TOP 5 - her, které nám způsobily trauma v dětství

[@DominikCmunt]

Minecraft cave sound efekty mi způsobovaly infarkt, a to už mi bylo nějakých 11 let. Upřímně, děsí mě pořád :D

[@matyaschoc6367]

Mam to stejny a to je mi 16 xD

[@bondfo_on_tt3683]

Taky kdyš uslišim ty zvuky cavce tak jsem hned Minecraft vipl

[@toasted_coaster2.088]

@Dominik Cmunt mě taky😃

[@ihavenolife5554]

Mňa tiež, a rovnako som vždy dostala mini-infark keď sa mi v MC rozbil nástroj xd

[@DominikCmunt]

@@ihavenolife5554 To je pravda, nápodobně.

[@deckard4695]

Stealth mise se školníkem v Harry Potter a Kámen mudrců.

[@Mart289]

Pre mňa to boli tí zombíci z Call of Duty World at War.

[@mikaelvladson7789]

Nezapomenu na Wolfenstein:Return to Castle, kde byli ti nemrtví a nebo ten týpek jak neměl nohy a vždy na mě vylítnul 🤣

[@adamprazak8224]

Jj taky jsem musel to za mne dohrávat bratranec 🤣

[@ludvikkubin9275]

Když jsem poprvé viděl Wolfenstein málem jsem se posral strachy

[@skp8431]

Ja zase na outlast na toho doktora ktorého som sa bál

[@SilentWolf1154]

Přesně to jsem tady chtěl napsat. :D

[@hawkins6415]

Ty myslíš supervojáky? :D

[@mztxr1977]

Mě děsil ravenholm z half life 2

[@taptap6382]

Taky

[@kamillauna7856]

Ravenholm děsil asi každýho

[@adamprazak8224]

To jsem přesně chtěl napsat 🤣

[@beronygaming]

Mě taky

[@topivec4057]

Ty jsi mi úplně ukradl odpověď.

[@lukaspatocka3432]

Myslím, že se se spoustou lidí shodnu na Herobrinovi

[@Space_Pizzaman]

Legenda

[@entycz603]

Ještě úe už není:)

[@orbylp3084]

No

[@jirihabarta222]

Souhlasím

[@just._.chara_]

True.

[@alespecka5257]

Mě hodně vyděsil náš seržant Steve R. Hawkins a jeho a agónické výkřiky

[@Modrasik]

Ano Souhlas a když už jsme u Vietcongu, tak děsivé byly také ikonické mise v tunelech.

[@krystofholecek1726]

Přesně, přes tunely jsem se vůbec nemohl dostat :D, a jelikož jsem byl ještě malý tak jsem to kvůli Honsterovejm nadavkam musel hrát be zvuku xD

[@matyaschoc6367]

Mne ty zvuky hezky uspokojily, alespon jsem v tom nebyl sam

[@ttomas6254]

6:20 Tak teď mám trauma já😆

[@RenePetrusek]

U mňa Far cry 1, tie rýchle zmutované monštra s dlhými pazúrmi. Proste hrúza

[@dominikkrajca6817]

Taky určitě :D. Snad jediná hra, kdy jsem si počkal pár let než jsem vyrostl a dohrál ji

[@chytrakcz]

Souhlas, hlavně mise les, jak se jmenovala, kdy byly na stromech ta lešení. Vůbec se mi nechtělo z nich slézt. 😹

[@MaledictGaming]

Kurňa na to AvP jsem, zdá se, úspěšně zapomněl. Díky za připomenutí :D Also, snad nejsem jediný, kdo měl zlé sny z paření Dungeon Keeper 2...

[@Šest-y]

Velmi úsměvné a zajímavé video, určitě dávám like!

[@TheMinecraftBricks]

Tenhle koncept se mi opravdu líbí ... klidně bych častěji na nějaké téma vyzpovídal celý team :) ... je to fajn :)

[@sevendoc8839]

Právních 10 minut DeadSpace 😂 odehrává se rok 2008 a můj strejda mi tehdy přinesl pirátskou kopii řezby kterou sem ještě prý neviděl. Hru jsme nainstalovali přes DaemonTools hodili crack a noční můra začala 😂 do dnes si pamatuji ten řev když mě projel spár nekromorfa skrze hrudník a mé počůrání na tátovo kancelářské židli. Do dnes si pamatuji když sem jim musel šlapat na hlavy, když to křuplo a zvuk trhajících se svalů zazněl v mojich uších. Řev, krev a monstra. Až teď ve svých 23 letech sem se dokopal to dohrát a vzpomněl sem si na vše 😂 dnes dohravám 3 díl a musím říct že ty děti ve druhém díle mě děsí víc než obyčejný nekromorfové.

