EP16: J.R.R. Tolkien, C.S. Lewis, život, tvorba, krása / Pavel Hošek

[@romanfidlercom]

Moc krásný rozhovor, děkuji!

[@hanaprochazkovaikanone6695]

Děkuji, tento rozhovor byl inspirativní - a krásný.

[@petrniederhafner8955]

Diky za rozhovor.

[@PavelPetranek]

Pavel Hošek: Evangelium lesní moudrosti kzbin.info/www/bejne/pISomKyfj7l1aJosi=tHFvypHCfKk9uyHq

[@jiriaron1619]

2Tim 4:3-4: "Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím." Konkrétně v pořadu obdivovaný a chválený Tolkienův vesmír, který vysvětluje v Silmarillionu. Ten je založený na pohanských bájích o stvoření světa. Předkládá čtenářům komplikované báje o polyteismu, s různě navzájem podřízenými a nadřízenými bohy či polobohy. Jak má tento zmatek být v souladu s křesťanskou a biblickou pravdou o stvoření trojjediným Bohem a o tom, že náš Stvořitel se stal současně v jedné osobě i Vykupitelem, se už jen cudně mlčí. Neplést si křesťanství a gnosticismus.

[@MartinFa6]

Já vidím Tolkienovu Kosmogonii jako snahu skloubit křesťanskou mytologii s pohanskou. Byl sice věřícím křesťanem, zároveň obdivoval staré, především germánské (resp. severské) a finské mýty. Jeho literární pojetí tedy zahrnuje jednoho nejvyššího boha Ilúvatara, který lze přirovnat k Hospodinovi. Ten je pak tvůrcem dalších bohů, kteří jsou analogií evropských polyteistických panteonů (viz germáni, keltové, řekové a pod.). V souladů s Biblí to není, ale je to velmi pěkná představa.

[@lukascapek5615]

Ano, ale v Tolkienově světě jde hlavně o příběhy hrdinů - například Boromira, který udělá velkou chybu (že se bude snažit získat pro sebe Prsten od Froda) a následně se vykoupí tím, že položí život za své přátele. To co vychází v Tolkienově díle z křesťanství jsou hlavně příběhy a vlastnosti hlavních hrdinů. A právě osudy postav dělají z Pána prstenů tak úžasné dílo

[@jiriaron1619]

@@lukascapek5615 Popravdě nechce se mi po 10 měsících znuvu celý rozhovor s p. Hoškem poslechnout znovu, ale pokusím se reagovat i tak. Moje připomínka se týkala obdivu pohanskému Tolkienovu světu. Netvrdím, že osudy postav poutavé, je tam přátelství, oběť pro ostatní, boj s nepřáteli, nebezpečí, starch, odvaha atd. Ano ta trilogie je svým způsobem úžasná. Šlo mi o teologickou stránku, protože p. Hošek i zde se prezentuje jako teologog. Pokud se budu držet Vašeho příkladu, tak Boromir svou chybu vykoupí sám tím, že se obětuje. Takto to může fungovat v mezilidských vztazích a myslím, že v pohanských bájích, které Tolkiena formovaly především, by se našly takové příklady sebe vykoupení. V křesťanství ale jde o to, že naše vina není jen vůči bližním, ale především vůči Bohu, který nás stvořil a jako Pán bude jednou soudit svět. Vinu vůči Bohu nemůžeme smazat svými skutky, jako se pokusil Boromir. Proto musel přijít někdo bezhříšny, samotný Boží Syn se musel stát člověkem, přijal lidské tělo, šel na kříž, kde vytrpěl za naše viny a byl Bohem vzkříšen. Tento Boží plán a skutek vykoupení člověka pohanství nechápe a cituji p. Hoška: "hluboce zbožný křesťan'"Tolkien vynechává, aby "nebyl považován za lovce duší". Pánové ve videu však tímto pohanským a v podstatě bezBožným světem hodlají inspirovat své i naše křesťanství.

[@ingridlaskova1878]

Tolkien ale vybíral i z polyteistických náboženství. Viz Gandalf, o kterém je zmínka v básni Vøluspá (Vědmina věštba) z Poetické Eddy. Vědmina věštba popisuje stvoření světa, po Ragnarøk (sudba Bohů) až po znovuzrození .

[@MartinFa6]

Arda (tedy Středozemě a další země Tolkienova světa) má jednoho nejvyššího boha, kterým je Ilúvatar, který existuje mimo svět. Ten pak stvořil pantheon bohů. Vyšší se jmenují Valar a tvoří prakticky polyteistický pantheon evropského typu. Valar je dovoleno sestoupit do světa a podílet se na jeho dotváření a chodu. Pak jsou ještě nižší bohové - Maiar, kteří jsou spíš přirovnáváni k mocným duchům nebo andělům. Severské mýty sloužily často Tolkienovi jako inspirace a spoustu motivů, stejně jako jmen prostě přejal. V básni Vóluspá ze starší Eddy nenajdeme jen jméno Gandalfa, ale téměř i kompletně jména všech trpaslíků z Hobita. V této básni ale Gandalf není čarodějem, ale je to jeden ze skřítků, které daná pasáž básně vyjmenovává. Tedy zde přejímá pouze jména.

[@MilanDian]

On odsud vybral jméno, nikoliv postavu.