VAŠE NEJHORŠÍ STRAŠIDELNÉ HISTORKY - CHODÍ MĚ NAVŠTĚVOVAT TEMNÁ POSTAVA #2

[@iwetiw]

tuhle serii by bylo skvely kdyby si drzel s vidrailem protoze on ma takovou spooky energii

[@mrdeef3746]

to je pravda ale mohl by udelat i dil s vice lidma

[@АндрейХабибуллин1]

co je spooky ?

[@coffeeiero4752]

😅

[@tmspeederczlptm4420]

@@АндрейХабибуллин1strašidelný / strašidelnou

[@АндрейХабибуллин1]

@tmspeederczlptm4420 díky , už budu vědět 🙂 člověk se furt učí nový slova

[@martintopolanek448]

Rád bych se podělil o něco, co nás doma děsí už delší dobu. Začalo to docela nevinně. Naše tříletá dcera dostala ke svým prvním narozeninám nočník, který po použití zahraje krátkou, veselou melodii. Tehdy nám to přišlo jako skvělý dárek. Jednoho večera, když už naše dcera dávno spala a my s partnerkou sledovali televizi, se z temné chodby náhle ozvala ta melodie. Oba jsme ztuhli. Šli jsme se podívat, co se děje, ale chodba byla prázdná. Dcera spokojeně spala ve své postýlce. Od té doby nočník občas zahraje úplně sám. Bez varování, bez zjevného důvodu. Nejhorší je to v noci, když ležíme v posteli, všude je ticho a z temné chodby se ozve ta hravá dětská melodie… Pak se to začalo stupňovat. Pořídili jsme si koš s automatickým otevíráním víka. Stačilo mávnout rukou a víko se otevřelo. Fungoval bezvadně, dokud jsme jednoho večera, opět při sledování televize, nezaslechli zvuk otevírání víka. Byl jsem vystrašený ale šel jsem se podívat. Víko bylo otevřené a nikde nebylo nic, co by jej mohlo otevřit. Koš se od té doby otevírá sám. Bez varování, kdykoli se mu zachce. Vyměnili jsme baterie, ale nic nepomohlo. Nejpodivnější zážitek se ale stal před třemi měsíci. Seděl jsem doma sám se svou dcerou. Venku se začínalo stmívat, byl klasický podzimní den. Zataženo, chladno, ticho. Seděl jsem na gauči a přemýšlel. Dcera si hrála vedle mě, když jsem znovu slyšel melodii z nočníku a chvíli na to se v kuchyni samo od sebe otevřelo víko odpadkového koše. Už mě to nijak nerozhodilo, na tyhle věci jsem si za tu dobu zvykl. Ale to, co přišlo potom, mě úplně zmrazilo. Dcera mě vyrušila z myšlenek otázkou... "Tati, kdo to tam je?" Podíval jsem se směrem kam ukazovala. Na balkónové okno. Řekl jsem jí, že tam nikdo není, a zeptal se, co viděla. Její odpověď mi vzala dech... "Byl tam vysoký pán. Dělal dupy dup a měl rohy na hlavě." Když se večer vrátila partnerka, snažila se zjistit víc. Dcera pak dodala něco, na co dlouho nezapomenu. "Měl křídla na zádech a pak odletěl." Snažil jsem se to racionálně vysvětlit. Možná něco viděla ve školce, kde byla jen pár dní. Ale čerta viděla naposledy na Mikuláše, což bylo devět měsíců zpátky. Jak by mohla tak přesně popsat někoho, koho už tak dlouho neviděla?

[@BozekBartunek]

Jasný pazuzu démon

[@BozekBartunek]

Jasný pazuzu démon

[@Bublakin-in2rq]

Mám mráz na zádech

[@amaliestaudova2212]

Jestli odletěl, možná se už nevrátí, ale doporučila bych parapety, kde ta bytost byla posypat solí a zapálit svíčku. Zaměřte se na plamen, požádejte anděly strážné o obranu a aby Vás při modlidbě držely na světle a v bezpečí. Projděte s tou svíčkou celý byt a všude požádejte o ochranu, dokud neucítíte, že jste v bezpečí, v teple a světle (jak kdybyste byl malý a objala Vás ze všech stran milovaná osoba). Vyhýbejte se při modlidbě záporům ( jako nedělat, nemoct, nevidět a podobně) a myslete pouze na dobro strážných andělů. Až pocítíte, že to stačí, poděkujte andělům strážným za ochranu a ukončete komunikaci slovem Ámen. Může to trvat dlouho (mě to trvalo 45 mint v místnosti 4X4 metry), ale podle mě lepší něco než nic, než najdete pomoct otce. Přeji hodně štěstí, budu ráda, když napíšete, jak to dopadlo.

[@JosefMelen98]

S tim nočníkem jsme měli to stejný, hrál asi 10 minut v kuse a nikdo okolo. Fotka mého dědy byla položená a já ze srandy ženě řekl ať ji narovná a ono to přestane…přestalo a už se to neopakovalo

[@NatyKeprtová]

Tak se tedy taky podělím o svůj příběh. Začalo to před 4 lety, když jsme se s mamkou a mými sestrami stěhovali do nového bytu. Už první den jsem měla z tohoto bytu strašně divný pocit, takový stísněný, hlavně z chodby, která je dlouhá a večer nejde vidět z jedné strany na druhou. Máme 2 papoušky, kteří byli v chodbě, ale každou noc z ničeho nic začali křičet a skákat po celé kleci. Uklidnili se, až když tam někdo přišel a rozsvítil světla. Říkali jsme si, že se třeba něčeho zleknou, co je tady v bytě nového. Když jsem jednou v noci spala, vzbudil mě strašně divný pocit. Když jsem se podívala přímo před sebe, u dveří stála malá černá postava, jenom se na mě koukala. Nemohla jsem křičet ani mluvit, tak jsem jenom zavřela oči a snažila se znova usnout. Ráno jsem se probudila, ale ten pocit nezmizel. Papoušky jsem si dala k sobě do pokoje a už nekřičeli v noci. Postupem času se začalo přidávat to, že když jsem šla na záchod, slyšela jsem kroky za dveřmi, ale když jsem otevřela, nikdo nikde nebyl. Rozhodla jsem se svěřit mamce o tomhle zážitku. Ta mi na to řekla, že když v noci šla za sestrami do pokoje, jelikož sestra byla hodně nemocná, viděla černou postavu, jak stojí u sestry, a také, že mamky přítel slyšel v noci koš se zavírat a otevírat.Touhle dobou se mi začaly strašně měnit nálady, byla jsem furt unavená, strašně úzkostlivá a myslela jsem na sebe jako na nežijící. Každý den jsem slyšela různé kroky, když jsem byla doma sama, tak jsem za dveřmi, jelikož je máme skleněné, viděla jenom se mihnout černý stín. Začalo se přidávat klepání, padání věcí v kuchyni i v koupelně. Jednou u nás byla babička na návštěvě, seděla jsem s ní v kuchyni, když se v tu chvíli otevřela mikrovlnka. Mamka byla strašně vystrašená a jelikož je věřící, našla nějakou paní a s tou jsme se sešli. Tato paní nám vysvětlila byt a snažila se odvést nějaké duše. Řekla, že vidí dobré duše, ale i jednu špatnou, kterou mám u sebe. Chvíli byl klid, ale potom se to začalo zhoršovat, začala mi padat zrcadla, rozsvěcet se mi světlo a kdykoliv, když jsem prošla přes chodbu, měla jsem strašně divný pocit. Paní jsme volali znova, sešli jsme se a řekla, že ty dobré duše odešly, ale zůstala tady ta špatná a nejspíš se naštvala, tak znovu vysvětlila byt a pokusila se jí odvést. Nevím, jestli to moc pomohlo, furt slyšíme klepání, ťukání, padají nám sošky, ale už se nebojíme a jenom to bereme jako součást. Vždy, když někdo zaklepe, tak řekneme ahoj, a to je všechno. Budu ráda, pokud si příběh přečtete, omlouvám se, že je to trochu matoucí a dlouhé.

[@natespotykova]

Jak dlouho jsi to psal😮

[@natespotykova]

Ale dobrý príbeh

[@JanaDolanská-g3z]

Něco podobného se mi stalo

[@JanaDolanská-g3z]

U nás před barákem se oběsil muž. Potom jsem začela mít divný pocit že mě něco sleduje

[@JanaDolanská-g3z]

Není to vtipné.paranormální jevy má hodně lidí

[@czrex8851]

Zase banger video a banger dvojice

[@JanBro-wd6jh]

Souhlas vole

[@mr.o5421]

souhlas

[@mariekrejcova7382]

Ahoj stejku, zkusím taky přispět jedním z mých několika zážitků, které si nedokážu logicky vysvětlit. Když mi bylo 9, byla jsem doma se zápalem plic. Každé ráno v 7 hodin mě mamka budila, abych si vzala prášky. Jednou v noci jsem se sama od sebe vzbudila, rozhlidla se po pokoji a řekla jsi, že je ještě asi brzo a budu spát dál. Měla jsem v té době patrovou postel a k ní dřevěné schůdky. Když jsem se otočila ke zdi, nešlo mi vůbec znovu zabrat. Když jsem najednou začala slyšet zvuky, které zněly přesně, jako když chodí někdo po koberci v pokoji. Zkusila jsem to ignorovat. Když po chvíli zvuky přestaly, doufala jsem, že se mi to jen zdálo. Najednou ale začaly praskat schody u žebříku, jakoby se někdo snažil vylézt za mnou nahoru. V tu chvíli už jsem byla úplně v šoku a i když jsem se mohla hýbat (případně zavolat na mamku nebo tak), čekala jsem co se stane. Postupně jsem cítila jak se vedle mě prohyba postel a něco si vedle mě lehá. Bylo to opravdu jako reálná osoba. Nakonec jsem na krku cítila tři krátké doteky, jako když se vás někdo dotkne prstami. Začala jsem brečet a až po chvíli co jsem se vzpamatovala, jsem zakricela na mamku. Ta věc co ležela vedle mě zmizela, hned co mamka přiběhla z druhé místnosti a rozsvítila. Nikdy v životě jsem nezažila něco podobného. Mamka to v tu dobu nebrala nějak extra vážně, ale když jsem ji to nedávno ve svých 20 říkala znovu, byla z toho docela vyděšená, prý hlavne proto, jak moc detailně si to pořád pamatuji.

[@Heavenkittenx-t1x]

Absolutně chapu a vim jak jste musela byt vystrašena, stalo se mi neco podobneho. Je to strasny pocit

[@puner4206]

33:11 Oprava: nebyl to Matěj, ale Patrikova přítelkyně. Každopádně skvělé video i atmosféra. Vždycky potěší creepy content od tohoto dua

[@FrantišekMarek-n5u]

Čus, je mi 27 let. A když se to stalo bylo mi asi 20. V tu dobu jsem bydlel u dědy. A jednou když byl děda v práci, tak jsem koukal na telku. A protože jsem ráno stával do práce a bylo už dost hodin, tak jsem šel spát. Děda měl televizi zapojenou v prodlužováku a vždy se ta televize vypínala, tak že se ten kabel od televize vytáhnul z prodlužováku. Klasika všude zhasnu a jdu spát. A najednou se ozvala rána z obýváku. Celkově ty rány byli tři a ta poslední byla největší jako když někdo bouchne do stolu. A když odezněla ta poslední rána, tak se televize zapnula. Takový strach jsem za život nikdy nezažil. Trvalo mi asi 30 minut než jsem se odvážil jit se podívat co se vlastně stalo. Když jsem pomalu a potichu šel do obýváku, tak jsem si všimnul, že televize je zase zapnutá v prodlužováku. Od té doby jsem tam už nikdy nespal sám a radši jsem si pronajmul svůj první byt. Do dnes když si na to vzpomenu mám husí kůži a úplně se mi svírá žaludek. Do dnes nevím jak se to mohl stát.