[@cielkcielkov3356]

Psal se rok 2008, bylo mi 5 let, dostal jsem svůj první PC a na něm Half-Life. No prostě Headcrab :( Kdyby jste viděli jak jsem skočil od monitoru, když ta čůza skočila na mě. :D

[@ondrameciar5860]

Tak to já si moc dobře vzpomínám na Drakan: Order of the Flame. Vždycky jsem tak ve čtyřech letech sledoval bráchu jak to hraje, později jsem to hrál i já a hra to byla úžasná, přeci jen, volně létání na drakovi, kde se dalo kdykoliv sesednout, zkrátka, takových her moc není. Problém přišel v moment, kdy jsem musel jít do jedné jeskyně, která byla plná divných, hnusných a velkých pavouků. No a díky nim mám doteď arachnofobii🙂

[@unklestarbuck6768]

(Nie som muž, som na partnerovom počítači) KONEČNE niekto niekedy spomenul Drakan! Ako príliš malé decko som to hrávala na rodinnom počítači s otcom, niekedy bez neho. Paradoxne ma tá misia s pavúkmi až tak nedesila, ale musela som si na nich zvyknúť, potom som ich masakrovala bez problémov. Mňa traumatizovali tí veľkí obrnení trolovia (ak sa tak teda volali). Boli príšerne ťažkí a tie zvuk, ktoré vydávali tesne pred výpadmi, ma občas dodnes strašia. Dala by som čokoľvek za to, aby som si to zahrala, či už remastrované alebo v pôvodnej grafike, nie som vyberavá

[@i_am_hamik]

Byl jsem malej, dostal jsem svoje PC a chtěl si hrát svoje dětské hry, needy, motokross madness atd... jenže ten týden si táta přinesl Score a v něm plná gameska Painkillera. S mojí mámou to pařili celý večery do noci v mém pokoji. Byl jsem z toho udivenej, ale ty démoni mi nedali spát... minimálně půl roku jsen měl narušenej spánek a musel jsem usínat u rádia či televize. Sice jsem z toho byl posranej, ale doteď zůstává Painkiller mojí srdcovkou. Ta hra si zaslouží další pokračování. Skvělá gameska

[@joesefsss]

Cedecko KOLOTOC mam stale doma :D

[@wolfovo_hrani]

Tak u mě určitě první střet s Almou v prvním F.E.A.R.u 😁

[@Karbantms]

F.E.A.R ❤

[@kordik5034]

U mě taky😁

[@jiwik731]

Mám kámoše který měl takový talent: většinu jejich interakcí totálně zazdil. Když se objevila a bylo jí možné minout tak prostě v té chvíli skoro vždycky náhodou čuměl jinam. :D Jak začalo praskat ve vysílačce tak se začal rozhlížet kde se co děje no a ona se většinou objevuje právě před hráčem.

[@TheStrupajs]

Return to Castle Wolfenstein

[@martindelwing3386]

Souhlas, byl jsem posranej až za ušima když jsem to hrál kdysi :D

[@hanzcz7637]

souhlasím, Já hlavně jsem se bál těch zombie v katakombách a to jsem vždycky prosil tátu ať to dohraje ti 3 nebo 4 kapitoly :)

[@duduneCZECH]

Chci se jen zeptat jak je možné že sponzorem může byt hra? Moc rád se o tom nechám poučit :)

[@ItzChunck]

Nejvíc mě děsila GLaDOS a její hlas, jak ke mě promlouvala. I když to není nějak děsivá postava, ale i tak se objevovala v mých snech :D

[@vaclavnevesely8023]

Drakan: Order of the flame. Mě bylo cca 5 let. Hned úvodní cutscéna, kde nekompromisně popraví prosícího vesničana. Potom ty bestie na krátkých nožičkách, ale pařáty od krve. Následovali pasti co vás rozpůli a pořád přidávali. Za ty toky jsem se několikrát zasekl (neuměl jsem anglicky a internet nebyl), párkrát jsem to teda odložil. Po letech jsem najednou udělal pokrok a zase se zasekl na rok/roky. A najednou melancholická vzpomínka na dětství cca v 17 letech a dohrál jsem to. Trvalo to asi jen 12 let !-) Jen v těch 17ti jsem konečně našel odvahu to hrát od začátku. Do té doby jsem pořád pokračoval v předešlích savech, abych se vyhnul prosícímu vesničanovi.

