V drogách jsem hledala cestu ke svým emocím. Táta byl nevypočitatelný, říká dcera Ludvíka Vaculíka

[@jakub547]

Zajímavý rozhovor. Když si dovolím pominout osobnost pana Vaculíka, tak je toto podle mého názoru zcela běžný jev v rodinách, že táta je prostě magor a máma to zachraňuje. Druhá rodina to posouvá na další level ale v podstatě, opět je součástí naší společnosti. Co je smutné, tak je fakt, že pan Vaculík byl inteligentní člověk, intelektuál a přesto nedokázal uhlídat, aby se choval neurvale na své děti. Rozumím, že tyto stavy jsou u dotyčných ovlivněny mnoho faktory (prožité dětství, duševní nemoc, doba ve které žijí - útlak) ale je to zkrátka smutné. Když vidím úplné vidláky, jak jsou zlé na své děti, tak je mi to líto, protože to nedopadne dobře pro jejich generaci ale u bystrých lidí je to pro mě nepochopitelné a velmi smutné. Výhodou je, že děti z těchto rodin z toho mají větší šanci vybruslit (fyzicky, duševně), jelikož mají silnější sociální základ a mnohdy i ten intelekt.