DEEP TALKS 194: Jan Romportl, Ph.D. - Jaká nás čeká ohledně AI budoucnost?

Рет қаралды 11,612

Petr Ludwig / Konec prokrastinace [CZE]

Күн бұрын

Пікірлер: 42

@zdenekpospisil6529 Ай бұрын

V superlativech nejedu, ale toto byl za mě asi nejpodnětnější a nejzajímavější rozhovor, který jsem na CZ scéně viděl. Díky za to.

@operanekouse 18 күн бұрын

Výborný rozhovor! Díky moc. Způsob, jak Jan Romportl přemýšlí a jak dovede věci srozumitelně podávat, je mi velice blízký, tady měl navíc ještě erudovaného zpovědníka.

@tomascermak9205 3 ай бұрын

Strašně zajímavé povídání, pochvala. První oběť nové doby je ovšem čeština. Nekritizuji, sám jsem programátor a vím jak vystavení cizímu jazyků člověka ovlivnuje, ale kdo neumí anglicky tak spoustu věcí z rozhovoru nepochopí.

@lubomirmyslik7779 3 ай бұрын

Perfektní rozhovor 🙏 Pustil jsem si už 2x, abych vše zcela přesně pobral 🙉…a myslím, že dám ještě potřetí 😇

@vaclavfranczyk7887 3 ай бұрын

Velmi zajímavé povídání, hluboké, zasvěcené.. Díky!

@Maximatitus 4 ай бұрын

Uzasny host a skvely rozhovor! Za me jeden z nejlepsich dilu. Uz ted se tesim na pokracovani. Diky! :-)

@producedbypodcast 4 ай бұрын

Pana Romportla jsem neznal, ale hned jsem zacal sledovat. Super informativni epizoda! 🔥

@nick_Pletron Ай бұрын

Jan Romportl je borec, sleduji ho už řadu let. Pro doplnění. Podle mého názoru, jak tam diskutují ohledně toho, co vesmír jako simulace počítá a na co se zaměřuje a zdali neplýtvá výkonem, tak tam bych řekl že je zřejmé a dokázané na základě kvantové fyziky, že realita se hroutí do konkrétního stavu až na základě pozorování = měření. A to je optimalizace! Jinak řečeno, kvůli optimalizaci výpočtů obrovské části vesmíru, podobně jako u rozsáhlé 3D hry, se počítá do detailu jen to, co je pozorováno námi (vědomím). Zbytek se počítá jen rámcově, aby pak na to mohlo být navázáno, až se vědomá bytost na to zaměří. Pak je počítáno do detailu a plně. Krásná optimalizace 🙂 Takže tak. Díky za video. p.s. jedu si svůj mini vesmír v tvorbě PanHradu.cz a 23 let DarkElf.cz :-))))

@michalkapoun5190 3 ай бұрын

Zajímavý rozhovor, jen klidně přiznám, že vůbec nevím, o čem mluví. AI rozhovor pro pokročilé.

@gigiacoma2231 4 ай бұрын

Super rozhovor. Díky.

@kyjo72682 4 ай бұрын

1:27:15 Vesmír selektivní neni. Selektivní jsme my.. Resp. na nás jako na vědomý pozorovatele se vztahuje výběrový zkreslení, který omezuje množinu míst, kde ve vesmíru můžeme existovat, a který části vesmíru teda můžeme pozorovat. (Tzv. self-selection bias, nebo taky antropickej princip.) Např. šance, že v historii evoluce došlo ke zmiňovaný endosymbióze dvou prokaryot a následnýmu vzniku eukaryotickýho života, může být z globálního/vesmírnýho pohledu naprosto mizivá (byť nenulová), podobně jako může být mizivá pravděpodobnost samotnýho vzniku života - ale z našeho pohledu jako pokročilých forem eukaryotickýho života je to naprostá nutnost. Protože jinak bychom tu nebyli, že. Resp. naopak. My musíme být právě na jednom z těch nemnoha míst, kde k tomu došlo - přesto že míst, kde k tomu nedošlo je o mnoho řádů víc. A podobná statisticka podle mě platí i ohledně tý simulační hypotézy, za předpokladu, že vědomí je možný ve stroji generovat, a že "zevnitř" neni možný poznat rozdíl mezi simulovaným a skutečným vědomým prožitkem. Myslim že naše zjevná historická blízkost k potenciálně zlomovým událostem opravdu zvyšuje pravděpodobnost, že žijeme v nějaký "ancestor" simulaci, viz Bostromova hypotéza. Což ale nic nemění na tom, že absolutní hodnota tý pravděpodobnosti je neznámá, pokud vůbec principiálně poznatelná. Taky to závisí na tom, jestli vůbec je možný vědomí ve stroji simulovat. Pokud jo, resp. čim jistější to je, tim vyšší je i šance, že právě i my jsme v simulaci. Nicméně opět - absolutní hodnota tý pravděpodobnosti je v podstatě neznámá. A současná úroveň umělý inteligence podle mě nestačí na to přisuzovat prožitek vědomí mikro-elektronickým obvodům. Což se ale časem může změnit.

