TRAUMA Z DĚTSTVÍ #12 l Gabriela: „Na vojenské škole mě šikanovali a doma jsem měla strach.“

Рет қаралды 26,999

Vychovávej s láskou

Күн бұрын

Пікірлер: 45

@kababák Жыл бұрын

Díky za tento pořad a odvahu zúčastněných žen,myslím ,že to děláte výborně a spoustě lidem to může pomoc❤

@Barasek Жыл бұрын

Neskutečně silná holka a moc moc milá a sympatický. Má můj hluboký obdiv v tím, jak se se všemi překážkami vyrovnala a jak lehce o tom mluví ❤️💕

@pandyplysove4690 Жыл бұрын

Tyto všechny oběti mají můj veliký obdiv!!!S některýma se plně stotožňuju,vím na vlastní pěst,co to bylo za utrpení a následky na duši si oběť nese celý život.Čas už ale nejde vrátit zpátky....

@tararead3531 Жыл бұрын

Děkuji.

@eliskajancikova3249 Жыл бұрын

Gabča je od pohledu sympatická a vyspělá žena. Obdivuju, že o tom takto dokáže mluvit a to čím si prošla mě moc mrzí🤍Doufám, že už se jí bude jen dařit ✊❤️

@gabyverner4458 Жыл бұрын

Moc děkuju za milá slova. Občas je to těžký, občas je to lepší. Teď už mám aspoň kolem sebe lidi, kvůli kterým mi za to stojí žít a snažit se ❤️

@pavelstastny7907 Жыл бұрын

@@gabyverner4458 Přesně tak, najděte si své místo na tomto světe, obklopte se lidmi, které máte ráda a oni vás. Důležitá je samozřejmě sebeláska, nikdo není dokonalý, i když nevypadáte jako typická modelka, tak přesto se mějte ráda, zúročte ke svému prospěchu jiné přednosti, které máte a víte o nich. Ta šikana byla nehorázná a souvisí pouze s jejich egem, ale v životě je důležitá pokora a sebereflexe. Každý se v životě setká s někým, kdo je toxický, kdo mu tudíž škodí, ale přesto je důležité se s tím popasovat, s takovýmto přístupem. Ale pokud se nepletu, už jste za vodou, žádné mimořádné trauma se vás netýká. Přeji vám vše nejlepší. 🎉

@karosavotriskana273 4 ай бұрын

@@gabyverner4458to je dobře...každý z nás si zaslouží si život prožít tak,aby byl šťastný.Šikana je svinstvo,nepochopení ještě větší.Gábi,ať už vaše cesty povedou kamkoliv,tak hodně štěstí,až jimi budete procházet.❤

@gabrielakosourova5957 Жыл бұрын

Šikana poznamená na celý život. Člověk se zablokuje, uzavře a už se okolí bojí.

@saltandpepperandmint 5 ай бұрын

Najhorsie je ked je to od rodicov a ucitelov, lebo ako ma potom clovek fungovat ked nemoze dospelym verit

@barusheee9620 Жыл бұрын

Další úžasná žena, která překonala mnoho překážek a zůstala pořád tak úžasná. ❤ Co se týká té školy, určitě souhlasím, výběr by měl být na dítěti. Ale z pohledu rodiče, když dítě není někde spokojený a vy nevíte proč a ptáte se jestli je to kolektivem, jestli se něco děje, jestli vadí nějaký předmět a nedostavate odpověď, tak máte na misce vah to jestli dítě podpoříte v tom pro co se rozhodlo a nebo při každé bolistce všechno "vzdáte". Teď když to slyšíme zpětně, tak si říkáte Pane bože! Proč už dávno není na jiné škole?!. Ale myslím, že pokud bysme se vrátili v čase tak to není nikdy tak černo bílé.

@pavelstastny7907 Жыл бұрын

@barusheee9620 Ta nespokojenost s něčím souvisí, přece je jednoduché se toho dítěte zeptat, proč by se měl rodič ptát sám sebe, k čemu mu to bude. Ona nemusela mít tendenci se jí svěřit, že je tam šikanovaná, tím pádem by to kolektivem bylo, pak už záleží na dítěti, zda tam zůstat chce. Ta každá bolístka se vrší a pak je z toho velké trauma. Ale dilema to může být vždycky, s tím souhlasím.

