Je to super, že nasloucháte své dceři a vnímáte, kdy POTREBUJE pomoct. Ale upřímně, ne všechny děti so neřeknou, některé si ZVYKNOU, že jim rodič slouží. Některé NEVÍ, že si mohou říct. A málokterý rodič ví, co je láska-láska není o obětování děti a zajišťování 100% pohodička pro dítě. Není! Láska je o tom učit je umění života. NECHAT je žít s tím, že k tomu mají klíč-zhruba ví, co je možné dělat a jsk se to dělá, sledovat to, jak se jim daří a znova ukázat detail činnosti. V tom spočívá pomoc. Ne v konání ZA dítě! Není to láska, když žijeme za dítě... a v tomhle budu velmi radikální, protože obětování dětí vidím v dnešní době velmi velmi často! Toto video je pár let staré a teď bych byla asi i ostřejší! ❤ Nebojte se děti učit zažít frustraci, vypořádat se s překážkami a slavit! Život vyžaduje odolné děti. A odolnost je něco, k čemu se dítě v péči rodiče buď dopracuje nebo ne...

Vyrůst do své zralosti a z bodu empatie a soucitu, komunikace a hranic zralé osobnosti s pokorou a láskou zvlát partnera/ku k sobě...

To je možné. Co by Vás zajímalo?

@@irenakubantova nemam nic konkretne co by ma zaujimalo, skor mam pocit, ze vo vas vo vnutri sa tato tema bude este nejak dalej rozvijat. poznam totiz ten pocit aj u seba ked ako sa hovori v nas nieco cinkne alebo ako ja hovorim klikne v spravny cas.

@@irenakubantova este raz som si to vase video vipocula, a aako ste tam hovroila o tom, ako v ludoch zostava to vnutorne nie, tak ja jedno take nnie mam. v momente, ked sa s niekim rozpravam nizozemsky, a stane sa ze nieco nerozumiem, tak vidim resp pocujem v sebe take to troj mozno stvor rocne dieta, ktore krici, place, divne chaoticky sa pohybuje ale hlavne krici: "nie, to ze niecomu nerozumiem nepoviem, ani ked sa vsetci nahlavu postavite." a ja to fakt nehovorim, a ked sa to snazim zo sebou nejak riesit, tak prave ho pocujem, ako krici ze nie, ze to nepovie a botka. bolo to tam aj o tlaku, a ja ho prave na sebe citim v momente, ked niecomu nerozumiem, a tie druhe strany mi hovoria, ze sa ucim cudzi jazyk, a ze je to normalne nerozumiet, a ze to musim povedat atd. ale namiesto aby mi to pomahalo, tak ma to tak extremne rozculuje, a frustruje, a odobera mi to tak enormne mnozstva energie, ... lebo mam pocit, ze skratka nerozumeju tomu, ze to povedat nechcem a hotovo, no a uz ked tlacia moc, ked sa to pocas rozhovoru stane uz niekolki krat, a oni furt to iste, ze to musim povedat atd, tak semtam sa stane ze som uz tak pritlacena k muru ako sa hovori, ze sa az rozplacem. vtedy, ked sa to deje, ze sa s niekim rozpravam, nerozumiemm a nechcem to povedat, tak je ticho. ale v momente ked sa s tym vnutornym detskim frustrovano rozculenym hlasom, snazim dohodnut,ze ci by nebolo lepsie hovorit ze nerozumiem, ked vsetci tvrdia, ze by sa to malo, tak vtedy krici velmi hlasno: "nieeeeeee!" Tak ... to mi vyskocilo, ked som si to video teraz pustila druhi krat.

V tomto vidím to, o com sa hovorí vo videu. V tej chvíli nikto nepočúva teba. Idu si svoje a sústredia sa na to, ako ta presvedčiť, nie pochopiť. Ty by si potrebovala, aby sa na to pozreli tvojimi očami, prijali a rešpektovali to, ako to máš ty. Snáď keby si zažila empatiu a úprimne prijatie toho, že sú v poriadku tvoje pocity i reakcie (pretože sú aj pokial nie sú v súlade s presvedčením/názorom druhých), nemala by si takú bariéru. Ak nemáš v okoli takého človeka, da sa to i sebaempatiou. Dáš sama sebe to, čo potrebuješ počuť od druhých, len ten dialóg budeš viest sama so sebou vo svojom vnutri.

@@zlaticaguzlejova6638 no praave lebo ked sa to stane, tak namiesto aby som mala cas sa zasustredit / precitit to, co sa prave udialo a ci a co vlastne citim, tak riesim v tej chvili iba jedine: "aha, tak som zas nieco nerozumela, achjo teraz zas po mne budu chciet, aby som to priznala." a ja by som to aj urobila, uz len nech mi daju svety pokoj, ale ide to tak hrubo proti mne, ze to nakoniec ajtak neurobim.

