@@crabster1297 jak už jsem psal u jinýho komentáře. V pátý třídě ještě rovnice neumí. Musí si poradit jinak :-)

Jojo, mám to podobně, ale děcka v 5. třídě na to musejí jít hlavou. A ono sestavit ty rovnice, jim dělá často potíže...

Souhlasim. Problém je v tom, že tyhle příklady jsou i v přijímačkách z páté třídy, kde děcka ještě neumí ani rovnice, nebo ze sedmé třídy, kdy ještě neumí soustavy.

@@marekvalasek7251 V tom případě to chápu, počítal sem s tím, že jde opravdu jen o přijímačky na střední školy.

Chtěl jsem napsat to samé, tak se jen "připodepíšu" pod tento komentář. Jsem už z těch příkladů tak otřelí, že bez přemýšlení na to navrkám soustavu a mám klid. Jeden z důvodů, proč pana Valáška víc a víc obdivuji. Taková kapacita a přesto se dokáže "snížit" na úroveň páťáka, který o soustavách nemá ani páru. Člověk, kterému klidně můžeme říkat pan matematika, tak dokáže vysvětlovat jak vysokoškolské učivo, tak dokáže poradit i těm, kteří teprve začínají na prvním stupni základky (a to je sakra kumšt - to uzná každý, kdo kdy učil). Ještě, že pana Valáška máme! Ukazuje nejen řešení, ale že matematika může být i zábava a trošku záživná.

Přesně tak. A opravdu se @marekvalasek7251 v 5. třídě ještě neučí jednoduché lineární rovníce?

@@marekvalasek7251 a) trochu mě zaráží, že v páté třídě neumí rovnice, ani soustavy (byť s jednoduchými výrazy na obou stranách). vycházím z této úvahy: rovnice je tak důležitý koncept s tak širokým polem aplikací, že je lepší s ním žáky seznámit co nejdříve - druhá, třetí třída - a postupně pak přidávat volume "složitost" příslušných výrazů na stranách rovnice a řešení (přirozená čísla ► celá čísla ► zlomky ► mocniny atd.). vaše řešení je krásné a elegantní. a je asi dané druhem matematického "odchovu", že pro mě osobně není intuitivní v tom smyslu, že na první pohled nevidím jeho správnost - resp. neinutitivní je pro mě přesně ten krok, proč po odložení stovky stranou rozdělovat to, co zbylo. naopak intuitivně postupuju na základě rovnice (jedné s jednou neznámou): "něco (záložka) a něco+100 (kniha) stojí 110" z toho okamžitě vidím (komutativita sčítání), že dvě něco je 10 a tudíž jedno něco (záložka) stojí 5. podívám se na znova na zadání a vidím jasně, že OK, kniha teda stojí 105. a ještě zkontroluju tím, že ověřím, že dohromady to stojí opravdu 110. b) ještě tedy mě napadá, jestli náhodou tento můj mindset není formován politicky, protože, hlavně v případě chlapců a autíček mi přijde přirozené vycházet z toho, že každý z nich nějaký počet autíček má, a pak zjišťovat, kolik to je, než, byť abstraktně, jim celý rozdíl sebrat, tím nastolit kvantitativní rovnost a pak milostivě tomu "bohatšímu" zase jeho auta vrátit a tomu chudákovi, který k autíčkům přišel, je zase hned sebrat.🙂 c) ještě mě napadá jeden intutivní postup, a to řešit to empiricky jako optimization with constraint: určit všechny kombinace (na rozumném intervalu), které budou splňovat podmnínku, tedy v případě knihy a záložky vezmu záložka 1 Kč ► kniha 101 Kč, záložka 2 Kč ► kniha 102 Kč, a jako omezení vezmu celkový součet 110 Kč, takže sleduju součty , které omezení vyhovují. V této konkrétní úloze budu mít to velké štěstí, že v pátém kroku uvidím 110 Kč a ejhle, to je ono a dál pokračovat nebudu, protože součet bude evidentně dál růst doi nekonečně a další řešení se ted neexistuje.

@@stopdripping6388 ahoj. Jak nevyletet v prvaku z matiku je kurz, který doplňuje rozdíl mezi státní maturitou a tím co potřebujete na vysoké před začátkem prvního semestru. Státní maturita je totiž velmi lehká oproti tomu co byste měl umět při přechodu na vejšku. Balíček pokrývá všechna VS témata prvních cca tři až čtyři semestru. Záleží na škole. Kromě toho v tom ten kurz jak nevyletet je taky. Když mi cinkněte, nebo pošlete sylabus vaší matiku, poradím co budete potřebovat za kurz.