[@cindyvore]

Pro mně traumatický zážitek, když jsem poprvý s tátou stáhli Tf2. A když se načítala tak se objevilo Valve a zvuk s obrázekem mně dost vyděsilo :)

[@taska7195]

Jako malý jsem hrál Raymana 3 a do teď je to moje nejoblíbenější hra z dětství. Co mě ale vyděsilo byly rovnou tři věci. První věc byla na začátku hry, respektivě boss v Clearleaf Forest. Jmenoval seHoodstomper a byly to dvě mechanické nohy, které ovládal takový pajdulák. Bál jsem se ho a proto mi ten bossfight vždycky udělal táta :D. Druhá věc byla v The Desert of the Knaaren, kde mě děsily vysoká humanoidní monstra, které nebylo možné porazit. No a ta třetí byl boss z toho samého světa. Hru jsem nedávno začal hrát znova a dokonce jsem oba bosse porazil, takže celkem pokrok :D

[@ShioriAkira]

Terka řekla na konci videa, abych sem klikla. Tak klikám. A nelituji :) ♥ Jste skvělí, jen tak dál.

[@carguychannel8400]

Mě vždycky i v mých 17 letech děsilo to, na co jste se Sullym postupně přicházeli v jednotlivých dílech Uncharted, ale nejvíc mne děsili stejně asi prokletí španělé na německé ponorce v 1. díle :D

[@petr6311]

2:50 to je real Pixelorez?

[@RYKYvonRYKY]

CoD 4 MW - Mise z černobylu. Bylo mi nějakých 9 let a v tom temném opuštěném městě jsem nevěděl kam mám pořádně jít. Nejhorší byla ta část co jste měli toho parťáka vzít na záda a projít nějakým bytovým komplexem (kde na vás skákali potulní psi) na otevřené prostranství a počkat na vrtulník. Jinak asi ještě Enderman z MC :D

[@sarkasCZ]

Might and Magic VI - hned první dungeon s pavoukama. Na ten zvuk tisíců nožiček nezapomenu nikdy.

[@jedlickaadam7430]

To tady nikoho neděsila mise Tunelová krysa ve Vietcongu? :D :D Pevně jsem doufal, že ji v seznamu uvidím ale bohužel :D

[@s4f1r88]

Super video :)

[@Dejv_ig]

Fatal Frame 2 od začátku do konce Pro změnu mě dnes děsí to divný mimino v Resident Evil Village! 😁

[@dragonick5915]

U mně to byl flappy bird 😁😁😁

[@molopolokohahakov8252]

*flappy bird*

[@dragonick5915]

@@molopolokohahakov8252 promiň neumím psát 😁 moje angličtina je bad

[@luciedimitrov1987]

Já teda zatím asi nejvíc nepříjemný pocity zažívala u Green Hell :D Jako asi žádná jiná hra, včetně zombie-stříleček mi nezpůsobila takovou úzkost v žaludku, husí kůži až na zadku a pocit ohrožení a blízké smrti, jako když se potácím džunglí, zdraví ubývá jak zběsilý, jídlo žádný, orientační smysl dávno v háji, do toho to odporný proběhnutí pavouka někde kousek ode mě nebo chřestění hada :D Holé řitě v podobě domorodců nebo třeba jaguár jdoucí mě sežrat je už jen třešinka na traumatickým dortíku :D A to jsem tuhle hru opravdu nehrála jako dítě, ale ve věku zralých 32 let :DJo a ta hudba...panebože, ta hudba😱😬🤣

[@Zirisek_Art]

Vzpomínám sí, že můj největší dětský strach byli ti malí skřeti z Harryho Pottera jedničky, co vždycky na Harryho naběhli a kradli mu fazolky. Byla jsem z nich vyděšená tak, že ty části s nimi vždycky musel odehrát táta a do dnes mi nejsou dvakrát příjemní :D O to líp, když se v druhém díle dali vzít a prostě zahodit pryč. Navždy. :D

[@marb_y]

Já jsem jako malej hrál takové ty hry, kde lovíte zvířata a byl jsem vždycky frustrovanej, když po mně nějaké to zvíře zaútočilo a teď se ještě spustila ta dramatická hudba :D

[@regen839]

Suffering: Prison is Hell ... v roce 2001 jsem to hrál se spolužákem u něho a dostali jsme se nejdál až k prvnímu monstru ve hře... do té doby jsme byli připodělaní... ale pak už .. podělaní :D :D ... ale musim říct že hrát toto v 7 letech bylo dost odvážné :D ... nakonec vše dobře skončilo po cca 12 letech, kdy jsem náhodně našel jak se hra vlastně jmenuje a sehnal si ji i s druhym dílem a je to jedna z mích nejoblíbenějších her (y) 3:) - Mára

[@adosq]

Hearth of Darknes, Half Life 1, Wolfenstein:Return to Castle tri hry u kterych jsem se jako dite fakt bal :D

