Cítí se jako introvert, maska mu ale pomáhá. Lépe zvládám nervozitu, říká klubový bavič | Stories

Jeho obličej není vidět, přesto ho nikdo během hokejového zápasu nepřehlídne. Maskoti už neodmyslitelně patří ke klubům napříč sporty. U Bruslařského klubu tuto práci zastává Pepa.
Chodí po stadionu v obleku, nikomu ale pro smích není. Naopak se snaží potěšit diváky a malé fanoušky. „Jsem takový markeťák, akorát na stadionu,“ usmívá se Pepa. Na téhle roli ho baví hlavně kontakt s dětmi. „Ony vidí svět úplně jinak. Vidět je, jak jim život proplouvá, je nádherné,“ popisuje své postřehy. S lidmi přichází během zápasů do kontaktu neustále. Přitom se ale Pepa považuje za introverta. „Maska mi pomáhá, zvládám lépe nervozitu. Nemluvím za sebe, ale za Embíka,“ sděluje Pepa, který si díky téhle práci více věří. K brigádě se dostal náhodou. „Jednoho dne v srpnu před začátkem sezony mi zavolal kamarád a zeptal se mě, jestli mám zájem se stát maskotem. Navrhnul mě s tím, že takovou blbost rozhodně Pepa bude chtít dělat,“ směje se.
Vyrobili studenti Publicistiky z dílny Short Stories.
Režie a scénář: Adéla Kvapilová
Produkce: Romana Jungwirtová
Kamera: Petr Máša, Filip Ročejdl
Střih: Filip Ročejdl
Pedagogické vedení: Jan Novotný, Petr Šoukal
© VOŠP 2024
www.vosp.cz/

[@michalbouska8314]

Je zajímavé, že s dětmi mluví. To většinou profi maskoti nedělají..