Pavel Jungwirth - Voda: Mýty a fakta (Pátečníci 7.10.2016)

Voda má pro lidstvo a pro život na Zemi zásadní význam jako univerzální biologické rozpouštědlo. Dostupnost kvalitní vody je jedním z rozhodujících činitelů ekonomického rozvoje a politologové předpovídají, že mezinárodní konflikty příštích desetiletí nebudou kvůli ropě, ale kvůli vodě. Voda má v lidské kultuře také význam duchovní - v křesťanské tradici voda očišťuje a dokonce je možné ji proměnit ve víno. Při tak zásadní důležitosti pro lidstvo je proto možná překvapivé, kolik toho o vodě z více prozaického, vědeckého pohledu ještě nevíme. O tom, jak je to s naším poznáním často „samá voda, samá voda“, i když občas, pravda, v našich laboratořích a výpočetních střediscích „přihořívá“, je tato přednáška, ve které se soustředíme na zajímavé fyzikální a chemické vlastnosti vody a na mýty, které se kolem vody vytvářejí. A navíc jako bonbónek ukážeme, jak a proč ve vodě vybuchuje sodík a dozvíte se, jak dopadl další experiment s ochutnávkou vody přímo na místě.
Prof. Mgr. Pavel Jungwirth, CSc., DSc., je český fyzikální chemik, vysokoškolský pedagog a popularizátor vědy. Vystudoval obor fyzika na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze se zaměřením na chemickou fyziku.
Titul kandidáta věd získal za práci v oblasti výpočetní chemie, pracoval pod vedením prof. Rudolfa Zahradníka v Ústavu fyzikalní chemie J. Heyrovskeho AV ČR a na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 2004 pracuje jako vedoucí vědeckého týmu v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a je také externím členem Katedry chemické fyziky a optiky MFF UK. Jeho vědeckým zaměřením jsou molekulové simulace iontů na vodných rozhraních včetně interakcí iontů s bílkovinami a membránami; chemie vodných aerosolů, struktura a dynamika solvatovaných elektronů. Cílem je porozumět specifickým iontovým efektům v bílkovinách, biomembránách a ve vodních kapkách. (CV zdroj: Wikipedia)
Další info:
www.molecular.cz/~jungwirt

[@patricieprojektova667]

1:35:23 - na tuhle otázku nám v meteorologii říkali, že jde především o to jak vysoko ty mraky jsou. Například z mraků typu cirrus, které tam byly ukazovány na tom slajdu v přednášce, nikdy nezaprší (ani nesněží). Není to ani fyzikálně možné, jelikož jsou ve výškách cca 10-11 km a i kdyby "kapky" či lépe řečeno krystalky (je tam -40 stupňů a trochu nižší tlak ale zase) překročily limitní hmotnost a začaly by padat, tak vysublimují/vypaří se dříve než by stihly dopadnout na zem. Čili ne ze všech mraků, ze kterých ta voda začne padat dolů, nám dole na zemi naprší. Z nízké oblačnosti typu cumulus prší běžně, jelikož je nízko nad zemí a vypařit se to nestihne.

[@LiborTinka]

Jsem hned na začátku chtěl poukázat že experiment se sodíkem/draslíkem ve vodě už dělal thunderf00t a pak koukám že to dělali s ním :-)

[@jakubjandourek2822]

Radsi mravencan ethylnaty. :-)

[@petr.gremlica]

Spoustu těchto paradoxů kolem vody popisuje Dr. Pollack ve své knize a přednášce o 4. skupenství vody: kzbin.info/www/bejne/hJ-1foV9qKZ7nKM

[@davidnikodem9255]

Děkuji, že jsem mohl shlédnout tuto zajímavou přednášku. Při jejím sledování mě napadla docela zajímavá otázka, na kterou jsem dosud nenalezl odpověď. Zajímá mne, zda různé izotopy prvků tvořících molekulu vody (ať už vodíku či kyslíku), které mají různě velká atomární jádra, nemění nějakým způsobem geometrii ve výsledné molekule vody. Zda zůstávají zachované úhly, dipólové momenty, pozice míst pro vytváření vodíkových můstků. Myslím zda je vše příslušně změřeno, nejde mi jen o teoretickou úvahu

[@LLionTV]

S radostí přeposílám odpověď přednášejícího doručenou e-mailem: Dobrý den, to je velmi dobrá otázka. Odpověď je - deuteraci skutečně maličko změní geometrii molekuly vody díky kvantovému efektu, kterému se říká energie nulových kmitů. Oproti tomu změna izotopu kyslíku z 16 na 18 má na geometrii vody zcela zanedbatelný efekt. S pozdravem Pavel Jungwirth

[@anezkaajirik]

Záporné pH být nemůže. Pokud je koncentrace H+ vyšší než 1 mol/l, nemůže se pro výpočet používat pH stupnice, ale aktivitní koeficienty, protože stupnice pH je 0-14.

