#43 Chronický únavový syndrom trápí desetitisíce lidí v Česku. S Petrem Homolkou o NF Neúnavní

[@pistalinda1974]

Po Covidu jsem onemocněla fibromyalgií a chronickým únavovým syndromem. Beru zatím AD, ale bolesti, únava, a psychické problémy mám pořád. Do Covidu v březnu 2022 jsem byla aktivní, pracovala jsem, věnovala se sportovním aktivitám. Byla jsem stále dost štíhlá a v pohodě. Teď jsem tlustá, neustále unavená, a i tohle k dobré pohodě nepřidá...Zajímalo mne, kolik takových lidí přemýšlí o sebevraždě, jako já...nebo ji už dokonalo, kvůli tomuhle svinstvu???

[@sarkaepikaridisova2401]

Divím se že pouze 1 komentář.. Jsem starší než Vy, je mi 57.Únavou a trablemi trpím od lumbální punkce před 35lety. Situace se zhoršila po 2 operacích-jedna z nich velká operace hlavy.Zkouším všechno možné,chvílemi uvažuju o sebevraždě též. Nevím,zda Vás povzbudí😢

[@ikigaisakurai1989]

Mám to úplně stejně. Když jsem si přečetla Váš komentář, tak jsem se rozplakala. Byla jsem před covidem aktivní, štíhlá, měla jsem energii, jasně mi to myslelo. Po covidu jsem začala rapidně přibírat, začla jsem pociťovat neurčité bolesti v těle, tlak a jako by mi něco tělem kolovalo. Kolikrát jsem se v noci probudila propocená, se silnými bolestmi v končetinách, až jsem si musela dát prášek od bolesti. Také mě často bolí záda a cítím se natekla. Absolvovala jsem několik vyšetření, ale doktoři můj problém neřeší. Podle odběru krve jsem v pořádku. Když řeknu, že se cítím, jako bych měla konstantne chřipku, berou mě jako simulanta nebo případ pro psychiatra. Problémy s trávením a migrenami se staly častějšími. Byla jsem tvůrčí, nyní jsem nesoustředěna, točívá se mi hlava, hrozně rychle se unavim, zadychavam se i u nenáročných činností. Padá na mě pocit bezvýchodnosti. Pořád do sebe cpu nějaké vitaminy, ale únava nemizí. Nejsem schopna dělat věci, co dřív, nedokážu dlouho stát na nohou, soustředit se, i po dlouhém spánku se cítím nevyspaná. Celý den mi sedí na mozku jakoby mlha, jako bych žila mimo realitu. Jsou chvíle, kdy si říkám, že to tady zabalím, protože tohle není život. Skoro pořád jsem zavřená doma. Když jdu na delší procházku, jsem pak úplně vyřízena. Ve svých 34 letech se cítím na 60. Pořád se snažím hledat způsoby jak se z tohoto stavu dostat. Nejhorší je, že na doktory se člověk nemůže spolehnout.

[@ikigaisakurai1989]

@@sarkaepikaridisova2401 Soucitim s Vámi. Já dodnes nevím, co u mě vlastne tu brutální únavu spustilo. Byla jsem na operaci laparoskopii, pak covid, pak stěhování, stresy... a od té doby se cítím jako živá mrtvola.

[@andersfriden5894]

Je mi 30 a mám po covidu přesně stejné problémy… už nevím kudy kam. Ale snažím se zaměstnat hlavu, nebýt sám. Protože pak začnu přemýšlet a zhorší se to

[@ikigaisakurai1989]

@@andersfriden5894 Naprosto Vám rozumím.

[@JiriSolar]

Závidím těm, kteří ho mají "až" od kovidu - já ho mám desítky let a nevím ani proč. V terapeutické skupině je plno, zábírá na to někomu něco?