[@sutr2404]

Ahoj kluci, taky se podělím o jednu historku. Mám jednu opravdu temnou historku, která se mi stala, když jsem byl malý. Je to jediný strašidelný zážitek, který mám, a dodnes mě mrazí, když na něj vzpomínám. Když jsem byl ještě dítě, jezdili jsme s tátou, mámou a sestrou k dědovi a babičce. Tehdy ještě bydleli ve starém domě, kde děda vyrůstal, než se přestěhovali do nového. Já a moje sestra jsme spali spolu v obýváku. Jednou v noci jsem začal slyšet hlasité rány ze sklepa. Probudil jsem sestru, a společně jsme se rozhodli zjistit, co se děje. Když jsme přišli ke dveřím od sklepa, zjistili jsme, že se samy otvírají a bouchají, ale nebyl to průvan - bylo to něco mnohem děsivějšího. Dveře do sklepa, které bývaly vždy zamčené, byly tentokrát otevřené. Vzali jsme baterku a šli se podívat dolů. Bylo nám asi osm let a přiznávám, že jsme měli velký strach, ale zvědavost byla silnější. Když jsme vešli do sklepa, všude bylo ticho a prázdno. Jenže pak se dveře za námi zavřely - a zamkly. Nemohli jsme se dostat ven. Najednou jsme začali slyšet jemný dívčí smích, občas jsem ho slyšel já, občas sestra. Některé věci, jako koště nebo pár dalších předmětů, se samy pohnuly nebo spadly. V té temné místnosti jsme zůstali asi dvacet minut, než nás děda přišel vysvobodit. Když jsme se ráno vrátili nahoru, rodiče nás hrozně seřvali za to, že jsme šli do sklepa, kam jsme neměli. Děda totiž nechtěl, aby tam někdo chodil, a ten sklep byl pro nás zapovězené místo. O několik let později, když už se moji prarodiče přestěhovali do nového domu, jsem se o té události s dědou bavil. Řekl mi, proč nikdy do toho sklepa nechodil. Když byl děda malý, měl sestru, která si s ním ve sklepě často hrála. Bylo to jejich oblíbené místo, kde trávili spoustu času. Jednoho dne ale dědova sestra při hře ve sklepě uklouzla na schodech, spadla a špatně narazila hlavou. Zlomila si vaz. Děda a jeho rodiče ji hledali po domě celé dvě hodiny, než ji našli mrtvou na konci schodů, zkroucenou. Od té doby se děda sklepa bál a nikdy tam nechodil - měl z toho velké trauma. Do sklepa chodila jen babička, když bylo potřeba. Děda mi řekl, že je možné, že ty dveře nezavřel nikdo jiný než jeho sestra, která si chtěla hrát své hry. --- Ale k tomuhle příběhu mám i jednu teorii. Je možné že se náš někdo nebo něco snažilo nalákat do sklepa a pak nás tam uvěznit aby jsme si šli s ní hrát. Doufám, že se ti moje historka líbí, a že se dostane do videa!

[@dominik7298]

Čau Stejku :D tady se podělím o něco mého ( a jinak zase skvělé video :D) Tento příběh se stal asi před 12 lety když jsem byl ještě malý. S máminou kámoškou jsme jeli na chatu společně s jejím synem a manželem. Tak nějak šly dny byla zábava a tak dále, takhle to šlo do 3 dne. v noci jsem se s mým starším bráchou vzbudil, podle bráchy bylo něco okolo půl druhé ráno a z ničeho nic začal foukat vítr i když jsme neměli otevřené okno. Po chvilce kdy přestal ten průvan zazvonil telefon, nikdo z nás se ho neodvážil zvednout. Pak to přestalo a mysleli jsme si s bráchou, že už to přestalo. Chtěli jsme jít pak v klidu spát, ale slyšeli jsme zvuky z kuchyně, byla to naše máma s její kámoškou. Když jsme se za nima šli podívat, řekli nám že Petr (manžel mámino kamárádky) zemřel. V budoucnu mi ještě máma řekla že se na zahradě oběsil.

[@aksureb]

Kluci, líbí se mi váš přístup, jak se snažíte ty příběhy vysvětlit. Taky to vždy dělám, že hledám vysvětlení, které není nadpřirozené. Je to fajn. Škoda, že tak nejde vysvětlit úplně všechno. Chjo. Pár nepříjemných zážitků jsem měla, které vysvětlit nešly vůbec. A to prostě z hlavy nedostanete. Super video!!!!

[@sakok-v8w]

Toto sa mi stalo veľmi dávno. Mal som možno tak 5 rokov a bol som u babky, kde som následne aj spal. V tú noc moja babka nespala lebo bola chorá a nevedela preto zaspať. Boli asi 2 hodiny ráno a zrazu sa rozbil sklenený stôl, ktorý babka mala v obývačke. Ihneď som sa zobudil a s babkou sme sa tam išli pozrieť. Bol tam rozbitý stôl, ktorý nam dala moja teta, ktorá bola vtedy veľmi chorá a v nemocnici. Bol som veľmi vystrašení. Za chvíľu nám volal môj ujo a hovoril nám, že teta zomrela v nemocnici. Hneď sme vedeli, že to bola ona a chcela sa s nami rozlúčiť. Je to niečo čo si doteraz pamätám a vždy mám husiu kožu, keď idem k babke a vidím obraz mojej tety. Odpočívaj v pokoji teta Mariena 🙏❤

[@vitadam9985]

Čus kuci je to častější než by jste řekli i v Česku se děje Phrogging označuje situaci, kdy se někdo cizí ubytuje v domě či bytě někoho jiného a žije zde bez povšimnutí několik dní, měsíců a v některých případech i několik let. Nemusí se jednat pouze o domácnost, ale i osobní sklad či dokonce nákupní centrum. Phrogging si mnozí pletou se squattingem, ale mezi těmito dvěma nelegálními činnostmi jsou podstatné rozdíly.

[@klarahingarova7148]

Squter chce být sám a Phrogger si užívá a má rád přítomnost druhých Někdy se stane, že když se rodina odstěhuje tak Phrogger jde za nimi ☺️ Říkala sem si, jestli to tu někdo napíše, protože tohle ví málokdo

[@MasterKing-yh9tf]

Podělím se se svým příběhem. Když jsem byl malý, (zhruba 8 let), tak měl sen, ale ne jen tak ledajaký sen. Byl to sen s mým dědou, který už byl dlouho po smrti. Zdálo se mi jak je na našem dvoře a něco mi vysvětluje. Bylo to hezké a popravdě jsem si ten sen užíval, já jsem čupěl a děda klečel a něco mi ukazoval s takovým klidem. Na tomhle není nic zvláštního, ale to divné na tom všem je, že jsem svého dědu nikdy nezažil. Jak jsem se probudil byl jsem z toho tak zmatený, že jsem sám nevěděl jestli to byl sen, nebo jestli jsem dědu zažil. Nechtěl jsem s tím obtěžovat rodiče, takže jsem si to nechal pro sebe. Od té doby chodím pravidelně na dědy hrob a hrozně se mi stýská i přesto, že jsem svého dědu nikdy neviděl.

[@Lukyss__]

Mám tu příběh z dětství. Občas mívám sny, co se dějou pak ve skutečnosti. Ale, bylo mi 8 let a bydleli jsem v uličce v Praze 6 - Dejvice. Přes ulici sme měli vietnamce, kam mamka chodila nakupovat, když něco potřebovala. Vždy když jsem šel do obchodu já, tak se mamka koukala ven z okna, ale toto byl den, co se mamka nekoukala. Bylo dopoledne, nějaký jarní den. Mamka vařila polévku a potřebovala cuketu, pórek a magi. Poslala mě věci koupit, tak jsem se oblékl a šel jsem. Mamka se tento den nekoukala a já v pohodě nakupoval. Zaplatil jsem nákup a vyšel jsem z obchodu. Náhle přede mnou zastavila žlutý, malý nákladní auto od škodovky. Stáhlo se okno a slyším jak muž se mě ptá, jestli nechci odvést domu, já odpověděl, že ne. Muž nastartoval a ujel kousek dál. Viděl jsem jak zastavila u malé holčičky a asi se ji taky ptal. Byl jsem vystrašený a běžel sem rychle domu. Zavolali jsme policii, ale auto nikde. Od té doby jsem holčinu neviděl a stejný model auta nám na střední dodával jídlo do automatů. Je to crazy, že je to skoro 12 let a stále si pamatuju model a barvu auta.

[@VikNeil]

Už od malička o sobě vím, že jsem na duše a energii citlivější, a jednoduše vycítím tyto energie a dokážu s nimi i komunikovat a vidím je, ale jednou se mi stalo něco, z čeho mám husinu doteď. Jednou jsme byli se školou v Norimberku v Německu na výletě. Jeden den jsme se šli podívat do muzea, ale když jsme do něj vešli, napřed mělo spodní patro, které bylo celé prázdné a teprve v dalším patře bylo muzeum samotné. Když jsem byl v té spodní místnosti, udělalo se mi zle, cítil jsem jak mi psychicky není dobře a pocitově jsem věděl, že se tam stalo něco hrozného. Šli jsme do další místnosti a já kámošovi řekl, že mám divný pocit z toho místa a jestli si o té budově a její historii něco nezjistí. Jak jsme vešli do muzea, na schodech mi v hlavě probliklo číslo 60, jakobych věděl, že tam zemřelo 60 lidí, ale neřešil jsem to a vymazal z hlavu. Jak jsme už byli v muzeu, kámoš si tam o té budově něco četl, potom zamnou přišel a říká „V této budově byla svatba, a zřítilo se tu schodiště..na 60 lidí..” Přísahám v tu dobu jsem dostal mráz po zádech jako nikdy dřív..

[@borscvplechovce8156]

Není to tak dávno, dříve jsem měl v pokoji takovou tu podložku pod židli k PC. Jednou když jsem šel spát jsem slyšel, zvuk, jakoby někdo/něco po té podložce chodilo. Jakoby dokola, takové rychlé kroky. Upozorňuju, v pokoji jsem byl sám. Byl jsem po dvanáctce unavený řešit nějakého ducha, tak jsem nahlas řekl, "Nikdo na to teď není zvědavý, ser na to". A okamžitě to přestalo :D Asi bych to viděl na toho stínového pána, kterého občas vidím už od dětství :D I když je pravda, že ve snu jsem ho už dlouho neviděl

[@davidklika1209]

Tento příběh mám z vyprávění od mámy. Když se toto stalo nebyl mi ani rok a neuměl jsem lézt což je docela důležité. Máma mě uspávala na chatě a během toho usnula, když se probudila nemohla mě nikde najít a pak jen slyšela můj smích v přízemí. Seběhla dolů a viděla mě jak se houpu na všech čtyřech a směju se do tmavého rohu pokoje. Hned jsme odjeli. Když jsme pozvali na chatu někoho kdo se o tyto věci zajímá tak prý v jednu chvíli vycítil 100 entit. Mám ještě pár příběhů které jse tam stali, ale to si nechám na příště.

[@Skyrin666]

Taky sem přidám svůj děsivo vtipný příběh. V zimě kolem půlnoci mě vzbudil hrozně hlasitý dětský křik. Měla jsem horečku a když mám horečku slyším všechny zvuky mnohem hlasitěji tudíž jsem ten dětský křik slyšela i přes zavřené okno. Byla jsem úplně vyschizovana co to je tak jsem se šla podívat přes okno na co jsem neviděla, na mým balkoně si to rozdávaly dvě kočky. Zapni uviděli tak obě dvě dostal nějaký divný záchvat nebo co a z balkonu spadly. Přitom udělali nějaký divný zvuk kterého jsem se taky trochu lekla. Doufám že v dalším díle bude zase vydrail

[@Pedro_The_Panda]

Kámooo ta hudba je strašná

[@martinklement8998]

Před nějakou dobou jsme s mojí mámou a s našema kamarádama jeli na výlet do Tater. Rodiče nás během cesty na Slovensko upozorňovali, že v Tatrách žijí medvědi. Celý pobyt jsme se jich báli a taky si z toho dělali trochu prdel a vymýšleli jsme plány, co dělat když je potkame. Bydleli jsme v chatě ve které byly skrýté kamery. Výlet byl fajn, až na jedno ráno. Bylo nějak kolem 8:00 a ja jsem se pobudil v takovém nepříjemném světle, kdy nebylo uplně všechno vidět ale stíny byly hodně výrazné. Když jsem trochu pootevřel oči, viděl jsem před sebou stín, který byl tak 3 m velký. Tak jsem se lekl a snažil jsem se zavřít oči, abych to neviděl. Rázem se ozvalo velmi hluboké zabručení a já se v tý posteli málem posral, ale snažil jsem se zůstat v klidu aby se nic nestalo. Pak bylo tak minutu ticho a tak jsem otevřel oči znovu a stín byl pryč. Když se vzbudila celá chata, na zmiňovaných kamerách jsme zjistili, že to skutečně byl medvěd, který se chtěl jenom napápnout. Chodil nám po chatce, vzal nám odpadky, které byli venku a naštěstí se nikomu nic nestalo.

[@tommy__binu_janouspek]

hustýýýý ale nechtěl bych to zažít

[@krounix]

11:27 líbí se mně, jak napřed čteš můj příběh v mužským rodě, a pak v ženským 😂 A není to Ostrava ale Jižní Morava. Skoro 😁 Ale jsem mega rád že jsem se dostal do videa, nečekal jsem to že zrovna můj příběh se sem dostane, když jich je tam tuna, díky 💙 Jinak se mně toho stalo víc, různý stíny jsem viděl, krev na zemi a na schodech atp. to sem ani nebudu psát. ALE, přídám ještě 1 příběh co jsem zažil: Pár let zpátky, myslim že tak 3-4 roky, jsem byl sám doma, večer, byla už tma, svítil mně jen monitor od PC a lampička na stole, a vedle sebe cca 3 metry daleko mám vchod do kuchyně a vedle do chodby. Měl jsem strašně nepříjemnej pocit, takovej neklidnej, jak kdyby mě někdo pozoroval. Podíval jsem se vedle sebe na psa, a ten ležel na zemi a koukal do té temné chodby, tak jsem vstal, šel k psovi a mluvil jsem na něj že co tam vidí atp. a že tam nic není a že se tam pudem podívat. Pes byl jako přibitej, ani se nehnul, tak jsme oba koukali do té tmy a najednou strašně studenej vzduch mně projel po pravé ruce. Tak jsem tu ruku zvedl, "zkontroloval" jsem pohybem ruky vzduch kolem sebe, všude kolem mě bylo teplo, jenom kolem mé pravé ruky v určité části byl ledovej.. Co jsem si neuvědomil v tu chvíli bylo, že přesně v ten den měl můj děda výročí smrti..

