Jenom na okraj k barvitému názvu seriálu "Zašlapané projekty". Kolik projektů bylo "zašlapáno" od roku 1990? Není jich málo. Berme to jako námět pro další díly tohoto seriálu ČT s ideologickým podtextem. S Flexaretem jsem pořídil mnoho kvalitních fotek. Příčin konce Flexaretu bylo více, konec konců v pořadu částečně zaznívají. Hlavním a objektivním důvodem ale byl celosvětový ústup od formátu 6x6 cm. Lidi už prostě přestalo bavit tahat sebou bedny o váze cca 1 kg a vývoj techniky (zdokonalení kresby objektivů včetně těch levných a zdokonalení jemnozrnnosti filmů) to umožnil - umožnil masový přechod na 24 x 36 mm. (Novodobému) soudruhu redaktorovi z ČT bych rád na závěr vzkázal parafrází jeho záverečného moudra o tom, že "tak to končí vždy, když nad rozumem zvítězí politika" toto: "Soudruhu, takto nechutně to končí vždy, když nad objektivitou publicistiky zvítězí duch dobové propagandy", v tomto případě zadání očerňovat bývalý režim ČSSR při každé příležitosti.
@jazik75073 ай бұрын
dnes nám zase určují jiní co smíme vyrábět, kolik můžeme pěstovat hovězího,vepřového , PETky musí být s pevně spojeným víčkem.... a stejně je hodně lidí po otevření utrhne 😀
@medro50015 күн бұрын
Rovnako dneska nad rozumem vitezi politika EU vid Grendeal
@petrmaco62843 жыл бұрын
Zdravim pane svoboda mam jeden kousek toho tipu a chtel bich ho prodat ?
@buskuzbass18615 жыл бұрын
По своей концепции очень похож на советский фотоаппарат Любитель-166В
@lnkvtz3 жыл бұрын
Это две совершенно разные фотоаппараты. Любитель это копия более простого Voigtländer Brillant, который есть (с английского) pseudo-TLR camera. Но Flexaret это полноценный двухобъективный зеркальный фотоаппарат, намного ближе к Rolleicord :))
@jiriduda4070 Жыл бұрын
Nonsense! The Flexaret camera is more sophisticated than the Voigtlander Brillant, which the Russians also stole and named Ljubitel! Glory to Ukraine
@hartman123492 ай бұрын
@@jiriduda4070 - blbe 🙂
@frantisekhabrda45862 ай бұрын
Ljubitel jsem měl. Dobrá optika, mechanické zpracování nicméně dost pokuhávající. Třeba závity na objektivech rozměrově nesouhlasily. Ten horní zaměřovací měl delší závit, prostě vylézal víc, než ten spodní fotící. Nakonec odešla závěrka, tak jsem pořídil standard pětatřicet kinofilmák. Taky sovětskej. Jmenoval se Vilia. A materiál jsem používal sovětskou Svemu coby film /Fomapan byl lepší, ale třikrát tak dražší/ a ohledně papírů mi nic jiného než Fomapan nezbylo. Tank a zvětšovák Meopta, vývojka tuším Foma, ustalovač už si nepamatuju. Ale asi taky Foma. Moc jsme si tady vybírat nemohli. Ruce černý od vývojky, oči jak angorák, no, a dneska vytáhnu z kapsy telefon a je vystaráno. Každopádně to byla romantika a byl jsem docela frája, protože nikdo kromě bráchy fotky dělat neuměl. To všechno už je pětadvacet let pryč. Nastala doba digitalizace a máchat si pazoury v chemii už nikdo nechtěl. Snad jenom Honza Saudek...