@petrkonicek 4 ай бұрын

K té simulaci vědomí - už dnes dokáže lidstvo tak trochu číst myšlenky (fMRI + AI). Schopnost dekódovat mozkovou činnost bude i díky právě AI raketově růst. A já se ptám - jaké budou schopnosti neurotechnologií supervyspělé mimozemské civilizace, která bude mít náskok X tisíc let? Pravděpodobně bude schopná prostřednictvím neurotechnologií doslova manipulovat se slabším druhem. Pokud ve vesmíru existují vyspělé mimozemské civilizace, pak nejsofistikovanější úroveň neurotechnologie musí být ve vesmíru svatý grál. #NeuroPravo 💙

@nick_Pletron Ай бұрын

souhlasím, já prostě žasnu a zase žasnu nad tím, jak vše v přírodě a ve světě vůbec má možná pokračování a řešení. Jsem nadšen z toho, že když se dostaneme na vyšší level vývoje (třeba i technického), opět se před námi otevírají nové vědecké možnosti a že to nemá hranic! V tomhle je návrh vesmíru naprosto geniální. Pračlověka vůbec nenapadlo, že z okolní přírody (tráva, les, hlína) lze "vydolovat" vynálezy jako letadla, mobilní telefony, počítače, atd. A tím to nekončí... Pokud se to nějak neposere, věřím, že je zde předem vyšlapaná cestička stromu vývoje, až ke galaktickému cestování a osídlení té vesmírné pustiny. Že existuje cesta vývojem až tam. Že kromě cesty lidstva "dovnitř sebe", existuje cesta i v matérii hmoty = kolonizovat vesmírné dálavy. Geniální návrh s nekončícími možnostmi. Jaká úžasná stavebnice svět je! 👍

@david_michal 3 ай бұрын

Moc pěkné povídání. Jen poznámka k tomu přesvědčení, že žijeme ve zlomové době (někde kolem 1:24). Takové přesvědčení měly doposud naprosto všechny minulé generace. Pro každou z nich byla právě ta jejich doba tou speciální a zlomovou, protože se řešily pro ně v tu dobu zlomové a důležité problémy. Další generace, pro něž bude AI běžná, možná i AGI, budou řešit jiné, pro ně důležité problémy a budou také přesvědčeny o speciálnosti své doby. Tak snad jen, že z tohoto pohledu se nic speciálního a zlomového neděje a pokud ano, tak ale neustále už od doby, kdy člověk poprvé uchopil pěstní klín a započala exponenciála našeho vývoje. :)

@rejmou 2 ай бұрын

S tím nesouhlasím. Je pravda, že se to říká v každé době a doteď to tak patrně bylo, ale snad vždy to byla revoluce v jednom oboru, ať už kultůra (písmo), doprava, fyzika, IT atd. Věřím a hosté patrně také, že AGI změní naprosto vše, všechny obory bez výjimky. A hl. špatně udělanou AGI už nemusíme být schopni zastavit a je to existenční riziko pro lidstvo. To snese lehké srovnání snad jen s jaderným štěpením a fůzí. Do té doby nám žádná revoluce ani v náznaku nehrozila celosvětovou zkázou.