[@Lucypug13]

Super video moc díky za pokračování❤

[@Nasrat_na_edgary]

team do 1 hodina 👇

[@Mettisofficial.]

😊

[@CzechHunter-ud2tl]

Kámo,teď to je hodina😅

[@martinhanzlik5248]

Přesně

[@timeaft]

Hehe

[@Bundiš12]

Topka! Zlepšilo deň!!!

[@leelukkas]

Zdravím Stejku a Adame, rád bych taky přispěl s něčím, co se nám v bytě děje už v podstatě od doby, co jsem byl malej, a pokračuje to doteď. Je mi 17 a pár prvních znamení o tom, že doma máme ducha, se objevovalo už když mi bylo kolem 6 let. Mám staršího bratra, který ještě v té době bydlel s náma, a náš pes byl tehdy asi půl roční štěně. S bráchou jsme měli společný pokoj, a jeho počítačovej stůl byl hned vedle dveří, které vedou na chodbu, kde náš pes měl tehdy pelíšek. Tahle první "interakce", nebo jak to nazvat, se stala večer, kdy byli rodiče na nějakém večírku. Já spal a pes taky, mezitím co si bratr něco dělal na počítači. Vyrušilo ho náhlé štěkání z chodby, když se pes probudil a z ničeho nic vyděšeně štěkal do tmy. Bratr se ho snažil uklidnit, což se povedlo až po pár minutách. Řekli byste si, že to není nic divného, mohl třeba mít jen zlý sen, nebo něco. No, ne. Další ráno se mamka s tátou probudili s tím, že jejich skříň byla dokořán otevřená, aniž by ji otevřel jeden z nich nebo brácha. Neměli pro to vysvětlení. Čím jsem byl starší, tím divnější věci se mi v bytě děly. Většinou teda když jsem byl doma sám. Často jsem se probouzel uprostřed noci, pokaždé v ten stejný čas, klidně i třikrát týdně. Měl jsem vždycky pocit, jakože tu sám nejsem. Slýchal jsem i věci jako posunutí skleničky na kuchyňské lince mezitím, co jsem byl v pokoji, nebo podobné věci. Ale hlavní opakující se znak je ťukání. Skoro každý den, kdykoliv jsem sám doma, přes den nebo večer, se ozvou pokaždé dvě nebo tři zaklepání na tu skříň, co je v ložnici. Na tu samou skříň, která se před lety jakoby sama otevřela. Taky se mi někdy stává, že se probudím v noci a slyším kroky v mém pokoji (který je i zároveň obývák) a lehké prohnutí gauče, jako kdyby si na něj někdo sedal. A občas se i nějaké předměty v mém pokoji samy od sebe hýbou. Nedávno to byla zrovna fixa, která před mýma očima sama vyjela ze sady co mám vystavenou na poličce (ta sada fix je položená horizontálně, nevím jak to mám říct, sorry). Celkově už jak já, tak mamka, tak ostatní lidi co někdy přijedou na návštěvu nebo přespání, jsme obeznámeni o tom, že tu ten duch je. Zvykl jsem si na něj, dokonce jsem mu dal i jméno, které používá i mamka, aby se tu s námi cítil líp. :D Pořád si opakuju to samý - očividně nám Manda (pan duch/paní duchová) ublížit buď nechce, nebo nemůže, protože je třeba moc slabý. Kdyby jo, tak už to podle mě dávno udělá. Ale i tak ho mám rád.

[@dazai-b8c]

podělím se o můj příběh.Táta ma dům kterej je hodně starej a také už to něco zažilo.Táta mi říkal že v minulosti tam umřel někdo kvůli tomu že spadl z bálkonu když tam byl ples(cca 100 zpátky) a v patře kde ten bállkon je máme těd byt.Když jsem byla doma sama a hospoda byla zavřená tak jsem se koukala na televizy a můj pes vedle mě spal,jednou se mi zdálo že tam prošel černej stín a po celou dobu koukání na televizy se mi zdálo že někdo hejbe klikou.Když jsem jednou jen tak šla ze psem dolů aby si došel na záchod tak pes začal koukat do takové budůvky kde se topí a já odsud něco slyšela,v tu chvíli byla hospoda zavřená a já byla sama doma.Do ted jsem to nikomu neřekla(sorry za moji čj)

[@janpelech2985]

Prosím víc takových videích Stejku ❤❤❤

[@kroom.drumandbass]

Můj táta byl hrobník. Od šesti let do dvanácti let jsem bydlel na hřbitově a můj pokoj měl výhled přímo na ten hřbitov. Tento dům byla k tomu přestavěná bývala márnice. Jelikož mi bylo 6 let, tak jsem neměl moc na výběr kde bydlet. Hned první den se mi stala zvláštní věc. Od táty jsem dostal rádio, ale takový to, kde je strašně moc tlačítek. Nerozuměl jsem tomu. Tak jsem něco mačkal, abych to rádio vůbec spustil. Když jsem šel spát, tak kolem jedné ráno to rádio začalo samo hrát. Nevěděl jsem, jestli je to z toho, že jsem tam omylem něco zmáčknul a nastavil něco a nebo tam vážně straší. Schoval jsem se pod deku a z ložnice slyším, jak táta křičí, ať ten krám vypnu. Nikdy v životě jsem neměl větší strach, než teď. Jít tam a vypnout to bylo vážně odvážný. Takových příběhů mám spoustu.

[@NejsemRobot21]

Tenhle příběh už byl

[@Zeewo55]

Tenhle příběh už byl

[@NejsemRobot21]

@@Zeewo55 Teď sem to řekl

[@Zeewo55]

@@NejsemRobot21​​⁠tak to je super ale kdo se ptal a za druhé já se nikdy nedívám na ostatní odpovědi.

[@tommy__binu_janouspek]

To už tady jednou říkal

[@proste_lucaaa]

Čau, taky se podělím. Na paranormální věci jsem nikdy moc nevěřila ale jednou se my stala divná věc kterou si nedokážu vysvětlit. Jako většina teenagerů jsem ponocovala, když jsem se ve zhruba 4 ráno rozhodla jít spát tak jsem si chtěla dojít na záchod. Žijeme ve starém rodinném domě se schody a malou chodbičkou před nimi. když jsem stála na rohu té chodby a schodů tak jsem přímo před dveřma viděla bílou siuletu, zhruba 160 cm vysokou, aniž bych to stihla nějak zpracovat moje myšleny myslely jen na jednu věc. To je babička. Moji babičku jsem nikdy nepoznala a ani nevím jak vypadá. Prostě jsem věděla že je to ona. Moje reflexy nebyly jako u většiny ostatních co zmrznou a koukají, já jsem se napřáhla a snažila jsem ji rukama rozehnat jako mlhu protože tak i vypadala, když jsem to udělala potřetí stále tam stála a koukala na mě. Po chvilce se začala hýbat a viděla jsem ji scházet ze schodů. Když byla zhruba v půlce tak zmizela. Nevím jestli to bylo tím ponocováním a nebyla to pouze nějaká halucinace, i kdyby byla, nedokážu to dostat z hlavy. Vypadalo to až moc reálně. Babička v tom domě taky bydlela, a možná stále bydlí.

[@Xtopl3nd-u3i]

Mám taky jeden. Jednou jsem ráno sedel u snídaně . Rodiče už odešli a doma jsem zbyl jen já a moje sestra. Jak tak jím ( byl jsem ještě rozepsanej) tak postranním pohledem zahlédnu stín a jak jedu pohledem na horu, tak vidím černě zahalenou postavu co se rychle stáhne z dohledu. Vyděšenej jsem zavolal na sestru kde je. Ozvala se uplňe z jiného pokoje. Nad našim bytem na hoře zemřela jedna paní a doteď tam nikdo nežije a jsou tam slyšet zvuky padání koule a předmětů. Plus sousedka říkala, že má pokoj vedle onoho bytu a už v tom pokoji je špatná energie .

[@zuzka2121]

Nej lepší serie po mapách a failu v praci

[@MatyášPracný]

Taky se rád podělím o svůj příběh. Nedávno jsem se díval v posteli na KZbin a zničeho nic jsem slyšel jak něco jde po chodbě dlouhá asi 10 metrů. Nevěděl jsem co dělat, ale dostal jsem odvahu a vzal si s sebou taky besebolku a na chodbě nic rodiče ani brácha neboli doma doma. Šel jsem po schodech dolů a tam taky nic ani nikdo nebyl doteď nevím kdo nebo co to bylo. Drůha scary věc co se mi stala asi ve tři hodiny ráno. Spím a zničeho nic se zbudím a vydím černou postavu. Dostali se mi do očí slzy a volal jsem na mamku ale nešlo to ani hýbat jsem se nemohl. Usnul jsem z vyčerpání a další týden jsem nemohl usnout.

[@axolotl_8608]

27:55 muzu potvrdit

[@klarizzvideos]

Ahoj Stejku přidám se taky se svým příběhem. Pro kontext s rodičema žiju v celkem velkém baráku starém přes 200 let zhruba 30 metrů od lesa. Příběh Jako malá jsem vídala hodně siluet a slýchala hodně různých zvuků, ale s největší pravděpodobností to byly pouze zvířata z lesa. Ale je tu jedna věc, která mi nahání husí kůži do teď. Skoro každý večer jsem se budila mezi 3 a 4 ráno s tím, že nutně potřebuji na záchod. Ale abych na něj došla musela jsem projít přez kuchyni která je spojená chodbou s obývákem. No a já vždy co jsem procházela, tak jsem měla takový divný pocit a nabýhala mi husina po celém těle, no a nedalo mi to a vždy jsem se tam musela podívat. V rohu obýváku přímo pod oknem máme houpací křeslo a já v něm několikrát viděla sedět vysokou postavu. Radši jsem tedy utíkala rychle na záchod a zpátky. Jednou jsem se, ale podívala na ono křeslo ale postava v něm neseděla, ale stála vedle něj a dívala se přímo na mě. Bylo mi hrozně špatně a nedokázala jsem si to vysvětlit. Potom jsem slyšela zvuk z ložnice rodičů tak jsem se tam rychle podívala, a když jsem se podívala zpátky do obýváku postava už tam nestála, ale periferně jsem ji zahlédla na dvoře(v kuchyni máme francouzské dveře s výhledem na dvůr). Zhruba za týden po posledním setkání jsme s rodičema koukali na staré rodinné album, když v tom jsem na jedné z fotek uviděla onu postavu z obýváku. Když jsem se zeptala rodičů kdo to je a co se mu stalo, řekli mi, že je to můj pradědeček a že zemřel pár let před ním narozením přímo pod tím oknem kde jsem ho potkávala. Od té doby jsem ho potkala už jen párkrát, ale nebála jsem se tolik jako předtím, jelikož jsem věděla, kdo ta postava je a jaká byla(pradědeček byl prý jeden z nejmilejších lidí co kdy rodiče potkali).

[@markeeetka470]

Už je to asi 2 roky co měla moje prababička úraz, když šla pro dřevo zamozaltala se jí hlava a upadla na to dřevo. Měla zlomených 7 žeber a ještě něco. No to se jí sice zahojilo ale protože dlouho nechodila tak už neměla žádnou sílu. No a je to asi 2 měsíce zpátky co umřela a když jsem se to dozvěděla tak večer když jsem šla spát tak jsem cítila jak mě něco jemně zatahalo za vlasy a já si myslím že se se mnou šla naposledy rozloučit. Konec.

