Štolpišská cesta - proč se stavěla, skalky a vodopád

Na konci 19. století byl velký rozmach turistiky a hory lákaly v zimě i v létě. Byl velký zájem ukázat krásy přírody a výhledy širokému okruhu tehdejších turistů. Těm pěším i těm, co pojedou dopravním prostředkem, tedy kočárem taženým koňmi.
Takže proto silnice, zvaná Štolpišská, vedoucí z Ferdinandova údolím potoka Velkého Štolpichu nad Hejnicemi dál do Jizerek a na Smědavu.
Silnice patří k mistrovským dopravně stavebním dílům německých inženýrů té doby.
Ještě dnes je pro výhledy, které nabízí, terénní náročnost a atraktivní reliéf lákavým turistickým cílem.
Nejunikátnějším úsekem Štolpišské silnice je galerie.
Galerie proto, protože to je část s nejkrásnějšími výhledy na okolní skály a na Hejnice.
Je to místo s největším stoupáním.
V dřívějších dobách bývala silnice nazvaná i Alpská. Tento název je oprávněný, protože byla navržena vskutku odvážně.
Vodní tok překlenulo několik mostů a největší klesání/stoupání divokou roklí Štolpichu překonali stavitelé velkou protáhlou zatáčkou-serpentinou, která se točí o 180°.
Nebylo vůbec jednoduché toto postavit, k realizaci tohoto úseku bylo nutné vytvořit opěrnou zeď, vysokou 8-10 metrů. Na stavbu bylo použito stovky na sebe narovnaných masívních žulových kvádrů a také je opatřena zábradlím.
Hodně strmý je také úsek nad Galerií, jenž je opatřen vysokými patníky.
Tato kyklopská práce našich předků uvádí v úžas každého návštěvníka.
Jedná se o stavebně-technickou památku, kterou je potřeba zachovat pro další generace.
zdroj: web

[@NenadSvrkota]

LIĴEPA PRIRODA