@kyjo72682 Ай бұрын

Naprosto všechny minulý generace zlomový nejsou. Resp. zálěží jak daleko do minulosti se uvažuje. Obecně se rychlost vývoje technologií směrem od minulosti do budoucnosti zvyšuje, a to exponenciálně. Čim dál do minulosti jdeme, tim jsou rozestupy mezi technologickýma zlomama delší. A naopak čim blíž k současnosti, tim jsou ty rozestupy kratší a frekvence se zvyšuje. Např. v paleolitu mohlo být mezi zásadníma objevama i mnoho tisíc generací. V holocénu (po přechodu od lovců-sběračů k zemědělství a sídlům) už to byly jen stovky-desítky generací. Středověk-novověk jednotky generací. V moderních dějinách může být i několik generací po sobě, kde každá z nich bude něčím zásadním zlomová (jakože opravdu, nejen že o tom bude jen přesvědčená). A řekl bych, že dnes žijící generace můžou během svýho života zažít i několik zlomů.

@ruuza Ай бұрын

K otázce zda je lepší regulovaná AI bez paměti nebo personalizovaná. Mělo by to být opt-in. Kdo chce, tak si tu paměť zapne.

@denisa_celesta 3 ай бұрын

Moc dekuji za rozhovor. Nektera mista byla velmi silna (sluzba druhym, temata o smrti a zivote), vzdy mne prekvapite. Nejsem programator, nektere terminy jsem si dohledala a o AI se zajimam rok, pouzivam skoro denne chatGPT, obcas Copilot ( zajimave je, ze odpovidaji odlisne). Miluju Startrek a vzdy vzpominam na bratra Data, jak byl zly a proti lidem, tak snad na to budeme jako lidstvo myslet a bezpecne nastavime AI. Jinak dezolaty se bohuzel oznacuji i lide s jinym nazorem, nez je mainstreamovy, to si vsimnete. Jinak jsem nadsenec AI, verim, ze pomuze vyresit tema zdroju, potravin. Horsi je to s lidskym egem, snad se podari dostat vyspele lidi do rozhodovacich pozic.

@petrkonicek 4 ай бұрын

Extrémně zajímavý rozhovor! Jen bych zmínil i vedlejší funkcionalitu AI, která je nepochopitelně stále prehlizena a tou je její schopnost dekódovat informace z mozku prostřednictvím neurotechnologií. Už nyní je možné na bazální úrovni a v laboratorních podmínkách tak trochu "číst myšlenky". Kde bude tato funkcionalita za 10-15 let? O augmentaci prostřednictvím neurotechnologií nemluvě. To může vést k vyselektovaní nadrasy kyborgů a destabilizaci společnosti. Mozna i k redefinici sociální hierarchie a k vytvoření nového druhu Homo Technus. Imho je potřeba začít mluvit i tomhle. Byť třeba vědecká sekce UNESCO nyní pracuje na prvním mezinárodním neuroprávu, které by mělo zabránit dystopickým zneužitím této transformační (neuro) technologie. #NeuroPravo 💙

@cztorgar 3 ай бұрын

Nemate prosim nekdo vypsane zmiňované knihy? Poslouchal jsem to celé v aute a rád bych se na ně podíval

@tomasthuringer 3 ай бұрын

Dobry den prajem Skvely diel, odporucam priatelom, velmi inspirativne. Je prosim mozne vypisat zoznam knih, ktore boli vo videu spomenute?

@marcelakurekova9360 3 ай бұрын

Ano, aj mne tento rozhovor pripadá ako s poruchou ADHD, som celkom inteligentná, ale mám celkom problém takto skákať s myšlienkami a vytvára to únavný nesúlad. Musela som to v 3/4 vypnúť. A to sledujem Deep talks každý diel. A vás všetkých pekne pozdravujem.

@nick_Pletron Ай бұрын

Já to stíhal, ono jde o to, o co se zajímáš. Pokud jsi programátor(ka) a baví tě historie, technika, filozofie a duchovno, tak jsi jako ryba ve vodě. Ano, skáče se tam mezi tématy, Jan je toho plný, ale vždy to vyplývá z kontextu toho rozhovoru. Za mě skvělé.