[@yesno5705]

Taky bych se ráda podělila o zkušenost. Strašil nás doma můj děda, dokud jsme se neodstěhovali. Bydlel ve stejné bytovce, jiném vchodě. Kontakt se každým měsícem stupňoval, z původního strašení pouze mě se přesunul i k mamce (jeho dceři) a jejímu příteli. První vzpomínka na posmrtnou energii přišla v noci v mém pokoji. Už nějakou dobu jsem se potýkala se spánkovými paralýzami, ale bez postav, vždy jsem jen bez schopnosti se pohnout ležela a cítila čirou hrůzu bez zjevného důvodu. Tentokrát to bylo jinak. Probudila jsem se uprostřed noci, trvalo mi si přivyknout na tmu, byla jsem k smrti vyděšená a nevěděla proč. V rohu, diagonálně od mé postele se krčil temný stín, neměl rysy, i přesto jsem cítila, jak na mě zírá. Krčil se velmi nepřirozeně, jako zvíře. Postupně se začal zvedat, připadalo mi to jako desítky minut. Myslím, že jsem potom zkrátka vyčerpáním strachem usnula. Jestli mi paměť slouží, na pár týdnu se vše zklidnilo. Jednou odpoledne po příchodu ze školy jsem byla doma sama, jako vždy. Jediná společnost byl náš pes, tou dobou ještě štěně. V obýváku jsem se dívala na televizi a uvědomila si, že hlasitost od zapnutí rapidně klesla, ne však mojí rukou. Byla jsem dítě, znejistila jsem, ale prostě hlasitost zesílila, v ten moment můj pes trhl hlavou a začal vrčet směrem do chodby. Seskočil z gauče a šel přímo ke dveřím, vrčel a kňučel, ale práh nepřekročil. Odmítla jsem po tomhle z obýváku vyjít, a rozhodla se spát na gauči, dokud nepřijdou rodiče. Močák se ale ozval, takže jsem sebrala odvahu, rozsvítila v obýváku i na chodbě a v ruce držela baterku. Musela jsem na záchod projít přes chodbu, ze které vedl i průchod do kuchyně, naproti kterému bylo pověšené zrcadlo. Když jsem se ze záchodu vracela, ztuhla jsem. Chlupy na celém těle se mi naježily a cítila jsem, že budu zvracet. V zrcadle jsem viděla příliš zřetelnou postavu. Byla vykloněná zpoza rohu malé komory v kuchyni a dívala se přímo na mě. Z šoku jsem se probrala, začala ječet z plných plic a běžela do obýváku. Volala jsem mámě, nezvedala to, tak jsem zavolala jejímu příteli, že doma někdo je. Přijel nejrychleji jak to šlo, byt prohledal. Vše bylo v pořádku, ale v té komoře v kuchyni našel spadnutou magnetku z lednice. Byla z Islandu, kde děda v mládí pracoval jako horník. Stalo se toho ještě pár, tohle byly ale nejsilnější momenty, které mě občas přepadnou v nočních můrách.

[@rendy2469]

6:26 vidrail se mi kouká do duše 💀

[@kaiwolf287]

Ahoj rád bych se podělil o svůj příběh, asi tři nebo čtyři roky zpátky jsem byl s kamarády na chatě a večer jsme na půdě zapálili svíčky a hráli Charlie Charlie challenge, z ničeho zde zašustěly žaluzie a zapraskalo topení. To ale nebylo to nejdivnější, nejhorší bylo že druhý den ráno prastrejda jedné kamarádky zemřel. Jinak super video a další děsivá videa toč s vidrailem, protože bez něj to není ono.

[@terezakvechova6941]

Před 40sekundama xdd

[@BarboraStankova-hr1mb]

Jednou jsem se v noci vzbudila vedle mě něco leželo hrozně jsem se lekla málem jsem se p******byla to moje sestra😂😂😂 pak jsem zase usnula ale zase jsem se vzbudila ráno a vedle mě najednou moje sestra s vlasama dopředu a víte jak je to strašidelný byla jako ta hororová postava málem jsem se p******😂 na tohle nikdy nezapomenu PS: bylo mi pět

[@BarboraStankova-hr1mb]

Pls vyberte mě

[@SPDE56]

Noa

[@Vaikelinka]

Taky se podělím o svůj příběh: Když mi byly tři roky, probudila jsem se dřív a šla jsem si pro pití. To jsem vypila a vracela jsem se do postele, když jsem pak míjela chodbu ke dveřím, náhodou jsem otočila hlavu směrem k východu z bytu, kde se (mohlo jít o mou dětskou představivost) formovala nějaká černá mlha, v níž se pak rozsvítili akorát dva červený kruhy (přibližně ve výšce očí), zaječela jsem a běžela k mamce do postele... Teď se přesuneme do loňského jara, kdy jsem hlídala tátovi dům. Probudila jsem se (už bylo světlo), a najednou mi hlavou zazní něco jako: "Nezdálo se ti, že tu v noci někdo byl?", ozvala se strašná rána, křáply dveře a všechno se propadlo do tmy, pak se ty dveře pomalu otevřely a v tý tmě za nimi se opět objevily ty dva stejný rudý kruhy, v ten moment se u mě objevil i pocit podivného klidu. Dveře se potom opět zabouchly, ozvala se další hlasitá rána a bylo zase světlo, přičemž na hodinkách jsem měla ten stejnej čas.

[@bernardk7758]

Ahoj Stejku, je mi 46, máme se ženou 14letou dceru, a přesně takové pocity máme (minuta 23:00)!! Vidí to, co my ne...a proto už jsme se dávno smířili s tím, že v našem bytě se občas objeví nějaká entita. Příhod mám fakt plno. Nedávno jsme třeba slavili v našem bytě narozeniny syna(17) a v křesle v obývacím pokoji vždy sedí moje maminka, takže babička našich dětí. No a po celou dobu oslavy jí za zády na opěradle toho křesla seděl náš kocour. Když oslava skončila, a všichni odešli, kocour z křesla seskočil a šli jsme návštěvu odprovodit ke dveřím... poté, když jsme se vrátili do obývacího pokoje uklidit, náš kocour opět seděl na opěradle křesla a mňoukal do prostoru kde se sedí!!No a dcera se podívala a s klidem řekla: ,, Máme tady další návštěvu, ale nebojte, je hodná, přišla se jen podívat,,🤣🤣 Křeslo jsme tedy nechali ve stejné poloze, uklidili místnost a mezitím entita, nebo co to bylo, zmizela!!! Takových podobných a i horších příběhů mám víc... možná se někdy odhodlám je sepsat😉

[@Karolina222-y5o]

Ahoj, tvá strašidelná videa se mi hrozně líbí a tak jsem si řekla, proč se také nepodělit. Zkušeností mám více, tak snad nevadí, že to bude delší. Občas se mi stává, že koutkem oka zahlédnu temnou siluetu, která náhle zmizí. Jako ale první zážitek, na který si vzpomínám byl v dětství, kdy mi bylo přibližně 5 let. Měla jsem pokoj s balkonem, které osvětlovala lampa z ulice a jedné noci mě něco přinutilo se na tyto dveře podívat. Přes zataženou záclonu bylo zřejmě vidět, že za nimi někdo stojí. Stín měl rohy a vypadal jako čert. Když jsem zavolala rodiče a oni přišli, odtáhli závěs a postava zmizela. Jediný další přístup na tento balkón vedl z vedlejšího pokoje, který patřil strýcovi a i když je vtipálek, nedokážu si představit, že by takto rychle zmizel. Později jsme se odstěhovali do vlastního nově postaveného domu, kde jsme vždycky se sestrou měly obě pocit, že tam s námi někdo je. Občas vrzala podlaha nebo třeba schody. Pak se sestra od kartářky dozvěděla, že by tím duchem měl být někdo z naší rodiny. Pozemek patřil našemu pradědovi, který zemřel už hodně dávno. Slyšela jsem, že se někteří duchové na tomto místě zdržují, protože litují toho, jak se za života chovali a bojí se přejít na druhou stranu. Nezávisle na to jsem se od sousedky dozvěděla něco málo z jeho života, což mě o tomto tvrzení přesvědčilo. V domě jsem se ale nikdy necítila špatně, spíš jsem měla pocit bezpečí a že na nás někdo dohlíží. O několik měsíců později jsem se ovšem doma cítila sama, jako by tam něco chybělo. Později jsem se dozvěděla, že praděda odešel na druhou stranu. Poslední zážitek o který se podělím se mi stal před necelým měsícem. Bylo krásně, a tak jsem se šla projít na nedalekou zříceninu hradu, kde jsem byla úplně sama. Bylo to v čase, kdy jsou všichni v práci. Zastavila jsem se až na jednom místě a skrze hlasovky jsem si povídala s kamarádkou. Po 15 minutách jsem si všimla, že můj mobil má jen 36% baterie. Byla jsem si jistá, že když jsem vycházela z domu, tak jsem měla přes 70%. Nejdřív jsem nad tím mávla rukou, ale když mi baterie klesla pod 20% během 5 minut, tak jsem si vzpomněla na kluky z MadZone a to, jak občas nabízejí duchům, aby si trochu energie vzali a mohli se projevit. V tom momentě jsem se omluvila že ruším a že odcházím. S místem jsem se rozloučila a domů jsem došla se 4%. Z těchto věcí mám velký respekt a doufám, že mě domů nic nesledovalo. Díky za skvělá videa a doufám, že jich ještě spoustu natočíš.

[@veronikaklimesova2865]

Ahoj Stejku, Taky by jsem se chtěla o jednu podělit. Tahlo se stalo mé mamce, když byla na škole a byli v jednom skanzeně, kde měli přespat. Všichni spali v jedné chalupě, ale mamka s dvouma kamarádkama se zeptali, jestli nemohou spát někde jinde, protože v ní bylo plno. Učitelka jim to dovolila a tak šly .V noci se mamka s kamarádkou vzbudila (třetí spala), protože slyšely divné zvuky s chodbičky, kde byly i schody. Znělo to jako kdyby za dveřmi někdo chodil a tahal pytle po schodech. Nikdo z děcek to být nemohl,protože by je nikdo nepustil a obě chalupy byli od sebe přes celý skanzen který byl docela velký. O prázdniách jsme se tam jeli podívat a viděli jsme i tu chalupu kde spaly. Dodnes, když mi to mamka občas vypráví, tam mám husinu. Doufám že se dodtanu do videa a byla bych ráda kdyby jste mě pozdravili. Děkuji❤️

[@johanariegelova]

Čauky, ráda se taky podělím o historku. Jednou se mi zdál sen, ve kterém jsem spala ve své posteli. Najednou jsem měla pocit, jakoby se mě něco snažilo stáhnout z postele. Podívala jsem se a byla tam černá postava. Ta věc mě stáhla z postele a já se neustále snažila bránit, ale nešlo to, táhlo mě to dál. Pak jsem se vzbudila a ležela v posteli. Uklidnila jsem se, že to byl jen sen a najednou mě to znovu stáhlo z postele. Jakmile mě to stáhlo, tak jsem se už naštěstí opravdu probudila. Sny ve snech se mi normálně zdávají, ale tohoto typu se mi už nikdy nezopakoval.

[@ironfalse7345]

Prosím, další pokračování. Tento styl kontentu s mýma oblíbenýma youtuberama mě velice baví. Proto děkuju že jste udělali pokračování.

[@Gisticek]

Taky mám takovou divnou příhodu. Onehdá jsem uspával tříletého synka v jeho dětském pokoji a asi dva dny předtím si stěžoval, že se bojí ducha. Podotýkám, že v té místnosti jsem kdysi spával i já, potom moji rodiče (ti ještě žijí) a nikdy nikdo z nás tam nic paranormálního neviděl. Ani v našem domě se nikdy nic nestalo, a v posledních 100 letech tam snad ani nikdo neumřel. Ale syn najednou že se bojí ducha. Sice jsem mu vysvětlil, že u nás žádní duchové nejsou, ale aby měl klid, nahlas jsem do tmy prohlásil, ať všichni duchové laskavě táhnou, odkud přišli. Na pár dnů se uklidnil, ale pak jedné noci se vzbudil s pláčem a nebyl k utišení. Na mě čekala žena v posteli a já FAKT potřeboval, aby malej spal až do rána. Takže jsem chytil nerva. Přijal jsem synovu tezi, že tam nějaký duch je a jen tak v myšlenkách jsem se dost nas*aně rozkřikl "Táhni k čertu a přestaň mi strašit dítě!" Do minuty se malej uklidnil, usnul a my jsme mu se ženou mohli vyrobit sestřičku ;)

[@stefan5051]

Zdravím Stejku, taky se podělím s jedním zážitkem. Letos v létě jsem byl u kamaráda v domě po jeho prarodičích a stalo se tam pár věcí. Několikrát se nám přes den sami od sebe velikou silou zavřely dveře, div že se sklo nevysypalo. Dále se jednou před půlnocí v zamčené místnosti od které má jen jediný klíč se samo rozvítilo a po nějaké době se zhaslo a v tom domě nikdo nebyl. A jestě jedna věc vedle mě ležela jeho airsoftka která byla rozšrubovaná, bez zdroje a z ničeho nic vedle mě vystřelila.

[@stefan5051]

Moc prosím dej toto do videa

[@martinkrecek8210]

Taky se s vámi podělím o svůj příběh. Už je to asi pět let zpátky a mé sestře byly tak čtyři roky. Když byla malá a chodila spát, všem říkala, že vidí vysokého, prý zlého pána, a hrozně se ho bála. Viděla ho skoro každý den. A tak jsme se s rodinou domluvili, že jí řekneme, že vůbec není zlý a že se ho nemusí bát. A to byla chyba. Od té doby se s ním normálně bavila, jako by to byl její kamarád. Každé ráno jsem se vzbudil a slyšel, jak si ve svém pokoji s někým povídá a s někým interaguje. Bylo to hrozně strašidelné. Jednou ráno, když jsem přišel do koupelny, mu třeba podávala kartáček a prosila mě, jestli bych mu nedal pastu. Běhal mi mráz po zádech, bylo to strašné. Asi měsíc od chvíle, kdy jsme jí řekli, že je hodný, se ten pán prostě jakoby vypařil. Úplně zmizel a už o něm ani nemluvila. Dodnes si to pamatuji, jako by to bylo včera.

