Psycholog Radek Ptáček: Fyzické tresty v dětství vedou k duševním poruchám v dospělosti

Рет қаралды 9,302

Күн бұрын

Пікірлер: 21

@rosnicka1472 8 ай бұрын

me tata hrozně mlatil a ponižoval. Trvalo mi to.vic jak 25 let, nez jsem se sebrala a vybudována si normální zdravý sebevědomí. Některá traumata ale přetrvávají i když s nima pracuju. Svoje deti absolutně nemlátím, chovam se k nim s respektem ale i s přísností a jsou to naprosto skvělí lidé.

@petrnovotny2253 4 ай бұрын

To je mi líto. Váš otec musel být neskutečné hovado, doufám že mu nepůjdete na pohřeb hajzlovi.

@ruminabartova5355 4 ай бұрын

Mohu vam zodpovedne rici ze psychicke tresty treba nemluveni nezajem urazeni se lhani nerealisticke pozadavky ktere dite proste nemuze splnit podezirani ze vseho mozneho a podobne jsou jeste horsi.

@alenavranova2999 Ай бұрын

Když jsem byla drzá,tak jsem na prdel dostala. Ale nejdřív taťka řekl, že jsem to přehnala.Tak já to dostala do extrému, sunula hranice,co si můžu dovolit. Sama děti nebiju.Proč. Mám pohodové děti a pokud byly a jsou někdy drzé, tak vidím sebe. Posunují hranice 😊.

@alenavranova2999 Ай бұрын

Je to výsledek jeho výchovy v dětství. Asi byl trestán. To ho však neomlouvá.

@barborablazkova2365 4 ай бұрын

Super rozhovor. Děkuji oběma aktérům.

@libusebala1393 8 ай бұрын

Jsem nejmladší z 8 děti, rodiče nás netrestali

@BlackLilith9 2 ай бұрын

Ja som dostala par faciek a aj tahanie za vlasy a v puberte som sa koli tomu bala komunikovat s ludmi a mala som vobec problem vyjadrit svoje emocie a pocity. Bola som dost uzavreta a jedina cesta ako sa odviazat bol alkohol a agresia. Az ked som mala 38 rokov som sa zacala prejavovat a bolo to prave po smrti mojich rodicov. Cely cas som im vycitala, ze mi speavili blok v emocialnom zivote, ale nikdy sme sa o tom ani nerozpravali

@XercanXercan 4 ай бұрын

Já jsem byl za komunistů rodičema hodně bit a nevím, že by to na mně zanechalo nějaké negativní následky. Pamatuju si jediný výprask, který mě hodně bolel a to proto, že jsem dostal neoprávněně. Tam, kde jsem si to zasloužil, jsem se skoro i smál. Já jsem patřil totiž do party sígrů a soutěžili jsme, kdo bude doma víc bit, protože to byl důkaz drsňáctví (dokonce jsme soutěžili o to, kdo bude mít ve škole víc poznámek a poznámka samozřejmě znamenala výprask). Odnesl jsem si z toho ale jeden poznatek: bití k žádnému pozitivnímu výsledku ve výchově nevedlo a proto jsem já nikdy žádné dítě neuhodil, považuji to totiž za selhání ve výchově. Když si rodič dokáže udržet respekt nenásilnými metodami, nemusí sahat po rákosce ani facce a dítě si ho víc váží. My jsme měli z rodičů, co nás bili, akorát srandu. Za našich mladých let byly výprasky standartem a nevím, že by si z toho někdo něco dělal (ani rodiče ani děti), ale dnes už je to jiné, dnes sáhnout na dítě znamená psychické potíže u dítěte a proto je to nepřijetelné. Prostě jiná doba. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, my jsme byli psychicky velmi odolní, ale dnešní mládež se při každé menší krizi hroutí a to podle mne rozhodně dobré není.

@josefjedlicka507 3 ай бұрын

Tak děti pohladime za to co udělají a dáme jim mobil do rukou. když to nepřesáhne nějaké hranice a zaslouží si,tak jen ať je někdo plácne. Nám to nikdy neuškodilo a když se jim rodiče budou dostatečně věnovat,tak pak nebude ani důvod je bít. A když tak bych začal u těch rodičů.