@miroslavuhercik3335 3 ай бұрын

Zaujímavý rozhovor. Mám však jednu výhradu. Je potrebné opatrnejšie narábať s pojmom nekonečno. Niečo ako nekonečný čas nemôže existovať. Čas, ďalší sporný pojem, sa tak, ako ho chápeme teraz, skladá z konečných úsekov. Nekonečno sa principiálne nemôže skladať z konečných častí. Nemôže sa totiž skladať zo žiadnych častí, pretože každá časť má minimálne dva konce. V nekonečne nie je možné určiť začiatok ani koniec. Ak by bol vesmír alebo niečo v ňom nekonečné, nebol by možný pohyb, zmena ani život. To nie je v súlade s tým, čo pozorujeme. Nekonečno v konečnom vesmíre je teda iba teoretický konštrukt a nie objektívna realita.

@kyjo72682 2 ай бұрын

To nechápu. Proč by nemohlo existovat nekonečně mnoho konečných (časově ohraničených) úseků? Jak to z toho plyne? Jakoukoli přímku je přece principiálně možný rozsekat na nekonečně mnoho úseček. (Krom toho, tzv. Plackův čas - předpokládám že o tom je řeč - since je konečnej úsek, ale to znamená jen to, že menší časovej úsek neni možný popsat v rámci Teorie relativity; ne to, že by v principu nemohl existovat.)

@miroslavuhercik3335 Ай бұрын

@@kyjo72682 Existuje objektívna a subjektívna realita. Objektívna realita je tá, ktorá je nezávislá od nášho vedomia (či už jednotlivca alebo celého ľudstva). Zostane aj vtedy, ak toto vedomie zmizne. Subjektívnu realitu si vytvárame vo vedomí (jednotlivca alebo celého ľudstva). Ak zmizne vedomie, zmizne aj subjektívna realita. Aký je ich vzájomný vzťah? Subjektívna realita je skresleným odrazom objektívnej. Niekedy ani to - môže byť úplne nereálna. Pojem nekonečna je subjektívny. V objektívnej realite sa nevyskytuje. Ak by sa predsa len vyskytoval, nebol by možný pohyb, zmena a teda ani život. Je možné v objektívnej realite tohto vesmíru vytvoriť priamku a rozdeliť ju na nekonečne veľa úsečiek? Ani jedno, ani druhé nie je možné. Maximálne môžeme vytvoriť veľmi, veľmi veľkú úsečku.

@empe445 3 ай бұрын

Skvelá debata! Už bolo načase poslať myšlienku Matrixu do prdele :) Díky!

@danielpetrucco6513 3 ай бұрын

To je nejaky AI upscale do 4k?:) Ale obsah super.

@miroslavuhercik3335 3 ай бұрын

Ak by bol vesmír simuláciou s presným zámerom, prečo je taký rozsiahly a prečo trvá tak dlho? Ak chcete dosiahnuť konkrétny výsledok, môžete to naprogramovať s oveľa menším počtom krokov a výsledok sa dostaví za kratší čas. Boh to údajne dokázal za sedem dní. Rozsiahlosť a dĺžka trvania vesmíru sú jedným z logických protiargumentov teistického ponímania vzniku a fungovania vesmíru. Veľkosť a vek vesmíru skôr naznačujú, že by mohlo ísť o simuláciu bez presného zámeru. Jedným z jeho základných parametrov je náhoda a druhým pravdepodobnosť, pričom sú samozrejme potrebné fyzikálne zákony, ktoré náhodnosť ohraničujú. Programátor takejto simulácie si prácu uľahčil (nemusí deterministicky programovať každú udalosť, ale ponechá ich na náhodu) a čaká, čo z takejto simulácie vznikne, či sa objaví pozorovateľ. Aby sa dosiahol tento cieľ, je potrebné veľa pokusov. Na to potrebujete mohutný paralelizmus alebo dlhý čas. Ideálna je kombinácia oboch. Mimochodom, aj ohraničená rýchlosť šírenia informácií zapadá do konceptu simulácie. Výrazne to znižuje potrebný výpočtový výkon systému. Nemusíte počítať podrobné informácie pre všetkých pozorovateľov vo vesmíre, ale iba lokálne pre daného pozorovateľa. Mierka dostupných informácií o vzdialenejších objektoch sa pre neho zväčšuje so vzdialenosťou (ich podrobnosť klesá).

