Рет қаралды 19,170
Záznam mimořádné přednášky uvedené k otevření výstavy SPACE / art, design, architecture and science v prostoru galerie Kvalitář na Senovážném náměstí v Praze 12. 12. 2019 na téma:
Vesmír - dávná inspirace umění a vědy.
Vesmír je konstantou, mírou, základem všeho i věčnou otázkou. Údělem lidstva je hledat, tázat se po podstatě a zkoumat vše, co je kolem nás. Jeden z přístupů k otázce a hledání odpovědí nabízí královská disciplína velikánů - věda.
(zdroj citace: kvalitar.cz)
Přednáší:
Prof. RNDr. Jiří Podolský, CSc., DSc. (Ústav teoretické fyziky MFF UK v Praze).
Další info:
kvalitar.cz/20...
/ lliontv
Abstrakt:
Umění a věda představují dvě nedílné součásti lidské kreativity, snahy reprezentovat, zachytit, popsat a pochopit svět, který obýváme. Právě tímto specifickým aspektem naší emoční invence a racionální inteligence se vydělujeme z živočišné říše, s níž jsme jinak geneticky i environmentálně spjatí. Kulturní sepětí umění a vědy lze dosledovat až k samým počátkům lidstva, jak o tom svědčí nálezy v jeskyni Bruniquel anebo nejstarší umělecká galerie světa v Chauvetově jeskyni.
Velmi významný vliv na vznik umění a vědy mělo vnímání „nebeského divadla“ nad našimi hlavami, pozorování vnějšího kosmu. Již nejstarší megalitické stavby západní Evropy dokládají výtečnou znalost vesmírných cyklů, reprezentovaných pravidelnými východy a západy Slunce a Měsíce. Snoubí se v nich pozoruhodná astronomická konstrukce s architektonickou monumentalitou, uměleckou působivostí a kultovním významem. Jak známo, astronomické úkazy inspirovaly také vznik kultovních staveb a uměleckých artefaktů velkých starověkých civilizací doby bronzové a železné. I v tomto případě nacházíme jednotu uměleckou, vědeckou a duchovní, nebeské objekty byly ztotožňovány s personifikovanými božstvy.
V antické době se rodí vědecké myšlení jako racionálně budovaná logická struktura poznání světa, paralelně dochází k nebývalému rozkvětu všech uměleckých forem, zejména architektury a sochařství. Také v tomto případě stojí v centru pozornosti tehdejší řecké společnosti astronomie. Úvahy o pralátkách, vakuu, atomizmu, vzniku a uspořádání kosmu tvoří osnovu klasické přírodní filozofie. Aristotelova syntéza tehdejších vědeckých poznatků nachází pak své vyvrcholení v matematicky dokonalém systému Ptolemaiovy astronomie.
Aristotelovsko-ptolemaiovská kosmologie přetrvá celý středověk. Po umělecké stránce je prezentována především nádhernými astroláby, nejhezčí z nich se nachází se v Praze a je kinematický. Orloj na Staroměstské radnici je opravdovým klenotem astronomie, hodinářské mechaniky a gotické architektury. Jeho vznik v roce 1410 je úzce spjat se vznikem Karlovy univerzity, nejstaršího vysokého učení v této části Evropy.
Je opravdu pozoruhodnou shodou náhod, že pád geocentrického pojetí kosmu v Aristotelově duchu, jak ho znázorňuje Pražský orloj, je zásadně urychlen přesně o dvě staletí později rovněž v Praze na téže univerzitě. Johannes Kepler zde v roce 1609 vydává své zásadní dílo Astronomia nova, ve kterém přichází se svými revolučními zákony pohybu planet. Vydedukoval je z vysoce přesných pozorování Tychona Brahe, s nímž se v Praze potkal. Tedy i v rudolfínské renesanční době, tolik přející svobodnému rozvoji umělecké tvorby a vědeckého bádání, sehrála astronomie klíčovou inspirační roli. Rodí se matematicky formulovaná fyzika a paralelně s tím i zcela nové formy uměleckého ztvárnění světa.
(zdroj: prof. Jiří Podolský)