[@katevena6596]

Ahoj Stejku, miluju tvoje videa a ráda bych se taky podělila o jeden svůj příběh. Doufám, že se dostanu do videa. 🥰 S mámou věříme na sílu bylinek, šamany a tak, a od známých jsme dostaly tip na jednu babku bylinkářku nedaleko od nás, tak jsme jely jeden den ve třech ji navštívit. Já, moje máma a její nejlepší kamarádka, kterou mám ráda jako druhou mámu. Paní nás jednu po druhé „analyzovala“ svými schopnostmi, u mámy i její kamarádky viděla relativně normální věci, že jim nefunguje lymfa, ledviny atd. Dala jim na to bylinky s receptem, a pak jsem přišla na řadu já. Chvíli mě analyzovala, tiše, a divně jí o tom cukala hlava. Po chvíli promluvila: „Mně tam do té diagnostiky pořád někdo kecá.“ Všechny tři jsme si vyměnily vystrašené pohledy, a čekaly, co řekne dál. „Je to muž. A je mrtvý,“ dodala po chvíli a máma hned vzpomněla na svého nevlastního otce, který nedávno zemřel. „Ne, není to od vás, je to z otcovy strany, a je mrtvý už delší dobu.“ Máma tedy jmenovala tátova strejdu, ale on to taky nebyl. Jmenovala ještě dva příbuzné, ale stále se netrefila. „Nezemřel přirozeně,“ byla další nápověda od babky bylinkářky. Mamka si s vypětím všech sil vzpomněla na vnuka bratrance mé babičky (můj bratranec přes dvě kolena, asi), který se z nešťastné lásky zabil skokem z mostu. „To je on,“ prohlásila bylinkářka, což mě vyděsilo ještě víc, protože my dva jsme se nikdy nepotkali, ani jsem o něm nikdy neslyšela. Zemřel, když jsem byla malá, mohlo mi být tak 5 let (když jsme u ní byly poprvé, bylo mi 20, teď je mi 27). Bylinkářka mi řekla, že jeho duše je od jeho smrti se mnou a chrání mě proti všemu, ale hlavně proti chlapcům, protože nechce, abych dopadla jako on, se zlomeným srdcem z nešťastné lásky. Řekla mi, jak ho mám „vymýtit“, abych ho poslala na odpočinek. K onomu rituálu jsem se odhodlala až o asi měsíc později. Byla už noc, rodiče spali, bratr byl u přítelkyně. Zapálila jsem svíčku, posadila se do židle, naproti sobě jsem postavila prázdnou židli, zavřela oči, a vyzvala „bratránka“, aby se posadil. V tu chvíli se odnikud vznesl silný vítr, dveře byli zavřené, okno jen na větračku. Svíčka zhasla (to jsem vnímala i se zavřenýma očima), a po chvíli se zase rozhořela, a já věděla, že nejsem sama, ale neměla jsem odvahu otevřít oči, protože jsem se bála, co uvidím. Jeho přítomnost jsem vnímala velmi intenzivně, a i když bylo v pokoji teplo, cítila jsem chlad. Chvíli jsem s ním mluvila, děkovala mu za jeho ochranu, říkala mu, že ho mám ráda já i celá rodina, ale už musí odejít na odpočinek, že už na světě nemá místo, protože ztratil své tělo. V místnosti se trochu oteplilo, což jsem brala jako znamení, že je připraven odejít. Zavolala jsem archanděla Michaela a požádala ho, aby mého „bratránka“ odvedl sebou. I když jsem měla zavřené oči, cítila jsem další zdroj světla z místnosti, z druhé strany, než byla svíčka, kde bylo jen pootevřené okno, kudy anděl přišel. S úsměvem na rtech jsem „bratránka“ vyprovodila na odpočinek, a v mysli ho viděla, jak odchází k oknu, kde na něj čeká archanděl Michael. Než ale odešel, silně mě zamrazilo na levém rameni. Byla to jen chvíle, a já tušila, že se mě dotkl, a chtěl mi tak něco říct. Nejspíš mi chtěl popřát štěstí do budoucna, nevím. Vzápětí opět zavál silný vítr, svíčka zhasla, a už se znovu nerozsvítila. Seděla jsem po tmě ještě asi 5 minut, abych měla jistotu, že je po všem, a až pak otevřela oči. Vše bylo normální, i teplota v pokoji, jen jsem se cítila lehčí, jako kdyby mi z ramen zmizela tíha celého světa. Při další návštěvě bylinkářka řekla, že rituál byl úspěšný a žádný duch už na mě nesedí. 😅

[@j.ctornmemes5857]

25:00 nechci nic říkat ale viděl jsem to taky, kousek od domu u lesa, taky to melo 2 metry a když to ode mě zdrhalo tak jsem slyšel dusot (btw taky tomu svítili oči), mohl to být jelen nebo kůň, protože ten oči svítit můžou, jen je divné že byla absolutní tma a nic proti jeho očím nesvítilo

[@Meatflydrago]

já poslouchám ty příběhy a bum skočí tam reklama já se málem pochcal smíchy xD taková chill hudbička najednou xD

[@KláraVodenalová]

Taky bych se ráda podělila o historku. Asi před třemi lety jsem jela na křesťanský tábor. Každý večer jsme měli večerní program u táboráku, spát se chodilo po oddílech. Náš oddíl chodil spát v 22:00 hodin a ještě před tím, jsme si chodili dělat hygienu. V umývárkách jsme pak s holkama zaslechly výkřik z lesa, jako kdyby byl někdo posedlej ďáblem. Tak jsme šly do stanu a procházely kolem pěšiny která do lesa vedla. Snažily jsme se usnout ale výkřiky pokračovali asi do půlnoci. Ráno pak celý tábor spekuloval o tom, jak jedna z vedoucích našeho oddílu byla posedlá ďáblem. Vedoucí si však nic z toho nepamatovala.

[@TomášMolčan]

Je to už skoro 2 roky od té doby co mi umřela teta. Bylo ráno a byli jsme posláni na návštěvu k mé tetě. Najednou někdo zaklepal na dveře a právě ta moje teta šla otevřít ty dveře a najednou zakřičela a už jej nebilo. Odvtedy ju nikdo nevidel Dajte stejkovi lajk i odběr je super youtober Pls natoč ďalší část🎉

[@kicune.kresleni]

Ahoj Stejku, taky něco mám, i když to asi není zas tak silný, jako to, co tady obvykle vyprávíte. Jednou, když jsme jeli ke strejdovi, byl tu noc zrovna úplněk. Nádherný veliký stříbrný měsíc. Strejda má velkej dům s obrovitánskou zahradou, co sousedí s hřbitovní zdí. Z okna kuchyně jeho domu je vždycky krásně vidět nasvícený kostel. Se sestřenicemi jsme si řekly, že se tam půjdeme podívat, jako když je ten úplněk. Tak jsme šly. Na hřbitov se dá projít přímo ze strejdovy zahrady, takže jsme to nemusely obcházet přes ulici. Došly jsme ke zdi a na jejím konci už je jen nízký plot, který jsme přelezly. Já jsem šla první, sestřenice ještě přelézaly plot, a prošla jsem kamenným průlezem ve zdi. Viděla jsem hroby porostlé břečťanem, pak jsem koukla na zeď, co odděluje strejdovu zahradu od hřbitova. Najednou jsem měla strašně divný pocit někde v dolní páteři a břiše, což mám pokaždé, když se hodně bojím. Na zdi jsem uviděla sedět černou siluetu kocoura (jsem si celkem jistá, že to byl kocour) s bílýma očima, co koukal přímo na mě. Chviličku jsem na něj zírala, pak jsem honem odvrátila pohled, ale rychle jsem si uvědomila, že to byl sakra špatný nápad. Podívala jsem se tam zpátky, ale kocour už tam nebyl. Šla jsem zpátky a sestřenicím jsem řekla, že tam nepůjdeme. Když jsem jim řekla, co jsem viděla, ochotně souhlasily vrátit se domů. Od té doby jsem na hřbitově nebyla. Myslím, že nás tenkrát pozoroval strážce hřbitova.

[@adelavondrackova8653]

Ahoj taky se podělím o svoje příběhy , já a moje mamka jsme dost citlivé na takové věci , jako jsou energie kolem nás atd. Když jsem byla mladší tak jsem to více cítila a viděla. Dost často se mi stávalo ,když jsem šla spát, tak se mi sama zapínala televize se zrníčky (jak bylo dříve ) a jeden večer už to bylo vážně děsivé ,že jsem to vypojila ze zásuvky abych měla klid , a jak jsem to vypojila hned se na to zapla ta TV bez proudu. Potom dost často jsem vídala bílé a černé postavy na schodech , po večerech jsem slyšela kroky po chodbě , a nebo když jsem byla stále s někým v mém pokoji tak pokaždé jsem cítila zimu a ledové dotyky , nebo jsem se stále probouzela na čas 3:15 . Nevím co to mohlo být tehdy ale od té doby co jsme se odstěhovali tak už se mi nic takového nestalo . Doufám že to je srozumitelný :)

[@rihaveinaiba8269]

líbí se mi časy typu 3:54, mezitím já "píče za 6 minut budík" aneb vsadím se, že příšery se schovávají pod postelí pač se bojí podobných lidí co vstávají takhle ráno aby šli běhat.

[@vont_cz]

Mám tady celkem čerstvý příběh. Byl 16. Listopad 2024, a jako obvykle jsme se s partou sešli v 17:00 na místním hřišti. Rozhodli jsme se že půjdem prozkoumat opuštěný dům v naší obci. Barák jsme už předtím prolezli v létě ale ne ve tmě. Když jsme dorazili tok jsme se ujistili že je doopravdy opuštěný tím, že jsme zaklepali třikrát na okno. Nikdo se neozýval. Začali jsme prozkoumávat dvorek, který byl plný šrotu. Do domu vedly dvě cesty, jedna přes půdu a ta druhá přes sklep. Rozhodli jsme se že se vyzbrojíme nějakým šrotem a půjdeme přes půdu. Jenže když jsme zasvítili do otvoru na ni, kamarád spatřil pohyb. Byl to kamaréd kterému můžeme důvěřovat. Nakonec Jsme s partou odešli, ale ještě před tím jsem zasvítil do okna, a všichni jsme spatřilii černou postavu se dvěma bílíma očima. Řekli jsme si že to bude jen stín a tak jsme vypli baterku, pohli o pár metrů, zasvítili jsme znovu a postava zmizela. Poznámka když jsme se na stejné míto a úhel vrátili a posvítili do stejného okna naskytl se nám pohled na bílou zeď.

[@FandisCZ]

při tomhle videu jsem se klepal strachem budu se klepat další měsíc a ještě týden neusnu.. kvalitní video. :)

[@KARINRAVENSPOON]

Když jsem byla malá, tak jsem měla takové období kdy jsem byla závislá na videích o paranormálnu. Kvůli tomu jsem pak moc nespávala. Můj mozek si ve snech přemítal věci z uplynulého dne včetně těch videí na které jsem koukala. Začala jsem poměrně často trpět lucidními sny a spánkovou paralýzou. Nevím přesně co z toho. Vysvětlím to. Jednou v noci se mi stalo, že jsem se jakoby vzbudila, ale vlastně ne. Viděla jsem se jakoby ve VR (viděla jsem se 2×, mé tělo spalo, ale ve "snu" jsem byla vzhůru a seděla na posteli.). 😂 Koukala jsem po pokoji. A najednou se vedle postele začaly sypat knihy na zem jakoby odnikud ze vzduchu. Slyšela jsem i hlasy (asi Ďábla.) Usuzuji, že to byl ďábel, protože mamka s ním v dětství měla taky zkušenosti nebo jak to říct. Cosi ji tahalo za peřinu. (Ale nechci tu vytahovat rodinné tajemství. Možná stojí za zmínku fakt, že jsme křesťanská rodina, ale já tak úplně ne. Rozhodla jsem se jít jinou cestou. Tak jako okolo. 😊 [...] Pak se mi třeba stalo to, že jsem zas slyšela ty hlasy, jak se mi vysmívají a to už jsem bohužel byla vzhůru. Rychle jsem se běžela schovat k mamce do postele (celou tu cestu jsem měla pocit, že mě něco pronásleduje) a spala jsem u ní. Nebo jsem se vzbudila paralyzovaná a něco mě tahalo za vlasy a nemohla jsem dýchat. Nebo mě něco praštilo silně do břicha (když jsem se vzbudila, tak byla moje peřina pomačkaná úplně stejně jak "ve snu"). Myslela jsem, že umřu. Ty nejhorší vzpomínky mám když jsem usnula na zádech. Vždycky jsem se vzbudila totálně propocená a strašně rychle jsem dýchala. Už je to pár let co spím dobře. Přestala jsem se koukat na horory a paranormální videa a je to zas ok. Mrzí mě to, protože mě to fascinuje, ale musela jsem přestat. Od té chvíle ale neusnu v úplné tmě. Prý pokud se vám něco takového děje, tady to snění, tak pomáhá se podívat na hodiny a uvědomit si, že je to "jen sen". Jo a k tomu 1. příběhu bych řekla, že jsem největší hater zrcadel a tmy. 😂

[@sejba120]

