Jan Vojtko: Jsme sociální bytosti. Mít dobrého kamaráda je nutnost

[@otakarcenek6356]

Zase spousta velmi zajímavých informací, super poslech. Pan Vojtko je velmi vzdělaný muž 👍💯Děkuji mnohokrát, že jste 👏

[@ivaswan2397]

Fajn rozhovor. Pravdiva slova. Diky. Zdravim US.

[@krasnaliza]

Pane Vojtko, od toho jsou smajlíky. Používají se v psaném projevu k vyjádření emocí.

[@sickboiplay8235]

V různých generacích i sociálních skupinách může i jeden stejný smajlík znamenat něco úplně jiného. Například: 👍. Pro starší to je úplně v poho, pro někoho jiného je to dobrý způsob, jak slušně říct: ,,Vůbec mě to nezajímá, jdi do prdele.'' 😂😂

[@eliskablazkova2141]

Moc hezký den Přeji vám Jste super lidi kteří nám ukazují tu nádheru diky Gratuluji hodně štěstí ať se vám Moc daří v práci i v Životě já mám Kamarádku už 43 let. Take se pohadáme tak to Už neřeším řeknu Jo Jo a Dobrý v mém věku se to krásně poslouchá díky ale jinak mám ráda klid a na internetu ten klid nevidím vidím hluk

[@eliskablazkova2141]

Moc hezký den přeji vám jste super lidi kteří nám ukazují tu nádheru díky patří vám.Přatelství je dar já mám kamarádku už 43 let Jezdíme na dovolenou chodíme se opakovat nakupujeme jezdíme na kole.Prostě krásně to utíká máme své starostí radostí.Mejte se krásně . ❤️❤️🙏🙏🙏🙏🙏🙏👍👍👍👍

[@romansedlacek6679]

Nejlepší 👍 top znělka Nejlepší 👍 top moderátorka

[@MusketyrBritarn]

Vskutku zajímavá beseda.

[@marcelar.3396]

Super ❤

[@jananovotna1043]

❤

[@sonakopcova9232]

Kde ho vykuzlit 😅

[@MamRadVlaky]

Hm, no nevím, mám s tímhle rozhovorem pár problémů. 1) Říkat, že věda podkládá, že potřebujeme přátelství je trochu zavádějící. Já jsem četl hromady odborných peer-review studií a některé jsou trochu nic moc. Např. tam operují s hodně subjektivními pojmy (např. co je štěstí), jsou tak malý statistický vzorky (někdo se zeptá jen lidí kolem na nějaké univerzitě v rámci studia). Hodně z nich je děláno dotazníkovou metodou, kdy se jen ptají na různé otázky, což je vědecky nejméně relevantní typ studie a obecně na tyhle dotazníky spíše budou odpovídat spíše extroverti a společenští lidi. Zvláště pokud se to třeba vypisuje někde face to face s někým. Pokud je někdo samotář, cítí se spokojeně být sám a lidi tolik nevyhledává, připadá mi prostě trochu na hlavu za ním chodit, nutit ho, aby společenský byl, naznačoval mu, že jeho pocity nejsou legit a opírat to o vědu. Moje osobní pocity jsou důležitější, než věda. To je podobně jako říkat, "mně se líbí The Beatles" a někdo na to "Věda říká, že ne, lol." Já sám vím, co potřebuju, v čem se cítím spokojen. A člověk ví, že se cejtí třeba šťastněji, když zůstane v pátek večer s knihou, než když jde třeba chlastat s partou. Navíc říkat, že potřebujeme přátelství je k ničemu. Ok, tak potřebujeme přátelství. Říká to věda. A co? Co máme s touhle informací jako dělat? Pokud se někdo cejtí osaměle a nedaří se mu navázat žádný vzah s někým, tak mu to moc nepomůže, protože to nedělá schválně. On reálně neví, jak na to. A nemyslím si, že neumět navazovat vztah je psychopatologie. To potěš... tohle mi říct terapeut, utíkám hned nohama napřed... Lidi můžou mít různé důvody, proč jim to nejde. Sociální fóbie, trauma, autismus, poruchy osobnosti či prostě jen hodně špatných zkušeností s lidmi. Popř. se mu prostě nedaří najít dobré a zajímavé lidi. Anebo když někoho najdou, tak ten druhý na ně stejně třeba kašle a ghostuje je apod. 2) "Kamarádi" v pracovním prostředí jsou ve skutečnosti hodně povrchní. Už jen proto, že a) nemáme spolu nic moc společného mimo to, že spolu pracujeme. Jaké zájmy a koníčky a hodnoty a názory spolu můžeme sdílet? b) pouze okolnosti nás donutily se spolu bavit a chodit na oběd atd. c) obvykle když někdo dá výpověď, už se s těma lidma nikdy znovu nebaví. Není to reálně moc uspokojivý vztah a paradoxně může vytvářet hlubší pocit samoty, když to nejsou lidi, se kterými můžu sdílet něco osobnějšího. Teoreticky se může stát, že spolu máme něco společného. Třeba já miluju koně a kolega zmíní, že miluje koně a super - můžeme se bavit o koních. Ale ta šance, že se tak stane je malá. Mnohem lepší je třeba jít někam na nějaký ranč a poznat tam lidi, co mají rádi koně, než čekat, že to klapne u kolegy. Ergo, kolegové fakt nejsou kamarádi. Maximálně pro povrchní lidi, co považují za přátelství téměř jakýkoliv smalltalk u automatu na kafe.

[@simonakhailova5621]

Jste trochu negativní, nemyslíte?😁

[@MamRadVlaky]

@@simonakhailova5621 nemyslím

[@jirihavlovic1322]

Eufemisticky řečeno příliš povrchní debata. Přátelství se buduje několik let, a ne 200 hodin. 🤣 Přátelství v zaměstnání či podnikání, v těchto systémech založených na principech konkurence či nadřízenosti a podřízenosti? To nemyslíte vážně. 👎 A "virtuální přátelství" to je vlastně protimluv. 👻 Doporučuji mladým a méně zkušeným posluchačům tuto debatu raději vnímat s vlastním kritickým pohledem.

[@filipstuchlik9236]

V práci přeci nemáme jen nadřízené a podřízené. Existuje mnoho profesí, kde se potkáváme s rovnocennými kolegy. A někdo to třeba nezvládne, ale nejsou výjimkou dokonce ani přátelské vztahy mezi nadřízeným a podřízeným, které fungují. Že se přátelství nebuduje 200 hodin, ale celá léta? Přátelství se samozřejmě buduje celý život, když vydrží, to však neznamená, že by lidem nestačilo těch cca. 200 hodin kvalitně stráveného času, aby se mohli začít považovat za velmi blízké přátele. Minimálně moje vlastní zkušenosti to potvrzují.

[@simonakhailova5621]

Každý jsme jiný😉Někomu stačí 30 hod a někdo potřebuje např. 3 měsíce. V práci jsme měli partu a chodili jsme každý měsíc společně na večeře atpod. Bylo to moc fajn😉