Kateřinka: V osamění a daleko od pomoci na Jesenicku

To, že v Česku na místo v sociálních službách čekáte roky, je všeobecně známé. Podle analýzy EY si například ve Středočeském kraji člověk na místo v domově pro seniory průměrně počká celých 317 dní. A v případě kombinovaného postižení či klientů vyžadující vyšší míru podpory to bude ještě mnohonásobně déle. Rodinám a pečujícím, kterým obecně kvalitní sociální služby chybí, řeší situaci svépomocí. Méně vhodné služby, které neodpovídají potřebám klientů, pak využívají až ve chvíli, kdy péči najednou už sami nezvládají - tedy ve chvíli, kdy jim dojdou fyzické či psychické síly nebo musí třeba na zákrok do nemocnice.
👩‍👧Paní Lenka Kováčová žije na Jesenicku se svu dcerou Kateřinou, která je kvůli vážnému postižení na matce plně závislá. Matka zůstala po odchodu otce na péči sama se synem. „Kateřinka je můj miláček. Je to můj život,“ popisuje paní Kováčová svůj vztah k dceři, jejíž vývoj se po osmém měsíci života zastavil. Dnes je jí 23 let. Náročnou situaci komplikuje právě například nedostatek odlehčovacích a dalších služeb, který je v příhraničí ještě mnohem výraznější.
Řada z nich nebo i dostupná lékařská péče je až v Šumperku, což je asi hodinu cesty autem přes Červenohorské sedlo. Pokud člověk nemá auto nebo zrovna sněží, může se cesta přes hory výrazně prodloužit. Když potřebuje k zubaři, ale žádný v okolí nemá volné místo, nezbývá, než cestovat. Jako zdánlivě jednoduché řešení by mohlo vypadat přestěhování do města - ale když pomineme vykořenění z místa po takovém přestěhování a vzdálení se od přátel, s nimiž rodiny s postižením často obtížně navazují vztahy, naráží to i na finanční limity a specifické požadavky na bydlení, které v tomto případě dcera Kateřina má. Nezbývá tedy, než aby si ti, kteří žijí v příhraničí podobně jako Kováčovi, poradili sami.
Když před časem paní Kováčová musela na zákrok do nemocnice, nechala se z ní nečekaně brzy po operaci propustit - spěchala totiž vystřídat svého syna, který se musel o sestru Kateřinu starat a nemohl proto chodit do školy. Situace pro většinu lidí relativně snadno řešitelná, pro paní Kováčovou noční můra. Služby, které by se o Kateřinu v takovou chvíli postaraly, nemají na Jesenicku kapacitu. Kdyby navíc paní Kováčová přestala o dceru pečovat na více dní - a to i v případě, že bude v nemocnici sama dcera - přijde o příspěvek na péči, který ale nezbytně potřebuje pro zajištění živobytí. „Asi bych si musela půjčit. To by pro mě znamenalo dluhovou past,“ přemýšlí nad dohrou. „Stát mě určitě nedokáže dobře nasměrovat.“ A pravdou je, že rodiny, kde jsou lidé s postižením stát často ani moc dobře nevidí, zkrátka o nich neví a tak jim nedokáže efektivně pomoci.
„Někdy ta samota na vás dolehne. I přesto, že máte rodinu, máte hodně práce, máte dceru, máte kamarády … přesto se člověk někdy cítí osaměle,“ popisuje paní Kováčová podporu lidí s postižením a svůj životní příběh na Jesenicku.
🏡 Žijeme v době, kdy by naše poštovní směrovací číslo zkrátka nemělo rozhodovat o tom, jestli dostaneme potřebnou péči a podporu zdravotních a sociálních služeb, na kterou bychom měli mít ze zákona nárok. Je proto potřeba začít mapovat potřeby lidí s postižením, nabízet jim podporu a péči kterou skutečně potřebují a také koordinovat pomoc, kterou jim stát může nabídnout.
Video vzniklo v rámci kampaně #ProPodporu šitou na míru, připravené Aliancí pro individualizovanou podporu. ProPodporu.cz.

