ZÁVĚR ŽIVOTA (70-100) - Žít, nepřežívat až do konce

Рет қаралды 5,175

Күн бұрын

Пікірлер: 13

@mariekvetnova9857 Ай бұрын

Z vlastní zkušenosti si myslím, že je dobré si konec životní cesty trochu zorganizovat, předání majetku, písemné přání dětem když bych zůstala bezmocná, co maji udělat po mém odchodu..co se týká dekád asi bych to tak nedělila... před vážnou operací, důležité si udělat jakysi pořádek,kdyby se něco nepovedlo... Při dalekém cestování... nečekat na věk u zamyšlení,ale i v různých situacích ne jenom ve stáří... Pěkný den a radostrue života 😊

@Plchot Ай бұрын

Dík za komentář. Jak jsem během seriálu říkal vícekrát dekady byl můj přístup, jak do toho vstoupit, ale život každého je jedinečný a to, co popisují v jedné z dekad může prožít v jiné pravé díky okolnostem života, klíčovým a někdy i těžkým událostem. Sepsání dopisů či dokonce nějakých vzpomínek je taky skvělá výzva. Dnes se k tomu dá sehnat i mnoho predpripravenych podkladů. To Red zkouším s rodiči a ještě žijící babičkou manželky.

@mariekvetnova9857 Ай бұрын

@@Plchot ano, mnohdy si s bratry říkáme, tohle nám maminka, tatínek říct nestačili..tolik nám to mnohdy chybí.. nabádám kamarádky aby si vše zavčas daly do pořádku, nevíme dne ani hodiny, jedna dokonce se slzami v očích děkovala, jak se jí ulevilo, jak klidně spí po svém rozhodnutí udělat rozhodnutí o majetku, i svém bytí a možném nebytí.. Vždy říkáme, ale chceme tu být do sta roků ve zdraví 🙂 není to loučení...

@juliannajedinakova4844 Ай бұрын

Přemýšlet, má smysl jen nad něčím,co se dá změnit. Život beru jako cestu . Kdo je jak nastavený, tolik na své cestě najde věci, které si zaslouží jeho pozornost. Nad čím má smysl přemýšlet,do čeho se pustit, od čeho si ještě "umazat" ruce atd, aby mu to přineslo radost.

@elenajamborova4010 Ай бұрын

Mám 75,pracovala som do 71,z rodinnej vily som sa presťahovala do jednoizboveho bytu,moje detí ziju davno za morom a oceanom.Svojich veci sa zbavujem uz dávno.Svoje krásne vnúčatká som ešte neobjala.

@Plchot Ай бұрын

Díky za komentář a sdílení. Uvědomuji si, že v jednom krátkém videu jsem schopen dát jen určité základní črty. Zároveň příběh každého je jedinečný v radostech, ale i bolestech, které si neseme. Doba od roku 1989 přináší mnoho krásných věcí, ale vzdálenost blízkých za mořem k nim asi úplně nepatří. Znám více lidí, kteří se s něčím podobným potýkají. Zvláště složité je pokud mají jedno dítě a vnoučata na jednom kontinentu a druhé na jiném.

@alcajiraskova3845 Ай бұрын

moji rodiče, co měli,nebylo toho moc,rozdali cizím,příp.něco mým sestrám,dopečovala jsem je já, první láska po 6ti letech rozchod,nebylo nic podstatného ale střídal partnerky a už jsem byla okoukaná, manželství od počátku složité,ale byly i hezké chvíle, v závěru života horor,ale až před závěrem jeho života zjistěna demence a agresivita,musela jsem spát na zahradě,pak jsem si musela koupit byt a opustit dům,který jsem pečovala a zvelebovala,dodnes opravuju, ve šlépějích mého zesnulého manžela jde syn,se kterým bydlím,je psychopat a nejspíš duš.nemocný, nevím si s tím rady, síly před osumdesátkou nepřibývají,spíš naopak,další potomci dobří,ale nemají tolik času,vnoučata často nezvládatelná,nejradši jdu do lesa,kde nikoho nepotkám a je tam dobře,jen aby nohy a páteř vydržely ty cesty

@Plchot Ай бұрын

Díky za komentář a sdílení drsné reality let, o kterých mluvím a mám je ještě před sebou. Nějak jsem si to dřív vůbec neuvědomoval, ale zdá se mi druhá půlka života jako mnohem větší výzva než ta první (ať už je ta půlka 35, 40 či 45 nebo 50). Vážím si vaší otevřenosti a přeji posilu, moudrost a dost sil pro občerstvující procházky lesem.

@filhhh8715 Ай бұрын

Nikoho to nezajima

@filhhh8715 Ай бұрын

Ale přeju sílu a zdravi

@valicka75 Ай бұрын

😢😢❤

@valicka75 Ай бұрын

@@filhhh8715 mňa ano