[@alesjon486]

Jednou, když mi bylo takových 9 let mě kamarád pozval, abych si s ním zahrál Five Night's At Freddys. Mé mlade já si myslelo, že půjde o roztonilou 2D skákačku ve stylu Maria. Byl jsem tak naivní. Když jsme to začali hrát, tak vše působilo nevinně, sice to nebylo to, co jsem si představoval, ale bylo to cool. No a pak, zničeho nic se na monitoru zjevil Bonnie. Bože já se tak moc lekl. Několik dní jsem z toho nemohl spát Ale teď když nad tím přemýšlím, tak díky přesně díky FNAFku se u mě vyvinula láska k hororům Takže díky Bonnie, sice jsem málem umřel, ale díky

[@Bartyx]

System Shock. Oba díly a prakticky cokoli, co se tam odehrávalo :D

[@bendo3]

Pamatujete si na Trackmanii ESWC? Tak soundtracky které v té hře byly mě děsily, a děsí i do teď. A můžu říct že jsem nebyl jediný

[@king_of_bohemia]

Já jako malej hrál FEAR, o kterém jsem si myslel, že je prostě klasická střílečka (neuměl jsem anglicky), takže jsem udělal první misi a dál už se prostě nešlo. Potom určitě tunely ve Vietcongu (trvalo mi pár let, než jsem se k tomu vrátil) a příšery v H-L 2, přes které jsem prostě neprošel. :D

[@Dominik-kr6om]

Slimáci v hre Harry Potter and the Chamber of Secrets boli čisté peklo 😂😂

[@wegas308]

Někdy na vás nekoukám třeba tak měsíc a pak schválně koukám všechno v noci :D

[@asvusvk7258]

Presne :D

[@Virtuální_zóna]

Často mě děsila červená čísla v různých tycoonech, ale mimo ně to byla i hra Clive Barker’s: Undying. Clive Barker tehdy napsal dobrý příběh a level design měl také něco do sebe. Rozhodně to nebylo ještě ve stylu „vodíme tě za ručičku až do konce hry,“ takže kolikrát bylo opravdu o nervy prohledávat i zpětně místa, na kterých jste už byli. Vybavuji si ještě Nosferatu: Malachiho hněv, ve kterém se generovala každému hráči nová mapa (hrad), což bylo docela revoluční na tu dobu a u FPS hry. Problém byl, když se vám objevil klíč ke dveřím až za oněmi dveřmi. :-/ :)

[@indiantvcz]

Zadlužení v Zoo Tycoonu a Transport Tycoonu podepisuju :-D

[@ferenclakatosgamingcz2282]

Starár ukrajinská hra od tvůrců Stalkera. Jmenovala se Firestarter, dala se koupit klidně i za 50 korunek v každý trafice. Heavy metalovej soundtrack v kombinaci s futuristickímy monstry Mi způsoboval noční můry. Pak ještě Mě dost děsil Makron ze čtvrtého Quaku.

[@amigomyval3451]

pls jak se jmenuje ta hra v 3:30 to ve mě probudilo uplně mega nostalgii :D

[@karelklvacek]

Rozhodně za zmínku stojí Return To Castle Wolfenstein, až na to, že to není trauma z dětství, ale hra, kde se bojím i dnes 😂 Kromě toho jsem jako malý tuhle hru nikdy nehrál, ale pamatuju si jednu, z které jsem měl bobky dobrých pár dnů. Jednalo se o hru Záchěv - Ztracená stopařka. Jako malý jsem dost hrával hry od Špidly. Sem tam mi máma nějakou koupila, protože stály jen pár stovek a prodávaly se v různých trafikách. Jednoho dne mi koupila právě tuhle hru. Neváhal jsem tedy a hru vyzkoušel. Už podle prvních hodin jsem cítil, že to není nic pro mě. Klikačka s hádankami a já chtěl radši nějakou pořádnou skákačku, jako třeba Jazz Jackrabbit, které jsem mimochodem jako dítě miloval. Hrál jsem ale Záchěv - Ztracená stopařka dál a čím dál tím víc mě začínala požírat ta atmosféra a já byl nucen hráz dál a dál, až jednou mě donutila hra přestat, protože ve hře se nachází taková stará paní neustále sedící na křesle, se kterou od začátku mluvíte a byl to vlastně takový můj jediný přítel ve hře. Jednou, když se k ní vrátíte, tak sedí na křesle obráceně. Jste tedy jako hráč nuceni židli otočit a vylítne na vás kostra. Kostra v oblečení mrtvé staré paní. Když jsem to viděl, jako dítě, totálně mě to vystřídalo. Hru jsem vypnul a tu noc skoro ani neusnul. Po pár dnech jsem se ke hře sice vrátil, ale nikdy jí nedohrál, protože tu paní jsem měl v hlavě neustále a bál jsem se, co přijde dál.

