Všechno jednou končí a tak první členové elektrokroužku končili základní devítiletou školu v roce 1962. Rozloučili jsme se na chajdě u Křivoklátu v roce 1962, kde jsme několikrát byli a stavěli miniaturní elektrárnu.
Пікірлер: 11
@lumirvanek86085 жыл бұрын
Naprosto úžasné ...
@Fugnerfilm5 жыл бұрын
Dík, kdyby jste věděl s jakými obavami jsem ty fotky dával sem...
@neutrixx5 жыл бұрын
Takové příběhy mohou dnes mladí jen závidět
@Sixta165 жыл бұрын
Aby ne, když by dnes rodiče nenechali děti samotné na chatě ani jedno odpoledne. Holt tenkrát to fungovalo jinak...
@Fugnerfilm5 жыл бұрын
Dík, ale musím podotknout, že i tenkrát se rodiče informovali, kam jedeš a s kým, kdy přijedeš, co budete jíst. Ta příhoda s kluky ve školních dílnách v trenýrkách (popsaná jinde a i v reportáži s televizí NOVA) byla také okamžitě se smíchem vysvětlena přímo s paní ředitelkou.
@petrvaltr11775 жыл бұрын
Já zase všude slyším, jak dnes rodiče nemají na děti čas a dřív na ně více dohlíželi. Takže pravda, asi jako vždy, bude tam, kde se to komu hodí.
5 жыл бұрын
Paráda!!!! :-)
@Fugnerfilm5 жыл бұрын
Dík, tenkát to opravdu byla paráda a moc vzpomínám, snad se to líbilo i klukům. Škoda, že sem žádný z „kluků" nemůže nic připsat...
@cit_635 жыл бұрын
Škoda že takových příběhů není nekonečno
@Fugnerfilm5 жыл бұрын
Dík, těch příběhů bylo víc, ale tento byl zvláštní tím, že vzniklo přátelství, které trvá víc jak pětapadesát let.