Рет қаралды 345
Serenada
testo di Marco Candiani
musica e arrangiamenti di Claudio Merli
Incoeu gh’ho in ment de fa ‘na serenada
al mè Milan d’on temp, quell d’ona vòlta,
de quand se andava a spass in compagnia
foeura de man in tram ò in bicicletta
L’era assee on bersò, ‘na piòla, ‘na michetta col bològna…
E se restava là sotta la toppia
con tri peveronitt de quei che pia
intorna a on tavol de sass se rebecava
per on settbell perduu con la primiera.
M’han dii che son malaa de nostalgia,
ma gh’è nagott de fa gh’è nò la cura,
saria assee trovà quell’osteria
col gioeugh di bocc e on poo de simpatia.
e cantà ”Pòrta Romana” ai tosann che te le dava
Me piasaria fa su ‘na cicciarada
fada col milanes de la mia nonna,
quell milanes bell ciar che me piaseva
e che se parla pù come ona vòlta.
Dess cont el mè magon ciappi e voo via,
dismetti de cantà la serenada.
Ma mi se pòdi fà, pur se voo via
me resta on coeur che piang malinconia.