[@jakubstanek7488]

Mě nejvíce děsili mutanti z prvního FarCry. V druhé polovině hry jsem se musel dlouho přemlouvat než jsem vlezl do tmavé místnosti nebo úzké šachty :D

[@itsjustajokechill3158]

Asi jediný ktorý hral jednu hru so série legacy of kain defiance celkovo za oba charaktery a ešte za začiatok za obe osoby najmä za toho ...... čo nemá čeľusť začiatok bol divný....

[@Kubasak]

U mě to budou hned 2 věci. Katakomby s nemrtvákama ve RTCW a potom v LOTR: The Fellowship of the Ring, když mě chytly přízraky hned na začátku ve vesnici. Nikdy jsem se za ně nedostal a děsivé to bylo ažaž.

[@m1lkv2]

Cool

[@zadir3453]

Mně děsila sabnautica když jsem jí hrál poprvé. Když jsem plaval v moři a teď jsem se podíval pod sebe a tam jsem neviděl žádné dno, jen nekonečnou temnou hlubinu a někde z dálky jsem slyšel řev leviatana. :-)

[@lojzalojzovic9519]

Když jsem poprvé navštívil Stratholme ve wowku classic a ještě k tomu v noci , ta ambience , křiky v pozadí , hořící domy a všude nemrtví ....

[@pavelbrixi7773]

Mě dosti ublížila teď už legendární hra Liquidator 2, pamatuji si jak jako malý jsem před všemi monstry utekl a omylem spadl do malého jezírka v rozpadlých ruinách ve kterém jste mohli používat jen sekyru... nejděsivější ale na tom všem bylo to že celou dobu na mě okřídlený démon sesílal ohnivé koule a příšery z temného dna jezírka mi okusovali nohy. Mým druhým nejhorším videoherním zářitkem je bez pochyby ze hry Painkiller, konkrétně v misi orphanage kde máte za úkol vystřílet posedlé sirotky mě vyděsilo robotické dítě kterému se při vašem příchodu rozsvítí oči, začne levitovat a jde po vás... narozdíl od Liquidatora jsem svůj strach v Painkillerovi překonal a misi dokončil.

[@ejsks3875]

Max Payne tá hudba a atmosféra to bola trauma :D

[@eydis9554]

Pre mňa to bol Uka Uka z Crash Bandicoot 3. Jednak z toho intra ale hlavne keď som dostal Game Over tak viem že som sa ako štvorročný rozplakal vždy. Potom som prišiel na to že keď mám 0 životov tak som resetoval konzolu aby som sa vyhol traumatickému momentu :D

[@saddammoudry1072]

Jako malýho mě děsilo skoro všechno, třeba záchvaty paniky a strachu jsem dokonce chytal i u FIFA 08, když jsem dostal míč a začali na mě dorážet soupeři :D Nicméně nejvíc si asi vzpomínám na Octabrainy z Dukea Nukema 3D, kterýho jsem hrál s tátou. Jako mě tam šíleně děsilo cokoliv, co tam na mě vyskočilo, ale z těchhle chobotnicovitejch potvor mi vždycky nejvíc zatrnulo :D

[@Ester-nl8hz]

Jo těch bylo dost :D

[@chytrakcz]

U mě rozhodně hra Scooby Doo a město duchů. Tam, když jste dlouho na něco klikali, tak se objevil jezdec bez tváře a naši skupinu hrdinů začal honit. Vždy se objevil nečekaně a vzpomínám si, že jsem se toho vždy lekl. 😅

[@oxinalamofos]

Vzhledem k tomu, že jsem byla velkým hráčem The Sims 2 a 3 už od mala, tak mě nejvíce děsila hudba přicházejícího zloděje, nebo když vám zemřel simík. Také jsem nemohla dlouho dobu zapnout Minecraft, protože cave hudba a zvuky mobů odněkud mě nejvíce děsila a já nebyla schopna kvůli tomu hru hrát. A když se ještě k tomu připojil strach ze známého Herobrina, tak o singplayru jsem mohla tak akorát snít.