To je běžný omyl, používá se sice aktivita, ale aktivitní koeficient je v koncentrovaných roztocích často větší než 1, takže pro silné kyseliny nad cca 2 mol/l bude pH záporné, viz např. chemistry.stackexchange.com/questions/28542/what-is-the-ph-of-a-5m-solution-of-hydrochloric-acid

[@ondratrnka5691]

Mám za to, že ten pokus s mrznutím horké vody dříve než studené nám ve škole popisovali jako "Mpembův jev" dle jména studenta, který si toho první vážně všiml.

[@pavelgabrielsafarik9459]

Je to tak: cs.wikipedia.org/wiki/Mpemb%C5%AFv_jev

[@maotube736]

Velmi pěkné, děkuji. Také velmi zajímavý dokument na téma tvary v přírodě kzbin.info/www/bejne/opfLqGxuhtmZpLs a neméně zajímavý dokument, kde je popsáno jak vlastně funguje třeba čich na kvantové úrovni kzbin.info/www/bejne/p2Wyf4WAZtCHmqM

[@rostislavtobolka9529]

v okamžiku, kdy se těžká voda dostane k chuťovým buňkám, už není spektroskopicky čistá, alebrž je to nějaký roztok.

[@siloton]

A pro normální vodu to neplatí?

[@felixhejtman4773]

LIKOS

[@mrstanlez]

Super video. Mam otazky. Elektrina(napatie, typ napatia, prud, kmitočet) a voda ? Ake su typy vody potom ?

[@Bobicek18]

kurňa ... to záporné pH .... ach!

[@cesilko007]

www.wikiskripta.eu/w/PH

[@edie1984]

Co se týče jiné chuti normální a těžké vody, tak jsem před časem viděl dokument Tajemný svět kvantové fyziky. Zde je zmíněn obor kvantová biologie, který se podobnou problematikou se zabývá. Tedy, jak je možné, že úplně rozdílné molekuly chutnají stejně. Jako vysoce pravděpodobné se zdá, že to má vztah s kavantovými stavy daných sloučenin. Je možné, že chuť nepracuje na principu "zámek-klíč" (chuťová buňka-molekula), jak se učí ve škole, ale v podstatě naslouchá, jak daná látka "zní". Abych řekl pravdu, tak se mi to zdá pravděpodobnější než stávající vysvětlení. Vede mě to, že u extrémně nízkých koncentrací by pravděpodobně nikdy k zpropojení zámek-klíč nedošlo, ale stejně přítomnost dané sloučeniny rozpoznáme.

[@pletiplot]

Po pěti letech výzkumu: www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Tezka-voda-chutna-sladce/

[@radovansvetlik4185]

velmi úsměvné-zkoumáme a objevujeme subatomární částice a vymýšlíme teorie o vzniku vesmíru-ale vysvětlit , jak dokážeme pouhou chutí rozlišit těžkou a "lehkou" vodu neumíme ! O působení feromonů něco víte? O vzniku a přenosu myšlenky?...Zkoumáme vnější svět a o vlastní bytosti mnoho nevíme

[@jaroslavmuller9022]

Horká voda může rychleji zmrznout, protože neobsahuje rozpuštěné plyny

[@paveldostal3615]

V experimentu by musely být stejné chemické látky, stejného objemu atd., tzn. musí být zaručeno, že v obou vzorcích je stejná čistá voda bez dalších příměsích a tedy i plyny. Všechny vzorky vyčistím, ochladím na 5st, izoluji od okolí a pak jeden vzorek teprve zahřeji, abych měl rozdílné teploty.

[@karelkvita]

Příčina může být dvojí: závislost hustoty vody na teplotě (vztlaková konvekce), nebo změna povrchového napětí vody závisející na teplotě (Marangoniho proudění). Přitom platí, že čím vyšší je počáteční teplota vody, tím vydatnější může být proudění.

[@radovansvetlik4185]

Ten "převratný objev s pí -vodou" mě tedy dostal! takový odborník-vědec a objevitel a neumí si pořádně umít zkumavky? hmm ..a tomu mám věřit...? :-)

[@pavilek9258]

Pane Světlíku, vy se domníváte že "takový odborník-vědec a objevitel" si sám osobně umývá zkumavky? Není to spíš práce pro nějaký pomocný personál? Podobně šéfkuchař ve špičkové restauraci také nebude umývat nádobí.

[@patricieprojektova667]

pokud vím, tak se tam tvrdilo, že tam byl obsah silikátů 1:02:41 , čili se tam zřejmě "rozpustilo" to sklo samotné, umytí kapilár (nešlo o zkumavky, ale velmi tenoulinké kapiláry) by v tomto případě nepomohlo. Nicméně u tohohle případu by mě osobně zajímalo, zda se následně zkoumalo, proč zrovna roztok silikátů ve vodě má tak úžasné účinky na růst rostlin.