@kyjo72682 Ай бұрын

To mi nějak nesedí. Pokud musim simulovat jen to, co může principiálně pozorovat pozorovatel, jenž mi teprve potenciálně v simulaci může vzniknout, tak v situaci před spuštěním simulace nemusim simulovat vůbec nic, protože žádnej pozorovatel ještě neexistuje. :) Ne? Navíc, ve světelným kuželu nás, jako relativistických pozorovatelů na Zemi, nějakých 13,8 miliard let po velkým třesku, je toho docela dost. Námi pozorovatelnej vesmír je oblast o průměru 93 miliard světelných let s docela velkým počtem částic. Na to by byla z výpočetního hlediska potřeba nepředstavitelná kapacita. Těžko mi to jde dohromady s nějakou údajnou snahou o úsporu výpočtů. :) Podle mě je zásadní problém už v definici toho, co se vůbec myslí slovem simulace. Zejména existuje zásadní rozpor mezi dvěma podobnýma, ale zásadně rozdílnýma, kategoriema simulací - dělících se podle toho, kde je generováno vědomí - jestli uvnitř, nebo vně. Zatimco někdo mluví o *fyzikální simulaci* s vysokým rozlišením (na úrovni elementárních částic), v kterých ze simulovaných částic můžou potenciálně vzniknout systémy s vědomím, jako mozky; druhej zase mluví o *"videoherních" simulacích typu Matrix,* kde jsou simulovány jen vjemy, zatimco skutečný mozky existujou na stejný úrovni reality jako hardware simulace, a jsou k ní jen nějak připojený z venku. Navíc se to ještě často motá dohromady, nebo neni jasný, o čem je řeč. To je bohužel případ i simulační hypotézy Nicka Bostroma, kterej sice mluví o fyzikální simulaci, kde vědomý bytosti vznikaj uvnitř, ale jeho úvodní motivace vychází z pozorování exponenciálně rostoucí výpočetní kapacity a kvality/rozlišení videoher - tj. simulace vjemů typu Matrix (kde vědomí vzniká venku). Zrovna tak když se mluví o těch výpočetních úsporách, tak to se týká simulací "videoherního" typu. Co se týká fyzikálních simulací, tam se o úsporách dá mluvit tak možná v kontextu tzv. "Boltzmannova mozku", nebo "mozku ve sklenici". Tenhle myšlenkovej experiment vychází z úvahy, že pokud je vědomí generováno mozkem, tak pro vytvoření vědomýho zážitku by měla stačit samotná existence mozku v nějaký přesně daným stavu, kterej s tim zážitkem koreluje. Resp. nějaká časově souvislá sekvence. V kontextu fyzikální simulace by teda mohlo stačit místo celýho vesmíru simulovat jen ten mozek. Tady je ale pak problém, jak přesně namapovat konkrétní vjemy vesmíru na stavy mozku. (A taky jak to udělat s více mozkama, jak jim zprostředkovat přístup ke společný realitě, atd.) U fyzikálních simulací je pak ještě dost zásadní problém v tom, že se předpokládá, že simulovanej fyzikální systém mozku vůbec může nabýt vědomí. Přitom to tak ale vůbec být nemusí. Klidně to může být tak, že vědomí nabyde pouze skutečnej mozek na "základní" úrovni reality, a simulovanej mozek - byť jde o simulaci s co nejvyšší věrností, na úrovni elementárních částic, polí, atd. - prostě vědomí nenabyde, protože model prostě nikdy nebude ekvivalentem skutečnýho systému. A to že na současných počítačích (odvozených z Von-Neumannovy architektury) vlastně ani neni z principu možný simulovat některý aspekty fyzikálních teorií, jako relativistickej časoprostor, nebo kvantový pole, radši ani rozvádět nebudu.. :)