[@cenekhluchan2495]

Prosím uděláte někdy harwere test na nějakou czc klávesnici nebo na ty nová sluchátka czc gaming dragon Díky bylo by to super

[@indiantvcz]

Od CZC jsme měli alespoň myšku shapeshifter :)

[@FalconFanatic.GhostDog0]

kdo nehrál první Aliens vs Predator neví, že u hry se dá prostě pochcat strachy :D Nejlepší hra ze světa AvP

[@Defiinfinity]

Asi v šesti letech jsem hrál Broken Sword: The shadow of the templars. Málem jsem tu hru, kvůli klaunovi a bombě nedohrál. Vůbec jsem nevěděl, co se stalo a vůbec jsem nechtěl pokračovat v hraní. - BoB

[@karincat5370]

Já jako malá moc her neměla, ale děs, co si pamatuju, byl Prehistorik 2. Problém by nebyl v tom to hrát, když jsem nikdy nedošla daleko, ale otec si už od začátku té hry kódy dopočítával. Takže v počítači byly odemčené všechny levely. A co lepšího mě mohlo napadnout, než se vydat do toho posledního...

[@GunsStors]

Myslím nevíce asi Quaka jedničky a Far Cry 1. Když tyhle pecky hraju i dnes, tak tam furt jistá dávka strachu je :)

[@whitesnake.]

Nebyla to sice hra, ale bratr sledoval happy three friends a vždycky se mi smál, že se bojím, když mě nutil se dívat s ním...na díl o veverce, která si v obchodě roztrhne hubu o ledovou tříšť a nakonec ji rozmáčknou samootevírací dveře do obchodu, v živote nezapomenu..Dlouhé roky jsem se pak bál těmihle dveřmi procházet. Vlastně se bojím dodnes..

[@HahngeCone]

V Tomb Raider 3 ještě na jedničkové PlayStationy. Jako 4-5 letá jsem se bála ledové lokace, kde byli mutanti bez nohou. Jenže největší infarkt jsem měla pak z finálního bosse. Týpka, který se změnil v 4 nohýho pavouka s hlavou, která mu visela z pod břicha. Mark Willard spider boss. 😱

[@deec9656]

Já se jako malý u žádné hry nikdy nebál 😉 To přišlo až když jsem si po vydání na PS4 pořídil VR a Resident Evil 7 😁 Horší ale pro mě byl remake RE2 který jsem už dohrát nezvládnul. Kombinace mála munice, blížících se zombie a vyhýbání se Mistru X na mě byla moc 😅

[@kokoteak]

Nezlobte se na mě, ale to co tady dost lidí píše jsou vesměs pohádky :D. Byl rok 2012-13 mě 13let a kámoš mě půjčil na ps1 tehdy vypálené CD se hrou jménem Silent Hill. Ta mlha, nonstop chrčící rádio, alternativní svět, kočka co vyskočila ze skříňky, duch který vám nic nedělal jen prostě písknul atd atd. Ta hra mě dobře poznamenala a jsem si jist, že už jí nikdy hrát nebudu. btw je mi 31 :D

[@cpzarchive349]

Jsem jediný, kdo vždy totálně vyletěl z kůže při "Alert" soundu v Metal Gear Solid?

[@prdus]

Já se jednou, když mi bylo asi šest nebo sedm, jsem se na Superhrách dostal k bludišti, jak na vás na konci vyskočí Samara z Kruhu. Strašně jsem se lekl, začal brečet a běžel jsem za mámou :D

[@majkronyk]

Vzhledem k tomu, že neumím pořádně plavat, tak mi prostě vaděj naprosto všechny podvodní mise ve hrách, třeba v Duke Nukem 3D, ještě jak tam po vás jdou ty potvory. Váááá, fakt ne, děkuju:D Strašně jsem se bál té podvodní mise v Cyberpunku a ona je to přitom taková krásná podívaná, s lxusním soundtrackem:D No a když na mě na PS1 v RE2 v chodbě skrz okno skočil obrovskej pavouk, tak jsem to vypnul a už nikdy jsem to nehrál. No a ty brečící děti, to je taky mazec no, to je pravda.

[@davidsustr8072]

Tak v první řadě silent hill. To mě bylo asi 8 let a po tom co jsem prošel první lokaci kde se musím nechat "nežít" jsem hru ukončil a musel jsem se vrátit až tak ve 13 kdy jsem si hru aji celkem užíval ale strach tam byl pořád 😂 No a pak ještě alone in the dark 4 ten mě dál taky slušnou bídu 🙈 U obou her cením hrozně hudební stránku protože ta tomu nasazuje těžkou korunku 😁 A jinak cením AvP s tím jsem si taky hodně zažil. Včetně zmíněných lanek ale zdaleka nejhorší bylo hrát za mariňáka když začal pípat detektor pohybu to pak přišel rychlý ESC a 5 minut přípravy 😂

[@worldminercz1]