Ahoj, napadlo mě se tedy taky podělit o svůj asi nejdivnější zážitek. Bylo mi odhadem 5-7 let a v to období jsem měl často spánkové paralýzy či noční můry, které držely i při probuzení (rychle se přibližující a oddalující zdi, které jsem viděl pak i několik desítek minut po probuzení), ale tohoto se to netýká. Asi. Měl jsem pokoj společný s mým starším bratrem a měli jsme postele spojené tak, že hlavy jsme měly u zdi a nohy směrem do místnosti s tím, že mezi postelemi nebyla žádná mezera. A jednu noc jsme šli spát jako obvykle. Jenže nějak uprostřed té nejhlubší části noci jsem se probudil a cítil jsem, že něco není v pořádku. Instinktivně jsem se chtěl prvně posunout k bráchovi, jenže místo toho, abych se k němu přesunul blíž, jsem zapadl mezi obě postele. Ze začátku mě přepadl jen pocit naprostého zmatení. Ihned jsem dával ruce nahoru, levou jsem měl na své posteli, a pravou ruku jsem měl na bratrově posteli, kde jsem dokázal jeho nohu i nahmatat. Vyskočil jsem a zkoušel ho probudit. Jenže nic, nešlo to. Přepadl mě strach. Rozhodl jsem se tedy, udělat to, co by napadlo asi každého v tomto věku.. Utéct za mamkou. Tudíž jsem se vydal směrem, kde obvykle byly dveře. Ano, píšu obvykle protože v ten moment jsem narazil do stolu, který stál pod oknem, který normálně bývá přesně naproti dveřím. Vše bylo obráceně. Přesně opačně. Ze strachu a zmatení jsem začal brečet, ale nakonec jsem se tedy lehce vzpamatoval a přistoupil jsem na systém toho místa, ve kterém jsem se ocitl. Vydal jsem se tedy na místo, kde normálně bývalo okno, abych tady otevřel dveře. Ocitl jsem se venku z pokoje a i tady to bylo obrácený. Normálně bych šel doleva, abych se dostal přes kuchyni do obývacího pokoje, kde spali rodiče, jenže tady to bylo doprava. Začínal jsem panikařit a doufat, že alespoň na konci této cesty naleznu svoje rodiče, mamku. Abych to už nezdržoval, došel jsem na místo, kde spali, a mamka tam byla a naštěstí probudit šla, odsunula se a nabídla mi místo k dospání noci. Nechtěl jsem se do pokoje vracet, tudíž jsem místo přijal a usnul. Ráno bylo vše takové, jaké to má a mělo být. Bratr si nijak nepamatoval, že bych se ho vůbec pokoušel budit i když jsem tam s ním několik minut lomcoval. Tak, tady bych tuto už pomalu novelu ukončil. Nevím, kde jsem se to tu noc ocitl, ale do teď z toho mám zvláštní pocity.

[@sejba120]

V dnešní době si říkám, že jsem mohl být jen prostě dezorientovaný po probuzení a prostor nebyl vůbec obrácený, ale ty postele mi na tom přijdou stejně nejvíc divný.

[@Fiercehowler]

Vy 2 spolu jsou nejlepší videa Dobra no cringe energie ❤

[@davidslavicek1347]

Chtěl bych se podělit o moje zážitky z dětství. Byly mi asi 3 roky a v jednu dobu jsem vidíval dvou metrového kostlivce s červenou šálou okolo krku, měl takové jakoby staré zašedlé kosti, stál a jenom se mi díval do očí, stuhnul jsem a zachvíli začal volat na mámu, ta přiběhla a kostlivec najednou nikde. Pak to najednou přestalo a já jsem na to úplně zapomněl, nedávno jsem si na to vzpoměl a zeptal se mámy jestli je to pravda a ona mi řekl že jo že se mi to dělo celkem často a že jsem z toho byl vždycky hrozně v prdeli, kdyby se mi to stalo teď tak bych se asi zabil. Děkuji za super videa.

[@AndreaProkesova]

Čau stejku, nedávno mi umrela babička, kdyš jsem to ještě nevěděl, tu noc jsem viděl černou postavu podobnou babiče.Doteť jsem to neviděl.

[@janaletenska4366]

coto do pici je za komentar

[@Lynx5_5]

Já mám taky jeden zajímavý příběh. Jednou, když jsem byla menší a mamka nebyla doma, jsem šla do sprchy. Ale měla jsem takový nepříjemný pocit a proto sem dveře do koupelny nechala otevřené. Na druhé straně zdi (NE přímo naproti sprše, ale kousek dál) máme zrcadlo, které když se z něj podívám ze sprchy, jde vidět na chodbu. V jednu chvíli jsem se do něj podívala a a na chodbě jsem uviděla stín. Ten vycházel z mého pokoje. Docela dobře jsem rozeznala mužský obličej, měl také na sobě jakýsi kabát s vysokým límcem. Stinný muž prošel kolem koupelny, ale když jsem vyšla a prohledala celý byt, nikoho jsem nenašla. Když jsem to druhý den řekla mamce jen se mi zasmála a řekla ať si nevymýšlím.

[@donymer]

Ahoj Kubo a Adame. Tak se tedy taky podělím o svou historku která není úplně tak minulost ale stále probíhá. Pracuji jako řezník a ze začátku, kdy jsem tam začal pracovat jsem v jedné určité časti firmy vždy periferně vídával černou siluetu postavy. také jsem z chodby, která vede právě do toho zmiňovaného místa slýchával často jakoby si tam povídalo více lidí najednou i když jsem byl na firmě uplně sám. Vždy jsem to ale jen odignoroval se zámínkou že se mi to jen zda. Jenže docela před nedávnem se o tomto tématu začali kolegove zcela nezavazně bavit. V souvislosti na to jsem jim řekl že se mi tam také dějou tyto divné věci. V tu chvíli se oni podělili o své zažitky. Jeden z nich co chodí na noční směnu to měl asi nejdrsnější. Ale řeknu tady jen ty nejzajímavější. Třeba jako že jednou v noci když zhasínal v te zminované chodbe svetlo a natahoval se k vypínači tak na okamžik viděl periferně pod svou rukou klečící postavu. Nebo když několikrat po něm vyletěl nějáky předmět. V tu chvíli kdy jsem o tom tak nějak debatovali nás nenapadlo nic lepšího (hodně špatný nápad) než jít do te chodby a zkusit s tím začít nějak komunikovat. Dřív než jse stihli vůbec najít na internetu jak takovou komunikaci provést se protí nám rozjel paleťák (nastroj k přepravě palet). Všichni jsme se totálně posrali a celý týden jsme se hadali kdo tam pujde pokažde když bylo potřeba od tama něco dovest.

[@pkure_]

Před několika týdny mi zemřel dědeček. Zemřel ve středu ráno, když jsem byla ve škole. Zrovna jsem psala test z češtiny, když najednou jsem měla takový zvláštní pocit. Projel mi mráz po zádech a začala jsem se hrozně potit, ikdyž ve třídě byla teplota naprosto normální. Třeštila mně hlava a bylo mi prostě divně. Do konce hodiny jsem se nemohla vůbec soustředit na psaní toho testu. (také podle toho dopad) Když jsem ale odpoledne přijela domů, tak mi táta sdělil, že ráno kolem půl deváté, dědeček zemřel. Mamce jsem pověděla, co se mi v ten moment ráno stalo a mamka mi řekla, že se jí stalo úplně to samé, projel ji mráz po zádech, potila se, motala se ji hlava a nemohla se soustředit. Dědeček byl totiž mamky táta, takže by dávalo smysl, že se děda přišel naposled rozloučit jen se svojí rodinou. Protože třeba mému tátovi se to nestalo nestalo.

[@biamackay1476]

Anooo, dalsia cast, tuto seriu milujem ♥ ♥

[@ondrastarenko]

Super video. Nejlepší youtuberská dvojka👍

[@KubaF195]

To Vaše duo je fakt nejlepší

[@DominikHorsky]

Ty s Vidrailem jste nejlepší dvojice co jsem snad viděl hrozně to baví😂

[@pavcasmidova2925]

23 minuta - já jsem jako malá zase věděla strašně moc o fyzice a mechanice, strašně jsem to všem furt říkala a vysvětlovala jim to, ale ve věku tak do desíti let... teď už si to ani nevybavím, ale byla to fyzika a mechanika na úrovni vysoký školy :D

[@oksikbochok6045]

Bylo mi 5 a já jsem ještě nevěděla, co to je pálení čarodějnic. Maminka mi to vysvětlila a řekla, že se palí čarodějnice a že v kostele na dvorku (název kterého si už nepamatuju) budou pálit čarodějnice. Já jsem to ale špatně pochopila. Myslela jsem, že čarodějnice pálí lidi. Večer, kolem půlnoci, jsem spala a z ničeho nic jsem se probudila, ale nebyla jsem v posteli. Byla jsem v kostele a přede mnou stály čarodějnice a stáli lidé. Čarodějnice začaly tahat lidi a pálit je v ohni. Viděla jsem, jak křičí, jak se kůže lidí loupe jako slupka od banánu. Plamen spálil kostel, pak jsem viděla tmu, ale slyšela jsem, jak se čarodějnice smějí a v pozadí křiky lidí, kteří křičeli: „Prosím, ne!“ nebo pláč dítěte. Pak jsem otevřela oči a byla jsem doma. Udělalo se mi špatně, za noc jsem hodinu bez přestávky blinkala a plakala. Nevím, byl to sen nebo jsem to opravdu zažila

[@jacefromanotherworld]

2:01 já to znam spíš tak že se nesmíš klasicky o půlnoci (až myslím do tří do rána) koukat do zrcadla v neosvětlený místnostu, právě proto že je to portal. Ale ne že by se do tebe vtělilo to co je za zrcadlem jen tě to bude hauntit

[@kubatova_izabela]

Chtěla bych se podělit se svým strašidelným příběhem. Před rokem jsem se vzbudila ve 3:15 vzbudilo mě škrábání na zeď .Já jsem se bála ,běžela jsem dolů po shodech za rodiči .Mamka mě uklidnila, pak mě poslala spát zpátky do pokoje. Ráno ,když jsem se vzbudila tak jsem se koukla na tu zeď,byly tam vyrytý hluboký škrábance. Mamka koupila barvu a zakryla to. Teď tam mám skříň.Jinak jsem křesťan . Mám i další strašidelný příběhy .

[@venduladvorackova9051]

Ahojky, vaše video mi připomnělo zážitek z dětství.. není to úplně strašidelné, ale zvláštní trochu jo a možná se alespoň trochu pobavíte. Když mi bylo 6 let, tak umřela na můj svátek moje prababička. Pamatuju si, že týden po mém svátku, až se rodina trochu vzpamatovala, mě vyzvedávala babička svým autem a měly jsme někam jet. Když jsem otevřela zadní dveře od auta a chtěla jsem si sednout, tak jsem viděla zaplý pás.. nijak jsem to neřešila pás jsem odepla, sedla si a s babičkou jsme vyrazily. Cestou mi to ale nedalo a zeptala jsem se babičky proč byl zaplý pás. Ona mi na to řekla, že tam vezla prababičku ke kremaci. Teď už vím že je to blbost, ale jako malé mi to nedocházelo. Do teď nevím jestli to byl sen, nebo jestli se babička rozhodla si ze mě udělat srandu (což mi přijde zvláštní, jelikož si to pamatuju dost do detailu, ale zároveň to byla hodně čerstvá věc a myslím, že by si z toho babička srandu nedělala) od té doby každý rok na můj svátek jezdíme s babičkou na hřbitov zapálit svíčku. Btw kdyžtak zdravím do videa

[@mafincz1]

No asi před třemi roky jsme měli soustředění a přespávali jsme na malém letišti. Já a můj kamarád jsme ještě s pár lidmi přespávali ve stanech. Den proběhl v pořádku a večer podstatně taky. Asi ve 23:15 jsme se rozhodli že jdeme spát. Tak jsme vyšli z budovi a všimli jsme si že tu jedinou noc z celého týdne bylo slyšet mučení krav. Problém byl že krávy měli kravín přes kilometr daleko. Řekli jsme si že to nic není a šli do stanu. Chvíli jsme si povídali a potom šli spát. Zhruba někde kolem druhé, nebo třetí jsem se jen tak vzbudil což se mi moc nestává. Chtěl jsme zase usnout, ale nešlo to. Asi po 10 minutách ležení jsem najednou měl pocit že na mě někdo z venku začal sahat přes plachtu stanu. V tu chvíli jsem nevěděl co mám dělat. Chtěl jsem probudit kamaráda, ale on jakoby by nevnímal a byl strašně studený i když byl zabalený ve spacáku a měl přes sebe deku. Po chvíli jsme usnul a kolem 6 ráno jsem se vzbudil a koukl jsem se na kamaráda. On klečel a koukal přímo na mě. Vypadal jak když pořád spí, ale mě otevřené oči a usmíval se. Hned co jsem ho spatřil tak jsem se lekl na tolik že mi vylétla ruka ze spacáku a kamarádovi jsem dal ohromnou ránu. V tu chvíli se zatřásl a spadl. Ráno jsme to řekli vedoucí a ta nám říkala že se jí to jednou taky stalo přímo na stejném letišti kde jsme přespávali a taky s kamarádkou. Od té doby se nic takového nestalo

[@tv.animator]

Teď se mi při sledování tohohle videa také stalo něco podivného, stejně jako tomu klukovi v předešlém videu. V tom videu jsi říkal příběh, ve kterém nějaká maminka promluvila na ducha svého táty/dědi a ten ji pohladil po hlavě. Když jsem ten příběh slyšela, napadlo mě udělat skoro to samé. Před nějakou dobou mi umřela moje babička, kterou jsem měla moc ráda a napadlo mě, že na ni promluvím. Byla jsem v tu chvíli v pokoji sama a tak jsem s nejistotou v hlase na ni promluvila s pocitem, že se cokoliv, jako znamení že tam je, stane. Když jsem ji oslovila tak se náhle začali z topení ozývat divné zvuky, které nedokážu popsat, byli podobné bouchání, ale nebylo to přímo ono. Nevím co se stalo nebo jestli to vážně babička udělala, ale poté jsem jí poděkovala za znamení že tam se mnou je a topení přestalo vydávat zvuky. Díky babi za znamení, měla jsem tě moc ráda

[@Keram-io8hv]

To je normálka, topení občas lupne

[@Biker1x01]

Rád bych se taky o něco podělil. Když mi bylo 6 let tak jsme se sestrou měli v pokoji velký stůl , který pokaždé , když si na něho někdo sedl ta zakřupal .Ten stůl každý večer o půl 11 zakřupal , jako kdyby si na něho někdo sedl. Pokračovalo to další 2 roky.