@barusheee9620 Жыл бұрын

@@pavelstastny7907 to ano, ale tam bylo řečeno, že se jí matka ptala, ale ona už se jí svěřovat nechtěla, tak v tom je to trochu složitější ze strany rodičů. Já se ptám dcery vždy když se mi něco nezdá, ale ona sama za mnou nepřijde a když se ptám, tak třeba neodpovídá nebo řekne něco obecného.Většinou to vychází z toho že obzvláště malé děti neumí asi formulovat co se jim děje..... A když vidíte že doma pláče, každý normální rodič to řeší, ale vy prostě nevíte jestli pláče, protože je to náročna a tvrdá vojenská škola a nebo proč. Prostě ten důvod ve chvíli když to řešíte nevíte. A snažíte se to řešit. Moje dcera v první třídě taky sem tam plakala a když si zvykla bylo už to dobrý. Byl pro ni těžký přechod ze školky do školy a teď je spoko....ale taky jsem netušila co se jí děje"

@pandyplysove4690 Жыл бұрын

Kdyby se dalo všechno vrátit v čase,pozastavit se nad tím,co bylo špatně a jak to příště zařídit,aby k těm zrůdným činům psychopatických rodičů, prarodičů, příbuzných,sourozenců na těch obětech nedocházelo a neopakovalo se to.Pokud ano,tak jak:??! Ale to už fakt nejde.. 😢😢vrátit zpátky čas⏰,čas nejde zastavit. Ten čas si s životem člověka dělá v podstatě co chce...,když se někde venku složí člověk a nedostane se mu pomoci,tak čas je potom promarněný a člověk umírá...Čas nemá nohy,přesto běží,čas nemá křídla, ale přesto letí,fakt se nezastaví.Když už stárneme,o to víc ten čas je rychlejší a rychlejší a my starší víc pomalí,ve všem

@Nikusaa-i3n Жыл бұрын

Srdíčko pro všechny ❤

@jemes15 9 ай бұрын

šikana v armádní škole mě ani tak moc nepřekvapuje, protože se vždy v každé škole tací najdou, ale v celku mě překvapuje, že na takové škole nemají nějakého psychologa nebo nemusejí jednou za měsíc třeba docházet za nějakým po pár měsících, aby věděli, jak to na ty žáky působí, když to tam musí být náročné, jak na psychiku, tak na Fyzickou stránku.

@gabyverner4458 8 ай бұрын

Zpětně mě to taky překvapuje. Měla jsem spolužačku, kterou tam poslal myslím učitel, protože byla trošku extrémní... Ale jinak nic, nic se neřešilo, vše se ututlalo.

@michaelasvarcova6040 4 ай бұрын

Gabčo,ty jsi fakt skvělá a chytrá zlatá holka a přeji ti jen to nejlepší v životě a v duši klid❤

@mariekellnerova8267 Жыл бұрын

Gábi❤ moc štěstí v životě ❤❤

@nellsirah Жыл бұрын

Mám dost podobný zážitek s nevlastní babičkou a otcem ale nevlastní otec pak začal mámu bít. Zdemoloval celý dům, vše rozmlátil. Je to strašný žít ve strachu. Slečna je moc milá ❤

@pavelstastny7907 Жыл бұрын

@nellsirah Dost velký agresor, ale nezmínila jste se o tom, zda to řešila policie. Žít ve strachu je pouhá neschopnost něco změnit.

@matura211 Жыл бұрын

Když se řešilo to téma výběru školy, tak mě tam zarazila jedna věta/reakce, se kterou se úplně nedokážu ztotožnit. Možná to někdo vnímá jinak, proto bych to tu rád zmínil. Předem chci jen říct, že souhlasím s tím, že by si střední školu měly děti vybírat, pokud možno, samy na základě vlastních preferencí. A určitě také nesouhlasím s tím, jakým způsobem rodiče Gabrielu dotlačili do výběru školy skrz zmínění těch finančních nákladů. Ten způsob, jakým ji to sdělili a jak se snažili ji to vnutit, byl opravdu hrozný. No a ty jsi tam pak říkala, že by rodiče neměly s dětmi řešit "tyhle věci". Předpokládám, že jsi měla na mysli finanční záležitosti. A já si osobně nemyslím, že by to tak mělo být. Naopak, dnes má spoustu dospívajících a mladých dospělých lidí problém s finanční gramotností právě kvůli tomu, že s nimi rodiče finance neřešili. Nemají vůbec přehled o tom, kolik věci stojí, co se musí platit, jak si rozvrhout měsíční budget a třeba si ani často neuvědomují skutečnou cenu peněz. To je určitě taky špatný. Podle mě je dobrý třeba i tomu dítěti říct, že ta škola má školné v takové a takové výši a upozornit jej, že by se mělo třeba lépe rozmyslet, zda tohle fakt chce. Nemyslím si, že to nutně musí být udělané tak, aby to byl na to dítě nátlak, zvlášť pokud je v té orientaci ve financích vychovávané delší dobu. SAMOZŘEJMĚ ALE všeho moc škodí, i toho zahlcování dětí finančními záležitostmi. Nechci ale právě říkat, že to v tomto prostředí, ve kterém Gabriela vyrůstala, bylo správné řešení, protože samozřejmě tam byly ty vztahy daleko více narušené a sama právě říkala, že předpokládala, že by ji to rodiče předhazovaly. V obecnosti si ale myslím, že řešit s dětmi zdravým způsobem finance je úplně normální, jako s nimi například probírat vztah k jídlu nebo sex. Určitě to není něco, "co by rodiče s dětmi řešit neměli".

