Dělal jsem si čárky pokaždé, když zaznělo jméno Jindřicha Santara a ani jednou přátelé. Jinak zajímavá přednáška a s celou řadou tvrzení nesouhlasím. Město má být především prostorem pro lidi a hledání harmonického průniku mezi formou a funkcí je procesem, který neskončil a nekončí. Něco zanikne dříve, něco jiného později a taková budova Transgasu se měla obrátit v prach už dávno, šlo o zcela mrtvý prostor. To nostalgické vzdychání za (po)minulou designovou čistotou rigidního prostoru (stanice metra Národní třída) mi připomíná vzdychání babičky, že deset deka salámu, to bylo salámu. Kromě designové čistoty z toho čpí ještě něco dalšího, chudoba. Naprostá společenská chudoba. A pak ta betonová socha Rovnováha na Barrandovském mostě… Děkuju pěkně za výklad - já si vždycky myslel, že jim při stavbě zbylo pár míchaček z betonu a tak v rámci nějakého závazku vylili tohle dílo. Pravda, je to méně obskurní, než to pítko pro slony naproti, ale je to tak nečitelné, že prostě neexistuje… No a závěrem ten Dobeš, to mi úplně zvedlo obočí… no a co, že u těch jeho paternalismů jsou servírované nudle? Kdyby se tam prodávaly tapety, tak by to bylo lepší? Nebo diamanty? I kdyby to bylo u mušlí na pánských záchodech, nezáleží na tom. To geometrické tvarosloví je už z počáteční definice tak omezené, že tonalitu musí přenechat stroji. Naprostý skandál, že tohle někdo schovává do definice umění. Vždyť on se zbavuje jedné ze základních mocí umělce, kterým je vytváření přechodu. A tvrzení, že tím potlačuje svoje ego je jen laciný pardon. Je to spíš tvůrčí omezenost.