratr to volal šéfovy a ten říkal že je nesmysl aby samo od sebe začalo hrát. Provedla se kontrola kabelů ( kdyby třeba kuna) ale nic se nenašlo.. vše fungovalo normálně.. no a co zvonek ? ten se během roku 2024 ozval snad jen 5x. prostě třeba jen jednou za měsíc. Neumíme si tohle vše vysvětlit a proto když se něco stane tak řekneme: No jo. Děda nebo babička se přišly podívat. A to by bylo asi vše od naší rodiny. jestli budu ve videu tak zdraví Koudelkovi . :)

[@SteveRogerssteve]

Ahoj, já vám tedy taky jednu řeknu. Stalo se to , když my byly asi dva roky. Zrovna jsme se nastěhovali do Ameriky, do sousedství. Hned asi druhý den jsme se dozvěděli, že ještě týden a půl před tím, než jsme se nastěhovali, naší staré sousedce umřel manžel (oba byli z Německa a neměli děti). Ještě ten týden co jsme přijeli a rodiče se to dozvěděli, jsem za nimi prý 2 dny po sobě v noci chodila s pláčem a s tím že nemůžu usnout, protože se na mě někdo kouká. Mamka z toho byla hotová a jelikož si to nepamatuju, protože jsem byla malá, tak mi to mamka řekla asi 2 měsíce zpátky. Teď si nic takového nedokážu představit.

[@Yaasss_Guurl001]

JÁ TO TAKY VIDĚLA 25:24 😱😰

[@veraSn10914]

Tak teda taky jeden přihodím. Pracuju v nemocnici a byla jsem na noční, kolem jedné ráno jsem si šla odskočit a bylo po oddělení i po chodbách ticho, že by bylo slyšet spadnutí špendlíku. Když jsem se vracela z wc tak jsem slyšela hluk na schodech vedoucích k nám a já jemně vyděšená jsem se šla podívat co to bylo, ale nic tam nebylo. Při návratu na oddělení jsem na konci chodby zahlédla siluetu která koukala mým směrem a pomalu šla ke mě. Lekla jsem se a utekla jsem za kolegyní, která se šla podívat, ale nic neviděla. Myslím, že ta silueta udělala ten hluk na schodech abych ji “ otevřela” a dostala se tak na oddělení. Je to už pár měsíců a už se mi to nestalo tak snad se to nebude opakovat.

[@vladimirholy2951]

Tak přátelé také přidám dvě: Jedna je s neteří která měla strašně moc ráda dědu (tátu). Když nám táta odešel byly ji cca 3 roky. Hodně často byla u nás. Velmi ráda chodila do dílny která která je vedle ložnice. Když jsme se jí ptali co tam dělá. Odpovídala že si chodí hrát a povídat s dědou. Druhá je o pár let starší, kdy jsem se na chatě (v lužních lesích) dost často v noci chodil čistit hlavu procházkou podél řeky směr Terezín. Ač ty lesy a kopce znám jako vlastní boty, tu noc jsem šel jen cca 3 kilometry za vesnici, když jsem ze svahu (který lemuje cestu několik kilometrů je zalesněný a cca v polovině je zlom jako kdyby po celé délce byla kdysi před lety cesta) zaslech zvuk který se dá popsat jako kombinace tuberického kašle, pláče kojence a jekotu. V první chvíli jsem zkoprněl. Otočil jsem se zpět na cesu do vesnice a ne zrovna pomalým krokem jsem vyrazil. Po chvíli mě zamrazilo znovu Když jsem zvuk slyšel znovu ze svahu ale stále na mé úrovni. Takto jsem ho zaslechl ještě 4X, naposled pár stovek metrů od prvního stavení ve vsi. Toto se dělo cca mezi 1 - 2 hodinou ranní. Bude to už více než 15 let a stále mi při té vzpomínce běhá mráz po zádech.

[@actionman2948]

Ahoj Stejku a Vidraile , díky za videa na toto téma , člověk nikdy neví co se stane 🫡🫣

[@Ondyx_G]

Taky se podělím o jeden příběh. Když my byly cca 3 roky tak jsme se přestěhovaly do bytu který nikdo nechtěl a nabízen byl za levno. Když jsme zjistili proč tak nám přešel mráz po zádech. Před pár lety tam syn zabil svojí matku s babičkou.Každopádně od té doby co jsme se nastěhovaly tak jsem se často probouzel kolem 2-3 hodiny ráno. Vždy jsem přišel za mamkou a tátou do ložnice a řekl jsem : Mami tati ona je zase u mě v pokoji. Ptaly se mě : kdo tu je? A já řekl že tam je paní v šatech ale když tam přišli nikdo tam nebyl. Je mi 15 a i do dnes to přetrvává.