@martinakratenova1213 Жыл бұрын

Moc štěstí Gabince❤

@martinazapletalova3344 11 ай бұрын

Moc děkuji za zprostředkované životní příběhy, které nejsou lehké, a přeji všem zúčastněným ženám šťastný život! Také chválím slovní projev a to, že neskáčete zpovídaným ženám do řeči. To se velmi cení! :) A mám skromný dotaz: plánujete zapojit do projektu i muže? Děkuji a držím palce!

@Nikusaa-i3n Жыл бұрын

❤

@chefyma908 Жыл бұрын

U rodičů všech těchto zraněných mladých lidí nacházím jeden společný rys - zdá se mi, že jsou to všechno hrozní sobci. Slečna je moc sympatická a přeji hodně zdraví a životního štěstí, určitě si ty sra💩ky už vybrala. ❤❤❤❤

@pavelstastny7907 Жыл бұрын

@chefyma908 Uhodla jste to, jedná se o tzv. toxické rodiče, u některých lze spatřovat narcistické črty, kam patří i sobeckost, ale ne všech se přímo týká narcistická porucha osobnosti.

@gripen_junkie Жыл бұрын

ja jsem se v mnoha momentech tohohle pribehu poznavala. ne kazdy rodic musi byt sobecky, narcis, byt teda u sveho otce tyhle znaky vnimam. ale roky mi trvalo rozklicovat, proc to tak je. bylo to tu na kanalu zmineno uz mnohokrat, je to prenos spatnych vzorcu z generace na generaci. a nedostatek sebereflexe u rodicu, neznalost. mi rodice jsou narozeni v povalecnem obdobi na konci 40. let. ocekavat od teto generace, ze nabehnou na terapii... je proste utopie.

@chefyma908 Жыл бұрын

@@gripen_junkie Asi jo. Moje máma je ročník 1969. Když si našla přítele, u kterého jsme potom bydleli a který pil jako duha a mlátil ji, až krev stříkala, s hrůzou jsem za dramatických okolností utekla k tátovi, bylo mi tehdy 11 let. A vyrůstala jsem u něj. Načež v dospělosti přišly z její strany výtky, že mi to neodpustila, jak jsem zavolala ty policajty, že ona celé noci nespala, protože dítě odešlo pryč, že to byla z mé strany křivda. Ona sama také pila, dodnes má některé věci úplně na párku, našla si prvního opilce z baru a "doma" bylo takové sociální prostředí, že jsme jedli šrot pro prasata. A chlap byl magor. Z toho šíleného stresu, který jsem tam prožila, mám zdravotní problémy dodnes. Ale já jsem ten sobec.

@anetalandova6135 Жыл бұрын

No sobci každopádně a často dost zamindrákovaný. Děti jsou pro ně slabí jedinci na kterých si vybíjí svojí frustraci... Plus to nebývají zrovna nejostřejší tužky v penále, viz v tomhle díle, že se rodina přestěhuje z bytu do domku ke tchanovcum se kterými nejspíš už pred stěhováním nebyly žádný úchvatný vztahy... O tom, že Gabča se narodila nějak neplánovaně s nekym, kdo asi o děti nejspíš nestál ani nemluvě. Pořízení druhýho dítěte s člověkem, který přes týden ani není doma... Neschopnost řešit nepříznivou situaci doma - partner a babička alkoholici, neschopnost řešit nepříznivou situaci ve škole...