@miroslavuhercik3335 Ай бұрын

@@kyjo72682 V mojom príspevku sa zaoberám tým, či ak je vesmír simulácia, vznikol s presným zámerom (napríklad existencia človeka) alebo nie. Nezaoberám sa tým, či by stačilo simulovať iba vedomie. Predpokladám, že druhý typ simulácie vesmíru by bol pre "programátora" zaujímavejší. Je v ňom moment prekvapenia. Ďalej uvažujem nad tým, že ak by bol vesmír simuláciou, bol by pri jeho rozsahu potrebný obrovský "výpočtový výkon počítača", na ktorom táto simulácia beží. Ten by sa však dal znížiť tým, že podrobnejšie informácie o stave objektov simulácie by bolo potrebné generovať iba pri ich skúmaní pozorovateľom, ktorý je tiež simulovaný. Čím je toto pozorovanie podrobnejšie, tým musí byť údajov viac. Podrobnosti o iných (neskúmaných) objektoch nie sú potrebné. To by dávalo zmysel niektorým kvantovým javom. Ak sa večer pozriete na oblohu, vidíte iba základné informácie o hviezdach. Na Zemi žije približne 8,16 miliardy ľudí. Podrobnejšie informácie potrebujete len o tých, s ktorými interagujete. Posledným bodom je zamyslenie nad tým, akú úlohu hrá náhoda a pravdepodobnosť vo fungovaní vesmíru. Myslím si, že zásadnú. Ak by bol vesmír simulácia, náhoda by uľahčovala jeho "naprogramovanie". Nebolo by potrebné programovať každú elementárnu zmenu. To však vylučuje simuláciu s presným zámerom. Zároveň je to to, čo pozorujeme. Čo z toho vyplýva? Že vesmír nie je antropocentrický. Vy zrejme predpokladáte, že áno, a z toho vychádzajú aj vaše úvahy. V tomto sa líšime. Ak nemá presný zámer, potom je aj vedomie iba jednou z možností, a nie cieľom. Zrejme ste nepochopili, že moje použitie niektorých termínov z oblasti IT netreba brať doslovne, ale obrazne, pre ľahšie pochopenie problematiky. Moja chyba. Pokúsim sa tieto termíny dávať do úvodzoviek. Z toho vychádza aj vaša posledná poznámka o Von-Neumannovej architektúre počítačov. Ak je vesmír simulácia, aj táto architektúra je simuláciou. To, na akej "architektúre" tento "počítač" beží, je mimo naše možnosti poznania. Ako som pochopil úvahy Bostroma, rozmýšľa podobne ako ja. Už dnes sú dostupné počítačové hry simulujúce rôzne svety. Postavy, ktoré sa v nich nachádzajú, nemajú vlastné vedomie, ale sú ovládané hráčom. Ak by mali "doprogramované" vedomie, nevznikla by určitá obdoba reality, ktorú pozorujeme? Zistila by takáto postava, že je simulovaná? Na akom "hardvéri" a "architektúre" táto simulácia beží? Akým "programovacím jazykom" bola simulácia naprogramovaná? AKO? Vaše rozdelenie simulácií na "fyzikálne" a "videoherné" typu "Matrix" nedáva zmysel. Je to, ako keby ste uvažovali, či je vesmír simulácia vo vnútri inej simulácie. Buď je vesmír, ktorý pozorujeme spolu s nami, objektívna realita, alebo simulácia. Takáto simulácia, ako ju ja chápem, však musí "bežať" na niečom fyzickom. Zásadnejšou otázkou je, či sa samotný "počítač" nachádza mimo, alebo je vesmír vo svojej neskúmateľnej časti "počítačom"?

@nick_Pletron Ай бұрын

Prosím, přečti si, co jsme napsal o pár komentů výše. Velikost vesmíru je irelevantí, jsou to meta-data, pouze to, na co je upřena vědomá pozornost (viz kvantová fyzika), se počítá vesmírem "do detailu". Je potřeba velký prostor, protože do budoucna bud mi, nebo jiná civilizace, může tento prostor celý zaplnit. A proč si zbytečně omezovat dvorek, to by pak boha/matrix zbytečně mrzelo. Nekonečno je lepší...