[@hanamudrova6448]

Je to tak.Kam až moje paměť sahá, stát se o problémy podobných rodin nezajímal. Za minulého režimu lékař prostě navrhl "odbornou" péči. Jako studentka zdravotvnické školy jsem viděla na brigádě psychiatrickou geriatrii (skoro 30 lůžek na pokoji, sprchování nahých žen v řadě hadicí se sprchovou hlavicí) a věděla, že tohle pro lidi, o které se mám starat, prostě nechci. Během praxe jsem potkala mnoho maminek, na které se stát vykašlal, ale odolávaly a o děti se staraly. Hodně se stalo pečovatelkami v Jedličkárně, jen aby tam jejich dítě bylo a naučilo se sebeobsluze a velké samostatnosti. Naopak děti osamělejší jsme v létě mívali na klinice, když se v ústavu malovalo, hodně jich trpělo pomočováním z psychických příčin. Situace se moc nezlepšila ani po revoluci, i když reforma (zákon 108/2006 Sb. - až r. 2006!) dala lidem víc peněz, těmi ale stálé vyčerpání z péče nevyrovnáš. Můj odhad je, že po ukončení péče o seniory, která trvala několik let, se žadateli a příjemci příspěvku na péči do zhruba pěti let stávají sami pečovatelé. Proč to dopouštíme?! Služby pro ně by jim prodloužily zdraví a ubylo by míst ve službách pro další. Když si vzpomenu na dvě hubené sedmdesátileté sestry, které se střídaly v péči o rodiče a tahaly je do koupelny v patře doslova na zádech... Žiji v pohraničí a dostupnost jakékoliv pomoci a podpory pečovatelům vnímám podobně, jako paní Kováčová. Rodiče postižených dětí, které mají problém s mobilitou, totiž pečují mnohem déle a jsou to především ženy, které namáhají svou fyzičku. Málokteré tříleté dítě váží 15 kilo... A ačkoliv jsou mnohé ženy jako vzpěračky, nejsme na to dělané. Ukrajuje to zdraví a život, bez legrace. O psychice nemluvě - hodně mužů vždy opouštělo rodiny, protože nebyly nijak ošetřené po zjištění "nezdravého, nenormálního" dítěte. Vždy se hledala "vina" a muži nezvládali a stále nezvládají společenské i rodinné stigma.

[@boziucednik1511]

Já sama jsem prodělala DMO, bylo to především z nackovani DMo 4x do dvou let a přeočkování 2x,jsem dítě cizoložství, jedinný kdo mi pomohl, když jsem klekla na kolena vyznala hříchy,byl náš stvořitel který je živý a jmenuje se Yawhua Hamashia,dal mi neuvěřitelnou milost uzdravil mě a nemám berle korzet a vidím.Rodime se sem v hříšné přirozenosti, musíme se znovu narodit z Ducha svatého a vody,o kterého si musíme poprosit.dekuji každý den za milost, která mi nemusela být dana

[@nikolpotac9409]

Strašný opět stát selhal, žádná pomoc a nikoho to nezajímá

[@pastika41]

Selhává ve zdravotnictví úplně

[@JohnnyDvorak]

Hlavně, že na Ukrajinu se posílají miliardy...

[@hanakarafiatova7616]

Co si samy nevyřídíte, navyhádáte a nezjistíte to nemáte, tak to bylo vždycky, bohužel.

[@tomaspodhajsky2287]

❤

[@Roman-oi1hj]

Aku.ma.chorobu.da.sa.to.leicit.

[@veracekalova6627]

Protože nemá rodit po 40letech,nebo když se k té hranici blížíme

[@vierkapastorcikova8337]

A ako viete, v koľkých rokoch pani rodila? Dievčatko sa narodilo zdravé,až potom nastal problém, co s tým má vek matky? Poznám ženy, ale rodili v 20 a majú ťažko choré deti, rovmsko ženy, co rodili po 40 a deti sú úplne zdravé.

[@doninikabila648]

Chtělo by to odborného asistenta který platí stát a dává mu na to peníze, to bych řekla odborná pomoc ale nevim