@elierry 9 ай бұрын

Zkušenost s výběrem škol sdílím, vysněný gympl a druhý, který preferovali rodiče. Den otevřeých dveří se psal na mém vysněném gymplu v příjemné atmosféře, druhý jsem nenavštívila, ale zvyklali mě, postupně "ty si vybereš a pak toho budeš litovat, kdo to bude řešit?" "Na matematiku nejsi" (bylo to přírodovědné gymnázium). Zabrala jsem v matematice a dostala se na obě školy, ale rozhodla jsem se pro tu druhou. Byl to přetlak z vnější. "Nemám na to." Nechtěla jsem druhým přidávat problémy. Potkalo mě zde vězeňské prostředí, nuda, že jsem si raději přála smrt, né není normální přát si zemřít, sice to někdy lidé pronáší "chci zemřít". Říci to jako frázi je něco jiného než jít přes cestu a nerozhlížet se a jen čekat, třeba konec konečně přijde. (Já vím, sobectví, ale bylo mi to tehdy jedno). Nesednutí si s kolektivem, podle všeho mám asperger, vysoce funkční, ale mimozemšťan stále. Mám hluboké zájmy a vzdělávání/školství je paradoxně dnes jedním z nich. Ale připadám si jako zbytečný člověk. Dodnes mám panické ataky, zkouším všechno, terapii všeho druhu, mám podporu.. "k čemu tam chodíš", "a ty chceš diagnózu?". Aktuálně nejím cukr, a přecházím do carnivore diety, už nevím, co dalšího vyzkoušet. Je to boj, na celý život? Snažím se na to nemyslet. "Vzpamatuj se", "přestaň na to myslet", "přestaň to řešit", a nejlepší "najdi si něco, co tě zajímá", to poslední, co bylo dříve třeba. Aktuálně řeším tak banální problém, najít si brigádu, u čeho nepochopitelně brečím, copak jsem k něčemu, když si připadám rozbitě? Práci plánuji třeba v Lídlu, ačkoliv světla a hluk mi vadí, zemřít si nepřeju. Přes psaní jsem se vrátila ke čtení. Které jsem se ve škole naučila nenávidět, jako nenávidět sebe. Zdá se mi, že jsem na dobré cestě, ale někdy přijde panika, a padám. A čím výš vyletím, tím z větší výšky pak spadnu. Nemám strach z létání, ale nevím co si počít. Přeji si jediné, ať nikdo nemusí procházet tím stejným nesmyslem školství. Vzdělávání a škola mohou být shodné věci, ale i kontrast, který bolí. A čím více se chcete vzdělávat, tím více na to doplatíte.

@123uuuuuu Жыл бұрын

❤️❤️❤️

@jitkakominkova8064 Жыл бұрын

hodně podobné jsem to měla i já, brácha o 8 let mladší, matku nenávidím, jak se chovala odlišně ke mě.

@pavelstastny7907 Жыл бұрын

@jitkakominkova8064 Nenávidíte matku, ale tím ubližujete sama sobě, naopak má z vaší strany přijít odpuštění, tím se vám uleví. Jste pouze pohlcená křivdou, která zřejmě u vás trvá. Takže usuzuji, že k vašemu bráchovi se chovala lépe.

@karosavotriskana273 4 ай бұрын

@@pavelstastny7907mnohdy se to odpustit nedá...já nenávist proměnila ve lhostejnost,dnes je mi 44 jako původní rodinu mám na háku.Táta(ten byl dobrý) tu už není a tím pádem jsem to uzavřela a teď už to prostě neřeším.

@silviepellova3503 Жыл бұрын

❤

@PepaFromParis 9 ай бұрын

Takovych nas je. Ja sla v 15 a mam krasny zivot.

@veratousova2549 Жыл бұрын

❤️❤️❤️

@radkatvorilka0083 Жыл бұрын

💖💓💞

@alenmary3435 Жыл бұрын

⭐💗🍀🌞😊💗⭐

@cetovac Жыл бұрын

Já věděl o školních poplatcích. Táta mi často říkal "na xxx se nešetří" (škole, zdraví) ale když jsem mu řekl "zaplať to" tak zapomněl a musel jsem to připomínat :D v blbým období i hrál že zapomíná aby mi nedal najevo že nemá. Ale já viděl že třeba nekouří, nebyl v hospodě, což mi tehdy nedocházelo.