Ve věku mezi 5-7 lety jsem poprvé začal objevovat hry. A tak jsem si vytvořil spoustu traumat, nejvýznamnější asi bude Minecraft a zombíci. Do teď (je mi 16) se vyhýbám jakékoliv jiné obtížnosti než peaceful. Dále me z nějakého důvodu traumatizuje ta hudba co hraje v hlavním menu a při hře. Další traumatizující hry: battlefield bad company 2 (během dvou misí jsem musel hrát sám úplně opuštěný od své jednotky a to mě poznamenalo natolik, ze si asi už nikdy žádný battlifield nezapnu), CoD 4 (mise na lodi, když se začne potápět), AvP, Assassin’s creed 3(už ani nevim proč, ale mam už jen z názvu série husi kůži)

[@bananiskpo]

Ps1 - resident evil 2. Monstrum bez očí na policejní stanici :D

[@SebastianUhlar]

Za mě to byla Alma z Demoverze F.E.A.R. jedničky, který jsem omylem spustil z ještě téhdejších starých dobrých LEVEL cédeček. Očividně Alma odvedla svou skvělou práci, protože dodnes jsem FEAR ještě nenainstaloval. xD

[@nathaniel4985]

Jsem rád, že někoho ti zloději děsili stejně jako mě :D

[@asvusvk7258]

Ja sem nebyl uplne malý, ale prvý zážitek kedy sem sa u hry lakal alebo trochu bál mam z hry heretic 2 :D Proste ked sem prvý raz otevrel tie dvere a vyrútila sa na mňa tá príšera, tak sem skoro dostal infarkt. A nebyl to jediný nepríjemný moment z tej hry. :D Je to jedna z mála her které sem kedy hral a mal sem z nej zly pocot a bál sem sa u nej.

[@martindelwing3386]

Největší trauma mám z Brothers in Arms Hell's Highway. V misi Baptism of Fire se dostanete do sklepů a v jednu napínavou chvíli vám před očima flashne obličej vašeho mrtvého kamaráda. Když jsem to hrál jako malý tak jsem vždycky zavřel oči a jenom jsem držel klávesu W pro chůzi dopředu, abych se rychle přes tuto scénu dostal :D Obecně mi připadá, že celá série této legendární taktické střílečky má jakousi ponurou atmosféru. Každopádně i dnes, když hraju jakýkoliv díl, tak nejsem ve své kůži.

[@Hanzilka]

Stále a furt mě děsí ambientní zvuky a hudba z jeskyň v RIsen 1 (ale jinak miluju ten soundtrack té hry...) a některý minecraft soundtrack.

[@kosmodisk]

Mario bros , myslím že poslední lvl ten co je v lávě . Ty barvy a sound track, měl jsen z toho hrůzu ale fakt strašnou :D a pak ještě Alone in the dark na ps1 z toho jsem skončil u psychologa :D ale to kvůli bráchovi

[@pivkos6752]

Barghest ze zaklínače 1. Otevřu bránu, udělám krok, rozsvítí se zelené světlo a ozve se zavrčení a já zdrhám od počítače s pláčem... Prostě krásné dětství🤣

[@pener23]

SILENT HILL ... hudba , zvuky , sirény , monstra , prostředí , videa... tam se bojíte už na ulici , ve škole nebo nemocnici už šlo o infarkt !!! ALIEN TRILOGY ... v podstatě to samé... velký stres na každém kroku :-) Obě hry jsem hrál na psx v herním pravěku , a po hrách z MEGADRIVE apod. to byl neskutečný zážitek :-)))

[@cll444-h5x]

Hmm asi žádný. Nejsem ještě velký ale docela mám rád takový hry nebo i nějáké brutálnější .

[@Engree16]

Já se vlastně dodnes bojím Abea z Oddworld Abe's oddysee...ty žluté oči, sešitá pusa, ty zvuky, co vydává....kvůli tomu jsem nechtěla spávat v pokoji, kde jsem měla počítač :-D

[@sunnyeu_]

Já jsem se bál v GTA V Trevora a jeho chování. Byl prostě divný.

[@lucy-oi8th]

já doteď horory moc nehraju, natož jako malé dítko. avšak ten moment, kdy mi můj první simík umřel na hlad PŘED LEDNICÍ... brečela jsem tak, že mi táta simíky málem zakázal :D

[@RononDexXiii]