@miroslavuhercik3335 Ай бұрын

@@nick_Pletron VÝCHODISKÁ Z KTORÝCH VYCHÁDZAM PRI MOJICH ÚVAHÁCH V mojich komentároch vychádzam z nasledujúcich premís: Je potrebné si ujasniť, čo je OBJEKTÍVNA a SUBJETÍVNA REALITA a aký je medzi nimi vzťah. Objektívna realita je podľa môjho názoru nezávislá od pozorovateľa. Existovala pred ním a bude existovať aj po ňom. Subjektívna realita zahŕňa všetko, čo vzniká v mozgoch (nervových systémoch) živých bytostí ako transformácia informácií získaných ich zmyslami (každá transformácia z princípu prináša skreslenie). Rôzne druhy živočíchov môžu mať rozdielne vnímanie objektívnej skutočnosti. Nie je isté, či rôzni jedinci rovnakého druhu majú totožné vnímanie. Subjektívna realita jedinca zaniká jeho smrťou. Je potrebné pochopiť úlohu náhody (kedy) a pravdepodobnosti (ako alebo čo) pri fungovaní objektívnej reality. Treba si ujasniť obsah pojmu nekonečno. Je potrebné si objasniť obsah pojmov "čas," priestor a hmota. Je potrebné si ujasniť obsah pojmov Údaj a Informácia. Je dôležité si ujasniť vplyv antropocentrizmu na skreslenie skúmania objektívnej reality. AKÝ DRUH OBJEKTÝVNEJ REALITY POZORUJEME? Počítačová simulácia: V tomto prípade je objektívna realita čistá informácia, ktorá sa z najväčšou pravdepodobnosťou zhoduje so subjektívnou realitou, pretože obe sú generované "počítačom". Niektoré pozorovania túto verziu vyvracajú, iné naznačujú, že objektívna realita môže byť simuláciou. Fyzický stroj a riadiaci program: Objektívna realita by mohla byť určitým druhom fyzického systému (nech to znamená čokoľvek), ktorý je schopný meniť svoju konfiguráciu podľa riadiaceho programu (nech to znamená čokoľvek). V minimalistickej podobe sú riadiacim programom prírodné zákony. V tomto prípade sa objektívna a subjektívna realita nezhodujú, pričom tá objektívna je v podstate nami nespoznateľná. Viac faktov podporuje túto variantu, vrátane tých, ktoré sa za určitých okolností môžu vykladať ako podpora teórie simulácie. VEĽKOSŤ VESMÍRU A DĹŽKA JEHO TRVANIA Veľkosť vesmíru a "čas" jeho trvania sú podľa môjho názoru podstatné. Ak sú deje náhodné, je potrebné veľa pokusov (čas trvania vesmíru) odohrávajúcich sa na rôznych miestach paralelne (veľkosť vesmíru), aby sa docielil taký nepravdepodobný výsledok, akým je vznik života a vedomia. Je to niečo podobné, ako keď čakáte, kedy padne jackpot v lote. Čím viac je ťahov ("čas") a tipujúcich (priestor), tým je pravdepodobnejšie, že jackpot padne. ZÁVER. Nepodliehajme antropickému princípu pri úvahách o objektívnej realite. Vesmír nevznikol pre nás a je taký rozsiahly nie preto, aby sme ho mohli neskôr osídliť. Nie je isté, či ako druh prežijeme nasledujúce storočie. To, že sme obyvatelia vesmíru, je iba náhoda, nie zámer.

@vierkastru730 5 күн бұрын

Pána beka!

@Matej-c4h 4 ай бұрын

Tohle není kritika, ale jen by mne zajímalo, jestli je to jen mnou, že mi celý tento rozhovor příjde takový strašně chaotický, naspeedovaný jak ADHD, skákání z tématu na téma bez jakékoliv moderace... ?

@petr.ludwig 4 ай бұрын

Já ADHD mám diagnostikované, takže jsem to stíhal v pohodě. Naopak o to více mě to bavilo. 😀

@andrejolejar3075 4 ай бұрын

Rozhovor bol OK aj s tým preskakovanim. Bolo to inšpirujúce.

@nick_Pletron Ай бұрын

Jan je plný velkých myšlenek, bylo to super video, lepší plynule navazovat a nepřerušovat...

@ivojilek5618 3 ай бұрын

Prijde mi, ze cely rozhovor se toci kolem chatGPT, respektive kolem open Ai. Cekal bych vice zamereny rozhovor (kdyz moderator tvrdi, ze si pozval "kapacitu" na AI), kde se bude resit v jakych sektorech je Ai prinosech, kde neni, kde lide prijdou o praci(pravdepodobne) a co budou muset udelat, aby si praci udrzeli nebo meli jine zamereni. Jak Ai posune civilizaci atd..za me prumerne obecny pokec....

@rejmou 2 ай бұрын

Za mne v pořádku. O budoucnosti AI ve vztahu k pracovním pozicím je toho všude napsáno docela dost. I p. Romportl o tom mluví v některých dalších rozhovorech a přednáškách k nalezení na YT.