[@VeverkaVevi]

Taky sem dam jeden desivy pribeh. Kdyz mi byli tak 4 roky, tak jsem se jednou v noci probudil s pocitem, ze me nekdo sleduje. Docela dost me to vydesilo a proto jsem rychle dobehnul do postele k rodicum, ktery meli pokoj vedle. Rodice meli nad posteli stresni okno a naproti posteli zrdcalo, do ktereho kdyz se nekdo z postele kouknul, tak videl i na stresni okno. Chvili potom co jsem usnul v posteli kde spali rodice, tak jsem se opet probudil s pocitem, ze me neco sleduje. Horsi bylo, kdyz jsem se kouknul do zrcadla, videl jsem totiz jak na me z tresniho okna kouka nejaka cervena hlava velika jako normalni lidska. Kdyz jsem se pak otocil k tomu oknu, tak ta hlava pomalu posouvala dolu az uplne zmizela. Strasne jsem v tu chvili zacal brecet a trvalo to dost dlouho, nez me rodice dokazali uklidit. Do ted si nedokazu oduvodnit co to mohlo byt, ale dam zivot na to, ze jsem to opravdu videl, od te doby nespim u oken tak, aby na me bylo z nich videt a to jsem uz par mesicu dospely

[@Hitoshi._.Hiroshi]

Myslím že bych se mohl taky s vámi podělit... Bylo to tak šest měsíců zpátky... Měl sem zajímavý sen, byli sme s maminkou na pikniku, jako za mlada kdy maminka byla ještě zdravá a mohla chodit... Sen byl nádherný až neuvěřitelný, dokud sem se nevzbudil okolo půlnoci. Černá postava v rohu mého pokoje a pomalu se ke mne blížila, byl sem zamrzlý a nevěděl co ze strachu dělat, ale můj dech se teprve zastavil když postava mě chytila okolo krku, ale ihned potom zmizela... Den na to ve stejný čas sem se vzbudil k breku táty a babičky v obýváku, řekli mi ať si sednu a řekli mi, že mamka umřela kvůli zástavy dýchání (Spací apnoe) ve spánku, už je to půl roku a vždy co na to myslím mám totální mráz po zádech.

[@tilim60]

se třídou na školní přespávačce jsme se jednou vypravili na školní půdu, ten den byla mlha a venku pršelo, byla už tma a učitelku napadlo že nerozsvítí a rozdá nám místo toho jenom takové ty elektrické svíčky. Chodili jsme takhle po půdě a najednou mě ovál studený vánek. Když jsme se vrátili k vchodu na půdu měl jsem na triku bílý flek. Problém byl v tom že jsme chodili sami a na půdě nemáme bílé zdi. (doufám že se dostanu do videa :) )

[@Xtopl3nd-u3i]

Mám taky jeden. Jednou jsem ráno sedel u snídaně . Rodiče už odešli a doma jsem zbyl jen já a moje sestra. Jak tak jím ( byl jsem ještě rozepsanej) tak postranním pohledem zahlédnu stín a jak jedu pohledem na horu, tak vidím černě zahalenou postavu co se rychle stáhne z dohledu. Vyděšenej jsem zavolal na sestru kde je. Ozvala se uplňe z jiného pokoje. Nad našim bytem na hoře zemřela jedna paní a doteď tam nikdo nežije a jsou tam slyšet zvuky padání koule a předmětů. Plus sousedka říkala, že má pokoj vedle onoho bytu a už v tom pokoji je špatná energie .

[@zuzka2121]

Nej lepší serie po mapách a failu v praci

[@bibizkyy-d7g]

Yipppeee nove vid s moji fav dvojici 🎉 diky stejku!

[@Telaviv1984]

Já mám taky jednu Byl mi asi měsíc dva, jel jsem s mámou někam a táta byl doma v noci sám. Bydleli jsme v domě, který byl velmi temný a hned vedle lesa. Táta si tu noc šel vzít tričko z obývaku, hrabal se v prádle a najendou se spustilo ''Ahoj, jsem tvůj kamarád'' táta úplně vyschízovanej posranej co to bylo. V realitě to byla moje hračka takový ten mluvící pejsek od fisherprice.