Zkusím své trauma z dětství podat monologem ve stylu tohoto videa :-) Eldex: Posel smrti Již od mých 3 let patřily mezi mé nejoblíbenější činnosti hry na počítači, a to především střílečky, od těch méně násilných, jako Wolfenstein 3D, Return to Castle Wolfenstein a XIII, až po ty více drastické, např. Soldier of Fortune či GTA San Andreas. Moji rodiče se občas obávali toho, s jakým klidem či úsměvem jsem ustřeloval mnohdy i nevinným lidem hlavy, rozřezával je motorovou pilou či si na nich zkoušel různé výbušniny. Stejně tak jsem ale miloval adventury ve stylu Poldy či Tonyho Vočka. Jednou z těchto adventur byla i česká hra Posel smrti, kde jsem se ocitnul na přesně opačné straně barikády. Já jsem nebyl tím šíleným vrahem, který se nestaral o následky svých činů (tak trochu, ti co tu hru znají jistě chápou kam tím mířím), já jsem byl tím, kdo se toho šíleného vraha snažil dopadnout. Hra mě začala neskutečným způsobem děsit, a to jak kvůli násilným vraždám, tak především kvůli té strašidelné atmosféře okolo. V předposlední kapitole, kde v ordinaci jako z hororu zakopnete o uříznutou hlavu, jsem musel hru okamžitě vypnout a po další půl rok jsem se často budil kvůli nočním můrám a na vlastní oči jsem viděl, jak se na stěně vedle mé postele tvoří podivné symboly, které se vždy nacházely vedle obětí v oné hře. Jo... Dodnes mám k hororovým hrám jistý odpor.

[@indiantvcz]

To je snad na zařazení :-D

[@kilercz]

trauma z celé hry když jsem sledoval tátu jak hrál Drakan: Order of the Flame. A ještě kritiku k videu. Není to poprvé co mluvíte o zvucích že jsou takový a makový, ale pak je tam ani nedáte nebo když už je tam dáte, tak nejsou pořádně slyšet. například 1-2s k strašidelné kuchyni. Jenom ten zvuk a měl bych představu čeho se bál.

[@unsainteds3183]

Jako malej jsem byl posranej z Nosferatu Malachiho pomsta Hudba a schované příšery mě vylekají ještě dnes ale i tak to klidně dohraju znova

[@Modrasik]

Za mě původní Oddworld: Abe's Oddysee, Blood, první Posel Smrti, mise v tunelech ve Vietcongu a mutanti z prvního Far Cry. Při hraní všech těchto her jsem měl opravdu nepříjemný/tíživý pocit, když jsem byl malý.

[@PandaHatesOrphans]

Ti zombíci v Call Of Duty World At War mě taky děsili, ale Metro Last Light mi taky přidalo strach z pavouků a to že ve stísněném prostoru se cítím bezpečněji xD

[@janraskov1243]

4:40 je Honzas robot?

[@TermaxSK]

Je pixelorez človek :DD?

[@LiborZapletal]

Ostatní máte spíše novější kousky, ale já si tedy pamatuji i hry ze začátku 90. let a tam nezapomenu na Elvíru, kdy kombinace zvuků, souboje a obrázků smrti mi přivodila nejednu noční můru. A pak tedy i hra Dark Seed, kterou jsem pak ani nehrál, ale pusťte si intro a uvidíte proč si to pamatuju do teď a proč jsem to pak už vůbec nepustil :D

[@Kristyna_Sulkova]

Mně způsobil trauma Ferda a výprava za pokladem... Podělané ostrůvky - neměla jsem strach, byla jsem prostě jen nas...! Ale jo, vlastně mě jistým způsobem děsil The Hobbit, nějaká konkrétní lokace, v níž jsem měla fakt nepříjemný pocit. Možná je čas to zkusit projít a zpětně zjistit, o co vlastně šlo, protože si to vlastně přesně nepamatuju.

[@matyaschoc6367]

Hodne me desilo, kdyz jsem hral Spore ve vesmirne fazi a potkal tu znicenou civilizaci, okamzite jsem zacal panikarit a rychle odletel pryc.

[@alexreif246]

Mé šestileté já vyděsil průzkum vojenského bunkru v původním Farcry natolik, že jsem nikdy tu hru nebyl schopen dohrát. Přiznejme si, že jistý podíl na tom měl i soundtrack, který zrovna nepodporoval pohodovou atmosféru. Spíše naopak.

[@zdendastrojsa5510]

A kde jsou Trigeni z Far Cry nebo Cacodemoni z Doomu? :O Nic extra video... Moc ve mě nevyvolalo nostalgické pocity...

[@TheMarvinek]

Vzpomínám si jak mi moje máma zakázala hrát Doom 1 tam jsem se ničeho nebál, ale byl to krvak... No a moment? U mě to byl Starcraft. Hrál jsem kampaň a jakmile jsem se dostal k zergum tak jejich zvuky a co bylo nejhorší tak to Oko jak mě furt sledovalo. Pamatuji si jak jsem běžel za otcem že se toho bojím. Na to mi odvětil at se prostě na to nekoukam. ^^