[@tilim60]

se třídou na školní přespávačce jsme se jednou vypravili na školní půdu, ten den byla mlha a venku pršelo, byla už tma a učitelku napadlo že nerozsvítí a rozdá nám místo toho jenom takové ty elektrické svíčky. Chodili jsme takhle po půdě a najednou mě ovál studený vánek. Když jsme se vrátili k vchodu na půdu měl jsem na triku bílý flek. Problém byl v tom že jsme chodili sami a na půdě nemáme bílé zdi. (doufám že se dostanu do videa :) )

[@Romca1255]

Taky se podělím už od dětství se mi dějí zvláštní věci 😅 Přestěhovali jsme se do nového bytu a asi o 2 týdny později mi zemřel děda. Měli jsme doma trpasličího špice a jednou večer koukal do chodby a vrtěl ocáskem. Šli jsme se s manželem podívat a v kuchyni jsme zahlédli nohu která zmizela za rohem. Přišli jsme tam rožli a oba jsme tak nějak zatrnuli. Věděli jsme že tam někdo je ale neviděli jsme ho. Já stala uprostřed místnosti a manžel si sedl na židli a já najednou ucítila chlad na ruce a noze. Okno nebylo nikde otevřené. Pak jsem cítila velkou mužskou ruku na ramenu a jela na záda a někdo mě začal pevně obímat. Začala jsem brečet protože jsem přesně věděla kdo to je. Byla jsem jak v traznu a manžel mi potvrdil že viděl jak se mi krčí triko přesně v místech kde mě můj děda obímal. Byla jsem na intru. Jednou večer jsem si šla vyčistit zuby. Stojím před umyvadlem koukám do zrcadla a začala jsem cítit že se mi nějak blbě dýchá. Stupňovalo se a nakonec jsem se nemohla nadechnout vůbec a cítila bolest na krku. Podívala jsem se pořádně do zrcadla a myslela jsem že blaznim. Okolo celého mojeho krku byl rudý šrám od provazu. Bohužel jsem neměla mobil u sebe. A za pár vteřin šrám zmizel a já se konečně nadechla. Dlouho jsme nikdo netušili co to bylo za "znamení". No a o pár týdnů později se mi oběsil švagr. 😔 Těch historek mám plno ale tohle jsou jedny z těch nejemotivnějších.

[@BrawlstarsPeeteer]

Jednou jsem se vzbudil byl normální den ale pak se stalo něco strašidelného šel jsem spát,mám z toho trauma každý den😂

[@Prokopovy.Komiksy]

pár let zpátky mi umřel praděda co zažil druhou světovou válku a přesně rok na to co umřel jsem si oblíbil superhrdinu s názvem pérák (byla to legenda která vznikla v druhé světové a tvrdilo se že za..íjí nac!sty) ... zajímavé je že jsem se o něj začal zajímat přesně den před tím než praděda slavil 1 rok od umření

[@simdee3299]

podelim se o jeden z nejvic divnych zazitku, ktere se mi staly. cca pred rokem jsem rano vstala, jako kazdy den a byla jsem sama doma. Vysla jsem z pokoje, ze pujdu na zachod a v chodbe jsem videla tatu jak se chysta do prace (do obliceje jsem mu nevidela, protoze stal celem ke dverim), pozdravila jsem ho a sla na zachod. Najednou bylo hrozne ticho a zavalil me takovy divny pocit. Vysla jsem a prosla cely byt, jestli uz odesel. Prislo mi to cele z nejakeho duvodu divne a tak jsem mu v zapeti zavolala. Zeptala jsem se ho jestli uz jel do prace a on mi rekl, ze odjel uz dve hodiny zpet. Zmrzla jsem na miste a vubec jsem nechapala na koho jsem mluvila. Asi mesic na to jsem videla video na internetu, kde se podobna situace dela nejake pani s jejim pritelem (pry se tato “entita” jmenuje mimic). Do ted nechapu co to presne bylo a co by se vubec delo kdybych k teto “postave” mluvila dale. Nikdo mi to neveril az do ted. Tatovi se totiz stalo to same semnou. Videl me v noci stat v nasi chodbe i kdyz jsem spala ve svem pokoji. Oba dva do ted nevime co to bylo, ale tata mi aspon zacal verit, ze je neco spatne.

[@Mr_Lukasgrim]

Sice už to je 10 dní od vydání videa, ale dosud jsem neměl čas se na video podívat, nebo jsem si na to nevzpomněl. No podělím se s vámi o svou historku. Abych to shrnul tak celý život žiju ve stejným domě který byl postavený už asi ve 30. letech minulého století. Takže se v něm prostřídalo mnoho majitelů. No když jsem byl malý tak jsem ty "majitele" někdy vídal, třeba za napůl průhlednými okny dveří, nebo když jsem usínal. Většinou jsem si toho nijak nevšímal protože jsem na tohle byl zvyklý ale jednou to bylo jiný. Když mi bylo asi cca 5 let, tak jsem večer už šel spát, a když jsme usínal tak jsem viděl ve dveřích malou postavu asi metr vysokou, jak na mě kouká. V pokoji byla tma a na chodbě vedle mého pokoje se svítilo, takže jsem viděl jen obrys té postavy a neviděl jsem jí do obličeje. Když jsem se zvedl z postele tak jsem jen viděl jak ta postava odběhla někam pryč, a já začal volat na rodiče kteří ještě nespali. Do teď si na to pamatuju živě, a někdy pořád vídávám ty předchozí majitele domu. Na tuhle postavičku jsem už ale nikdy nenarazil. Už jen slýchám na střeše běhat kočky, a vždy si na tento okamžik vzpomenu.

[@X-rey-ep3mp]

já bych taky rád předal jednu historku. Díval jsem se na toto video a mě jsem divný pocit. Potom jsem se podíval na krb jestli hoří a vidím že tam je tak nějáká silueta podobná vlokovy. Ale říkal jsem si že je to jenom náhoda. Tak jsem se díval dál. Znovu jsem se podíval na krb a znovu ale tentokrát jako kdyby vil. A potom večer jsem slyšel jako kdyby mi po pokoji chodili zvířata. Teď to zní jako že to tak špatný není ale v tu dobu mě to fakt hodně vyděsilo. Ps: sorry za chyby jsem disgrafik

[@spike9357]

Dekuji za "zlepšení nálady" takhle po večeru😁

[@Miki_666-s66]

Ahoj taky bych se podělil o tři moje zážitky. 1. Když jsem byl malý tak jsem žil s rodinou v bytovce která byla za války několikrát vypálená, jednou jsem šel k zrcadlu a cítil jsem že na mě něco nebo někdo kouká, když jsem se otočil tak jsem viděl ohořelé nožičky dítěte, stáli tam a nic se nedělo, když jsem pak mrknuk tak to zmizelo a na podlaze byli matné černé fleky jako od uhlí. 2. Když jsem byl menší tak když jsme bydleli ještě s dědou, tak děda každou noc po půlnoci chodil do kuchyně si dát něco k jídlu a číst noviny, potom co děda zemřel a my tam dál bydleli tak od jeho smrti jsem měl každou noc halucinace a nemohl jsem spát. Vždy jsem viděl přes moje prosklené dveře na chodbu a viděl jsem v noci jak tam někdo prochází od dědovi ložnice do kuchyně, přestalo to až když jsme se přestěhovali. 3. Když mi bylo šestnáct tak jsme bydleli v bytě nad hospodou, (hodně často jsme se stěhovali, asi každý dva roky) ta hospoda byla dřív základní škola, a taky byla za kostelem takže pod tou hospodou byl hřbitov. Před naším bytem byla velká chodba která neměla světla, a já, mamka I ségra, vždy když jsme procházeli tak jsme měli divný pocit, jako by nás něco sledovalo, říkalo se že se tam oběsil jeden člověk. A mamka se bála tak zavolala knězi aby to tam šel posvětit, já byl v bytě a mám dvě kočky, když tam na tu chodbu přišel ten kněz a začal světit tak jedna moje kočka seděla u dveří od bytu a jen na ně zírala a nehýbala se, a ta druhá kočka běhala u dveří jako blázen. Když to ten kněz posvětil tak na té chodbě už byl klid a nebylo to tam tak děsivé.

[@Brawlplayr3]

Chtěl bych se podělit o můj příběh no který je i vtipný .Koukal jsem přesně na toto video strašidelných příběhů a usnul jsem ,ale poslouchal , bylo asi deset hodin a zrovna mi někdo volal a já stuhnul ,pak jsem viděl že mi volala mamka a já si oddechl.promiň za pravopisné chyby.Máš dobrý videa hlavně reakce na fyziho pokračuj dál.😂

[@PabloPospa]

"Epicky legendární dvojice" 🗣️🔥🔥🔥

[@pavelkoudelka8773]

čau Stejku a Adame. Také se podělím o zážitek, který trvá dodnes. Bydlíme na vesnici v rodinném domku v Krkonoších. Ve městě Jilemnice máme dědu, který stále žije a měli jsme tam spolu s ním i babičku, jenže zemřela v roce 2022 na covid. bylo to tragické a nikdo jsme nečekali, že by to mohlo takto dopadnout. No zhruba po půl roce od umrtí babičky se stala zvláštní věc. Ve tři hodiny ráno nám někdo zazvonil na zvonek. celý barák jsme vstali a šli se podívat. Nikdo nikde. venku panovalo ticho. nechápali jsme co to mělo znamenat. kdyby tam někdo byl, tak se před domem rozsvítí světlo na čidlo. to má dlouhou svítivost a my byly venku během chvíle. No neřešili jsme to a šli jsme spát. Další noc se stalo to samé. Zvonek zazvonil okolo třetí rano a nikdo nikde. to už nám bylo divné. Táta koupil fotopast a namířil to na vchodové dveře kde jsou i zvonky na které se zvoní. ty jsou celkem dva. Máme dvoupatrový domeček a vždy zvonil zvonek do horního patra kde jsme já, brácha, taťka a mamka. V přízemí Bydlí babička a děda (tátovi rodiče). no a babička z jilemnice byla maminka mojí mamky. i tohle nám přišlo zajímavé. vždy prostě zvonil náš zvonek. Poté co táta nainstaloval fotopast tak se to další noc zopakovalo. Na záznamu nikdo nebyl. Až táta, který vyšel ven poté co zvonek zazvonil. Následující noc se nic nestalo. Jenže během roku se to opakovalo mnohokrát a začalo to i přes den, k večeru, dopoledne.. prostě různě. Strašnej haluz. Ale tím to nekončí. Bratr pracuje u firmy Family market. (každej známe: ókrádáme rodinyy). jeho služební auto parkuje na příjezdové cestě před garáží. V garáži má kabel v elektrice a ten vede až do toho auta kde dává namrazit boxy ve kterých má mražené nanuky, jídlo atd. přes léto to takhle má. v zimě když mrzne tak to nedává.(později se vrátim k tomu proč to tu píši. Děda( tátův táta, ten bydlí s námi v domě) byl velký humorista. měl rád všelijaké vtipy a nebyla s ním nuda. Bohužel v roce 2023 umíral. když mohl ještě mluvit, tak jsme mu říkali: dědo, až tam budeš, tak přijď zazvonit na zvonek. Ale musíš desetkrát. né jako babička z jilemnice. "jo jo jo dám o sobě vědět" odpověděl děda. věděl že to bereme s klidem. Bohužel za tři dny zemřel. mluvil do poslední chvíle a pak v noci ve tři ráno zemřel. To byl říjen a venku se ochazovalo. Zvonek na který zvonila babička z jilemnice se již dlouho neozval. a to po celou dobu co byl na tom děda špatně. což bylo zhruba 14 dní. zvonek nic. jako by za ním babička přišla a sdělila mu, že už tam má místo. poté co děda zemřel tak se zvonek neozval. až na prosinec 2023. to zvonek vydal čtyři tony. a aby se tak stalo tak by ho někdo musel 2x zmáčknout. jenže my už to braly s klidem. Nikdo jsme ke dveřím nešel a sžili jsme se s tím. jenže abych navázal na bratra a jeho firemní auto: jak jsem psal. Byl nyní prosinec a tak auto nemusel zapojovat do elektriky. A teď to příjde: Byl víkend a auto v šest ráno začalo hrát tu tu melodii. hrálo to dobu. bratr spal a táta ho šel vzbudit ať si vypne auto. on rozespalý a nic nechápal. auto mezitím tu melodii zahrálo snad 10x (normální cyklus je že se ta melodie 2x zopakuje.) bratr otevřel hlavní vchodové dveře a auto uprostřed melodie najednou ztichlo..... Motor neběžel, auto nebylo zapojený v elektrice. Na to aby ta melodie hrála tak by musel mít klíčky v zapalování a otočené na první stupeň. jenže to auto tam jen stálo. nic víc.. dodnes z toho máme husí kůži.. Bratr to volal šéfovy a ten říkal že je nesmysl aby samo od sebe začalo hrát. Provedla se kontrola kabelů ( kdyby třeba kuna) ale nic se nenašlo.. vše fungovalo normálně.. no a co zvonek ? ten se během roku 2024 ozval snad jen 5x. prostě třeba jen jednou za měsíc. Neumíme si tohle vše vysvětlit a proto když se něco stane tak řekneme: No jo. Děda nebo babička se přišly podívat. A to by bylo asi vše od naší rodiny. jestli budu ve videu tak zdraví Koudelkovi . :)