Okok... Díky za zprávu. ❤

Dekuju. ❤

Martino, to mi připomínáte důležitou věc ! Tento kurz byl v listopadu a ráda ho budu ipakovat, ale zítra teprve lad akce na příští rok. Oredpokladam, že bych kurz uvedla v první půlce března. ❤❤❤následně bajdete info na webu a i sem dám aktuální link -předpokládám, že do středy bude jasno! ❤ díky, Irča Kubantová

​@@irenakubantovaĎakujem za odpoveď. Budem sa tešiť. 🙂

Dobrý den, nové kolo kurzu bude probíhat v březnu 2024! Link najdete zde: irenakubantova.cz/miluji-sve-dite-3tydenni-kurz/objednavkovy-formular/

Hurá, Peti! ❤

ROZHODNE s Vámi souhlasím. Je to velmi náročné tu hojnost technologií, podnětů, hraček a jídla udržet na uzdě. Je toho moc... a ovlivňuje to děti... od vztahů a činností v realitě. :(

@@irenakubantova No jsem zvědavá, jak mi to půjde, protože to opravdu asi nebude snadné. Tohle je divná doba.

Pokud syn POTŘEBUJE držet P předmět v ruce - zkontrolovala bych u něj senzorickou integraci. Možná nám ukazuje, že potřebuje stimulovat držení v ruce něčeho, co má váhu. Mrkněte na to!

Díky za odpověď. Držet něco co má váhu v přeneseném významu nebo skutečně jako těžkou věc?

@@veronikanovotna8864 jako fyzickou věc- to řeší senzoricka integrace. A v přenesení významu taky, když jste to naťukla - šla bych na kineziologii 3in1 Brain.

Ano bylo! A pro dnešní rodiče je to náročná situace, kdy má každý dospělý ve věku prarodiče a každá kamarádka jiný názor. Dále: některé typy dětí je snadné rozčilovat... postupně se můžeme učit, co je spouští... ale je to PROCES, ktery trvá a vyzaduje seberozvoj dospělého. Dítě se take neustále vyvíjí a mění, coz siruaci neustale ovlivňuje... Dále: snaha o prevenci vzteku vede často k tomu, že dítěti UHÝBÁME... Mám na vztek i na prevenci vzteku kurzy pro rodiče, tedy maji kde zjistit, co a proc děláme ve vzteku i v prevenci..., přesto to vyžaduje sebereflexi a cvik v dobrém vnímání sebe sama, aby dospělý věděl, kdy je dokonce nutné VZTEK nechat proběhnout. Vztek souvisí s hranicemi a frustrací a není vhodné se mu zcela vyhýbat. Dítě se bude dostávat do situací už ve školce, kdy by mělo mít prožitou práci s emocemi a naráz na hranice z domácího prostředí, aby nebylo v mš zahlcene tím, že mu nevěnuje dospělý tu pozornost, na kterou je zvyklý/á z domu. :) Ale ANO, pokud rodič dává dítěti přiměřenou svobodu a zve jej k pohybu a práci, respektuje jeho vrozenou osobnost a věk, tak vzteku ubývá. Přesto není cílem ani to není možné u dětí do 18 let vztek nepotkat. Pokud se dítě nikdy nevzteká, je častěji potlačené než skutečně spokojené...

Z hlediska vyvoje mozku se dítě do 3 let se nepotřebuje učit, jak se půjčují věci. Jeho mozek je moc mladý, aby to dokázal regulovat - představit si, že mu věc někdo vrátí/nevrátí a že může/nemůže druhému dát důvěru. Druhý bod: maminky dětem často dávají věci jen proto, ze po nich dítě sáhne- aniž by proběhla DOMLUVA. Komunikovat lze i neverbálně: pohled na věc s pak na dospělého - potvrzení dospělým: "Ty chceš pracovat s XY?" A čekání na SOUHLAS dítěte. Komunikace je mnohem důležitější mechanismus než prosté vydání věci druhému. Stejně jako matka nedá dítěti do ruky vše, a dokonce nechce vše půjčit, což je v pořádku, dítě taky nemusí chtít vydat vše cizímu/jinému dítěti... a jd to v pořádku.

Práce s chybou je veliké téma. Děti nepotřebují kritiku - ne proto, že je nepříjemná, ale proto, že je jim k ničemu. Když řeknu dítěti, že udělalo něco špatně, nemá žádnou informaci o tom JAK a CO dělat má/může.

STRES je součástí našeho života. A dětido 3 let nemají žádný způsob, jak s ním naložit mimo opory u KLIDNÉHO rodiče. Starší děti se učí sdberegulaci a ventilaci. Učí se předcházení stresu. Pokud to umí dospělí kolem něj a své emoce jen NEPOTLAČUJÍ - to není dobré sni pak tělo a sebehodnotu.

Dítě od roku do 3 let.