[@David-e7c8n]

V mládí jsme vlastnili psa (zlatého retrívra) a měli jsme rodinný dům se zahradou.Pes kňučel že chce na zahradu tak jsem ho normálně pustil.Hned jak jsem dveře zavřel pes začal štěkat (nikdy neštěká) a začal škrábat na dveře že chce zpátky.Otocil jsem se,pustil psa a viděl na naší zahradě čtyři svítící oči.Lekl jsem se a zavřel dveře a řekl to mamce.Mamka řekla že jsem mimo ale já ji přemluvil ať jse jde podívat.Samozrejme nic neviděla.Ten samí večer jsem se zničehonic ve 3 ráno vzbudil a podíval jse na okno a slyšel jsem psi kňučení.Bal jsem se ale sebral jsem odvahu a vyhrnul závěsy.A na zahradě jsem opět viděl ty samé oči na zahradě.Dalsi den rano říkal mami přítel většinou pracoval do noci v obýváku a spal na gauči ze náš pes zničehonic nic sténal a štěkal ze spaní ale to se mu dělo často,takže se to dalo vysvětlit co se vysvětlit nedalo bylo to že pes pravidelně jsme neustále chodili k veterináři přestal žrát a pít vzali jsme ho k veterináři a ten nám řekl že u něj objevil nádor v břiše.Rekl že o psa jame se starali dobre ale ze tento nádor muže vzniknout i ze stresu.Bohuzwl pes na nádor zemřel a ja tu noc co zemřel (nevěděl jsem ze zemřel bylo to v létě u babičky) slyšel stejné psi kňučení jako tehdy. Dodnes z toho mám mráz po zádech a nikdy jsem se stim nikomu nesvěřil.

[@rihaveinaiba8269]

líbí se mi časy typu 3:54, mezitím já "píče za 6 minut budík" aneb vsadím se, že příšery se schovávají pod postelí pač se bojí podobných lidí co vstávají takhle ráno aby šli běhat.

[@davidjablonovsky2442]

Trošku delší, doufám že nevadí. Před cca rokem se mi taky něco stalo. Bydlím ve vesnici, kde bydlí spíše staří lidi a na cestě, kde neprojede ani auto. Jednou jsem od kamaráda přijížděl domů kolem půl 3 ráno (čas je důležitý) jelikož když jsem přijížděl k mé brance u mého domu na konci té cesty jsem viděl stát nějakou šedou siluetu. Nejprve jsem myslel, že je to nějaké zvíře, nebo nějaká věc, dekorace či auto. Jenže když jsem vystoupil a otevíral jsem branku, abych mohl zaparkovat, zjistil jsem na 100% že je to člověk, který tam jen stojí a dívá se přímo mým směrem. (ten pocit doteď nedokážu popsat) Hned jsem běžel zpátky do auta a rozvítil jsem dálkové světla, jestli nejsem třeba jen unavený. a ne stál tam člověk nehybně a jen se na mě díval. rychle jsem zajel, zaparkoval a doufal jen v to, že když půjdu pak tu bránu zavřít nebude tam někde stát. R|ychle jsem zavřel podíval jsem se a stále stál na stejném místě. Tak jsem běžel rychle domů, kde jsem byl sám - máme dvě patra, tak jsem hned běžel nahoru do kuchyně abych viděl co se děje. Ale nikdo tam už nebyl. Podvíal jsem se z jiného okna v kuchyni, které je z jiného úhlu a už stál u mého plotu.. Co jsem zjistil bylo, že to je žena a co bylo zvláštní, můj plot měří asi metr 90, a já jsem viděl celou její hlavu i když stála přímo u něj.. Btw stále čuměla do předu na cestu, takže jsem ji viděl z profilu. Pak si z ničeho nic čapla a to byl moment, kdy už jsem psal bráchovi do Brna, že se něco děje a ten pocit strachu, co jsem měl jsem chtěl aspoň takhle někomu sdělit. Nakonec asi po minutě na tom samém místě vstala a prostě odešla. Toto celé se odehrávalo asi 5-10 min a připomínám že bylo půl 3 ráno. Bohužel jsem nic nenatočil, což mě mrzí - v tom strachu, že mě mobil osvítí, mě to ani nenapadlo. Od té doby, už jsem zkoušel v ten samý čas čekat, někdy i jindy večer, ale nikdy už jsem ji nespatřil. Co mě mrzí je, že možná to byla jen nějaká blbost, nebo nějaká stařecká demence, ale to už se nikdy nedozvím, :( protože 2 metrovou babičku, jsem tu fakt ještě neviděl.

[@MaRiKa_is_online]

Stejk a Vidrail.... MILUJU!