[@_Izzy_931]

Ahoj , ráda se podělím o svůj příběh tak doufám ze mě vyberete, cca před 4 rokama nám onemocněla babička ( tátovo mamka ) táta už neměl dědu jelikož ten umřel ještě dřív než babi, takže měl jen ji, byla tu jednu noc v nemocnici a ráno nám zavolali že zemřela , moje mamka mi potom říkala že taťka brečel ze spaní… nikdy mu to neřekla ale do ted si myslíme že ji viděl jak umírá nebo že zo nějak předpověděl ….

[@_Izzy_931]

To*

[@BlindBuilder]

Já se taky podelím o svuj príbeh. Mel jsem strýčka který mne hrozne zbožňoval a já jeho taky. A on mi vždycky ríkal že si najdu úžasnou ženu a budu mít hezký deti. Bohužel zemrel drív, než sem si nejakou holku našel. když se mi pak narodil syn, jednou sem s ním večer porád otáčel do jednoho místa a já zrazu cítil jakoby se na nás nekdo díval, ale nemel sem strach. Tak sem se k tomu místu otočil čelem a v klidu sem rekl: Tak tohle je muj syn, líbí se ti? Ale teď už ho prosím nech usnout. Po chvíli ten zvlíštní pocit zmyzel a múj syn klidne usnul. Když sem to pak ríkal žene tak z toho byla ohromena i znepokojena zároveň. Nikdy

[@norinredcz3708]

Předči si to celé a né jen začátek… Měl jsem jeden paranormální sen který se přenesl do reality a trval několik dní. Zdálo se mi o tom, že jsem byl u svého dědy na zahradě (on tam nebyl) a najednou jsem měl hrozný strach a něco do mě vstoupilo a já křičel ať mi někdo pomůže a přišel tam můj táta a ten mě uklidňoval a polejval mě svěcenou vodou a přikládat ke mě kříž a straně to bolelo (jak v tom snu tak poté v realitě). V tom snu to trvalo strašně dlouho a pak sem se probudil (bylo 3:15 ráno) v tom šoku a nevěděl jsem co se kolem mě děje. Po pár minutách co jsem se vzpamatoval tak jsem šel na záchod a jak jsem seděl na záchodě (podotýkám že už jsem nespal!) viděl jsem černou mlhu která se ke mě blížila tak jsem vyskočil ze záchoda a začal jsem do ní kopat a najednou zmizela a začalo mě brnět celé tělo a chvilku si nic nepamatuji a pak jsem šel do postele a strašně jsem se bál a celou noc jsem už neusnul v šíleném strachu. Pak když se rozednělo tak jsem už vstal z postele a šel do koupelny a koukl jsem se do zrcadla a viděl jsem tam odraz sebe, ale nedokázal jsem sám sebe poznat a vůbec jsem netušil kdo se na mě dívá z mého odrazu. Toto trvalo cca 3 dny a až po té jsem se znova začal poznávat v zrcadle. Po celou dobu jsem jsem měl neustále extrémní strach a nedokázal jsem v noci zhasnout světla. (Světla jsem dokázal úplně zhasnout cca až po 2 měsících.) Stalo se mi to cca 2 měsíce co jsem se přestěhoval do svého bytu kde bydlím sám. P.S. furt se mi tu dějí divné věci ve stylu, že mi furt něco padá z poliček a ozývají se tu divné zvuky atd. Ale s tím se dá žít… 😉

[@leonardkarolcico3925]

Stejku. Ako človek si mohol mať viacero životov. (Pri reinkarnáciach) Ak si bol v tých životoch veľmi mocná a inteligentná bytosť, tým je viac možné že si ich pametáš. Čize je možné že ako dieťa, (ako ja) si mal záblesky svojich minulích životoch.

[@babickaedits]

miluju 18:00 já si teda pouštím videa z koncertu, ale jedině Dogstar a AC/DC. vždycky si u toho pobrečím. jakože vidět Keanu Reevese byl jeden z nejlepších momentů v mém životě. takže já se dívám na videa z koncertů, co mám v mobilu. taky jsou to ale jediné koncerty na které chodím. :DD

[@VeverkaVevi]

Taky sem dam jeden desivy pribeh. Kdyz mi byli tak 4 roky, tak jsem se jednou v noci probudil s pocitem, ze me nekdo sleduje. Docela dost me to vydesilo a proto jsem rychle dobehnul do postele k rodicum, ktery meli pokoj vedle. Rodice meli nad posteli stresni okno a naproti posteli zrdcalo, do ktereho kdyz se nekdo z postele kouknul, tak videl i na stresni okno. Chvili potom co jsem usnul v posteli kde spali rodice, tak jsem se opet probudil s pocitem, ze me neco sleduje. Horsi bylo, kdyz jsem se kouknul do zrcadla, videl jsem totiz jak na me z tresniho okna kouka nejaka cervena hlava velika jako normalni lidska. Kdyz jsem se pak otocil k tomu oknu, tak ta hlava pomalu posouvala dolu az uplne zmizela. Strasne jsem v tu chvili zacal brecet a trvalo to dost dlouho, nez me rodice dokazali uklidit. Do ted si nedokazu oduvodnit co to mohlo byt, ale dam zivot na to, ze jsem to opravdu videl, od te doby nespim u oken tak, aby na me bylo z nich videt a to jsem uz par mesicu dospely

[@makynnnaaaa]

Tady je jeden z mých creepy zážitků🖤🖤: Já a kamarádka jsme měli hlídku na táboře mezi desátou a půlnocí. Všichni už spali bylo asi tak půl dvanáctý a kámoška si šla na záchod a říká mí že na ní mám mluvit protože má divný pocit. A tak jsem mlela kraviny tak dlouho než došla k záchodu. Seděla jsem tam sama a uslyšela zvuky kroků-říkám si pohoda to budou ovce v ohradě. Posvítím tam ale žádná ovce se nehýbe. Uslyším to znovu a tak si myslim že si ze mě dělá prdel nějaký vedoucí. Řeknu tedy ať toho nechaj že to neni vtipný. Pak to ale slyšim znovu a z nervozity pohodím vlasy. Ty se ale na několik vteřin zaseknou ve vzduchu a já začnu vnitřně vyšilovat sednu si a po nějaké chvilce řeknu prosím nech mě být. Najednou vidím jak od záchodů jde moje kamarádka s jedním vedoucím. Když dojdou až ke mě zjišťuji že něco není v pořádku. Moje kamarádka je celá vyklepaná, brečí a nemůža popadnout dech natož promluvit. Když se uklidní vedoucí nás tam nechá a ona mi povídá co se stalo: Prý vešla na záchod a když byla v kabince uslyšela kroky, řekla si že to bude nějaké děcko. Pak se ale ozval zvuk jako když nechty ťukáš do umyvadel. Po nějaké chvilce zavolá-Hej co tam děláš. Všechno stichne, ona vyjde ven a najednou slyší potichý zpěv malé holčičky, která zpívala něco o tom jak její děda měl jí rád. A ona se rozhlédla nikde nikdo ani v kabince a tak s hrůzou vyběhla ven a chytila panický záchvat. Na ten tábor příští rok zase jedu-říká se že tam je něco přes 11 entit, už vím kde by měla být jaká a dokonce vím i od vedoucích že mají i oni své příhody takže v tom nejsme samy. Hezky se vyspěte včer...Maky

[@actionman2948]

Ahoj Stejku a Vidraile , díky za videa na toto téma , člověk nikdy neví co se stane 🫡🫣

[@Petruakaaaa777]

Ahoj taky se podělím o historku. Tech historek mám hodně páč vnímám tyhle věci více než "normální lidé". Ted se mi to uz moc neděje ale i tak cítím tu energii a umím rozeznat jestli je ta energie dobrá nebo zlá. Stalo se mi to kdyz mi bylo 6 let a do teď si to pamatuju jakoby to bylo včera. Když jsem byla malá bála jsem se spát v pokojíčku sama. Pamatuju si že jsem se tam vždy cítila špatně takže jsem spala s mámou v její ložnici. Jednu noc jsem se vzbudila a dveře od pokojíčku byli otevřené, koukla jsem se do pokoje a uviděla jsem na mé pochodové posteli černou postavu hlavy jak na mě kouká. Pamatuju si co jsem udělala rychle jsem se schovala pod deku a přimáčkla jsem se co nejvíce k mámě.

[@Dabaran.]

u tohodle videa jsem posranej jak svině ale musím na to dál koukat. super video kluci

[@amaliestaudova2212]

Ahoj, příběhů mám hodně. Divné věci se na mě lepí od mala. Od hýbajících se obrazů, zvuků cvakání tlapek po linu, když nám zemřel pes, po předpovídání budoucnosti podle snů, co se mi zdály. Prostě cítím a vidím hodně věcí, co ostatní ne. Člověk si na to časem zvykne a je s tím ok, ale jako malá jsem si kvůli tomu zažila příšerný zážitek. Kdysi jsem se jako osmiletá pohádala s mamkou a šla trucovat do pokoje. Nic extra (trucovala jsem často), ale v pokoji jsem začala mít příšerný pocit paniky a úzkosti. Bylo mi tak zle, že jsem se rozbrečela a šla se schovat zpět k mámě. Jakmile jsem vyšla z pokoje, bylo mi mnohem lépe a rozhodla jsem se vrátit. V ten moment to na mě padlo znovu. Znovu jsem se vyděsila a šla pro mámu, abych jí ukázala, co se děje a jestli to cítí taky. Když jsme se s mámou a se psy, co ji následovaly, vrátili do pokoje, viděla jsem velkou vychrtlou tmavou bytost s úplně bílýma očima, jak se dívá naším směrem. Zkameněla jsem a psy začaly na tu věc štěkat. Máma, která na tyhle věci taky věří, a asi to taky cítila, zavolala bratra, který se o tyhle věci zajímal a dal by se popsat jako štít, aby nás té věci zbavil. Ta úleva, když to zmizelo se nedala popsat, ale pár dnů jsem spala s našima. Netuším co to bylo, ale dobré to rozhodně nebylo. Za pár let se ke mě nastěhovala ještě jedna bytost, co mi chodila po pokoji a vrzala s linem, ale ta už byla v pohodě a aspoň jsem si měla s kým povídat, když mi nešlo spát.

[@AnnaWinterova-fv6kh]

Ahoj když tu tak poslouchám ty příběhy řekla jsem si že se o jeden podělím. Jakožto duchovně založený člověk jsem zvyklá na nějaké ty paranormální jevy. Tenhle mi však trochu vrtá hlavou, tak mě zajímá co si o tom myslíte. Před CCA měsícem jsem měla potíže se zdravím sebevědomím a nepomáhala mi ani návštěva psychologa. Zdál se mi sen u kterého si nepamatuji začátek. jediný co si pamatuji je že jsem se měla setkat s člověkem, který by mi mohl pomoct se sebevědomím. Pamatuji že jsem u něj byla se skupinou jiných dětí a měla jsem z něj dobrý pocit, cítila jsem takovou úlevu od starostí a viděla v něm sílu. Ten člověk vypadal na 21 let. Jsem si jistá že to byla duše člověka jménem Marek. Vím že se duše zesnulých chodí loučit se svými blízkými, jenže jeho jsem vůbec neznala, nikdy jsem ho neviděla a jsem si jistá že byl v mém snu bud těsně před smrtí, nebo po smrti. Vrtá mi tedy hlavou proč by se v mém snu objevila duše co mě nezná, zvláště když je pro ně náročný se objevit v něčím snu a co se mu asi stalo v jednadvaceti letech.